1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

16 Af 33/2021- 39 - text  11 16 Af 33/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: HKS-CZ, s. r. o., IČO: 25030469, sídlem Mlékojedská 1994/7, 412 01 Litoměřice, zastoupena JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021, č. j. 18161/21/5000-10611-712427, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021, č. j. 18161/21/5000-10611-712427, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen platební výměr č. 35/D/2020 Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2100388/20/2500-31471-508372, jímž byl žalobkyni dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“) vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 306 641 Kč. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě předeslala, že jí byly na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 30. 4. 2013, č. j. 76-13/2.2RV03-1219/13/61200, o poskytnutí dotace v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) poskytnuty peněžní prostředky na realizaci projektu č. CZ.1.03/2.2.00/13-01219 s názvem Pořízení automatizované stříhací linky, vnější a vnitřní límcovačky pro zvýšení konkurenceschopnosti společnosti HKS-CZ, s. r. o. (dále obvykle jen „projekt“). 3. Žalobkyně nastínila, že jí správní orgány vytýkají v souvislosti se zadáním veřejné zakázky na realizaci projektu dvojí porušení podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta (zjištění č. 1 a 2). Zjištění č. 1 spočívá v tom, že v průběhu výběrového řízení druhý uchazeč o zakázku vznesl dotaz ohledně celkového příkonu linky a zároveň požádal o Zadávací dokumentaci v jiné jazykové mutaci, případně wordové verzi, z důvodu překladu pro zahraničního partnera. Předmětný dotaz byl žalobkyni elektronicky doručen dne 7. 10. 2013 (pondělí) a dle Pravidel pro výběr dodavatelů č. j. 31688/12/61100/61000, číslo vydání/aktualizace: 8/3, platných od 1. 9. 2012 (dále obvykle jen „Pravidla“), která tvoří přílohu Podmínek poskytnutí dotace, číslo vydání/aktualizace: 8/5, platných od 29. 3. 2013 (dále obvykle jen „Podmínky“) byla žalobkyně coby zadavatel povinna sdělit odpověď nejpozději do 4 pracovních dnů. Z e-mailové komunikace vyplývá, že elektronicky byla odpověď na dotaz včetně německé verze Zadávací dokumentace poskytnuta uchazečům dne 25. 10. 2013. Na základě výše uvedených skutečností pak jak správce daně, tak i žalovaný konstatují, že žalobkyně nedodržela termín zodpovězení dotazu ve lhůtě 4 pracovních dnů. 4. Zjištění č. 2 dle žalobkyně spočívá v tom, že vybraná (vítězná) nabídka, která byla jedinou nabídkou ve výběrovém řízení, neobsahovala veškeré náležitosti požadované v Zadávací dokumentaci, a tudíž měla být vyřazena a výběrové řízení mělo být zrušeno. Vítězný uchazeč totiž dle správce daně a potažmo žalovaného nesplnil podmínku Zadávací dokumentace, označenou 6.1 Základní kvalifikační předpoklady, když nepředložil výpis z rejstříku trestů ne starší 3 měsíců, ale pouze čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvádí, že nebyl pravomocně odsouzen. Dle zjištění č. 2 mohla hodnotící komise vyzvat uchazeče k písemnému vysvětlení nabídky či k jejímu doplnění – doložení výpisu z rejstříku trestů, k čemuž však nedošlo. 5. Ke zjištění č. 1 žalobkyně uvedla, že správní orgány při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vycházely z bodu 12 dokumentu 17_78_M_ Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, č. j. 35815/12/61100/61000, číslo vydání/aktualizace: 8/4, s platností ode dne 1. 9. 2012 (dále jen „Kategorizace nedostatků, verze 2012“). Tento postup byl dle žalobkyně nesprávný, neboť ve věci existuje pro žalobkyni příznivější úprava uvedená v dokumentu 17_78_M_ Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, č. j. MPO 26724/14/61100/61000, číslo vydání/aktualizace: 9/1, s platností ode dne 2. 6. 2014 (dále jen „Kategorizace nedostatků, verze 2014). 6. Příznivější úpravu ve vztahu ke zjištění č. 1 dovozuje žalobkyně z toho, že dle bodu č. 12 sekce Zakázky, při jejichž zadávání není příjemce dotace povinen postupovat dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, dokumentu Kategorizace nedostatků, verze 2012, platí, že v případě pochybení formálního charakteru, která neměla vliv na výběr nejvhodnější nabídky, má být vyměřen odvod v rozmezí 0 % až 2 %, přičemž žalobkyni byl vyměřen odvod ve výši 0,05 %. Naproti tomu dle návodky dokumentu Kategorizace nedostatků, verze 2014, platí, že pokud má pochybení pouze formální charakter bez jakéhokoliv skutečného nebo potenciálního finančního dopadu, nebude udělena žádná sankce. Dle žalobkyně měla být v jejím případě aplikována novější (příznivější) úprava kategorizace nedostatků, v důsledku čehož nemohl a neměl být žalobkyni uložen žádný odvod za porušení rozpočtové kázně v souvislosti se zjištěním č. 1. 7. Povinnost použít příznivější úpravu přitom dle žalobkyně vychází ze zásady zdrženlivosti zakotvené v § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Podle uvedeného ustanovení správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní. Citovaná zásada tedy dle žalobkyně orgánům finanční správy ukládá, aby postupovaly v rámci právní úpravy pokud možno zdrženlivě a volily ze zákonných možností ty, co žalobkyni nejméně zatíží. 8. Dle žalobkyně výše uvedené obecné pravidlo přednosti pozdější příznivější úpravy je dáno pro případy, kdy zákonodárce v důsledku např. společenských změn nebo změny v poznání dopadů regulované činnosti přehodnotí potřebu regulace do té míry, že původně stanovenou povinnost zruší, stanoví v jiném (nižším) rozsahu nebo alespoň sníží trest za případné porušení takové povinnosti. 9. Důvod použití příznivější právní úpravy v dané věci je dle žalobkyně dán zejména v mezidobí v platnost vstoupivšími Pokyny Evropské komise ke stanovení finančních oprav, jež mají být provedeny u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro veřejné zakázky, které jsou přílohou rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. prosince 2013, C(2013) 9527 (dále jen „Pokyny COCOF“), které byl poskytovatel dotace nucen inkorporovat do svých Podmínek poskytnutí dotace, potažmo tedy i do dokumentu Kategorizace nedostatků, verze 2014. 10. Ve vztahu ke zjištění č. 2 žalobkyně rovněž namítala, že měla být aplikována pro ni příznivější úprava Kategorizace nedostatků, verze 2014. Příznivější úpravu dovozuje žalobkyně z toho, že dle bodu č. 8 sekce Zakázky, při jejichž zadávání není příjemce dotace povinen postupovat dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, dokumentu Kategorizace nedostatků, verze 2012, platí, že v případě, kdy zadavatel nezrušil výběrové řízení a uzavřel smlouvu, přestože měl povinnost zrušit výběrové řízení, má být vyměřen odvod v rozmezí 25 % až 40 %, přičemž žalobkyni byl vyměřen odvod 25 %. Naproti tomu dle bodu 12 Kategorizace nedostatků, verze 2014, platí, že pokud byly kvalifikační předpoklady změněny ve fázi posouzení kvalifikace, což má vliv na splnění kvalifikace jednotlivými dodavateli, má být vyměřen odvod ve výši 25 % s tím, že korekce může být snížena v závislosti na závažnosti pochybení na 10 % nebo na 5 %. 11. Žalobkyně dále na svou obranu uvedla, že posuzovaný uchazeč a následně vybraný dodavatel, společnost Bickel & Wolf s. r. o. prokázala splnění základního kvalifikačního předpokladu spočívajícího v beztrestnosti statutárního orgánu alespoň čestným prohlášením. 12. Žalobkyně podpůrně odkázala na skutečnost, že dle § 86 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, platí, že dodavatel může v nabídce nahradit předložení dokladu čestným prohlášením, pokud zadavatel tento postup výslovně nezakáže. Dle žalobkyně přitom právě tato skutečnost, že pokud by žalobkyně coby zadavatel postupovala dnes podle zákona o zadávání veřejných zakázek, pak by se vůbec nejednalo o pochybení, zásadně snižuje závažnost zjištění č. 2. Bylo by totiž dle žalobkyně absurdní, aby například u veřejné zakázky na dostavbu Temelína za 200 miliard korun se o pochybení nejednalo, a přitom u zakázky na zařízení na zpracování plechu za 1,2 milionu Kč by pochybení zadavatele konstatováno bylo. 13. Žalobkyn