10 As 84/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 29/2023- 38 - text  18 15 A 29/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: TERMO Děčín a. s., IČO: 64050882, sídlem Oblouková 958/25, 405 02 Děčín, zastoupená Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2023, č. j. KUUK/087320/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2023, č. j. KUUK/087320/2023, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 16. 1. 2023, č. j. MDC/6598/2023, jímž byla podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a dle § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), povolena změna dokončené stavby (stavební úprava) „Plynofikace vytápění bytového domu X“ na pozemku p. č. X, v katastrálním území X. Žalobkyně se současně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 1. Žalobkyně úvodem podané žaloby stručně shrnula dosavadní průběh projednávané věci. Následně s odkazem na dikci § 2 odst. 2 písm. c) body 11. a 14. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), uvedla, že je licencovaným výrobcem tepelné energie, přičemž má též licenci na rozvod tepelné energie. K samotnému rozvodu tepelné energie žalobkyně používá soustavu zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“). Dále žalobkyně uvedla, že SZTE je samostatnou nemovitou věcí – liniovou stavbou, jak plyne z § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). SZTE ve vlastnictví žalobkyně je zároveň stavbou veřejné technické infrastruktury. 2. Dle žalobkyně pak stavební zákon a vyhláška č. 503/2006 Sb. mj. stanovují obsahové náležitosti stavebního povolení, pokud se týká zahrnutí podmínek určených vlastníky veřejné technické infrastruktury k napojení stavby na ni. Žalobkyně v tomto ohledu poukázala na podmínky, které uvedla již v podaných námitkách ze dne 30. 3. 2021 v rámci vedeného správního řízení, přičemž upozornila na to, že projektová dokumentace ani samotná žádost ve věci nestanovují, kdy má dojít k odpojení budovy od SZTE v jejím vlastnictví. Zásah do vlastnictví žalobkyně přitom dle jejího názoru spočívá v tom, že rozhodnutí správních orgánů nestanovila jasný postup, na základě kterého dojde k odpojení SZTE od vnitřního systému vytápění a rozvodu teplé vody v budově. Žalobkyně proto požadovala, aby byl jasně určen okamžik, kdy dojde k odpojení budovy (tj. vnitřních rozvodů tepla) od SZTE, a to z důvodu, aby mohla jednoznačně definovat podmínky k ochraně SZTE. Dané podmínky totiž žalobkyně považuje za zásadní právě k ochraně SZTE. Podle žalobkyně tedy mělo být správními orgány zajištěno, že dojde k trvalému odpojení budovy od SZTE, aby nemohl v důsledku napojení nového zdroje nastat stav předpokládaný v § 77 odst. 4 energetického zákona. Žalovaný se přitom k odvolání žalobkyně výše popsanými skutečnostmi dostatečně nezabýval (resp. nezahrnul veškeré žalobkyní požadované podmínky do stavebního povolení), a proto je dle jejího názoru napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně tak namítla zásah do vlastnického práva k SZTE z toho důvodu, že správní orgány nezahrnuly některé jí požadované podmínky do podmínek pro provedení stavby, resp. že obsah některých podmínek stavební úřad upravil. 3. Podle názoru žalobkyně tudíž stavební úřad ponechává otázku odpojení zcela nevyřešenou, byť je pro ochranu SZTE zcela zásadní. Stavební povolení musí řešit v případě změny způsobu vytápění i odpojení, aby mohly být stavební činnosti považovány za změnu způsobu vytápění (tj. musí být známy konkrétní kroky, které budou prováděny na rozvodném tepelném zařízení). 4. Žalobkyně poté doplnila, že je na předmětný stavební záměr nutno nahlížet tak, že bude napojován na již existující systém vytápění, kde je zdrojem tepla SZTE. Dle žalobkyně proto byly správní orgány povinny na danou věc aplikovat zejména § 110 odst. 2 písm. d) a § 115 stavebního zákona ve spojení s § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb. Pokud tedy stavební úřad do prvostupňového rozhodnutí řádně nepřevzal požadavky žalobkyně jako vlastníka technické infrastruktury, neaplikoval správně § 115 stavebního zákona a § 18c odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) vyhlášky 503/2006 Sb. Tím došlo k přímému zásahu do vlastnického práva žalobkyně k SZTE, neboť nebyly zahrnuty podmínky k ochraně SZTE. 5. Žalobkyně dále poukázala i na dikci § 77 odst. 5 energetického zákona a § 77 odst. 4 téhož zákona. Rozhodnutí žalovaného tak dle žalobkyně působí vnitřně rozporně, když na jednu stranu konstatuje, že předmětem dané věci není odpojení budovy od SZTE, avšak na druhou stranu uvádí, že dojde k odpojení budovy od SZTE, aniž by k tomu existoval nějaký relevantní důkaz, ze kterého by mohl tuto skutečnost dovodit. Dle žalobkyně je tedy v řešeném případě rozporná situace, když z projektové dokumentace nelze dovodit, kdy přesně dojde k odpojení budovy od SZTE. Nebylo tak postaveno najisto, že v době zřizování nového zdroje bude již budova odpojena od SZTE, a tedy celá věc měla být posuzována dle § 77 odst. 4 energetického zákona. Žalobkyně tak byla nesprávnou aplikací práva ze strany žalovaného zkrácena na svých právech jako vlastník SZTE a držitel licence pro rozvod tepelné energie, neboť stavebník je za dané situace oprávněn provádět stavební činnost za stavu, kdy mohou být propojeny systémy SZTE a zdroje nového. 6. Následně žalobkyně namítla nedostatečná skutková zjištění správních orgánů stran existence majetkového rozhraní mezi jejím rozvodným tepelným zařízením umístěným v budově a samotnými rozvody tepla. Žalobkyně totiž z výkresu (situace), která se nachází ve správním spisu, není schopna určit, kde konkrétně se toto majetkové rozhraní nachází - tj. zda nedochází k zásahu do jejího vlastnictví. K tomu žalobkyně poukázala na dikci § 509 občanského zákoníku. Zároveň zmínila, že se správní orgány při řešení této otázky spolehly pouze na projektovou dokumentaci předloženou stavebníkem, kdy z této dovodily, že stavba bude prováděna na majetku stavebníka. Dále uvedla, že aplikace § 79 odst. 2 energetického zákona žalovaným byla nesprávná, neboť žalovaný nemá zjištěno, kdy bylo vybudováno rozvodné tepelné zařízení, a tudíž nešlo určit rozhodnou právní úpravu pro řešení vlastnických vztahů. Žalovaný zároveň ani neuvádí, jak § 79 energetického zákona ve věci aplikoval – tj. jaký zjistil skutkový stav, přičemž je tak dle žalobkyně řešení otázky vlastnictví rozvodů v budově nepřezkoumatelné. Správní orgány přitom disponují archivem veškeré projektové dokumentace týkající se dotčené budovy a SZTE, a proto byly schopny na základě relevantních důkazů zjistit, kde přesně se majetkové rozhraní nachází. Případně dle tvrzení žalobkyně měly uložit stavebníkovi, aby prokázal vlastnictví k rozvodům tepla v budově, což stavebník sám neučinil. Správní orgány pak také opomenuly skutečnost, že k rozvodnému tepelnému zařízení náleží i další technologická zařízení (např. měřící zařízení a signalizační kabely), která v projektové dokumentaci ani nejsou zmíněny. Žalobkyně tak namítla způsob zjištění skutkového stavu, přičemž má za to, že by mělo být majetkové rozhraní mezi rozvodným tepelným zařízením a domovními rozvody zjištěno zákonným způsobem. Pokud by totiž byla předmětná stavba realizována na majetku žalobkyně, pak byl stavebník povinen doložit její souhlas k provedení stavby ve smyslu § 184a stavebního zákona. V tomto ohledu žalobkyně poukázala také na to, že již v průběhu řízení vedeném před stavebním úřadem namítala, že je SZTE zřizována a provozována ve veřejném zájmu [§ 2 odst. 2 písm. c) a § 3 energetického zákona]. SZTE tak požívá zvláštní ochrany, přičemž je na správních orgánech, aby z úřední povinnosti řádně zjistily, kde je SZTE umístěno, kdo je jejím vlastníkem a zda stavba případně do SZTE nezasahuje. 7. Dle žalobkyně poté odpojení budovy od SZTE není předmětem namítaných rozhodnutí správních orgánů. Jestliže tedy o odpojení nebylo rozhodnuto, nemohou správní orgány v rámci jejich rozhodnutí považovat odpojení za skutečnost, která nastane, což má vliv na posouzení potřeby podmínky, že k odpojení musí dojít před zahájením