6 As 10/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 53/2017- 84 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 12 15 A 53/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost, IČO: 00011789, sídlem Revoluční 1930/86, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Kovaříkem, sídlem Italská 1583/24, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupený advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou, sídlem Masarykovo náměstí 193/20, 405 02 Děčín, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, IČO: 44555601, sídlem Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem, zastoupená advokátem JUDr. Janem Marečkem, sídlem Na Švihance 1476/1, 120 00 Praha 2, II) Česká telekomunikační infrastruktura a. s., IČO: 04084063, sídlem Olšanská 2681/6, 130 00 Praha 3, III) Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje, Krajské ředitelství, IČO: 70886300, sídlem Horova 1340/10, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2016, č. j. 603/UPS/2016-2, JID:81744/2016/KUUK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2016, č. j. 603/UPS/2016-2, JID: 181744/2016/KUUK, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 369 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2016, č. j. 603/UPS/2016-2, JID: 181744/2016/KUUK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, stavebního odboru, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 8. 2016, č. j. MM/SO/S/59285/2016/Kk, jako nepřípustné, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem stavebního řízení ve smyslu § 109 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, (dále jen „stavební zákon“). Současně se žalobce domáhal zrušení i výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce nejprve zopakoval průběh předchozího řízení, vyjádřil svůj nesouhlas s vypořádáním jeho námitek uplatněných v prvoinstančním řízení, kdy správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že připomínky žalobce se obsahově týkají námitek směřujících k umístění stavby, proto k nim nepřihlížel. Žalobce uvedl, že v průběhu celého řízení argumentoval proti plánovanému způsobu užívání Centra přírodovědných a technických oborů tím, že při běžném předpokládaném užívání bude v objektech této stavby velký počet lidí, který bude ohrožen potenciální závažnou havárií na zařízeních žalobce. Podle názoru žalobce mělo být provedeno nové posouzení rizik závažné havárie na zařízeních žalobce v souladu s aktuální právní úpravou. 3. K žalobou napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že považuje za nesprávný závěr žalovaného, že žalobci nepřísluší postavení účastníka řízení. Žalobce zejména uvedl, že správní orgán prvního stupně s žalobcem vždy zacházel jako s účastníkem předmětného stavebního řízení a podle názoru žalobce neměl žalovaný do vymezeného okruhu účastníků řízení, učiněného správním orgánem prvního stupně, oprávnění zasahovat. Poukázal rovněž na skutečnost, že jeho účast ve stavebním řízení je jednou z podmínek obsažených v rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem o změně územního rozhodnutí ze dne 9. 5. 2016, č. j. MM/SO/S/36680/2016/Kk, a to konkrétně ve výroku II. bodě 24. Žalobce je toho názoru, že jeho postavení účastníka řízení spadá pod § 109 stavebního zákona, neboť je nepochybné, že žalobce je vlastníkem sousedního pozemku a je otázkou, zda jeho vlastnické právo může být dotčeno prováděním stavby. Podle názoru žalobce žalovaný toto dotčení vlastnického práva žalobce bagatelizoval, zejména s odůvodněním, že se nejedná o stavbu, která by vybočovala ze standardních technologických postupů. Žalobce uvedl, že realizace předmětné stavby se nepochybně přímo dotkne jeho vlastnických práv, když se jedná o stavbu o 1 podzemním a 8 nadzemních podlažích na ploše 5 270 m2, a to zejména prašností, hlukem, provozem spojeným s výstavbou, dovozem a odvozem materiálu apod. 4. Žalobce dále upozornil na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-53/10 ze dne 15. 9. 2011, jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí v předběžné otázce týkající se výkladu čl. 12 odst. 1 směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. 12. 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, ze kterého vyplývá, že správní orgán prvního stupně je povinen při vydávání stavebních povolení vzít do úvahy vzdálenost mezi zdroji rizik a obytnými oblastmi, jakož i oblastmi navštěvovanými veřejností atp. tak, aby byly dodrženy cíle předmětné směrnice. 5. Žalobce tak žádal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z důvodu jejich nezákonnosti. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci vyjádřil tak, že při posuzování účastenství podle § 109 odst. d) stavebního zákona [žalobce měl zřejmě na mysli § 109 písm. e) stavebního zákona] vycházel z přímého dotčení práv žalobce v dané věci. Žalovaný však dospěl k závěru, že s ohledem na charakter stavby a její konstrukční řešení jsou možnými imisemi, kterými by případně mohla být dotčena vlastnická práva žalobce, hluk a prach ze stavby, avšak stavba, která je předmětem stavebního řízení se nachází ve vzdálenosti větší než 100 m od pozemků a staveb žalobce, které jsou od stavby odděleny frekventovanou komunikací, a navíc mezi předmětnými pozemky je volný prostor a vzrostlá zeleň. Žalovaný tak dospěl k závěru, že samotné provádění stavby nemůže být v daném území hlukovou zátěží, v důsledku které by mohlo dojít k dotčení vlastnických práv žalobce, a co se týká prašnosti, žalovaný konstatoval, že se nejedná o stavbu, která by vybočovala ze standardních technologických postupů, a její realizace by tak měla mít širokosáhlé důsledky. Žalovaný uvedl, že žalobce se k otázce účastenství ve stavebním řízení omezil na konstatování, že prováděním stavby bude dotčen na svých vlastnických právech, a meritem odvolání včetně žaloby je de facto problematika posouzení rizik závažné havárie, která se řeší v rámci územního řízení, proto žalovaný setrvává na svém názoru, že podmínky pro účastenství ve stavebním řízení nebyly splněny. 7. K uplatněným námitkám, které žalobce považuje za nevypořádané, žalovaný uvedl, že za situace, kdy správní orgán prvního stupně se žalobcem jednal jako s účastníkem řízení, avšak jeho námitky nesplňovaly podmínky § 114 odst. 2 stavebního zákona, přičemž byl žalobce účastníkem územního řízení, měly být jeho námitky uplatněny v tomto územním řízení. 8. K oprávnění žalovaného k vymezení okruhu účastníků stavebního řízení žalovaný uvedl, že účastenství je třeba posuzovat materiálně a ne podle toho, s kým správní orgán prvního stupně jako s účastníkem řízení jednal, ale naopak podle toho, komu postavení účastníka řízení podle zákona svědčí, přičemž k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 8/2005-118. 9. K námitce nedodržení podmínek územního rozhodnutí a jeho následné změny žalovaný uvedl, že žalobcem namítané posouzení rizik spojených se závažnou havárií ve stavebním řízení musí být vyřešeno v územním řízení a podmínkou pro umístění stavby nelze zaručit účastníku územního řízení postavení účastníka stavebního řízení. 10. Žalovaný dále uvedl, že nezpochybňuje, že vzdálenost mezi závody, na které se vztahuje směrnice 96/82/ES, a budovami navštěvovanými veřejností musí být posuzována ve stádiu územního plánování nebo ve stádiu individuálního rozhodnutí, je však přesvědčen o tom, že právní předpisy tuto povinnost zakládají při posuzování územně plánovací dokumentace a v územním řízení, přičemž územním rozhodnutím byla již stavba umístěna a posuzována vhodnost jejího umístění i z hlediska jejího důsledku v území, a to i vůči okolním stavbám, odstupům od hranic sousedních pozemků a staveb. Žalovaný k tomu uvedl, že případný nezákonný postup v územním řízení, včetně vydání nezákonných podmínek v pravomocném územním rozhodnutí, nelze následně zhojit ve stavebním řízení. 11. Ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Replika žalobce 12. Žalobce se v následné replice k vyjádření žalovaného k žalobě vyjádřil tak, že stejně jako v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný bagatelizuje dopady provádění předmětné stavby do vlastnických práv žalobce. Znovu zdůraznil, že provádění stavby o 8 nadzemních podlažích stavěné na ploše 5 270 m2 se dotkne nejenom jeho vlastnických práv i přesto, že mezi stavbou a pozemky žalobce je vzdálenost cca 100 m. 13. Žalobce dále upozornil, že od doby vydání územního rozhodnutí do doby vydání změny územního rozhodnutí došlo s účinnosti od 1. 1. 2013 ke z