4 As 137/2017 — Nejvyšší správní soud

16 A 33/2021- 95 - text  27 16 A 33/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: JEKU – SUN s. r. o., IČO: 28919289, sídlem Pražská 1279/18, 102 00 Praha 10, zastoupena Mgr. Rostislavem Andrlíkem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2021, č. 902002521, č. j. SEI-2101/2021/90.221, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2021, č. 902002521, č. j. SEI-2101/2021/90.221, jímž žalovaná v řízení o odvolání žalobkyně změnila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Ústecký kraj (dále jen „územní inspektorát“) ze dne 1. 7. 2020, č. 422001120, č. j. SEI-0780/2020-18. Tímto rozhodnutím územní inspektorát uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), kterého se dopustila tím, že jako prodávající uplatnila u ČEZ Prodej, a. s., nárok na podporu pro podporované zdroje energie formou výkupních cen za rok 2018 v rozporu s podmínkami stanovenými cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách v bodech (1.1.) a (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2017, a to z výkonu 0,02644 MWp instalovaného nad rámec registrovaného a licencí uděleného výkonu 0,503 MWp (při kontrole zjištěn skutečně instalovaný elektrický výkon 0,52944 MWp), čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch 472 952,12 Kč (výrok I.). Územní inspektorát současně podle § 89 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložil žalobkyni povinnost nahradit poškozené České republice škodu 472 952,12 Kč (výrok II.), podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách uložil žalobkyni pokutu 472 952,12 Kč (výrok III.) a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč (výrok IV.). 2. Změna provedená napadeným rozhodnutím spočívala v nahrazení výroku I. rozhodnutí územního inspektorátu textem: „Výrobce elektřiny z podporovaných zdrojů a prodávající JEKU – SUN s. r. o., Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10, IČ: 28919289, se uznává vinným ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., kterého se dopustil tím, že nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb. pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodu č. (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále CR ERÚ) č. 3/2017, ve znění CR ERÚ č. 9/2017, když jako prodávající a držitel licence č. 110911805 na výrobu elektřiny ve své provozovně FVE Levousy [676063], č. p. 179/1, 711, 181 a 183, za období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 neoprávněně uplatnil u ČEZ Prodej, a. s., podporu na vyrobenou elektřinu ve výši 30,908 MWh z výkonu 0,02644 MWp instalovaného nad rámec licencí uděleného výkonu 0,503 MWp jako vypočtenou poměrnou část elektřiny vyrobené z nainstalovaného výkonu 0,52944 MWp, ačkoliv část této výrobny v rozsahu 0,02644 MWp nebyla uvedena do provozu, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny, a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž získal nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 472 952,12 Kč.“ Ve zbytku žalovaná rozhodnutí územního inspektorátu potvrdila a doplnila údaje pro platbu pokuty a nákladů řízení. Žaloba 3. Žalobkyně úvodem žaloby popsala dosavadní průběh svého případu od roku 2009, kdy byla uvedena do provozu výrobna elektřiny s názvem FVE Levousy 503 kW, až do vydání napadeného rozhodnutí, které žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné a nezákonné z důvodů, které v žalobě podrobně rozvedla. 4. Žalobkyně uvedla, že je jí kladeno za vinu, že uplatnila provozní podporu výroby elektřiny i na část výrobny, která nebyla uvedena do provozu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, neboť dle názoru územního inspektorátu i žalované celkový instalovaný výkon této části výrobny převyšuje celkový instalovaný výkon uvedený v licenci žalobkyně. Žalobkyně naopak tvrdí a prokazuje, že v době uvedení předmětné výrobny do provozu nebyla hodnota celkového instalovaného výkonu právně definována způsobem jako v kontrolovaném období, že žalobkyně uvedla do provozu celou předmětnou výrobnu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, a to do výše celkového instalovaného výkonu ve smyslu, jak byla a je hodnota tohoto výkonu chápána v obecném (odborném) jazyce. Od uvedení předmětné výrobny do provozu žalobkyně neprováděla na předmětné výrobně žádné změny a nemohla z tohoto důvodu ani požádat o změnu licence v souvislosti se změnou právní úpravy v pozdějších letech. Celý spor se tedy dle žalobkyně vede ohledně definice pojmu celkový instalovaný výkon v době uvedení předmětné výrobny do provozu, když tento pojem v uvedené době nebyl právně definován. 5. Žalobkyně upozornila, že již v doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2020 upozorňovala, že obdobný případ již byl v nedávné době prejudikován rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2018, č. j. 30 A 151/2016-196. Krajský soud v daném případě posuzoval taktéž výrobnu elektřiny ze slunečního záření, jejíž celkový instalovaný výkon v licenci na výrobu elektřiny byl stanoven v hodnotě nižší, než činila hodnota součtu špičkových štítkových výkonů instalovaných panelů na výrobně. Bylo tomu tak z důvodu, že celkový instalovaný výkon byl stanoven dle hodnoty výkonu střídačů instalovaných na výrobně. Žalovaná tehdy taktéž dovozovala porušení § 5 odst. 5 zákona o cenách s tím, že na část vyrobené elektřiny nemůže výrobce uplatňovat provozní podporu. Krajský soud v Brně však námitky žalované odmítl a rozhodl, že k porušení zákona o cenách nedošlo. V době po vydání napadeného rozhodnutí byly závěry uvedené v tomto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2018, č. j. 30 A 151/2016-196, potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2021, č. j. 3 As 39/2019-42. 6. Žalobkyně namítala, že žalovaná ignorovala jak uvedenou prejudikaturu, tak také další námitky uváděné žalobkyní a odmítla provést nebo přihlížet k důkazům navrhovaným žalobkyní, které svědčily ve prospěch žalobkyně, v důsledku čehož žalovaná nesprávně vyložila pojem celkový instalovaný výkon. Dle žalobkyně žalovaná v napadeném rozhodnutí na více místech bez bližšího zdůvodnění konstatuje, že za celkový instalovaný výkon, který je uveden v licenci žalobkyně, je možné a vždy bylo možné považovat pouze součet špičkových štítkových výkonů jednotlivých instalovaných panelů. Svůj výklad opírá žalovaná o ustanovení vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, ve znění účinném v době poskytnutí licence žalobkyni (dále jen „vyhláška č. 475/2005 Sb.“). Žalovaná se zároveň opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017-41, z něhož má vyplývat, že za celkový instalovaný výkon se považuje součet štítkových výkonů panelů, přestože žalovaná uznává, že uvedený rozsudek posuzoval situaci odlišnou od situace žalobkyně. Žalobkyně má za to, že žalovaná pojem celkový instalovaný výkon užitý v licenci žalobkyně na výrobu elektřiny vykládá nesprávně a v rozporu se zásadami výkladu právních norem. K jeho výkladu používá žalovaná analogicky vyhlášku č. 475/2005 Sb., která provádí zcela jiný právní předpis, k udělování licencí na výrobu elektřiny nemá žádný vztah a ani nemá zmocnění stanovovat závazný výklad takových pojmů. Dle žalobkyně vyhláška č. 475/2005 Sb. ani pojem celkový instalovaný výkon neobsahuje. 7. V doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2020 upozorňovala žalobkyně na nesprávnost výkladu pojmu celkový instalovaný výkon ze strany územního inspektorátu, avšak žalovaná na předmětnou argumentaci v napadeném rozhodnutí nereagovala. 8. Co se týče rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 As 137/2017-41, žalobkyně uvedla, že k nemožnosti jeho aplikace se vyjádřila v doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2020. Žalovaná poté dala žalobkyni za pravdu v tom, že Nejvyšší správní soud řešil skutkově odlišný případ, kdy na výrobně byly dodatečně instalovány panely, a to navíc v době, kdy právní úprava směřovala k tomu, že by za celkový instalovaný výkon u výroben elektřiny ze slunečního záření v rozporu s jeho technickým chápáním považovala součet špičkových štítkových výkonů panelů instalovaných na výrobně. Žalobkyně upozornila, že