35 Co 74/2023 — Nejvyšší správní soud

59 A 51/2023- 47 - text 17 59 A 51/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Bc. Petry Netoličkové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobců: a)X bytem X b) X bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Ing. Jakubem Maškem sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 za účasti: I. X bytem X II. Statutární město Liberec sídlem nám, Dr. E. Beneše 1/1, Liberec 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2023, č. j. KULK 45622/2023 OSH 359/2023/280.9/FR takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 21. 6. 2023, č. j. KULK 456022/2023 OSH 359/2023/280.9/Fr, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů částku 25 094 Kč, k rukám advokáta Mgr. Ing. Jakuba Maška, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci se domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 15. 3. 2023, č. j. PDMUFT 7155/2023/OD/Bu. 2. Prvostupňovým rozhodnutím silniční správní úřad zamítl žádost žalobců o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na částech pozemků p. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X, obec X (dále budou pozemky uváděny bez označení k. ú., kterým je vždy k. ú. X). 3. Žádost podali žalobci dne 12. 9. 2022 jako spoluvlastníci pozemků p. č. XE a XF, žalobce a) rovněž jako vlastník pozemku p. č. XF , a to z důvodu, že na pozemcích p. č. XE a XF je umístěna mj. stavba č. p. X s restaurací, jejíž zásobování je realizováno prostřednictvím sporné komunikace tvořené pozemky p. č. XA ve vlastnictví X, obhospodařování majetku v podílovém fondu X, investiční společnost, a. s. (dále jen „X“) a pozemky p. č. XB, XC a XD ve vlastnictví X (osoba zúčastněná na řízení I.). Uváděli, že sporná komunikace spojuje dále pozemky p. č. XG, XH a XI ve vlastnictví X, pozemky p. č. XJ, XK a XL ve vlastnictví X a pozemek p. č. XM ve vlastnictví X , na kterém je umístěno stanoviště odpadových kontejnerů, přičemž k uvedeným pozemkům není jiný přístup z místní komunikace X ani jiné komunikace než přes spornou komunikaci. 4. Silniční správní úřad měl k dispozici vyjádření dalších účastníků řízení – X, X, statutárního města Liberec. Dále hodnotil rozhodnutí Okresního soudu v Liberci č. j. 15 Nc 7001/2022-41, dohodu o vzájemných vztazích k pozemkům v zadním traktu objektů ve X ulici v X ze dne 13. 10. 1998, rozhodnutí Magistrátu města Liberec ze dne 1. 8. 2022, provedl ohledání dopravní cesty, jejíž současný stav zachytil ve fotodokumentaci. Vycházel také z rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 7. 11. 2022, jímž nařídil X a X, aby umožnily užívání cesty na označených pozemcích všem uživatelům nemovitostí, pro které je cesta nezbytnou spojnicí s místní komunikací ulice X včetně dopravní obsluhy těchto nemovitostí, a potvrzujícího rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2023. Silniční správní úřad konstatoval, že zákonný účel komunikace podle § 7 zákona o pozemních komunikacích, stejně jako znak stálosti a patrnosti dopravní cesty v terénu podle § 2 odst. 1 uvedeného zákona byly splněny. Popsal, že cesta spojuje nemovitosti ve vlastnictví žalobců, statutárního města Liberec, X a X. s místní komunikací ul. X. Na tuto cestu dále navazují pozemky p. č. XM a XN ve vlastnictví statutárního města Liberec a lidé tudy procházejí „ze zvyku“, jde o slepou cestu pro vozidla nikoliv pro pěší, na niž není omezen přístup žádnou zákazovou dopravní značkou, pouze začátkem října 2022 byla na cestu instalována brána a na objekt hotelu Radnice připevněna cedulka upozorňující na soukromý pozemek se zákazem vstupu a vjezdu. Charakter a uspořádání cesty svědčí tomu, že vznikla výhradně pro potřeby vlastníků přilehlých nemovitostí, ze zvyku po této cestě náhodně procházejí pěší, kteří ji využívají při průchodu z a do obchodního centra X (dále jen „X“) z ul. X nebo z X. Cesta je zpevněná asfaltem, na vjezdu je vyznačeno vodorovné dopravní značení žluté barvy a není zde umístěna žádná zákazová dopravní značka, pouze cedule vlevo na budově hotelu X s upozorněním soukromý pozemek, zákaz vjezdu a chůze a na vjezdu je osazená brána. V prostoru jsou umístěny kontejnery, pozemek za objektem hotelu p. č. XO je oddělen od p. č. XF plotem a od p. č. XA posuvnou bránou. Cesta je slepá pro motorovou dopravu, končí ve dvoře. 5. Silniční správní úřad dovodil, že nebyl dán souhlas vlastníka s obecným užíváním. Vyšel z výpovědí účastníků řízení a z výslechu svědků –X a X– a dovodil, že se jednalo vždy o řešení konkrétních potřeb vlastníků přilehlých nemovitostí, tedy o soukromý zájem konkrétních osob. Pokud žalobci dokládali, že již před rokem 1989 byla komunikace považována za veřejně přístupnou, silniční správní úřad přihlédl k tomu, že předchozím vlastníkem cesty a hotelu X byla veřejnoprávní korporace, jejíž přístup k otázce veřejného užívání pozemku mohl být odlišný od ryze soukromého vlastníka pozemku. Dále poukázal na Kupní smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne 22. 7. 1999, podle které je užívání pozemků p. č. XA, XC a XD založeno soukromoprávním institutem. Vlastníci nemovitostí užívají tyto pozemky na základě zřízeného věcného břemene, které spočívá v právu chůze a jízdy přes pozemky, přičemž přes pozemek p. č. XB není jiný přístup než přes část pozemku XA, XC a XD. Z jednání vlastníků těchto nemovitostí je zřejmé, že nesouhlasí s deklarací veřejně přístupné účelové komunikace. K otázce dlouhodobé tolerance užívání cesty chodci silniční správní úřad konstatoval, že se jedná o kvalitativně jiné využívání pozemků a u veřejnosti nepřipadá v úvahu splnění podmínky nezbytné komunikační potřeby. K námitce X, že je vedeno soudní řízení před Okresním soudem v Liberci, v němž žalobci tvrdí, že se o veřejně účelovou komunikaci nejedná, poznamenal, že tato skutečnost nemá vliv na posouzení věci. Dále upozornil na to, že ze stavebního povolení pro X ze dne 23. 4. 2008 vyplývá, že mezi pozemky p. č. XP a XF a rohem budovy X ve styku pozemků p. č. XF a XQ má být zřízen plot s vrátky, z čehož vyvozoval, že nebylo úmyslem věnovat spojnici veřejnému užívání. Rovněž v průvodní zprávě ke stavbě X ze dne 21. 4. 2006 je uvedeno, že v nevyužitém prostoru mezi objektem trafostanice a objektem X bude na p. č. XM vybudována lehká stavba přístřešku na nádoby domovního odpadu, přístup z prostoru dvora bude chodníkem s možností uzavření brankou proti vstupu nepovolaných osob. 6. Podle silničního správního úřadu nebyl naplněn ani znak nutné komunikační potřeby. Pozemky p. č. XR (č. p. X), XH (č. p. X), XS, XT, XU jsou přístupné z místní komunikace ul. X. Pozemky žalobců p. č. XE (č. p. X) a XF jsou přístupné z místní komunikace nám. X. Pozemky ve vlastnictví X (X) jsou napojeny na místní komunikace ul. nám. X, ul. X, ul. X a X, pro pěší provoz je obchodní centrum přístupné z místních komunikací X, ul. X i ul. X. Vjezd do podzemních garáží pro veřejnost i zásobování obchodního centra je zajištěno z místní komunikace ul. X. Pozemek p. č. XM ve vlastnictví statutárního města Liberec je napojen na místní komunikace nám. Dr. E. Beneše a dále je s pozemkem p. č. XN na nám. Dr. E. Beneše napojen přes pozemky p. č. XP, XV, XW a XX, které jsou rovněž ve vlastnictví města. Ze stavebního povolení pro X ze dne 23. 4. 2008 nevyplývá, že by ke stavbě byl projektován přístup po sporné komunikaci. Pozemky ve vlastnictví Kooperativa pojišťovna, a. s. (p. č. XY, XZ) jsou napojeny na místní komunikaci ul. Moskevská. Jediným pozemkem, který nemá zajištěn přístup přímo z místní komunikace a jehož užívání není založeno soukromoprávním institutem, je pozemek žalobce a) p. č. XQ. Ten je přístupný přes objekty na pozemcích p. č. XE a XF ve spoluvlastnictví žalobců, které jsou napojeny na místní komunikaci a ze sporné komunikace. V případě pěších pak nejde o nutnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu, ale zvykové užívání. Přístup a příjezd k nemovitostem je upraven smlouvou o zřízení věcného břemene, což považoval silniční správní úřad za klíčové. Zajištění přístupu na pozemek p. č. XQ ve vlastnictví žalobce a) je ryze soukromým zájmem, který lze řešit soukromoprávními instituty. Otázka dopravní obsluhy objektů na p. č. XE a XF, její vhodnost či větší pohodlnost pak není otázkou komunikační nezbytnosti. Pokud jde o vstup vlastníků či správců inženýrských sítí na cizí pozemky, ten upravují zvláštní zákony. Silniční správní úřad dodal, že žalobci P. V. nikdy nepožádali o souhlas k chůzi nebo vjezdy na pozemky p. č. XC a XD. Pokud jde o svoz odpadu, X k tomu dala výslovný souhlas a rovněž respektuje práva vlastníků inženýrských sítí.