9 As 260/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 51/2018- 132 - text  9 15 A 51/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: PROPSOL, s.r.o., IČO: 24682993, sídlem Holečkova 103/31, 150 00 Praha, zastoupená JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2017, č. j. 5249/DS/2017, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 19. 12. 2017, č. j. 5249/DS/2017, a rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem ze dne 7. 8. 2017, č. j. 272/15332/2017OD/MS, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2021, č. j. 15 A 51/201872, ve výši 20 342 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2017, č. j. 5249/DS/2017, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 8. 2017, č. j. 272/15332/2017OD/MS. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 125f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), uložil žalobkyni pokutu ve výši 1 500 Kč za správní delikt podle § 125f odst. 1 téhož zákona spočívající v tom, že žalobkyně jako provozovatelka vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Konkrétně byl daný skutek popsán tak, že dne 19. 3. 2017 ve 22:07 hodin v obci Roudnice nad Labem v ulici Michálkova žalobkyně jako provozovatelka vozidla AUDI, reg. zn. „X“, nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Řidič uvedeného vozidla zastavil a stál na dopravním značení V13, kam je zakázáno vjíždět, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Správní orgán I. stupně současně podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalobkyně se v žalobě zároveň domáhala toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem žaloby zrekapitulovala dosavadní průběh věci, přičemž s odkazem na § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu uvedla, že podmínkou projednání předmětného správního deliktu bylo učinění patřičných kroků ze strany příslušného správního orgánu ke zjištění skutečného pachatele přestupku. Tato podmínka však dle žalobkyně v daném případě nebyla splněna. Podle žalobkyně totiž správní orgán I. stupně skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě zjistil, neboť mu žalobkyně sdělila totožnost řidiče vozidla v době spáchání předmětného přestupku. Správní orgán I. stupně pak uvedeného řidiče vyzval k podání vysvětlení, když takto označenému řidiči byla tato výzva doručena. Správní orgán I. stupně tedy znal osobu řidiče. 3. Dále žalobkyně namítla, že tvrzení, že označený řidič P. K. na výzvu správního orgánu I. stupně nijak nereagoval, a proto nebylo možné zjistit skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě, je nepravdivé, neboť P. K. se dne 9. 6. 2017 osobně dostavil na podatelnu správního orgánu I. stupně a podal zde písemně vysvětlení v německém jazyce. Tato písemnost sice nebyla v českém jazyce a absentoval na ní podpis, nicméně tyto skutečnosti mohl správní orgán I. stupně nanejvýš vyhodnotit jako vadu daného podání. Z tohoto podání nicméně dle žalobkyně bylo zjevné, kdo ho činí, které věci se týká, i označení správního orgánu, jemuž bylo určeno. Jistě tedy nebylo možno tvrdit, že P. K. na učiněnou výzvu správního orgánu I. stupně nijak nereagoval. Nad rámec uvedeného žalobkyně konstatovala, že i kdyby P. K. na výzvu k podání vysvětlení nijak nereagoval, ani tak by nebyla splněna podmínka pro odložení věci z důvodu, že správní orgán I. stupně nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, jelikož žalobkyně sdělením osoby řidiče podala vysvětlení a správní orgán I. stupně již na základě tohoto vysvětlení znal skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě. 4. Správní orgán I. stupně měl podle žalobkyně též zkoumat, zda byl ve věci naplněn formální i materiální znak sankcionovaného správního deliktu, což však neučinil, neboť námitku nenaplnění materiálního znaku správního deliktu provozovatele vozidla zcela opomenul. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K tomu žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobkyně již vypořádal. Skutečnost, že se žalobkyní označený řidič vozidla dostavil na podatelnu správního orgánu I. stupně se pak dle žalovaného nezakládá na pravdě, neboť spisová dokumentace o tomto úkonu neobsahuje žádnou zmínku. Vzhledem k tomu, že se údajný řidič vozidla k podání vysvětlení nedostavil ani nijak nereagoval, žalovaný zaujal stanovisko, že postup správního orgánu I. stupně byl správný. Provozovatel vozidla totiž musel být připraven nést případnou objektivní odpovědnost za jednání osoby přestupce, pokud se tuto správnímu orgánu I. stupně nepodařilo kontaktovat či prokázat jí odpovědnost za přestupek. 6. Současně žalovaný zmínil, že v napadeném rozhodnutí dospěl ke zřejmému závěru, že byla naplněna materiální stránka daného správního deliktu, neboť ta vycházela ze samotného přestupku. Žalobkyně jako provozovatelka vozidla přitom byla sankcionována za objektivní odpovědnost z provozování vozidla, nikoliv přímo za spáchaný přestupek, který byl odložen. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 8. Soud úvodem konstatuje, že ve věci již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 26. 7. 2021, č. j. 15 A 51/2018-72, kterým žalobu odmítl, neboť shledal, že předmětná žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Ke kasační stížnosti žalobkyně však bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2022, č. j. 10 As 346/2021-38, nadepsané usnesení zdejšího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soudu totiž shledal, že podmínky pro odmítnutí žaloby jako podané osobou zjevně neoprávněnou nebyly splněny. 9. Na tomto místě soud dále předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud se v projednávaném případě nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, a to v kontextu žalobkyní konkrétně namítaného opomenutí námitky nenaplnění materiálního znaku správního deliktu provozovatele vozidla. 11. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 12. S odkazem na shora citované ustanovení správního řádu soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě ja