10 As 84/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 21/2023- 54 - text  19 15 A 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: TERMO Děčín a. s., IČO: 64050882, sídlem Oblouková 958/25, 405 02 Děčín, zastoupená Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 1318, sídlem Dvořákova 1318/13, 405 02 Děčín, 2) N. L., narozená X, bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2023, č. j. KUUK/051611/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení 1) a 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2023, č. j. KUUK/051611/2023, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 12. 9. 2022, č. j. MDC/97372/2022, jímž byla podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a dle § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), povolena změna dokončené stavby (stavební úprava) „Plynofikace a instalace plynových kotlů v domě č. p. XA, X“ na pozemku p. č. XB, v katastrálním území X. Žalobkyně se současně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 1. Žalobkyně úvodem podané žaloby stručně shrnula dosavadní průběh projednávané věci. Následně s odkazem na dikci § 2 odst. 2 písm. c) body 11. a 14. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), uvedla, že je licencovaným výrobcem tepelné energie, přičemž má též licenci na rozvod tepelné energie. K samotnému rozvodu tepelné energie žalobkyně používá soustavu zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“). Dále žalobkyně uvedla, že SZTE je samostatnou nemovitou věcí – stavbou, jak plyne z § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). SZTE ve vlastnictví žalobkyně je zároveň stavbou veřejné technické infrastruktury. 2. Dle žalobkyně pak stavební zákon a vyhláška č. 503/2006 Sb. mj. stanovují obsahové náležitosti stavebního povolení, pokud se týká zahrnutí podmínek určených vlastníky veřejné technické infrastruktury k napojení stavby na ni. Žalobkyně v tomto ohledu poukázala na podmínky, které uvedla v podaných námitkách ze dne 20. 1. 2020 a ze dne 16. 8. 2022 v rámci vedeného správního řízení, přičemž konkrétně upozornila na podmínky, že předmětem stavby není (nesmí být) odpojení budovy od SZTE v jejím vlastnictví ani jakýkoliv zásah do majetku žalobkyně a že k provozu nového zdroje tepla (tj. jeho užívání) může dojít po odstranění rozvodného tepelného zařízení (tepelné přípojky), resp. že napojení ústředního topení, teplé vody a cirkulace z nového zdroje na stávající rozvody je možné po odstranění rozvodného tepelného zařízení. Tyto podmínky totiž žalobkyně považuje za zásadní k ochraně SZTE. Žalobkyně tedy požadovala, aby bylo v podmínkách stavebního povolení stanoveno, že stavebník není oprávněn zasáhnout do rozvodného tepelného zařízení. Podle žalobkyně mělo být zajištěno, že napojení nového zdroje na vnitřní rozvody budovy bude provedeno až po odstranění rozvodného tepelného zařízení - tj. v okamžiku, kdy bude najisto postaveno, že se v budově nenachází funkční SZTE a nemůže v důsledku napojení nastat stav předpokládaný v § 77 odst. 4 energetického zákona. Žalovaný se přitom k odvolání žalobkyně výše popsanými skutečnostmi nezabýval, a proto je dle jejího názoru napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně se tak fakticky dozvěděla právní názor žalovaného toliko u jedné z jí požadovaných podmínek [konkrétně pod písm. b)], avšak u dalších takové hodnocení postrádá. Proč jsou stavební úřady oprávněny přeformulovat podmínky požadované vlastníkem technické infrastruktury dle žalobkyně nebylo též vyloženo. 3. Podle názoru žalobkyně tudíž stavební úřad ponechává otázku odpojení zcela nevyřešenou, byť je pro ochranu SZTE zcela zásadní. Stavební povolení však musí řešit v případě změny způsobu vytápění i odpojení, aby mohly být stavební činnosti považovány za změnu způsobu vytápění (tj. musí být známy konkrétní kroky, které budou prováděny na rozvodném tepelném zařízení, případně uzavíracích armaturách, kdo je bude provádět, kdy je bude provádět atd.). 4. Žalobkyně následně uvedla, že je na předmětný stavební záměr nutno nahlížet tak, že bude napojován na již existující systém vytápění, kde je zdrojem tepla SZTE, která je propojena s rozvody budovy a tvoří s nimi stávající celek vytápění objektu. Byť tedy stavebník vybuduje nový zdroj tepla, který napojí na domovní rozvody, tyto domovní rozvody jsou propojeny se SZTE, a to při splnění podmínky, že předmětem stavebního řízení není odpojení budovy od SZTE. Dle žalobkyně proto byly správní orgány povinny na danou věc aplikovat zejména § 110 odst. 2 písm. d) a § 115 stavebního zákona ve spojení s § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb. Pokud tedy stavební úřad do prvostupňového rozhodnutí řádně nepřevzal požadavky žalobkyně jako vlastníka technické infrastruktury, neaplikoval správně § 115 stavebního zákona a § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky 503/2006 Sb. Tím došlo k přímému zásahu do vlastnického práva žalobkyně k SZTE, neboť nebyly zahrnuty podmínky k ochraně SZTE, zejména pokud se týká napojení stavby na SZTE jako veřejnou technickou infrastrukturu. K tomu žalobkyně doplnila, že je třeba ve věci zodpovědět otázku, zda je požadavek vlastníka technické infrastruktury k napojení na ni ve smyslu § 110 odst. 2 písm. d) a § 115 stavebního zákona ve spojení s § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb. námitkou dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, zda má stavební úřad možnost uvážení, pokud se týká požadavků k napojení stavby na veřejnou technickou infrastrukturu, nebo zda má povinnost tyto podmínky do rozhodnutí převzít v celém rozsahu. 5. Dle žalobkyně poté odpojení není předmětem podané žádosti stavebníka ve věci, ani namítaných rozhodnutí správních orgánů. Jestliže tedy o odpojení nebylo rozhodnuto, nemohou správní orgány v rámci jejich rozhodnutí považovat odpojení za skutečnost, která nastane. Existence odpojení přitom nebyla správním orgánům stavebníkem doložena žádným důkazem. K tomu žalobkyně doplnila, že je odpojení upraveno v § 77 odst. 5 a „nepřímo“ také v § 87 odst. 7 energetického zákona. Odstranění rozvodného tepelného zařízení pak má být řešeno v souladu se stavebním zákonem, a to v rámci povolení nového zdroje, neboť je součástí změny způsobu vytápění. 6. Žalobkyně poukázala i na to, že správní orgány v namítaných rozhodnutích směšují změnu způsobu vytápění ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona a zřízení a provoz náhradního či jiného zdroje dle § 77 odst. 4 téhož zákona. Rozhodnutí žalovaného tak dle žalobkyně působí vnitřně rozporně, když na jednu stranu konstatuje, že předmětem dané věci není odpojení budovy od SZTE, avšak na druhou stranu uvádí, že dojde k odpojení budovy od SZTE, aniž by k tomu existoval nějaký relevantní důkaz, ze kterého by mohl tuto skutečnost dovodit. Pokud stavebník požadoval v rámci žádosti o stavební povolení pouze zřízení nového zdroje tepla, nemůže se v daném případě jednat o změnu způsobu vytápění podle § 77 odst. 5 energetického zákona. Dle žalobkyně je tedy v řešeném případě rozporná situace, když lze z projektové dokumentace dovodit, že dojde k odpojení budovy od SZTE, ke kterému již neuvádí nic bližšího co do termínu, návaznosti na vybudování nového zdroje, potřebných činností na domovních rozvodech, resp. stran ovlivnění SZTE, avšak stavebník v žádosti odpojení nepožaduje. Stavební úřad byl přitom vázán podanou žádostí stavebníka, a rozhodnutí tak mohl vydat toliko v rámci předmětu vymezeného podanou žádostí. Za daného stavu žalobkyně namítla, že se jedná o nikoliv změnu způsobu vytápění, ale o zřízení a provoz náhradního či jiného zdroje, což dle podkladů ve spise plně odpovídá § 77 odst. 4 energetického zákona, nikoliv § 77 odst. 5 téhož zákona. Výše uvedené pak ovlivňuje i její postavení jako vlastníka SZTE, neboť u změny způsobu vytápění, kdy dochází k odstranění stávajícího zdroje, má žalobkyně možnost se k jeho odstranění vyjádřit z pozice vlastníka dle § 184a stavebního zákona. U zřízení nového zdroje má poté žal