141 A 40/2022

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2022, č. j. SÚ/25249/2022/Kut, sp. zn. SÚ/2127/2022/Ku, jímž žalovaný podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „liniový zákon“) omezil vlastnická práva žalobce jako vyvlastňovaného k částem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. XA v katastrálním území X zřízením věcného břemene k pozemku parc. č. XB v rozsahu 6 891,5 m2 z celkové výměry 132 860 m2, k pozemku parc. č. XC v rozsahu 113,8 m2 z celkové výměry 132 860 m2, k pozemku parc. č. XD v rozsahu 145,4 m2 z celkové výměry 8 434 m2, k pozemku parc. č. XE v rozsahu 671,9 m2 z celkové výměry 25 482 m2, k pozemku parc. č. XF v rozsahu 265,5 m2 z celkové výměry 5 827 m2 a k pozemku parc. č. XG v rozsahu 463,9 m2 z celkové výměry 14 351 m2 (dále též jen „omezované pozemky“); přesné vymezení částí pozemků je vyznačeno v geometrickém plánu č. 27-141624/2015, potvrzeném dne 13. 7. 2015 Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, a to ve prospěch osoby zúčastněné na řízení – společnosti ČEPS, a. s., (dále též „vyvlastnitel“ nebo „ČEPS“). Věcné břemeno spočívá v právu vyvlastnitele zřídit a provozovat na omezovaných pozemcích stavbu přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, dále v právu provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na omezovaných pozemcích a provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění. Výrokem II. napadeného rozhodnutí byla společnosti ČEPS uložena povinnost zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění na omezovaných pozemcích nejpozději do čtyř let od právní moci napadeného rozhodnutí. Žalobce současně v žalobě požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení.

V žalobě žalobce namítal vadu doručení napadeného rozhodnutí. Uvedl, že ačkoli jeho výrok výslovně odkazuje na geometrický plán, který stanovuje rozsah omezení vlastnického práva žalobce v rámci vyvlastnění, tento geometrický plán nebyl při doručování napadeného rozhodnutí jeho přílohou. Podle žalobce se jedná o podstatnou vadu doručení, která způsobuje nezákonnost doručení. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 169/2022 a konstatoval, že pokud § 5 odst. 3 zákona o vyvlastnění ukládá, aby byl geometrický plán přílohou smlouvy, tím spíše musí být přílohou autoritativního rozhodnutí, kterým se vyvlastnění provádí.

Výrok napadeného rozhodnutí označil žalobce za nepřesný a nejasný. Nesouhlasil s tím, že jej napadené rozhodnutí omezuje v rámci vyvlastnění věcným břemenem, které zřizuje „in personam“ na dobu neurčitou. Žalobce vytýkal žalovanému, že užil ve výroku napadeného rozhodnutí latinský výraz, přestože úředním jazykem České republiky je čeština. Tím žalovaný učinil výrok svého rozhodnutí nejasným. Nadto občanskoprávní teorie rozlišuje služebnosti „ad rem“ a „ad persona“. Není tudíž jasné, co měl žalovaný tímto výrazem na mysli, zvláště pokud má být na základě jeho rozhodnutí proveden zápis do veřejného seznamu. Vymezení rozsahu věcného břemene ve výroku napadeného rozhodnutí „v ploše pozemků kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení“ označil žalobce za nepřesné, nesrozumitelné a neodpovídající skutečnosti. Podle žalobce by taková plocha tvořila na jeho pozemcích jednolitou plochu čtyřúhelného tvaru, avšak z geometrického plánu plyne, že dotčená plocha má tvořit dvě plochy takového tvaru. Zmíněné souvisí s níže uvedenou žalobní námitkou, že žalovaný měl úmysl nikoli zřídit, ale rozšířit údajně již existující zákonné věcné břemeno. V neposlední řadě takto popsaná plocha podle žalobce neodpovídá té ploše, kterou žalovaný uvedl ve výroku napadeného rozhodnutí jakožto rozsah věcného břemene.

Žalobce dále namítal, že věcné břemeno, coby soukromoprávní titul vyvlastnitele do budoucna, nemůže být v listině, která je zřizuje, vymezeno odkazem na zvláštní zákon. Žalovaný přitom uvedl, že jeho obsah „vyplývá z ustanovení § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona“, který současně částečně citoval tak, že vyvlastnitel „má právo“ zřídit a provozovat na výše uvedeném pozemku stavbu přenosové soustavy „spočívající v přetnutí omezovaného pozemku vodiči vedení a to v ploše pozemku vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení a dále v právu provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na omezovaném pozemku, provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace, nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění“. Žalovaný však podle žalobce neuvedl, jaké povinnosti má mít na základě zřizovaného věcného břemene vyvlastňovaný, tj. zda má jen povinnost něco strpět, nebo zda má mít i nějaké konkrétní aktivní povinnosti. Žalobce připomněl, že ve výroku je pouze velmi obecně uvedeno, že geometrickým plánem vymezené části pozemku „vyvlastňovaný nebude moci užívat bez dalšího omezení“. V čem má toto omezení spočívat, ovšem žalovaný již neuvedl. Tyto vady výroku napadeného rozhodnutí podle žalobce znamenají, že jemu a jeho právním nástupcům ani třetím osobám v případě zřízení takového věcného břemene nebude jasné, co je vlastně obsahem takového věcného břemene.

V dalším okruhu žalobních námitek žalobce vytýkal žalovanému, že při vydání napadeného rozhodnutí překročil předmět žádosti vyvlastnitele, výrok napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním, rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a žalovaný též porušil zásady stanovené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle výroku napadeného rozhodnutí má být žalobce omezen „zřízením“ věcného břemene. Ve výroku napadeného rozhodnutí je rozsah tohoto věcného břemene popsán pouze jeho rozsahem co do výměry, výše namítanou definicí o kolmém průmětu krajních vodičů a odkazem na geometrický plán. Při ústním jednání před žalovaným se však v návaznosti na znalecký posudek, který předložil žalobce, vyjasnilo, že vyvlastnitel ve skutečnosti žádal omezení vlastnického práva nikoli zřízením věcného břemene, ale jeho „rozšíření“ nad rámec „zákonného věcného břemene stávajícího, které vzniklo před účinností zákona č. 458/2000 Sb. od 1. 1. 2001 a není z veřejného seznamu zřejmé“. V této souvislosti žalobce upozornil na to, že § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění neumožňuje vyvlastňovacímu úřadu, aby „rozšiřoval“ stávající zákonné věcné břemeno. Tím, že žalovaný takové rozšíření fakticky provedl, překročil podle žalobce ústavně zakotvený princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

S ohledem na uvedené není podle žalobce jasné, zda úmyslem žalovaného bylo věcné břemeno zřídit, jak se zdá z výroku jeho rozhodnutí, nebo zda bylo jeho úmyslem rozšířit stávající věcné břemeno, o němž ovšem žalovaný v odůvodnění přímo nehovoří, ačkoli tato materie byla při ústním jednání zjevně probírána, jak plyne z protokolu o jednání žalovaného ze dne 13. 7. 2022. Žalobce měl za to, že si žalovaný neujasnil, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel vlastně domáhá (zda zřízení věcného břemene nového, či rozšíření údajně již existujícího věcného břemene), ačkoli tento údaj je povinnou součástí žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení. Podle žalobce tak již žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení trpěla vadami. Podotkl, že i kdyby bylo možno dovodit oprávnění státu výkladem, musel by se žalovaný vypořádat s tím, zda na pozemcích žalobce stávající věcné břemeno existuje, jaký je jeho právní základ a zda toto stávající věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění. Nic takového odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem neřeší, ačkoli o údajné existenci takového stávajícího věcného břemene bylo prokazatelně jednáno a žalobce s názorem vyvlastnitele nesouhlasil. Vyvlastnitel ovšem k rozsahu údajného stávajícího věcného břemene netvrdil nic, pouze odkazoval na § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, (dále jen „elektrizační zákon“), pocházející „z doby nesvobody“ a obsahující protiústavní ustanovení o tom, že za výkon svého oprávnění ve vztahu k cizím nemovitostem nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu.

Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že daná stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby. Jak plyne z výše uvedeného, vyvlastnitel podával svou žádost s tou koncepcí, že nemusí žádat o omezení vlastnického práva žalobce k „vnitřní části“ plochy, potřebné pro zřízení dané stavby přenosové soustavy, a to na základě tvrzení, že právní důvod k omezení vlastnického práva žalobce k této ploše již vyvlastnitel má z titulu údajného stávajícího věcného břemene. Žalobce odkázal na náčrtek ze znaleckého posudku, který předložil v řízení před žalovaným a v němž znalec vyznačil, v jakém rozsahu žádá vyvlastnitel nyní žalobce omezit, v jakém rozsahu vyvlastnitel tvrdí existenci svého oprávnění „z doby nesvobody“, a dále vyznačil míru faktického omezení vlastnického práva v důsledku existence ochranného pásma podle § 46 energetického zákona. Už jen z tohoto náčrtku je podle žalobce zřejmé, že vyvlastnitel žádá omezení žalobce věcným břemenem v mnohem menším rozsahu než v tom, v jakém bude žalobce zřízením navrhované stavby fakticky omezen.

Ohledně existence údajného stávajícího věcného břemene žalovaný podle žalobce neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí nic podstatného, ačkoli na základě tvrzení vyvlastnitele v jeho žádosti měl řešit následující otázky. Měl se zabývat tím, zda budoucí stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby, nebo stavbou novou. Žalobce byl přesvědčen, že jde o novou stavbu, v jejímž rámci dojde ke snesení celé dosavadní stavby, výstavbě nových stožárů (mnohdy na nových místech, byť počet stožárových míst zůstává stejný) a charakter přenosového vedení bude zcela jiný, a proto musí vyvlastnitel k této stavbě získat nový právní důvod v plném rozsahu a nemůže využít svého oprávnění založeného na existenci rušené stavby. Dále měla být podle žalobce řešena otázka, zda je přípustné, aby budoucí stavba přenosové soustavy zčásti omezovala vlastníka pozemku, na němž bude umístěna, na základě věcného břemene vzniklého podle právní úpravy „z doby nesvobody“. Konstatoval, že § 22 elektrizačního zákona nerespektuje aktuální základní náhledy na vlastnické právo, možnosti jeho omezení jen za přiměřenou náhradu a ostatní pravidla plynoucí z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práva a svobod. Žalobce zdůraznil, že životnost zamýšlené stavby bude několik desítek let a omezí i jeho právní nástupce. Podle žalobce je v právním státě nepřípustné, aby po takovou dobu bylo vlastnické právo omezeno na základě totalitního právního předpisu, který nerespektoval vlastnické právo. Dodal, že případné věcné břemeno podle § 22 elektrizačního zákona zanikne snesením stávající stavby přenosové soustavy a vyvlastnitel by po tomto snesení již neměl žádný právní titul k užívání střední části vymezeného pásu ani k tomu, aby byl žalobce omezen ve svých činnostech v ochranném pásmu.

Žalovaný se podle žalobce měl zabývat také tím, zda vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva žalobce věcným břemenem odpovídá skutečnému rozsahu ztráty práv žalobce v důsledku zřízení zamýšlené budoucí stavby přenosové soustavy. Upozornil na to, že vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva rozsahem věcného břemene je ve skutečnosti podstatně menší než to, jak předmětná stavba žalobce fakticky v právech vlastníka omezí. V šíři ochranného pásma přenosové soustavy, jehož rozsah nekopíruje zřizované věcné břemeno, totiž nebude např. možné uskladňovat hořlavé a výbušné látky (§ 46 odst. 8 energetického zákona) a vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m (§ 46 odst. 9 energetického zákona). Podle žalobce by i toto omezení jeho vlastnického práva mělo mít základ ve věcném břemenu navrhovaném vyvlastnitelem. Není přitom rozhodující, že vyvlastnitel při ústním jednání uváděl, že energetický zákon v ochranném pásmu žádné povinnosti vlastníkovi pozemku neukládá, neboť žalobce bude na výkonu svého vlastnického práva podstatně omezen i v rámci ochranného pásma, aniž by byl ve druhé fázi vyvlastňovacího řízení odškodněn; ostatně znalecký posudek předložený vyvlastnitelem žalobci s žádnou náhradou za tato omezení nepočítá (na rozdíl od posudku zajištěného žalobcem).

Pokud by přitom napadené rozhodnutí žalovaného uvedené otázky detailně a vyčerpávajícím způsobem řešilo, musel by podle žalobce žalovaný dospět k závěru, že podmínky pro vyvlastnění navrhované vyvlastnitelem nejsou splněny, neboť žalobce by byl v takovém případě omezen fakticky více, než k čemu by byl co do strpění omezen vyvlastnitelem navrhovaným rozsahem věcného břemene. Žalobce uzavřel, že žádost vyvlastnitele měla být podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítnuta.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nedoručení geometrického plánu vymezujícího v napadeném rozhodnutí zřízené věcné břemeno společně s tímto rozhodnutím nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podotkl, že zatímco z požadavku neoddělitelnosti geometrického plánu u soukromé listiny k okamžiku podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí nelze ustoupit, u veřejné listiny je tomu jinak. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 62/2008. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že výrok napadeného rozhodnutí je nesrozumitelný. Byl přesvědčen, že sousloví „in personam“ užité v souvislosti se zřízením věcného břemene nečiní žádné výkladové potíže, zvláště za situace, kdy je výrok napadeného rozhodnutí podrobně odůvodněn. Dodal, že v právní teorii je dělení věcných břemen „in personam“ a „in rem“ zcela obvyklé. Podle žalovaného je z výroku napadeného rozhodnutí zřejmé, kdo je vyvlastňovaný a v čí prospěch se věcné břemeno zřizuje, vymezením obsahu a rozsahu věcného břemene je dále specifikováno, v čem spočívá omezení vlastnického práva žalobce ve prospěch vyvlastnitele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 16/2007 poznamenal, že použití latinských sousloví v rozhodnutích nečiní tato rozhodnutí nesrozumitelnými ani nepřezkoumatelnými, zvláště pak v situaci, kdy je účastník v řízení zastoupen advokátem.

K vymezení rozsahu věcného břemene žalovaný poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1417/2001, podle něhož: „Věcné břemeno musí být ve výroku označeno natolik určitě, aby rozsudek mohl být vykonán v exekučním řízení. Jestliže se poskytuje ochrana výkonu věcného břemene k části nemovitosti, vyznačuje se tato část pozemku na geometrickém plánu, který je potom součástí výroku rozhodnutí; jestliže je však rozsah věcného břemene vztahujícího se k části nemovitosti vymezen ve výroku rozsudku slovně zcela určitě, nejde o rozhodnutí vadné.“ Stejné požadavky lze podle žalovaného vztáhnout i na rozhodnutí správních orgánů a jejich výroky. Vymezení částí nemovitostí dotčených věcným břemenem prostřednictvím konkrétního geometrického plánu označil žalovaný za dostatečné s tím, že pokud je navíc blíže specifikováno za použití zákonné terminologie („kolmý průmět“ či „krajní vodiče vedení“), nelze takové vymezení považovat za nesrozumitelné.

Žalovaný podotkl, že v průběhu vyvlastňovacího řízení žalobce předložil k důkazu znalecký posudek č. 6121-078/2022 ze dne 23. 6. 2022 zpracovaný znaleckou kanceláří ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav, spol. s r. o. (dále jen „kancelář ZNALCI A ODHADCI“). Tento znalecký posudek je podle žalovaného založen na obsahově nesprávném východisku, že stávající vedení 220 kV, označené jako V224/223, bude odstraněno a po obou stranách odstraněného vedení budou vybudována dvě paralelní vedení o napěťové úrovni 2x 400 kV, označená jako V487 a V488. Žalovaný zdůraznil, že takovéto závěry nelze učinit z žádného v předmětném řízení provedeného důkazu. Vysvětlil, že na základě rozhodnutí – společného povolení vydaného Ministerstvem průmyslu a obchodu dne 9. 11. 2021 byl schválen stavební záměr vyvlastnitele, jímž je vybudování jediného vedení se zdvojenými vodiči (nikoli dvou paralelních vedení 2x 400 kV), přičemž trasa připravovaného vedení V487/488 kopíruje stávající trasu vedení a ani stožárová místa se nemění. Žalovaný tedy rozhodoval o žádosti vyvlastnitele v rozsahu, v jakém bylo omezení vlastnického práva žalobce žádáno, neboť je rozsahem žádosti vázán, přičemž ve vyvlastňovacím řízení posuzoval, zda jsou splněny veškeré podmínky pro vyvlastnění tak, jak je podrobně rozvedeno na stranách 6 a násl. napadeného rozhodnutí.

Obsah věcného břemene je podle žalovaného v napadeném rozhodnutí zcela jasně specifikován právem vyvlastnitele zřídit a provozovat stavbu konkrétní přenosové soustavy a dále právem provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy, provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění. S takto přesně definovanými právy vyvlastnitele korespondují povinnosti žalobce strpět vyjmenovaná omezení jeho vlastnického práva. Žalovaný uvedl, že rozsah omezení žalobcova vlastnického práva, navrhovaný v žádosti podané dne 6. 5. 2022 vyvlastnitelem, vychází z intencí zmíněného společného povolení, jímž byl schválen stavební záměr uvedené stavby, tj. změna stávající stavby vedení přenosové soustavy spočívající ve vybudování vedení se zdvojenými vodiči. Navrhovaný rozsah věcného břemene představující šrafované plochy, na které žalobce v žalobě náčrtem odkázal, jsou podle žalovaného rozšířením vymezení krajních vodičů změněného vedení oproti vedení stávajícímu, přičemž neoznačený pruh mezi tímto rozšířením představuje plochu stávajícího vedení, kde nadále platí zákonné věcné břemeno podle § 22 elektrizačního zákona, jež nebylo předmětem tohoto vyvlastňovacího řízení a do katastru nemovitostí se nezapisuje. Žalovaný se neztotožnil ani se závěry žalobce, že by se v projednávané věci měl vypořádávat s již existujícím věcným břemenem podle § 22 elektrizačního zákona, neboť v tomto směru vyvlastnitel nic nepožadoval, což vyplývá ze skutečnosti, že se jedná o změnu stávající stavby přenosové soustavy.

Podle žalovaného je dán zákonný předpoklad, že distribuce elektřiny se uskutečňuje ve veřejném zájmu. Připomněl, že podle § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení. K tomu, aby provozovatel distribuční soustavy získal právo zřídit na cizí nemovitosti zařízení distribuční soustavy nebo ji např. přetnul vodičem, podle žalovaného nepostačuje samotný energetický zákon a rozhodnutí provozovatele distribuční soustavy, ale je třeba získat příslušný soukromoprávní titul. Tím je typicky smlouva s vlastníkem pozemku nebo rozhodnutí o omezení vlastnického práva podle zákona o vyvlastnění. Energetický zákon upřednostňuje dohodu provozovatele distribuční soustavy a vlastníka dotčené nemovitosti. Teprve pokud není dosažení dohody z objektivních příčin možné, může provozovatel distribuční soustavy přistoupit k podání návrhu na omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene u příslušného vyvlastňovacího úřadu. Vyvlastňovací úřad je v takto zahájeném řízení vázán návrhem (žádostí) a zkoumá pouze to, zda jsou splněny podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zákona o vyvlastnění. Žalovaný uzavřel, že postupoval zákonem předepsaným způsobem a napadené rozhodnutí logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.

Vyvlastnitel jako osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření předeslal, že žalobce byl po celou dobu správního řízení zcela pasivní. Podotkl, že geometrický plán nemůže být považován za přílohu ani za součást napadeného rozhodnutí, a proto nebyl doručen společně s napadeným rozhodnutím. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 157/2017 a sp. zn. 2 As 62/2008 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 A 22/2022 vyvlastnitel uvedl, že žádný právní předpis neukládá správnímu orgánu povinnost k vydanému rozhodnutí připojit geometrický plán. Současně připomněl, že žalobce byl s geometrickým plánem seznámen ještě před zahájením správního řízení, a to v rámci pokusu o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

Výrok napadeného rozhodnutí podle vyvlastnitele není nesrozumitelný či nejasný a neobstojí ani argumentace žalobce, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný v jeho výroku použil latinský výraz „in personam“. Překlad této fráze je „ve prospěch osoby“ a žalovaný její význam v napadeném rozhodnutí zcela jasně osvětlil. Vyvlastnitel konstatoval, že žalobci musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně zřejmé, jaký typ věcného břemene je zřizován. Ani prostorové vymezení věcného břemene v napadeném rozhodnutí vyvlastnitel nepovažoval za nesrozumitelné. Zdůraznil, že žalovaný byl vázán návrhem (žádostí) vyvlastnitele, přičemž vyvlastnitel vymezení rozsahu omezení vlastnického práva žalobce ve své žádosti popsal obdobně.

Vyvlastnitel nepřisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaný překročil meze žádosti vyvlastnitele. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, že co do vymezení rozsahu a obsahu věcného břemene je výrok napadeného rozhodnutí v souladu s podanou žádostí. Vyvlastnitel zdůraznil, že napadené rozhodnutí nerozšiřuje stávající věcné břemeno nacházející se na pozemcích žalobce a zřízené ve smyslu § 22 elektrizačního zákona. Tato skutečnost je zřejmá jak z výroku napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno „zřizuje se věcné břemeno“, tak z geometrického plánu.

Za zcela zásadní považoval vyvlastnitel fakt, že se žalobce zřízení věcného břemene v podstatě nebrání, resp. že nebrojí proti jeho zřízení v ploše, v jaké je vymezeno v geometrickém plánu. Žalobce naopak požaduje, aby plocha věcného břemene byla co možná největší. Žalobce tedy podanou žalobou směřuje k získání větší náhrady za zřízení věcného břemene. Pokud by se vyvlastnitel mýlil v tom, že jím požadovaná plocha je dostatečná pro umístění a provozování přenosové soustavy, podle něj by to nepředstavovalo vadu napadeného rozhodnutí a nevedlo by to ke zrušení napadeného rozhodnutí. Vyvlastnitel by byl toliko nucen zajistit si další věcné břemeno dohodou s vlastníkem pozemku nebo prostřednictvím nového vyvlastňovacího řízení.

Argumentaci žalobce, že měl žalovaný posoudit, zda je stavba přenosové soustavy změnou dokončené stavby, nebo stavbou novou, označil vyvlastnitel za nedůvodnou. Zdůraznil, že předmětem správního řízení není posuzování a stanovení druhu stavby, resp. jejího povolovacího režimu podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný byl vázán vydaným pravomocným rozhodnutím – společným povolením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021, podle kterého „[s]tavba představuje zejména změnu dokončené stavby, resp. změnu (přestavbu) stávajícího dvojitého vedení 220 kV V223/224 na dvojité vedení 2x 400kV V487/488 mezi transformovnou TR Vítkov až lomový bod R15 a výstavbu nového úseku vedení od lomového bodu R15 do nové transformovny TR Vernéřov“. Právě pozemky žalobce se nacházejí v úseku vedení, který Ministerstvo průmyslu a obchodu vymezilo jako změnu dokončené stavby; připravovaná změna věrně kopíruje trasu stávajícího elektrického vedení a nemění se ani počet a pozice existujících stožárů.

Vyvlastnitel připomněl, že na dotčených pozemcích je umístěno a provozováno elektrické vedení, na jehož režim dopadá elektrizační zákon, včetně zákonného věcného břemene ve smyslu § 22 elektrizačního zákona. Potvrdil, že podle odstavce 3 zmíněného ustanovení oprávnění ke stavbě elektrického vedení zanikají zrušením vedení, nicméně upozornil na to, že podle společného povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021 v případě existujícího elektrického vedení umístěného na pozemcích žalobce nedochází ke zrušení tohoto vedení, ale ke změně dokončené stavby.

Dále vyvlastnitel podotkl, že žalobce jako jediný relevantní důkaz pro svá tvrzení uplatnil znalecký posudek, který vykazuje vady; především je nesprávně založen na tom, že existující elektrické vedení bude na pozemcích žalobce odstraněno a po obou stranách odstraněného vedení budou vybudovány dvě paralelní vedení o napěťové úrovni 2x 400kV. Z žádného podkladu založeného ve správním spisu ovšem podle vyvlastnitele tato skutečnost nevyplývá. Tento hrubý omyl znalce následně vede k zásadním vadám posudku pro ocenění věcných břemen a stanovení náhrady za údajné ochranné pásmo mezi dvěma samostatnými vedeními.

Podle vyvlastnitele spojuje žalobce újmu, kterou je již zatížen z důvodu existujícího vedení, také s ochranným pásmem vedení a náhradu za zřízení věcného břemene spojuje i s touto plochou ochranného pásma. Fakticky se domáhá zahrnutí plochy ochranného pásma elektrického vedení do plochy nově zřizovaného věcného břemene. Vyvlastnitel k tomu poukázal na § 46 odst. 3 energetického zákona a konstatoval, že vlastní vedení přenosové soustavy prostorově v terénu vymezuje průmět krajních vodičů tohoto vedení na povrch pozemku a věcné břemeno se nezřizuje pro ochranné pásmo vedení. Na podporu svého tvrzení vyvlastnitel odkázal na stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 8. 3. 2022.

Na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení reagoval žalobce replikou, ve které setrval na své argumentaci. Podotkl, že žalobu nezakládá na závěru pro věc zcela nepodstatného omylu uvedeného ve znaleckém posudku kanceláře ZNALCI A ODHADCI ve vztahu k údaji o zamýšlené výstavbě dvou paralelních vedení. Měření znalce a jeho výpočty však považoval za správné a samotný posudek za dostatečně ilustrativní ohledně dotčení žalobcových pozemků záměrem vyvlastnitele. K tvrzení žalovaného, že ustálená judikatura připouští v odůvodněních rozhodnutí používat ustálená latinská sousloví, žalobce uvedl, že ve výroku rozhodnutí užití latiny nemá místo. Upřesnil, že v žalobě nenamítal, že by nejasnost výroku napadeného rozhodnutí způsobovalo samo použití výrazů „kolmý průmět“ nebo „krajní vodiče“. Podstata jeho námitky spočívala v tom, že plocha těmito výrazy vyjádřená je ve skutečnosti větší než plošný rozsah, který žalovaný uvedl u jednotlivých žalobcových pozemků. Příčinu spatřoval žalobce v tom, že žalovaný nebral v úvahu plochu, v níž jsou pozemky údajně již dotčeny stávajícím zákonným věcným břemenem. Rozsahem stávajícího věcného břemene se žalovaný vůbec nezabýval, čímž podle žalobce zatížil své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností.

Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že se nemusel zabývat již existujícím věcným břemenem, jelikož v tomto směru vyvlastnitel nic nepožadoval, což vyplývá ze skutečnosti, že jde o změnu stávající přenosové soustavy. Žalobce k tomu odkázal na § 3 zákona o vyvlastnění a konstatoval, že realizací záměru vybudovat na omezovaných pozemcích zcela nové vedení přenosové soustavy omezí žalobce mnohem více, než v jakém rozsahu vyvlastnitel vyvlastnění navrhuje. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný měl přezkoumat tvrzení vyvlastnitele, že ve vnitřní části pásu vyvlastnění není třeba, jelikož má vyvlastnitel titul k realizaci záměru podle předchozí právní úpravy, především z hlediska toho, zda v případě demontáže stávající stavby přenosového vedení nedojde k zániku věcného břemene vzniklého podle § 22 elektrizačního zákona. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 216/2006.

Pro posouzení podmínek pro vyvlastnění je podle žalobce třeba zodpovědět otázku, zda zamýšlený záměr vyvlastnitele je změnou dokončené stavby, nebo zřízením nové. Žalobce upozorňoval na to, že z projektové dokumentace plyne, že na nové elektrické vedení budou užity jiné stožáry (typ Donau, Portál a Delta), které se v současné době na pozemcích žalobce nenacházejí. Stávající elektrické vedení, které bude před realizací stavebního záměru vyvlastnitele demontováno, není z hlediska zákona zásadní stavbou energetické infrastruktury, vede poloviční napětí elektrické energie a nese polovinu vodičů než vedení nové. Do pozemků žalobce tak bude nově vetknuto elektrické vedení sice ve zhruba stejné trase, ale jiným konstrukčním způsobem a stožárová místa se budou lišit od stávajících. S ohledem na to měl podle žalobce žalovaný dospět k závěru, že se jedná o novou stavbu přenosové soustavy, k níž musí vyvlastnitel získat nový titul v celé ploše.

Žalobce poznamenal, že v řízení o žalobě se nemůže uplatnit § 82 odst. 3 správního řádu, neboť užití analogie není v procesních pravidlech přípustné. Namítal, že se ve vyvlastňovacím řízení nemohl vyjádřit k námitkám vyvlastnitele, které mu žalovaný nedoručil; žalovaný tak žalobci neumožnil dostatečnou účast v řízení. Žalobce nesouhlasil s tvrzením vyvlastnitele, že pokud by věcné břemeno bylo vyvlastněno v nedostatečném rozsahu, napadené rozhodnutí netrpí vadou, jelikož ve vyvlastněné ploše oprávněně zasahuje do práv žalobce. Uvedená argumentace podle žalobce nemůže obstát, neboť vždy je třeba zkoumat, zda zásah do vlastnického práva je ve veřejném zájmu; takový zásah by ovšem ve veřejném zájmu nemohl být, jelikož by pro jeho naplnění nemohl postačovat. Žalobce se neztotožnil ani s názorem vyvlastnitele, že je to právě vyvlastnitel, kdo rozhoduje o míře omezení vlastnického práva prostřednictvím svého návrhu.

S ohledem na ústavní rozměr vyvlastnění žalobce nepovažoval za správný ani názor vyvlastnitele, že vyvlastňovací úřad je vázán vydaným pravomocným povolením podle stavebního zákona. Byl přesvědčen, že vyvstane-li v řízení potřeba řešit nějaké předběžné otázky, musí být vyvlastňovací úřad nadán plným oprávněním zjišťovat skutkový stav a aplikovat na něj právní předpisy. Nelze dogmaticky vycházet z toho, co o předmětné stavbě usoudil stavební úřad. Vyvlastňovací úřad má podle žalobce povinnost, je-li to pro posouzení podmínek pro vyvlastnění třeba, zodpovědět příslušné předběžné otázky samostatně. V daném případě byl vyvlastňovací úřad povinen, zodpovědět, zda se jedná o zřízení nové stavby, či nikoli. Absence takového posouzení z pohledu žalobce znamená nezákonnost rozhodnutí žalovaného.

Podle žalobce lze pochybovat o tom, že § 22 odst. 2 elektrizačního zákona byl v době nesvobody řádně aplikován tak, aby mohlo jít o dostatečnou ochranu vlastnického práva. Žalobce proto požadoval, aby vyvlastnitel prokázal své tvrzení o tom, že právní předchůdce žalobce byl podle předmětného ustanovení přiměřeně odškodněn. Ve vztahu k vyvlastnitelem předloženému stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu žalobce poznamenal, že není pro danou věc relevantní. Uzavřel, že návrh měl být koncipován jinak a měl v souladu s § 24 odst. 3 písm. e) a odst. 4 energetického zákona postihnout celou plochu pozemků, v níž bude žalobce záměrem dotčen a omezen ve vlastnickém právu. Pokud návrh na vyvlastnění vyvlastnitel na základě žalobcových námitek neupravil, měl být návrh zamítnut.

Vyvlastnitel v reakci na repliku žalobce uvedl, že změna stávajícího vedení nijak nemění pozici stožáru, a popřel, že by stávající vedení neslo polovinu vodičů oproti budoucímu – jde o změnu dvojitého vedení V223/224 na dvojité vedení V487/488, které ponese stejné množství vodičů. Dále se vyvlastnitel vyjádřil ke znaleckému posudku předloženému žalobcem ve vyvlastňovacím řízení, jemuž vytkl, že je nesprávně založen na domněnce znalce o novém zřízení dvou vedle sebe paralelně stojících elektrických vedení. Vyvlastnitel konstatoval, že takovýmto omylem znalce dochází při výpočtu peněžní náhrady za zřízení věcného břemene ke zdvojnásobení dotčené plochy, a tedy i k zvýšení zmíněné náhrady. Omyl znalce označil vyvlastnitel za natolik zásadní, že posudek nemůže být opraven. Poznamenal, že náhrada za vyvlastnění, tedy i posouzení obsahu znaleckých posudků a námitek proti nim, je předmětem až další fáze vyvlastňovacího řízení, která následuje po vydání mezitímního (napadeného) rozhodnutí. Žalobcova námitka, že mu žalovaný neumožnil dostatečnou účast v řízení, protože mu nedoručil námitky vyvlastnitele k posudku, je proto podle vyvlastnitele předčasná.

Žalovaný je podle vyvlastnitele vázán návrhem vyvlastnitele, tj. žádostí o vyvlastnění, i pokud jde o rozsah a obsah omezení vlastnického práva vyvlastňovaného. Konstatoval, že jediná výjimka z této zásady, upravená v § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, na daný případ nedopadá, neboť žalobce nebude oproti stávajícímu stavu nijak omezen ve svém hospodaření, a navíc o rozšíření vyvlastnění podle zmíněného ustanovení ani nepožádal. Vyvlastnitel nesouhlasil s tím, že by bylo možné uplatňovat námitky prostřednictvím znaleckého posudku, a zdůraznil, že námitka musí být obsažena přímo v úkonu účastníka řízení.

O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 2 odst. 2 větou první liniového zákona. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Soud rozhodoval věc přednostně ve smyslu § 56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 4a odst. 3 liniového zákona, a to ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy došlo k řádnému oznámení napadeného rozhodnutí žalobci (tj. ode dne 16. 12. 2022).

Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předně se soud věnoval žalobcem namítané skutečnosti, že mu žalovaný řádně nedoručil žalobou napadené rozhodnutí včetně geometrického plánu č. 27-141624/2015, potvrzeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, dne 13. 7. 2015 pod č. PGP-259/2018, (dále též jen „předmětný geometrický plán“), který má stanovit rozsah omezení vlastnického práva žalobce. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaný společně s napadeným rozhodnutím skutečně žalobci zmíněný geometrický plán nezaslal. Žalovaný tuto skutečnost potvrdil i ve vyjádření k žalobě a uvedl, že jej nedoručoval, protože není ani přílohou, ani nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Žalovaný měl za to, že v tomto případě zcela postačovalo, že byl geometrický plán citován ve výroku mezitímního rozhodnutí. S tímto názorem žalovaného se soud neztotožnil, neboť z výroku I. napadeného rozhodnutí je zjevné, že vlastnické právo žalobce má být omezeno věcným břemenem pouze u částí omezovaných pozemků, přičemž přesný rozsah omezení nelze zjistit jinak než z předmětného geometrického plánu. Jedině ten umožňuje identifikovat části žalobcových pozemků jako samostatné věci, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí. Týká-li se výrok napadeného rozhodnutí částí pozemků, jejichž rozsah je definován geometrickým plánem, stává se geometrický plán jeho nedílnou součástí, a jako takový musí být doručen současně s rozhodnutím všem účastníkům řízení (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 1998, č. j. 6 A 74/96-30, publ. in Soudní judikatura č. 3/2002). Pokud se tak nestane, porušuje správní orgán ustanovení o doručování.

V této souvislosti zdejší soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2022, č. j. 9 As 157/2018-80, podle něhož pokud výroková část rozhodnutí o omezení vlastnických práv zřízením věcného břemene odkazuje na geometrický plán, není nezbytné učinit geometrický plán součástí rozhodnutí pouze za situace, kdy z výroku rozhodnutí vyplývá vůle vyvlastnit pozemek tímto geometrickým plánem oddělovaný, tj. pokud je věcné břemeno zřizováno k celému nově oddělenému pozemku. Právě a pouze z důvodu, že věcné břemeno bylo zřízeno k celým pozemkům (nikoli jejich částem), považoval Nejvyšší správní soud rozhodnutí o vyvlastnění (jehož součástí nebyl geometrický plán) za dostatečně určité (k tomu srov. např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013-39).

Dále soud odkazuje na judikaturu civilních soudů, protože soudy v občanském soudním řízení svými rozsudky běžně zřizují věcná břemena v rozsahu geometrických plánů a jejich závěry jsou aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. V usnesení ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022, které se týkalo doručení rozsudku výrokem odkazujícího na geometrický plán, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud musí účastníkům doručit písemný stejnopis rozsudku včetně jeho nedílné součásti v podobě geometrického plánu vyhotoveného v listinné podobě. Současně lze podle zdejšího soudu odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, podle něhož týká-li se výrok rozsudku části pozemku, stává se geometrický plán o jeho oddělení nedílnou součástí rozsudku.

V projednávané věci nelze podle názoru soudu odhlédnout od skutečnosti, že geometrický plán je neoddělitelnou součástí listiny, na jejímž podkladě má být proveden zápis věcného břemene do katastru nemovitostí, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má-li být zpřesněno jeho geometrické a polohového určení nebo byl-li průběh hranice určen soudem (srov. § 48 odst. 1 katastrálního zákona). Vzhledem k tomu, že předmětný geometrický plán (jako jediný) přesně definuje rozsah omezení žalobcova vlastnického práva založeného napadeným rozhodnutím, pro řádné doručení napadeného rozhodnutí žalobci bylo nezbytné, aby bylo žalobci doručeno nejen písemné vyhotovení rozhodnutí, ale i předmětný geometrický plán v listinné formě, který tvoří jeho obsahovou součást. Pokud tak žalovaný neučinil, pochybil a porušil ustanovení o doručování; jedná se tedy o vadu řízení.

Pakliže byla žaloba podána i přes tuto vadu doručení napadeného rozhodnutí, chyběla podmínka řízení před soudem. Soud však zdůrazňuje, že samotná vada doručení není důvodem k odmítnutí žaloby pro předčasnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Jedná se o vadu odstranitelnou. Pokud soud, u kterého byla podána taková žaloba, zjistí, že rozhodnutí nebylo žalobci řádně doručeno, uloží usnesením žalovanému doplnit spis o doklad o doručení rozhodnutí (k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, publ. pod č. 450/2005 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93).

Soud proto v projednávané věci vydal usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 141 A 40/2022-43, jímž žalovanému uložil, aby žalobci řádně doručil napadené rozhodnutí, včetně geometrického plánu č. 27-141624/2015. Jako doklad doručení žalovaný následně soudu dne 20. 12. 2022 předložil doručenku založenou na č. l. 71 soudního spisu, z níž je zjevné, že napadené rozhodnutí včetně zmíněného geometrického plánu bylo žalobci doručeno dne 16. 12. 2022. Žalobce převzetí těchto písemností stvrdil na doručence svým podpisem. Z výše uvedeného tak bez dalšího plyne, že napadené rozhodnutí včetně geometrického plánu č. 27-141624/2015 bylo žalobci řádně doručeno, a soudu tak nic nebránilo v projednání žaloby.

Ke zhojení uvedené vady řízení v průběhu soudního řízení a nezrušení napadeného rozhodnutí pro tuto vadu přistoupil soud v situaci, kdy ze samotné žaloby bylo zjevné, že žalobce byl s předmětným geometrickým plánem v průběhu vyvlastňovacího řízení řádně seznámen. O tom svědčí skutečnost, že to byl právě žalobce, kdo poskytl kanceláři ZNALCI A ODHADCI předmětný geometrický plán pro stanovení (určení) obvyklé ceny – náhrady – za zřízení věcných břemen, tj. pro vyhotovení znaleckého posudku, který poté žalobce předložil v rámci vyvlastňovacího řízení (srov. stranu 16 znaleckého posudku). Je tedy evidentní, že žalobce měl možnost seznámit se s předmětným geometrickým plánem v průběhu správního řízení a jeho nedoručení mu nebránilo v žalobě náležitě a konkrétně formulovat jednotlivé žalobní body. Skutečnost, že předmětný geometrický plán nebyl součástí napadeného rozhodnutí, tak neměla v daném případě přímý dopad do práv žalobce a pochybení, kterého se žalovaný při doručování napadeného rozhodnutí dopustil, tak nemělo vliv na jeho zákonnost.

Dále se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v nedostatku důvodů rozhodnutí a v rozporu výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním. Žalobce vytýkal žalovanému, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nezabýval stěžejními otázkami, tj. (i) tím zda budoucí stavba přenosové soustavy je skutečně změnou již dokončené stavby, nebo stavbou novou, (ii) zda je vůbec přípustné, aby budoucí stavba přenosové soustavy zčásti omezovala vlastníka pozemku na základě věcného břemene vzniklého podle § 22 elektrizačního zákona, a (iii) zda vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva žalobce odpovídá skutečnému rozsahu ztráty práv žalobce v důsledku zamýšlené budoucí stavby přenosové soustavy, resp. zda nemělo být věcné břemeno zřízeno v rozsahu ochranného pásma přenosové soustavy. Žalobce byl současně přesvědčen, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda úmyslem žalovaného bylo zřídit nové věcné břemeno, nebo rozšířit stávající věcné břemeno zřízené na základě § 22 elektrizačního zákona.

Soud v této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Podle názoru zdejšího soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost rozhodnutí skutečně nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v projednávané věci nenastala.

Po prostudování napadeného rozhodnutí soud shledal, že žalovaný se otázkami uvedenými pod body (i) až (iii) skutečně blíže nezabýval. Soud v této souvislosti ovšem musí upozornit na skutečnost, že předmětem vyvlastňovacího řízení je pouze posouzení splnění zákonných podmínek pro tento mimořádný postup (srov. § 3 a násl. zákona o vyvlastnění), resp. posouzení podmínek pro omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene pro vyvlastnitele a vymezení obsahu tohoto věcného břemene. Vyvlastňovací řízení je podle § 18 odst. 1 zákona o vyvlastnění řízením zahajovaným na žádost, je tedy ovládáno zásadou dispoziční. Tato zásada se dotýká nejen zahájení a průběhu řízení, ale určuje, kdo je oprávněn nakládat s předmětem řízení. Při uplatnění dispoziční zásady se vyvlastňovací řízení zahajuje na návrh vyvlastnitele, který má subjektivní zájem na daném řízení. Vyvlastnitel je odpovědný za svou žádost, se kterou může v průběhu řízení disponovat; může zúžit její předmět nebo ji vzít zpět. V řízení o žádosti podané ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o vyvlastnění je to vyvlastnitel, kdo vymezuje předmět tohoto řízení, vyvlastňovací úřad je vázán předmětem žádosti vyvlastnitele a nemůže předmět žádosti překročit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. 7 A 555/2002-16, publ. pod č. 43/2004 Sb. NSS, nebo Hanák, J., Žídek, D., a Černocký, R. Zákon o vyvlastnění. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022, komentář k § 18 a § 24).

V případě, že žádost vyvlastnitele obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, přistoupí vyvlastňovací úřad k posouzení, zda jsou splněny podmínky pro vyvlastnění tak, jak jsou upraveny v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění; tedy k věcnému projednání žádosti. Výsledkem tohoto přezkoumání pak nemůže být nic jiného než vyhovění žádosti, nebo její zamítnutí.

Soud ze správního spisu (zejména ze žádosti vyvlastnitele ze dne 13. 5. 2022, z geometrického plánu č. 27-141624/2015, ze žádosti o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. 8. 2015 a z protokolu o ústním jednání ze dne 13. 7. 2022) zjistil, že vyvlastnitel podal dne 23. 5. 2022 žádost ze dne 13. 5. 2022 o vydání rozhodnutí o omezení vlastnického práva žalobce k částem pozemků parc. č. XB, parc. č. XC, parc. č. XD, parc. č. XE, parc. č. XF a parc. č. XG zapsaných na listu vlastnictví č. XA v katastrálním území X. V žádosti uvedl, že v rámci schématu posílení přenosové soustavy České republiky v trase TR Vernéřov – TR Vítkov bude realizována změna stavby vedení přenosové soustavy označená jako „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“; pro uvedenou stavbu vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu dne 9. 11. 2021 společné povolení, kterým byl stavební záměr schválen. S ohledem na to, že podle § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona má provozovatel přenosové soustavy právo na cizích nemovitostech zřizovat a provozovat zařízení přenosové soustavy, požádal vyvlastnitel o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene v rozsahu 6 891,5 m2 pro pozemek parc. č. XB, v rozsahu 113,8 m2 pro pozemek parc. č. XC, v rozsahu 145,4 m2 pro pozemek parc. č. XD, v rozsahu 671,9 m2 pro pozemek parc. č. XE, v rozsahu 265,5 m2 pro pozemek parc. č. XF a v rozsahu 463,9 m2 pro pozemek parc. č. XG, a to podle geometrického plánu č. 27-141624/2015. Požadované věcné břemeno ve prospěch vyvlastnitele mělo spočívat ve strpění umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, v rozsahu předmětného geometrického plánu. Vyvlastnitel současně žádal vyvlastňovací úřad, aby ve smyslu § 4a liniového zákona rozhodl o základu věci mezitímním rozhodnutím, tj. o omezení vlastnického práva žalobce k omezovaným pozemkům zřízením věcného břemene a o určení lhůty pro zahájení uskutečnění účelu vyvlastnění.

K žádosti vyvlastnitel mimo jiné připojil předmětný geometrický plán, v němž je uveden výčet pozemků (nejen těch ve vlastnictví žalobce), jejichž částí by mělo nově zřizované věcné břemeno týkat. Rozsah věcného břemene je v geometrickém plánu znázorněn červeně šrafovanými plochami vedoucími paralelně vedle sebe, mezi nimiž je mezera (volná plocha). Tento neoznačený pruh mezi šrafovanými plochami představuje plochu pod stávajícím vedením. Trasa změny připravovaného vedení kopíruje stávající trasu vedení a červeně šrafované plochy vyznačují plochu pod vodiči vedení, které bude na základě přestavby přenosové soustavy vyměněno a která přesahuje rámec stávajícího vedení. V úseku stávající trasy elektrického vedení existuje zákonné věcné břemeno podle předpisů platných ke dni zřízení dosavadní stavby přenosové soustavy a toto původní zákonné věcné břemeno podle vyvlastnitele zůstává v platnosti i pro připravovanou změnu stavby.

Při ústním jednání konaném dne 13. 7. 2022 se vyvlastnitel vyjádřil ke znaleckému posudku předloženému žalobcem pro posouzení výše náhrady za omezení jeho vlastnického práva. Vyvlastnitel zdůraznil, že znalec dochází k mylnému závěru, že stávající vedení bude odstraněno a po jeho stranách budou vybudována dvě paralelní elektrická vedení, ačkoli trasa stávajícího vedení bude zachována, a nemění se ani stožárová místa. Toto chybné zjištění znalce zakládá podle sdělení vyvlastnitele „i vadu rozsahu věcného břemene a jeho výpočtu“. Dále podotkl, že požadovaný rozsah vyvlastnění pro omezované pozemky žalobce je celkem cca 8 600 m2; znalec však nad rámec této výměry požadované v žádosti vyvlastnitele rozšířil rozsah požadovaného věcného břemene i o plochu zákonného věcného břemene stávajícího vedení a o plochu ochranného pásma vně krajních vodičů.

Podle názoru soudu je z žádosti vyvlastnitele i z jeho vyjádření při ústním jednání dne 13. 7. 2022 zcela jednoznačně patrné, že vyvlastnitel vymezil předmět vyvlastňovacího řízení tak, že vyvlastňovací úřad (žalovaný) měl rozhodnout o omezení vlastnického práva žalobce zřízením nového věcného břemene pouze k těm částem omezovaných shora specifikovaných pozemků žalobce, které se nachází v ploše přesně vymezené geometrickým plánem, a to pod rameny nosných stožárů přestavěné přenosové soustavy, resp. v ploše, která se bude nacházet pod vodiči přenosové soustavy po její přestavbě. Vyvlastnitel tedy nežádal o zřízení věcného břemene v ploše nacházející se podle předmětného geometrického plánu mezi paralelně vedoucími červeně šrafovanými plochami označujícími průběh nově zřizovaného věcného břemene, tj. v prostoru, kde se nachází stávající elektrické vedení, jehož přestavba byla schválena společným povolením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021.

Jak již soud uvedl shora, vyvlastňovací úřad (žalovaný) je vázán předmětem žádosti a není oprávněn tento předmět jakkoli rozšiřovat. V projednávané věci byl tedy žalovaný povinen po posouzení toho, zda žádost vyvlastnitele splňuje zákonem stanovené náležitosti, přezkoumat pouze to, zda jsou splněny podmínky pro omezení vlastnického práva žalobce zřízením nového věcného břemene stanovené v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění v rozsahu vymezeném v žádosti vyvlastnitele, tj. k těm částem pozemků, které vyvlastnitel ve své žádosti specifikoval a upřesnil v geometrickém plánu. Žalovaný tak byl povinen zabývat se zejména tím, zda byla v daném případě prokázána existence a převaha veřejného zájmu na vyvlastnění nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného (žalobce) a zda je účel vyvlastnění v souladu s cíli a úkoly územního plánování (srov. § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění); dále posoudit přiměřenost vyvlastnění, tj. zda je vyvlastnění požadováno pouze v rozsahu nezbytném k dosažení účelu vyvlastnění (srov. § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění), a přezkoumat, zda vyvlastnitel v řízení řádně prokázal, že se mu nepodařilo v zákonné lhůtě uzavřít příslušnou smlouvu o získání práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění účelu vyvlastnění (srov. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu zjevné, že této povinnosti žalovaný dostál. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení a přezkoumal, zda žádost o vyvlastnění obsahuje náležitosti podle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Shledal, že vyvlastnitel v žádosti řádně označil pozemky, jichž se vyvlastnění týká, a práva třetích osob na nich váznoucí; údaje o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá; údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění, a skutečnosti nasvědčující tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění. Po prověření skutečnosti, že žádost vyvlastnitele má zákonem stanovené náležitosti, žalovaný přistoupil k věcnému přezkumu podané žádosti a k ní připojených podkladů.

Na stranách 6 až 11 napadeného rozhodnutí se žalovaný na základě vyvlastnitelem předložených podkladů podrobně zabýval tím, zda jsou splněny veškeré podmínky pro vyvlastnění podle § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění. Shledal, že vyvlastnitel prokázal účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, kterým podle žalovaného je realizace změny stavby vedení přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ v rámci jejího posílení. Žalovaný uvedl, že zřizování a provozování přenosové soustavy se děje ve veřejném zájmu a tento provozovateli vyplývá přímo ze zákona. Otázka veřejného zájmu tedy nebyla v projednávané věci předmětem dokazování a žalovaný pouze posoudil, zda převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Žalovaný byl přesvědčen, že veřejný zájem na vyvlastnění byl ve vyvlastňovacím řízení jednoznačně prokázán. Byl přesvědčen, že stavba je natolik důležitá pro zajištění základních cílů a priorit Státní energetické koncepce, že veřejný zájem převažuje nad ochranou práv žalobce a jejich nedotknutelností do té míry, že je omezení jeho vlastnického práva nadřazeno těmto právům, přičemž stavba je i v souladu s cíli a úkoly územního plánování (srov. § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění). Dále žalovaný konstatoval, že věcné břemeno je vymezeno v minimální možné míře, a to jako průmět krajních vodičů vedení předmětné stavby ve smyslu § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona, a jedná se proto o nejmenší možný rozsah zatížení dotčených pozemků, pro který je vyvlastnitel povinen zajistit věcné břemeno ve smyslu energetického zákona. Podle žalovaného tímto byla splněna i podmínka pro vyvlastnění stanovená v § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Současně žalovaný uvedl, že vyvlastnitel ve vyvlastňovacím řízení řádně prokázal i skutečnost, že se mu nepodařilo v zákonné šedesátidenní lhůtě uzavřít s žalobcem příslušnou smlouvu o získání práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Žalovaný poukázal na to, že z vyvlastnitelem předložených podkladů jednoznačně vyplývá, že se vyvlastnitel několikrát bezúspěšně pokusil o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene s žalobcem a rovněž s ním vyvlastnitel bezvýsledně vedl několik jednání. Vyvlastnitel tedy podle žalovaného splnil i podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění pro kladné vyřízení jeho žádosti.

S ohledem na uvedené soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, že žalovaný dostál své povinnosti a řádně se zabýval přezkumem splnění zákonem stanovených podmínek pro vyvlastnění, resp. pro vyvlastnění zřízením věcného břemene ve vztahu k předmětu řízení vymezenému vyvlastnitelem, a své rozhodnutí v tomto směru řádně a dostatečně odůvodnil.

Pokud žalobce namítá, že žalovaný byl v odůvodnění napadeného rozhodnutí povinen řešit existenci stávajícího zákonného věcného břemene na pozemcích žalobce, neboť o tom bylo v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazatelně jednáno, přičemž žalobce s názorem vyvlastnitele nesouhlasil, soud uvádí, že z obsahu správního spisu je zjevné, že ode dne zahájení vyvlastňovacího řízení, tj. od 23. 5. 2022, žalobce nevznesl jedinou námitku ve vztahu k návrhu vyvlastnitele na omezení jeho vlastnických práv. Žalobce pouze předložil znalecký posudek za účelem posouzení náhrady za vyvlastnění a při ústním jednání dne 13. 7. 2022 toliko uvedl, že trvá na jeho správnosti. Z protokolu o ústním jednání je zjevné, že při tomto jednání se vyvlastnitel vyjadřoval k žalobcem předloženému znaleckému posudku, se kterým nesouhlasil, a žalobce zůstal zcela pasivní. Otázky vztahující se k existenci stávajícího zákonného věcného břemene či otázky, zda toto zákonné věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění, nebyly při tomto jednání vůbec nastoleny.

Vzhledem k tomu, že vyvlastnitel nežádal o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene rovněž ve vnitřní ploše nacházející se mezi paralelně vedoucími pásy nově zřizovaného věcného břemene, na němž se podle tvrzení vyvlastnitele (ale i žalobce) nachází stávající vedení, k jehož umístění a provozování na pozemcích žalobce byl podle § 22 elektrizačního zákona energetický podnik oprávněn ze zákona, a žalobce v tomto směru nevznesl v rámci vyvlastňovacího řízení žádnou námitku, soud uzavírá, že žalovaný nebyl povinen při posuzování oprávněnosti žádosti vyvlastnitele a posuzování splnění podmínek zákonem stanovených v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění se těmito částmi pozemků jakkoli zabývat. Žalovaný – vázán předmětem řízení a jeho rozsahem vymezeným v žádosti vyvlastnitele – byl povinen posoudit pouze to, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro zřízení věcného břemene k částem omezovaných pozemků specifikovaným v žádosti vyvlastnitele, a řádně své rozhodnutí v tomto směru odůvodnit, což učinil.

Žalovaný tedy nezatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, když v něm neuvedl, proč nepovažuje přestavbu přenosové soustavy za stavbu novou a zda je možné, aby byla přestavba přenosové soustavy umístěna a provozována na základě zákonného věcného břemene podle § 22 elektrizačního zákona, neboť uvedené nebylo předmětem řízení.

Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že výrok napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním. Žalobce v této souvislosti namítal, že si žalovaný neujasnil, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá. Žalobce byl přesvědčen, že ho žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí sice omezil zřízením nového věcného břemene, nicméně podle žalobce bylo při ústním jednání dne 13. 7. 2022 vyjasněno, že vyvlastnitel žádá o rozšíření zákonného věcného břemene. Tuto argumentaci soud neshledal důvodnou, neboť z protokolu o ústním jednání ze dne 13. 7. 2022 je zjevné, že vyvlastnitel v návaznosti na žalobcem předložený znalecký posudek naopak zdůrazňuje, že „řízení je ovládáno dle správního řádu požadovaným rozsahem vyvlastnění. Tedy pro šest dotčených pozemků s celkovou výměrou cca 8 600 m2“, a současně vytýká znalci, který pro žalobce zmíněný znalecký posudek zpracoval, že pochybil, když věcné břemeno, o jehož zřízení vyvlastnitel žádá, nesprávně rozšířil „i o plochu věcného břemene stávajícího vedení“.

Podle názoru soudu není pochyb o tom, že vyvlastnitel žádal o zřízení nového věcného břemene, jehož rozsah vymezil ve své žádosti a přesně specifikoval v předmětném geometrickém plánu, a o tomto návrhu (žádosti) měl žalovaný rozhodnout. Jak vyplývá z výroku I. napadeného rozhodnutí, ale i z jeho odůvodnění, právě o žádosti o omezení vlastnického práva zřízením nového věcného břemene žalovaný rozhodl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že