1 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 130/2019- 74 - text  8 15 A 130/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: Mgr. S. W., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Janem Walterem sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2019, č. j. MMR-28989/2019-83/1781, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 18. 6. 2019, č. j. MMR-28989/2019-83/1781, a sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 24. 5. 2019, č. j. KUUK/70220/2019/UPS-4, sp. zn. KUUK/63655/2019, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Krajskému úřadu Ústeckého kraje se ukládá, aby ve lhůtě 15 dnů poskytl žalobkyni stížnost ze dne 4. 12. 2014, dvě doplnění stížnosti ze dne 9. 12. 2014 a doplnění stížnosti ze dne 28. 12. 2014, založené ve spise Krajského úřadu Ústeckého kraje č. j. 751/UPS/2017. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2019, č. j. MMR-28989/2019-83/1781, jímž byla zamítnuta stížnost žalobkyně proti sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 24. 5. 2019, č. j. KUUK/70220/2019/UPS-4, sp. zn. KUUK/63655/2019, jímž byla odložena žádost žalobkyně o informace podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), neboť požadované informace se nevztahují k působnosti povinného subjektu. Uvedenou žádostí žalobkyně žádala „poskytnutí stížnosti/í na nevhodné určení Ing. V. jako oprávněné úřední osoby ve věci šetření správního deliktu spočívajícího v protiprávním užívání objektu X č. p. X k bydlení.“ Dále se domáhala poskytnutí vyrozumění o vyřízení této stížnosti. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně nejprve zrekapitulovala svůj postup, jakým se domáhala poskytnutí výše specifikovaných informací. Dále uvedla, že odložení je založeno na nesprávné právní úvaze, podle které se k působnosti povinného subjektu nevztahují informace, kterými nedisponuje. K působnosti povinného subjektu se může vztahovat i řada informací, kterými povinný subjekt právě nedisponuje (např. informace ze spisu, který někomu zapůjčil). Skutečnost, že povinný subjekt v žádosti zmiňovanou stížnost nevyřizoval, neznamená, že informace o takové stížnosti se nevztahují k působnosti povinného subjektu. K jeho působnosti se informace o stížnosti mohou vztahovat, buďto protože měl povinnost stížnost vyřídit (byť tak fakticky neučinil, tzn. tuto povinnost porušil), nebo protože měl povinnost vyřizovat jinou věc, která se stížností souvisí. Vyžádané informace se tak kupříkladu mohou k působnosti povinného subjektu vztahovat, protože povinný subjekt mohl vyřizovat žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 175 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nebo protože se mohl zabývat nečinností podřízeného správního orgánu, který byl k vyřízení stížnosti příslušný (§ 80 správního řádu), nebo protože se s informacemi mohl setkat v rámci kontroly výkonu přenesené působnosti správním orgánem, který byl k vyřízení stížnosti příslušný [§ 67 odst. 1 písm. e) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů]. Odložení žádosti tak je založeno na nedostatečně zjištěném skutkové stravu, neboť povinný subjekt uvádí, že vyžádanou informací nedisponuje, ale k tomuto zjištění nedochází na základě pokusu informaci dohledat, nýbrž pouze úvahou z premisy, podle níž stížnost věcně nevyřizoval ani nevyřizuje. Povinný subjekt však mohl mít příležitost k získání informace, aniž by musel samotnou stížnost vyřizovat. 3. Odložení žádosti je dle žalobkyně také nedostatečně odůvodněno, neboť se povinný subjekt nezabýval tím, co tvoří jeho působnost, a neporovnal to s povahou vyžádaných informací. 4. Žalobkyně tak byla zkrácena na svém právu na informace, které je zaručeno čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to nezákonným odložením žádosti. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že není pasivně legitimován, resp. že žaloba proti rozhodnutí žalovaného není přípustná podle § 70 písm. a) s. ř. s. a soud by měl tuto žalobu odmítnout. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 As 189/2020-40, jsou v přímém rozporu se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 5 As 18/2017-40. 6. V daném případě žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opakovaně podává v režimu InfZ identické žádosti o informace týkající se stížnosti, kterou podal právě tento její právní zástupce (člen rodiny). Navíc identické žádosti o informace žalobkyně podává opakovaně, a to i vůči jiným orgánům veřejné správy. Žalovaný považoval jednání žalobkyně za zneužití práva na informace. 7. Příslušnost správního orgánu k prošetření stížnosti na oprávněnou úřední osobu upravuje § 175 odst. 4 správního řádu a § 182 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a v daném případě byl věcně a místně příslušným správním orgánem Městský úřad Vejprty, v němž byl zařazen Ing. V. Žádost o informace tak, jak byla žalobkyní formulována, do působnosti povinného subjektu nespadala a povinný subjekt postupoval správně, pokud žádost o informaci odložil podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ a o této skutečnosti informoval žalobkyni. Na podporu svého postupu a hodnocení stížnosti odkázal žalovaný na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 24/2019-53 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 A 62/2019-34. Formulace žádosti o informace svědčí o tom, že požadované informace se netýkaly přešetření způsobu vyřízení stížnosti nadřízeným správním orgánem dle § 175 odst. 7 správního řádu ani ochrany před nečinností podle § 80 správního řádu. 8. K namítaným nedostatkům odůvodnění sdělení povinného subjektu žalovaný uvedl, že je jako nadřízený orgán vlastní úvahou ve svém rozhodnutí nahradil a korigoval a že je podstatné, že je ze sdělení zřejmé, z jakého důvodu byla žádost odložena. Žalobkyně formuluje naoko obecně žádost tak, aby následně mohla argumentovat, že minimálně v případě jedné předmětné stížnosti, kterou učinil právní zástupce žalobkyně a člen její rodiny, povinný subjekt obdržel žádost dle § 80 odst. 3 správního řádu, a stížností se tak musel zabývat. I z takového jednání žalobkyně je zřejmý šikanózní výkon práva a zneužití práva na informace. Žalovaný poukázal i na to, že stížností na Ing. V. jako oprávněnou úřední osobu žalobkyně disponovala, neboť tuto stížnost podal její právní zástupce JUDr. Jan Walter dne 4. 12. 2014. 9. Skutečnost, že žalobkyně zneužívá práva na informace, žalovaný dokládal odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020, č. j. 10 A 32/2019-181, a dále i sdělením, že od roku 2015 eviduje ke dni podání tohoto vyjádření celkem 1 042 podání žalobkyně, JUDr. Jana Waltera a Ing. T. W. Účelem jednání žalobkyně a jejího právního zástupce je znepříjemnění práce, personálním a časovým zatížením žalovaného a dalších orgánů státní správy. Replika a další vyjádření žalobkyně 10. Žalobkyně ve své replice uvedla, že úvaha povinného subjektu je nesprávná, neboť informační povinnost dle InfZ se týká všech informací, které se k působnosti povinného subjektu vztahují, není tedy nutné, aby šlo o informace o skutečnostech, které přímo náleží do působnosti povinného subjektu. Informace o vyřizování stížnosti se mohou vztahovat k působnosti dalších povinných subjektů v jiných souvislostech (např. k působnosti subjektu, který u stížnostního orgánu vykonává kontrolu). Povinný subjekt je nadřízeným správního orgánu Městského úřadu Vejprty a je příslušný jednak přešetřovat způsob vyřízení stížnosti městským úřadem a jednak i přijímat případná opatření proti nečinnosti městského úřadu. Vyžádané informace se proto svým vymezením k působnosti povinného subjektu vztahují. Žalobkyni je známo, že minimálně v případě jedné předmětné stížnosti žalovaný obdržel žádost podle § 80 odst. 3 správního řádu. Jedná se o žádost ze dne 12. 12. 2017, kterou žalobkyně přiložila k replice. 11. Ve vyjádření ze dne 28. 1. 2020 žalobkyně polemizovala s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 A 62/2019 s tím, že úvahy vyjádřené v tomto rozsudku by mohly mít vliv na rozhodnutí v této věci. 12. Ve vyjádření ze dne 17. 6. 2020 žalobkyně upozornila na právní názor v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1