6 As 67/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 66/2019- 58 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 15 A 66/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobce: M. K., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupený advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou, sídlem Řetězová 2, 405 02 Děčín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2019, č. j. KUUK/20118/2019/DS, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2019, č. j. KUUK/20118/2019/DS, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Chomutov, odbor dopravních a správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 17. 5. 2018, č. j. ODSČ-11/N-2017, jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu”) zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a záznam bodů byl potvrzen. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce předně namítal nesprávný postup správního orgánu I. stupně v řízení o námitkách, nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a nicotnost podkladového rozhodnutí. Konstatoval, že ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 9. 3. 2018 srozumitelně popsal, že dne 3. 6. 2015 se přestupku tak, jak je označen na pokutovém bloku i na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, nemohl dopustit, neboť dopravní situace popsaná na pokutovém bloku nemohla nikdy existovat. Zároveň žalobce protiprávní jednání nepopíral. Konstatoval, že mu byla skutečně dne 3. 6. 2015 uložena bloková pokuta, neboť se údajně dopustil přestupku podle § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci nedal jako řidič vozidla v jízdě přednost všem vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci. Až v řízení o námitkách se ovšem žalobce dozvěděl, že místo, ze kterého vyjížděl, není místem mimo pozemní komunikaci. Písemností ze dne 31. 1. 2018, č. j. MMCH/00627/018, vydanou Magistrátem města Chomutov, jako silničním správním úřadem, žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně doložil, že prostor parkovacího zálivu, který v současné době slouží jako autobusový záliv, a z něhož vyjížděl dne 3. 6. 2015 na pozemní komunikaci, je místní komunikací. Žalobce měl tudíž za to, že se nemohl dopustit přestupku podle § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu, ale nanejvýš přestupku ve smyslu § 25 odst. 6 zákona o silničním provozu, podle kterého řidič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dát znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Žalobce konstatoval, že mu nelze přičítat k tíži, že souhlasil s přestupkem na místě a ignoroval shora uvedené skutečnosti, neboť problematika zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) není předmětem zkoušky z odborné způsobilosti pro získání řidičského oprávnění. Skutkové zjištění v daném případě vyžadovalo velmi specifickou odbornou znalost zákona o pozemních komunikacích. 3. Shora uvedené podle žalobce způsobuje vnitřní rozpornost pokutového bloku a ve svém důsledku má nepochybně za následek jeho nicotnost ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). V dané věci je nadto rozhodnutí fakticky neuskutečnitelné, jelikož není možné nedat přednost při vyjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, když se řidič po celou dobu nachází na pozemní komunikaci. 4. Dále žalobce zdůraznil, že záznam bodů do bodového hodnocení řidiče je trestem. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55. Byl přesvědčen, že mu není možné uložit sekundární trest, spočívající v záznamu bodů, na základě rozhodnutí, které je v rozporu s platnou právní úpravou. Zároveň konstatoval, že zásadní podmínkou jakéhokoliv trestání je plné a bezpodmínečné dodržení platné právní úpravy při všech úkonech směřujících k takovému postihu. 5. Žalobce rovněž namítal, že není možné, aby existovala časově neomezená lhůta pro námitky proti záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče a přitom jediný možný prostředek nápravy, a to přezkumné řízení bylo omezeno lhůtou 6 měsíců. Zdůraznil, že lhůta pro zahájení přezkumného řízení v dané věci již uplynula, a že podání žaloby v nyní projednávané věci je tedy jediným prostředkem k nápravě protiprávního stavu, který nastal. 6. Dále žalobce upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-103, na který poukazoval již v řízení před správními orgány a namítal, že žalovaný argumentaci v něm obsaženou sice odmítl a tvrdil, že právní názor Nejvyššího správního soudu v něm obsažený byl již překonán, nicméně nekonkretizoval, jakým způsobem, a jakým rozhodnutím. Zároveň měl žalobce za to, že jeho případ je natolik specifický, že zmíněný rozsudek je na jeho případ aplikovatelný. Nejvyšší správní soud v něm mimo jiné totiž konstatuje, že „Najisto musí být tedy postaveno to, zda stěžovatel spáchal přestupek, za který lze body zaznamenat“ (…) “Samotná skutečnost, že zadržený řidič pokutu zaplatí, však nemůže ještě znamenat, že blokové řízení bylo provedeno v souladu se zákonem. Je třeba naplnění i druhé podmínky, a to spolehlivé zjištění stavu věci.“ (…) „Jakkoli se ve věci nyní projednávané nehodlá zdejší soud od výše vyslovených závěrů odchýlit, z uvedeného nelze v žádném případě učinit závěr, že správní orgán je bez dalšího oprávněn, resp. povinen vždy provést záznam bodů na základě „jakéhokoli“ podkladu.“ 7. Žalobce vytýkal žalovanému i to, že se negativně vyjádřil k žalobcem předestřené citaci autora JUDr. Jana Kněžínka, Ph. D., aniž by vysvětlil, proč názor uznávaného odborníka ignoruje. Žalovaný podle žalobce rovněž v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu, ačkoliv tyto případy mají zcela odlišný, byť snad na první pohled podobný skutkový základ. 8. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že nenese důkazní břemeno ohledně prohlášení viny či neviny v řízení o přestupku, neboť tato řízení již byla pravomocně skončena a on pouze zaznamenává do registru řidičů příslušný počet bodů. Žalobce trval na svém argumentaci, že není možné, aby správní orgán bez jakékoliv úvahy zaznamenal do registru řidičů body na základě jakéhokoliv, tedy i zjevně nesprávného, byť pravomocného rozhodnutí. 9. Závěrem namítal porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Poukázal na to, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k námitce žalobce, že správní orgán I. stupně neodůvodnil své rozhodnutí v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, uvedl, že „tato námitka je irelevantní, neboť tak činí nyní odvolací správní orgán, přičemž rozhodnutí správních orgánů obou stupňů dle judikatury správních soudů tvoří jeden celek, navíc, i když odůvodnění rozhodnutí mohl správní orgán jistě vypracovat důkladněji, stav projednávané věci neignoroval a rozhodl správně ve vztahu k opatřeným podkladům.“ V uvedeném postupu žalovaného žalobce spatřoval porušení zásady rovnosti zbraní a současně práva na spravedlivý proces. Nevypořádáním se s námitkami zatížil správní orgán I. stupně své rozhodnutí nepřezkoumatelností, a tuto vadu se žalovaný pokusil zhojit. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný na výzvu soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž stručně zrekapituloval průběh správního řízení. Námitky žalobce považoval za nedůvodné. Trval na tom, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů podle § 123f zákona o silničním provozu nelze přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývajícího z pokutového bloku, a že řidič může úspěšně brojit proti záznamu bodů pouze tehdy, když nebyly pro záznamy naplněny podmínky vyplývající z § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný se neztotožnil ani s argumentací žalobce, že je pokutový blok ze dne 3. 6. 2015 vnitřně rozporný a je nutné ho považovat za nicotný. Rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 21. 3. 2012, 5 As 118/2011-103, na který odkazoval žalobce, považoval žalovaný za zcela nepřiléhavý. Naopak upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, na který poukázal již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, když odmítl argumentaci žalobce uplatněnou v souvislosti se