10 Azs 161/2022 — Nejvyšší správní soud

58 Az 6/2022- 26 - text 7 58 Az 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Gruzie bytem X zastoupený Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem sídlem Jungmannova 351/2, Liberec II proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 4. 2022, č. j. X, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám Mgr. Václava Dařbujana, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Dne 12. 2. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, k níž dne 18. 2. 2022 poskytl údaje. Uvedl, že je státním příslušníkem Gruzie, gruzínské národnosti, křesťanského pravoslavného vyznání, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani nebyl politicky aktivní. Od roku 2000 je vdovec, má jednu zletilou dceru žijící v Gruzii. Sdělil, že posledním místem jeho bydliště ve vlasti byla vesnice X v okrese Gori, v části Gruzie, která je pod kontrolou gruzínské vlády, tam měl i registrovaný pobyt. Vlast opustil dne 18. 2. 2021, kdy letecky odcestoval do Kyjeva, kde se zdržel dva týdny. Následně žil sedm měsíců v Moldavsku, odkud přes další země přicestoval dne 11. 10. 2021 mikrobusem do České republiky. Žalobce konstatoval, že v minulosti nikdy ve státech Evropské unie nepobýval a o udělení mezinárodní ochrany dosud nikde nežádal. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že měl v Gruzii před rokem v únoru způsobit dopravní nehodu, neboť srazil ženu, která sice neměla vážné zranění, ale byla těhotná a potratila, její otec a manžel mu poté začali vyhrožovat. 2. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden téhož dne. Žalobce upřesnil, že dne 10. 2. 2021 jel svým autem ve městě Gori, na náledí dostal smyk a srazil ženu. Později zjistil, že žena byla těhotná a potratila. Známí mu říkali, že pokud ho otec a manžel té ženy najdou, zabijí ho, mají kriminální minulost. Na radu bratrance proto během týdne Gruzii opustil. Žalobce uvedl, že se s otcem ani manželem poškozené ženy nikdy nesetkal. Na policii ani nikoho dalšího se s žádostí o pomoc neobrátil, protože měl za to, že by situace potom byla jenom horší. Odcestoval do Kišiněva, kde má kamaráda, kterému pomáhal s opravou bytu. Lidé, kteří mu vyhrožovali, ale zjistili, že je v Kišiněvě, proto musel z Moldavska odcestovat. Přes známé dostal kontakty do Liberce a v říjnu 2021 přicestoval do České republiky, kde příležitostně načerno pracoval, aby se uživil. V Liberci jej na ubytovně kontrolovala policie a dostal výjezdní příkaz do 3. 3. 2022. Do vlasti se nemůže vrátit, protože se bojí o svůj život, otec a manžel poškozené ženy by jej mohli zabít. Situaci nemůže vyřešit přestěhováním na jiné místo v Gruzii, všude by ho našli. Chtěl by počkat, až se situace ve vlasti nějak uklidní. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 329/1999 Sb., o azylu, jako zjevně nedůvodnou. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a dále skutečností, které zjistil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace o stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Konkrétně vycházel z materiálu Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu ze dne 8. 10. 2021. Konstatoval, že žalobce je státním příslušníkem Gruzie, přičemž v souladu s § 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, Česká republika považuje Gruzii s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce před odchodem z vlasti žil ve vesnici X v okrese Gori, která se nachází v regionu Šida Kartli a je pod plnou kontrolou gruzínské vlády. Jedná se tedy o část Gruzie, na níž se výjimka definovaná v citované vyhlášce Ministerstva vnitra nevztahuje. V Gruzii obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu a její občané nebo osoby bez státního občanství ji neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a zákona o azylu. Gruzie rovněž ratifikovala a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. Žalovaný shledal na základě výše uvedené informace o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Gruzii a na základě výpovědi žalobce, že v jeho případě lze Gruzii považovat za bezpečnou zemi v původu ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný zdůraznil, že všechny informace o údajném nebezpečí, které mu hrozí ze strany příbuzných ženy, kterou srazil autem, má žalobce pouze z doslechu. Při pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu výslovně uvedl, že se s nimi nikdy nepotkal, a nezmínil, že by z jejich strany byly jakékoli výhrůžky opravdu uskutečněny. Pouze uvedl, že ho jeho známí obecně varovali před kriminální minulostí těchto osob. Tyto osoby měly následně zjistit, že se nachází v Kišiněvě, žalobce však nespecifikoval, jak tuto informaci uvedené osoby získaly, jak se on sám dozvěděl, že znají místo jeho pobytu, nebo z jakého důvodu se domnívá, že by mu v této souvislosti hrozilo jakékoli nebezpečí. Žalovaný proto považoval žalobcem popsané nebezpečí za zcela hypotetické. Žalovaný zdůraznil, že se žalobce neobrátil na policii, což zdůvodnil tím, že by situace byla ještě horší, aniž by však tuto svou domněnku blíže vysvětlil. Tato domněnka je dle žalovaného naprosto nepodložená, protože z citované informace Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu vyplývá, že žadatel má možnost ke své obraně použít řadu legálních prostředků. Gruzínští občané mohou podat stížnosti ke státnímu zastupitelství a justičním institucím. Případnou nečinností a zneužitím pravomocí státních orgánů se rovněž zabývá úřad ombudsmana, který aktivně za dodržování lidských práv vystupuje, a řada nevládních organizací, které poskytují efektivní pomoc v případě porušení práv jednotlivců. Nelze proto dojít k závěru, že by příslušnými gruzínskými orgány měla být žalobci odmítnuta ochrana, nebo že by stát nebyl v případě potřeby schopen či ochoten žalobci poskytnout pomoc. Žalovaný v této souvislosti odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 6 Azs 8/2003. Žalovaný považoval podání žádosti o mezinárodní ochranu za účelové, neboť žalobce na území České republiky přicestoval již v říjnu 2021, svou žádost však podal až v okamžiku, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění, a obdržel od policie výjezdní příkaz. Žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. 4. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou. V žalobě především zdůraznil, že okres Gori leží na hranicích Jižní Osetie a osetinské mocenské struktury v něm mají svůj vliv. Obec X je malá vesnička s malou policejní stanicí, bez vojenské posádky. Není zde žádná bezpečnostní infrastruktura, která by mohla zajistit žalobcovo bezpečí. Mezi hranicí Jižní Osetie a gruzínskou vládou kontrolovaným územím není žádná neprostupná bariéra, aby osetinští obyvatelé do okresu Gori fakticky nemohli. Vesnice X dle Google map již do státního útvaru Jižní Osetie částečně spadá. K tomu žalobce poukazoval na informaci z českých sdělovacích prostředků, že Osetinci soustavně posouvají hranici na úkor Gruzií ovládaného území. V této souvislosti odkazoval na článek uvedený na webových stránkách www.lidovky.cz. Žalovaný neprokázal, že by žalobce pocházel z bezpečné země původu, když jeho vesnice leží z části na území kontrolované Jižní Osetií. Nelze proto vyloučit, že země původu žalobce je Jižní Osetie, nikoli Gruzie. Žalobce považoval za zásadní, že bydlel v oblasti, kde státní útvar Jižní Osetie, resp. osoby v něm žijící, mají svůj vliv a mohou uplatnit svou moc. Současný stav může být s ohledem na praxi soustavného posouvání hranic již takový, že je celá vesnice pod faktickou správou Jižní Osetie. Při posuzování bezpečné země původu by mělo platit v pochybnostech ve prospěch žadatele. Stanovení země původu je součástí důkazního břemene správního orgánu. 5. Dle žalobce žalovaný také nedostál své poučovací povinnosti, neboť pokud nepovažoval tvrzený důvod žádosti o mezinárodní ochranu za důvod podle zákona o azylu, měl žalobce o takovém stavu vyrozumět a případně mu pomoci jeho žádost specifikovat či opravit. Žalobce je schopen doložit čestná prohlášení osob, které mohou tvrzení o ohrožení jeho života podpořit. Žalovaný se však na žádná jména příp