5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

78 A 10/2020- 52 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 78 A 10/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: D. D., narozen „x“, bytem „X“, zastoupen Mgr. Ing. Štěpánem Dražkou, advokátem, sídlem Orlí 483/1, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2020, č. j. KUUK/048706/2020/Pan, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 3. 2020, č. j. KUUK/048706/2020/Pan, a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/14963/2018/R, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 144,80 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2020, č. j. KUUK/048706/2020/Pan, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „magistrát“) ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/14963/2018/R. Tímto rozhodnutím magistrát uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 ve spojení s § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a podle § 16 odst. 2 ve spojení s § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Uvedených přestupků se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 7. 12. 2017 v 16:45 hodin v Ústí nad Labem v ulici Všebořická (u domu č. p. „X“, na silnici č. I/30, km 27,313) jako řidič motorového vozidla Ford Tranzit, registrační značky „X“, vyjížděl z místa ležícího mimo pozemní komunikaci (ze dvora domu č. p. „X“) na hlavní komunikaci do ulice Všebořická, kdy odbočoval vlevo ve směru na Teplice, přičemž si najel na hlavní komunikaci do jízdního pruhu vedoucího od Teplic směrem do centra Ústí nad Labem, ve kterém zůstal stát vlivem dopravního provozu. Následně z levé strany, tj. ze směru od Teplic přijelo po hlavní komunikaci motorové vozidlo Seat Ibiza, registrační značky „X“, řidiče P. S., který se svým vozidlem zastavil před v jeho jízdním pruhu stojícím vozidlem žalobce. Při rozjíždění a najíždění vozidla žalobce do jízdního pruhu ve směru na Teplice žalobcovo vozidlo svým levým bokem narazilo do levého předního rohu vozidla Seat Ibiza. Při dopravní nehodě došlo k hmotné škodě na výše uvedených vozidlech. Dále žalobce na vyžádání nepředložil hlídce Policie České republiky jako řidič vozidla zelenou kartu – doklad prokazující skutečnost, že byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Za tyto přestupky magistrát podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložil žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a současně mu podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se v žalobě zároveň domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí magistrátu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že mu bylo upřeno právo účastnit se ústního jednání, přestože se z nařízeného ústního jednání řádně a včas omluvil, a to telefonicky na čísle uvedeném v předvolání. Následně žalobce v souladu s instrukcemi získanými při telefonickému hovoru zaslal magistrátu prostřednictvím svého zmocněnce písemnou omluvu spolu s dokladem o koupi letenky, která byla nesprávně a bezdůvodně posouzena jen jako rezervace. Zdůraznil, že jeho telefonická omluva z jednání není zaznamenána ve spisu a žalovaný se nijak nevyjádřil ke screenshotu telefonu, který prokazuje spojení žalobce s magistrátem. Žalobce uvedl, že byl vyzván k doplnění omluvy, nicméně poučení této výzvy nespecifikovalo, jak má být omluva doplněna; výzva toliko obsahovala odkaz na neúčinné zákonné ustanovení. Žalobce trval na tom, že se nejednalo o obstrukční jednání, a s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 788/02 a rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 99/2013 a 7 As 28/2009 uzavřel, že uvedeným postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení vyplývající z čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 3. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť správní orgány se nedostatečně vypořádaly s námitkami ohledně zjištění skutkového stavu a tento zjistily nedostatečně. Stejně tak se správní orgány nedostatečně zabývaly rozporem mezi výpověďmi manželů S. a MUDr. D., se kterou se řádně nevypořádaly. Žalobce měl za to, že se správní orgány nevypořádaly ani s jeho tvrzením, že vozidlo pana S. bylo v okamžiku, kdy žalobce vjel na komunikaci, zhruba 200 m vzdáleno od vozidla žalobce, tudíž pan S. nemusel náhle měnit směr jízdy. Žalobce odmítl, že by dopravní nehodu zavinil on, a dodal, že to byl pan S., který jej zablokoval při rozjíždění, čímž způsobil, že došlo ke kolizi vozidel. Z fotografií z místa nehody podle žalobce plyne, že se pan S. nesnažil vozidlu žalobce vyhnout, ač mohl, ale naopak za soustavného troubení najel ke středové čáře, aby žalobce vytrestal. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobci bylo předvolání k ústnímu jednání nařízenému na 16. 12. 2019 doručeno do datové schránky dne 22. 11. 2019 a jeho zmocněnci taktéž do datové schránky dne 26. 11. 2019, přičemž magistrát obdržel od zmocněnce žalobce žádost o nový termín ústního jednání s ohledem na plánovanou dovolenou žalobce až 12. 12. 2019, kdy již nemohl na omluvu reagovat. Přílohou žádosti o nový termín ústního jednání byla rezervace letenky učiněná již dne 22. 8. 2019. Podle žalovaného měl žalobce zpravit magistrát o své plánované dovolené dříve, přesto byli žalobce i jeho zmocněnec dne 16. 12. 2019 vyzváni k doplnění předmětné žádosti a poučeni o důvodech neakceptování omluvy. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 25/2013 a 2 As 111/2011 žalovaný zdůraznil, že žalobcova omluva nebyla včasná ani řádná, jeho účast nebyla v dané věci nezbytná a jeho zmocněnec se ústního jednání bez omluvy nezúčastnil. K telefonické omluvě z ústního jednání žalovaný sdělil, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by se uskutečnila. Podle žalovaného bylo ve výzvě k doplnění omluvy uvedeno, že omluva nebyla učiněna bezprostředně a nebyla náležitě odůvodněna; k tomu žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 54/2013 a 1 As 345/2016. Žalovaný připustil, že poučení v předvolání k ústnímu jednání skutečně odkazovalo na nesprávný a neúčinný zákon, nicméně materiálně odpovídalo obsahu § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky, který měl být v poučení citován. Zároveň doplnil, že žalobce byl v předvolání k ústnímu jednání poučen o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. 5. K namítanému nesouhlasu s popisem děje žalovaný sdělil, že poškození obou vozidel bylo zapříčiněno rozjetím vozidla žalobce a jeho ostrým zabočováním do levého jízdního pruhu, kdy vozidlo žalobce dřelo levým bokem o levý přední roh vozidla pana S. Poškození podle žalovaného odpovídá popisu průběhu dopravní nehody podle svědeckých výpovědí pana S. a paní S. Ke svědecké výpovědi paní D. žalovaný poznamenal, že svědkyně uvedla, že sama nehodu neviděla, ale pouze slyšela dlouhé troubení a velkou ránu. Žalovaný dodal, že vzhledem k poškození vozidel nemohlo dojít k žádné velké ráně, neboť k nárazu nedošlo při jízdě obou vozidel. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ústní jednání soudu 6. Při jednání soudu konaném dne 3. 5. 2021 právní zástupce žalobce konstatoval, že nebyl dostatečně prokázán skutkový stav, žalobce byl stíhán za nedání přednosti v jízdě, nicméně tento skutek se nestal, resp. nebyl dostatečně prokázán. Správní orgány prokazovaly následnou dopravní nehodu, která však není předmětem daného řízení. Právní zástupce žalobce zdůraznil, že nedání přednosti v jízdě znamená nutnost náhle zastavit nebo změnit směr jízdy. To však ve správním řízení nikdo neřešil, ačkoli žalobce již ve správním řízení uváděl, že druhé vozidlo se nacházelo ve vzdálenosti 200 m, pohybovalo se pomalu, neboť v daném místě je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, tudíž danou vzdálenost trvalo ujet 20 sekund. Podle právního zástupce žalobce tedy řidič druhého vozidla nemusel náhle měnit rychlost či směr jízdy, což dokládá i svědecká výpověď MUDr. D. Podle práv