1 As 189/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 126/2019- 50 - text  9 15 A 126/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: M. K., narozený X, bytem X, zastoupený JUDr. Janem Svobodou, LL.M., advokátem, sídlem Kollárova 1064/18, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Statutární město Most, sídlem Radniční 1/2, 434 69 Most, zastoupený JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2019, č. j. MmM064336/2019/OŠKaS/PT, takto: I. Rozhodnutí Statutárního města Most ze dne 7. 6. 2019, č. j. MmM064336/2019/OŠKaS/PT, a rozhodnutí Základní školy, Most, Svážná 2342, příspěvková organizace, ze dne 21. 5. 2019, č. j. ZŠ1MO-272/2019/1, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2019, č. j. MmM064336/2019/OŠKaS/PT, jímž byla shledána nedůvodnou stížnost žalobce na postup Základní školy, Most, Svážná 2342, příspěvková organizace (dále jen „povinný subjekt“), při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), a postup povinného subjektu byl dle § 16a odst. 6 písm. a) InfZ potvrzen. Povinný subjekt přitom ve svém rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019 uzavřel, že se v případě žalobcem požadovaných informací (tj. poskytnutí „zápisů ze všech jednání školské rady povinného subjektu v období od 1. 1. 2016 do 13. 5. 2019“) jedná o informace, které nespadají do jeho působnosti, a tudíž podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ danou žádost odložil. Současně žalobce požádal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce předně zrekapituloval dosavadní průběh posuzovaného případu, přičemž poukázal na dikci § 167 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Dále uvedl, že školská rada nemá jakožto orgán vlastní právní subjektivitu, avšak se jedná o útvar povinného subjektu zřizovaného žalovaným. Školská rada zároveň byla po celou dobu obsazena dvěma osobami, které byly v pracovněprávním vztahu s povinným subjektem, dvěma osobami, které byly jmenovány z titulu svých funkcí či zaměstnaneckého poměru vůči žalovanému, a dvěma zástupci rodičů. Poukázal též na skutečnost, že mu sám žalovaný poskytl zápis z jednoho jednání školské rady s odkazem na to, že se jí jako host účastnila vedoucí oddělení školství. Za takové situace žalobce považoval za absurdní, že by ostatními zápisy ze školské rady neměl povinný subjekt, resp. i žalovaný, disponovat. Žalobce rovněž osobními dotazy u členů školských rad jiných škol zřizovaných žalovaným zjistil, že všichni tito členové školských rad mají standardně k dispozici (písemný) zápis z veškerých jednání jednotlivých školských rad. Nadto žalobce upozornil na čl. 6 jednacího řádu školské rady povinného subjektu, dle kterého mj. platí, že „usnesení školské rady vyhotovuje písemně pověřený člen školské rady a podepisuje předseda a další pověřený člen školské rady.“ K tomu žalobce doplnil citace z jednacích řádů obdobných škol, z nichž plyne, že jsou zápisy ze zasedání školských rad nejen pořizovány, ale i různými způsoby ve školách uchovávány či zveřejňovány. 3. Na základě těchto skutečností pak žalobce namítl, že je vyloučené, aby mohl existovat orgán (tj. školská rada) povinného subjektu zřizovaného žalovaným, který by byl z působnosti InfZ zcela vyňat, a to navíc nikoliv zákonem nebo nutností utajit určité informace, ale toliko okolností, že by neexistoval povinný subjekt, který by bylo možné žádat o informace, které tento orgán vytváří. Takový výklad zákona je dle žalobce nesmyslný a míjí se s úmyslem zákonodárce. Žalobce poté nesouhlasil ani s hodnocením žalovaného, že ředitel školy (tj. povinného subjektu) požadovanými dokumenty nedisponuje, ani k nim nemá legitimní přístup. 4. Žalovaný i povinný subjekt tak dle tvrzení žalobce pominuli povinnost plynoucí z InfZ pro případ, že dané informace má některý z jejich orgánů, odborů, zaměstnanců apod. Žalobce tak namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť nebylo dostatečně odůvodněno, proč povinný subjekt (resp. i žalovaný) nemá přístup k požadovaným informacím. Nezákonnost daného rozhodnutí poté žalobce spatřoval v tom, že InfZ nebylo možné vyložit tak, že o informace nešlo požádat orgán povinného subjektu. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K tomu uvedl, že postupuje v souladu s příslušnými normami, přičemž povinný subjekt v řešeném případě ani požadovanými informacemi nedisponuje a zákon mu nedovoluje tyto informace vytvářet. Následně žalovaný poukázal na právní rámec daný § 167 a § 168 školského zákona. K tomu zdůraznil, že sepisování zápisů ze zasedání školské rady je dobrovolná činnost, resp. že školská rada nemá povinnost tyto zápisy řediteli školy ani zřizovateli předkládat. Členům školské rady pak nenáleží za jejich funkci ani jakákoliv odměna. Školská rada tak není nikomu odpovědná za svá rozhodnutí. Ředitel školy přitom není oprávněn se zasedání školské rady účastnit a ani po školské radě její zápisy požadovat. Každá škola také může mít jiné fungování školské rady, když podstatným je pouze dodržení školského zákona. Dle žalovaného povinnost učinit zápis ze všech jednání školské rady povinného subjektu není dána zákonem ani jednacím řádem povinného subjektu. Povinný subjekt pouze „možná vyhotovuje usnesení, pokud učiní nějaké rozhodnutí.“ Povinný subjekt tedy požadované zápisy nemá, a pokud je někdy obdržel, neměl zákonnou povinnost je uchovávat. Žalovaný má tudíž za to, že zákonodárce učinil školské radě (vzhledem k jejímu složení) jistou ochrannou bariéru, když se jedná o orgán, který není nikomu odpovědný a nemá právní subjektivitu, avšak má významné kompetence týkající se prosperity školy. Povinný subjekt proto ve věci postupoval dle žalovaného správně. 6. Následně žalovaný uvedl, že předmětná žaloba není ani přípustná, neboť podáním stížnosti dle InfZ nevzniká žádný právní nárok na určitý způsob jejího vyřízení. Replika žalobce 7. Žalobce v podané replice uvedl, že dle jednacího řádu školské rady povinného subjektu i sdělení předsedy této školské rady jsou zápisy z jednání vytvářeny. Školská rada je orgánem školy, a tudíž tvrzení, že povinný subjekt nemá přístup k předmětným dokumentům, je zcela irelevantní. Dle žalobce je skutečným důvodem neposkytnutí jím požadovaných informací primárně nevůle členů školské rady, nicméně takový důvod neposkytnutí informací InfZ nezná. Pokud jsou předmětné záznamy školskou radou pořizovány, měly být k žádosti žalobce dle InfZ poskytnuty. Argumentace žalovaného stran odměn členům školské rady je dle žalobce nepodstatná. InfZ (ani školský zákon) žádným způsobem neomezuje právo na informace podle toho, zda byly vyhotoveny subjektem, který byl za dané konkrétní informace placen, či nikoliv. Teorii žalovaného o „ochranné bariéře“ školské rady pak žalobce považuje za absurdní. Předmětná žaloba je poté dle mínění žalobce přípustná, neboť stížnost podaná dle § 16a InfZ představuje podání řádného opravného prostředku, který bylo nezbytné vyčerpat před podáním správní žaloby. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Na tomto místě se soud současně zabýval tvrzením žalovaného stran nepřípustnosti předmětné žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. V tomto ohledu je však třeba odkáz