6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 17/2024- 26 - text  9 15 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s., IČO: 27283518 sídlem Purkyňova 1849, 470 01 Česká Lípa zastoupená Mgr. Svatoplukem Čechem, advokátem sídlem Mánesova 1085, 276 01 Mělník proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2024, č. j. 8879/1.30/23-6, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2024, č. j. 8879/1.30/23-6, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Státního úřadu inspekce práce ze dne 5. 4. 2024, č. j. 8879/1.30/23-6, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) ze dne 12. 9. 2023, č. j. 11684/7.50/23-4, kterým byla podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuta žádost žalobkyně o nahlédnutí do podání MUDr. J. Ch. A., nar. X, a nahlédnutí v této části jí bylo dle téhož ustanovení odepřeno. Žalobkyně se zároveň domáhala toho, aby soud zrušil i prvostupňové usnesení oblastního inspektorátu a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem podané žaloby zrekapitulovala dosavadní průběh projednávaného případu, přičemž namítla, že je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. K tomu žalobkyně zmínila, že již v odvolání proti prvostupňovému usnesení namítla, že podání MUDr. J. Ch. A. (dále jen „stěžovatelka“) mělo být dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu součástí jednoho kontrolního spisu (resp. že případný podnětový spis měl být součástí kontrolního spisu). Tímto tvrzením se však žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. 3. Následně žalobkyně uvedla, že podání stěžovatelky mělo být součástí kontrolního spisu, neboť šlo o základní dokument, na jehož podkladě byla kontrola zahájena. Pokud tedy předmětné podání stěžovatelky nebylo součástí spisu, pak nebylo žalobkyni zřejmé, na základě čeho byla kontrola zahájena. Nemožnost žalobkyně se s tímto podáním seznámit tak představovalo zásah do jejího práva na spravedlivý proces, neboť žalobkyně neměla možnost se vyjadřovat ke konkrétním skutečnostem, které jsou předmětem kontroly, jakož ani k tvrzením stěžovatelky a navrhovat a předkládat důkazy na podporu svých tvrzení. K tomu, že podnět a podnětový spis je v případě kontroly součástí kontrolního spisu, se přitom dle žalobkyně opakovaně vyjádřil i Nejvyšší správní soud např. v rozsudcích ze dne 30. 5. 2018, č. j. 2 As 418/2017-38, a ze dne 26. 10. 2009, č. j. 8 Afs 46/2009-46. 4. Daný podnět stěžovatelky tudíž podle názoru žalobkyně měl být součástí kontrolního spisu, se kterým měla žalobkyně jako účastník řízení právo se seznámit. V řešeném případě tedy mělo být právo na nahlížení do spisu posuzováno nikoliv podle § 38 odst. 2 správního řádu, ale podle § 38 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 22 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Vzhledem k tomu, že sama stěžovatelka zprostila oblastní inspektorát povinnosti mlčenlivosti, ochrana její totožnosti podle § 22 kontrolního řádu odpadla. 5. Závěrem žalobkyně zmínila, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké dotčené osoby a jaká jejich práva měla být nahlédnutím do spisu žalobkyní porušena. K tomu dále popsala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podání stěžovatelky je koncipováno po obsahové stránce tak, že nelze oddělit obsah tak, aby nebyla práva dotčených osob porušena. Žalovaný se však dle žalobkyně nevypořádal s tím, že pokud by byly osobní údaje konkrétních osob jmenovaných stěžovatelkou anonymizovány, jak by mohly být tyto osoby z obsahu podání stěžovatelky identifikovány a proč by nemohlo být podání stěžovatelky zpřístupněno ani v takto anonymizované podobě. Doplnila, že tvrzení žalovaného o tom, že by bylo možné jen z popisu věci identifikovat konkrétní osoby, se jí s ohledem na počet jejích zaměstnanců (cca 1 000) jeví jako účelové. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě nejprve stručně zopakoval průběh posuzovaného případu. Následně plně odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového. Daná rozhodnutí přitom žalovaný považoval za přezkoumatelná, správná a zákonná. Žalovaný poté poukázal na fakt, že již v namítaných rozhodnutích bylo výslovně konstatováno, že žádané podání stěžovatelky bylo vedeno samostatně. Dále žalovaný zmínil, že právní úprava kontrolního řízení je na základě kontrolního řádu koncipována tak, že se zahájení kontroly řídí § 5 kontrolního řádu, a není tak odvislé od podání, či nepodání, podnětu. Ostatně, podatelé na provedení kontroly obecně nemají právní nárok. Kontrola s žalobkyní tedy byla zahájena dle § 5 odst. 2 písm. b) kontrolního řádu – doručením oznámení o zahájení kontroly ze dne 9. 6. 2023. 7. Žalovaný též setrval na závěrech ohledně právního režimu posouzení žádosti žalobkyně dle § 38 odst. 2 správního řádu. Stejně tak žalovaný shledal za správné závěry o tom, koho bylo v daném případě třeba považovat za dotčené osoby. Nadto žalovaný uvedl, že osoby, jejichž projevy byly popsány v žádaném podání, skutečně dotčenými osobami jsou, neboť předmětem kontroly je situace jako celek – tj. i případné projevy jednotlivých osob. 8. Nakonec žalovaný uvedl, že při znalosti prostředí u žalobkyně (resp. jednotlivých osob) bylo možno spolehlivou identifikaci jednotlivých osob důvodně předpokládat. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně s tím výslovně souhlasila a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 11. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, a to v kontextu žalobní argumentace, že se žalovaný vůbec nezabýval odvolacím tvrzením žalobkyně, že podání stěžovatelky mělo být součástí jednoho kontrolního spisu. 13. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 14. Dle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. 15. S odkazem na citované § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu soud konstatuje, že přezkumná činnost odvolacího správního orgánu musí být vyjádřena právě v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, ze kterého tak musí být patrný dosavadní průběh a výsledek řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Z odůvodnění rozhodnutí ted