9 Azs 288/2016 — Nejvyšší správní soud

195 A 4/2021- 28 - text  11 195 A 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: Ch. M., narozený dne „X“ státní příslušnost Republika Kazachstán bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160060-4/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160060-4/SO-2021, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 8. 2021, č. j. OAM-14100-13/CD-2021, jímž byla zamítnuta jeho žádost o vydání cizineckého pasu pro nesplnění podmínky uvedené v § 113 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce zejména nesouhlasil se závěrem žalovaného, který přisvědčil správnímu orgánu I. stupně v tom, že žalobce v řízení o vydání cizineckého pasu nedoložil, že si nemůže cestovní doklad opatřit z důvodů nezávislých na své vůli. Namítal, že k doložení uvedených důvodů mu bránících v získání cestovního pasu, opakovaně navrhoval svůj výslech a výslech své manželky, jakož i připojení spisů o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a o prodloužení doplňkové ochrany. Vytýkal správním orgánům, že tyto důkazy neprovedly, ačkoliv současně správní orgán I. stupně rozhodnutí založil na závěru o neunesení důkazního břemene žalobcem. Nesouhlasil se závěry žalovaného, že jeho účastnický výslech a výslech jeho manželky nejsou důkazy o žalobcem tvrzených skutečnostech ani se závěrem, že pokud se vzdal doplňkové ochrany, umožňuje mu povolení k trvalému pobytu komunikaci se zastupitelským úřadem. Zdůraznil, že žalovaný není oprávněn upřednostňovat listinné důkazy oproti výslechům účastníka řízení a svědka a fakticky je tak nadřazovat, když se dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jedná o rovnocenné důkazní prostředky. Namítal nesprávnost závěru žalovaného o tom, že spisy týkající se doplňkové ochrany nejsou v tomto řízení relevantním důkazem, pakliže z nich vyplývá, v jakém období žalobce nekontaktoval zastupitelský úřad Republiky Kazachstán, tj. odůvodňují závěr, že žalobce automaticky, na základě tehdy platné úpravy nabývání a pozbývání občanství Republiky Kazachstán, občanství pozbyl, stejně jako z nich vyplývají důvody jeho opuštění Republiky Kazachstán, problémy, která tam žalobce a jeho rodina měli, potvrzující důvodnost jeho obav z kontaktu se zastupitelským úřadem tohoto státu. Rovněž namítal, že oficiální informace Velvyslanectví Kazašské republiky, které si správní orgán I. stupně opatřil, nejsou úplné, a že Republika Kazachstán není, jak musí být správnímu orgánu známo z jeho úřední činnosti, považována za demokratický právní stát respektující lidská práva a svobody a popsal postup zastupitelského úřadu při podání žádosti o cestovní pas. Žadatelé jsou při podání žádosti vyslýcháni, musí objasnit svoji pobytovou minulost mimo území Republiky Kazachstán a doložit předchozí pobytové tituly, na základě kterých pobývali na území České republiky, musí poskytnout údaje o svém bydlišti v České republice, telefonní a další kontakty, jejichž pravdivost poté zastupitelský úřad prověřuje. Dále musí doložit informace o svých rodinných příslušnících, kteří s nimi na území České republiky pobývají a pokud má žadatel děti, které jsou vedeny jako osoby bez státního občanství (což je případ žalobce), musí zažádat o kazašský cestovní doklad i pro tyto děti, které se tak nuceně stanou občany Kazašské republiky. Žádost o vydání nového cestovního dokladu se dle právních předpisů Republiky Kazachstán považuje za žádost o vrácení kazašského občanství u osob, které je pozbyly. Žalobce nemá zájem se stát znovu občanem Republiky Kazachstán a nechce, aby se nuceně staly občany Republiky Kazachstán jeho děti, které jsou zatím bez občanství. Žalobce uvedl, že tato tvrzení a další podrobnosti a zkušenosti jiných žadatelů chtěl uvést při svém výslechu. 3. K závěru správního orgánu, že ztrátu občanství je možno prokázat pouze oficiálním dokumentem, žalobce namítal, že tento neodpovídá zákonu a tvrdil, že získání úředního dokladu o ztrátě občanství Republiky Kazachstán předpokládá stejný postup jako získání cestovního dokladu. S podáním žádosti o vydání dokladu u zastupitelského úřadu by byl spojen jeho výslech a bylo by požadováno předložení dokladů a informací o žalobci a jeho rodinných příslušnících. Žalobce není ochoten tyto doklady předkládat, neboť jeho rodina byla v Kazachstánu pronásledována. K argumentaci správního orgánu, že nepodložil žádným dokladem svůj strach z jednání zastupitelského úřadu, žalobce uvedl, že „strach“ nelze dokládat jinak než výslechem žalobce a jeho manželky. Zdůraznil, že správní orgán I. stupně pro potřeby řízení o žádostech o mezinárodní ochranu sám shromažďuje informace o poměrech v Republice Kazachstán a o jednání tamních úřadů, pročež mu důvody obav žalobce z kontaktu se zastupitelským úřadem musí být známy z vlastní činnosti, z dokumentů, které má k dispozici, a které žalobce sám získat nemůže. K postupu správního orgánu I. stupně, který odmítl připojit v předmětné věci spisy týkající se žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, a žádostí o prodloužení doplňkové ochrany žalobce namítal, že z těchto vyplývá, že již v minulosti upozorňoval na to, že pozbyl občanství Republiky Kazachstán a nesouhlasil se závěrem, že v důsledku dobrovolného vzdání se doplňkové ochrany za účelem získání trvalého pobytu se nemůže dovolávat ochrany před státními orgány země původu. Nesouhlasil se závěrem správního orgánu I. stupně, že čestné prohlášení, není samo o sobě důkazem o skutečnostech v něm uváděných a není jím možné nahradit doklad o ztrátě státního občanství s tím, že mu zákon č. 326/1999 Sb., umožnuje doložit nemožnost opatřit si cestovní doklad jakýmkoli způsobem, nikoli pouze listinou a proto může využít čestné prohlášení bez jakéhokoli omezení nebo podmínek. Převzal-li žalovaný závěry správního orgánu I. stupně, zatížil tím své rozhodnutí stejnou vadou jako správní orgán I. stupně. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem, že nevydáním cizineckého pasu nemůže být nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života s tím, že nevydání pasu pro něho znamená omezení v cestování, což představuje zásah do svobody pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana EU, jehož svobodu pohybu a pobytu zaručuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zrekapituloval průběh správního řízení a v něm vydaná rozhodnutí. K žalobní argumentaci žalobce zdůraznil, že žalobce opakuje stejné důvody, kterými se správní orgány již zabývaly, a které nezpochybňují správnost napadeného rozhodnutí ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160060-4/SO-2021, které splňuje všechny požadavky stanovené § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí je řádně odůvodněno, odvolací námitky žalobce byly v odůvodnění rozhodnutí vypořádány, žalovaný v odůvodnění popsal důvody, pro které námitky žalobce považoval za mylné či nerozhodné a popsal i úvahy, kterými se řídil při hodnocení důkazů. Žalovaný nadále považuje rozhodnutí za správné. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty 30 dnů po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto t