2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 1/2023- 43 - text  8 42 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobců: a) nezl. N. R., narozený X, bytem X, zastoupený zákonným zástupcem R. S., bytem X, b) R. S., narozený X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. SZ/MPSV-2022/192104-916, č. j. MPSV-2022/195292-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. SZ/MPSV-2022/192104-916, č. j. MPSV-2022/195292-916, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky  Krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 3. 10. 2022, č. j. 310944/22/DC, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2022, č. j. MPSV-2022/195292-916, jímž bylo zamítnuto odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2022, č. j. 310944/22/DC,(dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyla přiznána dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte nezletilé oprávněné osobě N. R., narozený X, ode dne 21. 7. 2022, podle ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), a nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, (dále jen „koordinační nařízení“). Žaloba 2. Žalobci v žalobě namítali, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť se žalovaný řádně nevypořádal s odvolací námitkou, dle které oprávněnou osobou, která má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte je nezaopatřené dítě, tedy žalobce a). Hlediska přednosti a priority tak měly být posuzovány z pohledu tohoto žalobce. Uvedli, že žalovaný pouze konstatoval okruh oprávněných osob dle § 47o zákona o sociálně-právní ochraně dětí, přičemž není zřejmé, proč žalovaný toto ustanovení citoval a jak jej aplikoval. Žalobci dále namítali, že v napadeném rozhodnutí není specifikováno, které z pravidel obsažených v čl. 11 až 16 a čl. 68 koordinačního nařízení je přiléhavé na případ žalobců a na základě kterého z nich dospěl žalovaný k závěru o nepoužitelnosti českých právních předpisů. V této souvislosti žalobci dále podotkli, že část odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkající se koordinačního nařízení, je z valné většiny pouze přepisem instrukce žalovaného ze dne 10. 1. 2022, č. 2/2022, o sjednocení postupu při aplikaci zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., v oblasti dávek pěstounské péče. Dle žalobců nelze pouhé konstatování pasáží interního předpisu, obsahující obecné shrnutí pravidel koordinačního nařízení, považovat za řádné odůvodnění rozhodnutí, neboť koordinační nařízení nebylo aplikováno na individuální případ a jeho skutkové okolnosti. 3. Dále žalobci namítali, že žalovaný nedostatečným způsobem vymezil osoby účastníků řízení a osoby posuzované pro účely zjištění kompetence členského státu Evropské unie k vyplacení dávky. Pravidla přednosti a priority posuzoval výhradně z pohledu postavení pěstounů, přičemž je zcela opomněl posoudit z pohledu žalobce a), tedy nezaopatřeného dítěte jako oprávněné osoby. Žalovaný tímto zcela popřel účel a podstatu příspěvku na úhradu potřeb dítěte, která má povahu tzv. náhradního výživného, jejímž příjemcem, osobou oprávněnou, je nezaopatřené dítě, zatímco pěstoun toliko uplatňuje žádost v zastoupení dítěte. Uvedli, že v napadeném rozhodnutí je bez jakéhokoliv vysvětlení konstatováno zjištění o poměrech biologických rodičů nezletilého. Není vysvětleno, na základě jakého ustanovení koordinačního nařízení toto bylo zjišťováno a jaký by mělo vliv případné zjištění, že biologičtí rodiče jsou výdělečně činní v České republice. Dle žalobců je rovněž v rozporu s účelem institutu pěstounské péče, neboť poměry rodičů dítěte nemohu mít vliv na jakákoliv práva a právní vztahy přímo vyplývající z pěstounské péče. 4. Článek 68 koordinačního nařízení aplikovaný žalovaným označili žalobci za nepřiléhavý, neboť upravuje případy souběhu nároku na dávky ve více členských státech Evropské unie. Taková situace však podle žalobců nenastala, neboť o svěření žalobce a) do pěstounské péče žalobce b) a jeho manželky bylo rozhodnuto českým soudem, dle českých právních předpisů, přičemž česká úprava pěstounské péče je založena na principu domicilu. Konstatovali, že dávky pěstounské péče se nevyplácejí do ciziny a že rozhodujícím kritériem vzniku nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte je jeho bydliště. Žalobci podotkli, že ze stanoviska Zemského úřadu Bautzen je zřejmé, že německá právní úprava je založena na obdobných principech, dle kterých nárok na takovouto dávku mají výhradně osoby, které tuto formu péče o dítě vykonávají na základě německých právních předpisů. Žalobci měli za to, že nemůže dojít k souběhu výplaty dávek pěstounské péče v České republice a v Německu, a tedy neexistuje žádný právní důvod pro použití čl. 68 koordinačního nařízení. 5. Dle žalobců je nutno na nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte aplikovat obecná pravidla příslušnosti podle čl. 11 koordinačního nařízení. Uvedli, že podle § 47f odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je oprávněnou osobu nezletilé nezaopatřené dítě, tedy by měla být aplikována pravidla vztahující se k tomuto dítěti, nikoliv k pěstounovi, a to podle čl. 11 odst. 3 písm. e) koordinačního nařízení. 6. Žalobci dále uvedli, že na základě právního názoru žalované se žalobci, zejména žalobce a), ocitli ve stavu naprostého právního vakua, neboť žalobci a) by nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte nevznikl ani v jednom členském státě Evropské unie, což je však v rozporu s čl. 10 koordinačního nařízení. 7. Konstatovali, že žalobce a), který je oprávněnou osobou ve vztahu k příspěvku na úhradu potřeb dítěte, je státním občanem České republiky, má zde domicil a jakožto nezaopatřené dítě je ekonomicky neaktivní a na tuto dávku má nárok bez ohledu na to, že jeho pěstouni jsou výdělečně činní v Německu. Dodali, že i pokud by měl být nárok posuzován z pohledu pěstouna, tedy žalobce b), mělo být postupováno na základě kritéria nejpříznivějším praví úpravy, dle kterého je příslušná Česká republika, neboť dle německé právní úpravy rodinná dávka v podobě pěstounské dávky příspěvku na úhradu potřeb dítěte neexistuje a dávka příspěvku na péči má odlišnou právní povahu. Dle žalobců tedy nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte vzniká žalobci a) jakožto oprávněné osobě, dle § 47f odst. 1 ve spojení s § 47o odst. 1 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí a též ve spojení s čl. 11 odst. 3 písm. e) koordinačního nařízení, v České republice. Případně i pokud by nárok na dávku vznikl v Německu, je k její výplatě kompetentní Česká republika, neboť v Německu neexistuje obdobná dávka. 8. Závěr žalované, podle žalobců vede k tomu, že v případě žalobců oprávněné osobě nevznikne nárok na příslušnou dávku v žádné členském státě Evropské unie a tedy nikoli, že nebude vyplacena duplicitně, ale nebude oprávněné osobě vyplacena vůbec. Žalobci namítali, že napadené rozhodnutí je v rozporu s účelem a smyslem koordinačního nařízení jakož i zájmům dítěte dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 9. Žalobci v žalobě současně navrhli, aby soud Soudnímu dvoru Evropské unie předložil předběžnou otázku, týkající se posuzování kompetence členského státu k výplatě rodinné dávky náležící nezaopatřenému dítěti jakožto oprávněné osobě. 10. Na podporu svých tvrzení žalobci navrhli provést důkaz žalobou napadeným rozhodnutím, rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2022, č. j. 310944/22/DC, rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze den 19. 9. 2022, č. j. 0 P 157/2020350, doplněním odvolání ze dne 14. 10. 2022 a stanoviskem Zemského úřadu Bautzen ze dne 10. 11. 2022, včetně jeho překladu do češtiny. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že systém sociálního zabezpečení Evropské unie je koordinován příslušnými nařízeními. V oblasti tzv. rodinných dávek se jedná o koordinační nařízení a o prováděcí nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009 (dále jen „prováděcí nařízení“), která jsou přednostně aplikovatelná před vnitrostátními právními předpisy. Dále uvedl, že u koordinovaných dávek není vyžadována podmínka trvalého či přechodného pobytu, ani podmínka bydliště, které se posuzuje pouze pro účely stanovení příslušnosti k právním předpisům či přednosti ve smy