9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

141 A 28/2023- 211 - text  15 141 A 28/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Mgr. S. W., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Janem Walterem sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Daben Kovářská, s. r. o., IČO: 28708954 sídlem Tovární 227, 431 86 Kovářská o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MMR-42031/2023-83 ze dne 9. 6. 2023 ve znění rozhodnutí žalovaného č. j. MMR-52748/2023-83 ze dne 26. 7. 2023 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 9. 6. 2023, č. j. MMR-42031/2023-83, ve znění rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 26. 7. 2023, č. j. MMR-52748/2023-83, a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 1. 2023, č. j. KUUK/017338/2023, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2023, č. j. KUUK/017338/2023, Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „stavební úřad“ nebo „krajský úřad“) podle § 127 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) povolil změnu v užívání stavby označené jako „Pila Kovářská č. p. 227 Kovářská“ na pozemcích parc. č. st. 9/2, 531 a 974 v katastrálním území Kovářská (dále jen „pila Kovářská“ nebo „stavba“), kterou oznámila osoba zúčastněná na tomto soudním řízení (dále jen „stavebník“). 2. Žalovaný výrokem I napadeného rozhodnutí ze dne 9. 6. 2023 zamítl odvolání žalobkyně a dalších osob a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Další odvolání žalovaný výrokem II napadeného rozhodnutí zamítl jako nepřípustná. Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2023 následně žalovaný opravil výrok I napadeného rozhodnutí tak, že nahradil chybný odkaz na § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) správným odkazem na § 90 odst. 5 téhož zákona. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně uvedla, že na přelomu let 2009 a 2010 zahájil stavebník provoz pilařského závodu v areálu bývalého podniku na výrobu nití BENAR, který je ze tří stran obklopen stavbami pro rekreaci a bydlení. Zdůraznila, že výroba řeziva a palet je spojena s nežádoucím hlukem, který ji – jakožto vlastníka nemovitostí parc. č. st. XA (s domem č. p. XB) a parc. č. XC, XD a XE v katastrálním území Kovářská – obtěžuje. Žalobkyně podrobně popsala své jednání s příslušnými úřady a stavebníkem i průběh celého řízení. Přístup Městského úřadu Vejprty, který řízení původně vedl, nebyl podle žalobkyně nestranný; v této souvislosti poukázala na konkrétní projevy toho, jak zmíněný úřad stranil stavebníkovi. 4. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jejího práva na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí, do jejího vlastnického práva a do jejího práva na ochranu před zasahováním do soukromého a osobního života, neboť žalovaný nedostatečně a nesprávně posoudil splnění předpokladů pro povolení změny v užívání stavby, zejména pokud jde o vyhodnocení účinků hluku produkovaného novým užíváním stavby. 5. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný se nevyjádřil k odvolacím námitkám upozorňujícím na nové nároky na technickou infrastrukturu, neprovedené měření hluku u tzv. chráněných venkovních prostor, nehodnocené vizuální emise a další. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se podle žalobkyně míjí s podstatou některých námitek (nesplnění předpokladů pro atrakci, nedostatečný popis nakládání s pilinami, ignorování námitek proti východiskům podkladových aktů). 6. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla projednána změna dokončené stavby. Poukázala na to, že uvedení skutečného stavu budovy do souladu s projektovou dokumentací vyžadovalo a vyžaduje řadu stavebních úprav, které nespadají do režimu § 103 odst. 1 stavebního zákona. K těmto úpravám podle žalobkyně patří výměna oken za nečleněná, zazdění okenních otvorů v jihozápadní obvodové zdi, zazdění nedokumentovaných otvorů v severovýchodní zdi a průčelí, výměna několikerých vrat, sejmutí stříšky a zazdění kruhových otvorů v průčelí. Žalobkyně připomněla, že změna skladovací haly na pilnici má významný vliv na okolí, včetně nových nároků na infrastrukturu (dopravní i technickou – nutnost přivést do pilnice požární vodu), a proto mělo být rozhodnuto o změně vlivu užívání stavby na území. 7. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro atrakci věci. Popsala, že krajský úřad nejprve věc přikázal Městskému úřadu Klášterec nad Ohří. Ten však po necelém měsíci navrhl krajskému úřadu, aby mu věc byla odňata a věc převzal přímo krajský úřad. Tak se také stalo. Zdůraznila, že po 26 dnech od obdržení spisu nemohl nikdo Městskému úřadu Klášterec nad Ohří vyčítat nečinnost. Za tuto dobu se úřad podle žalobkyně nemohl se spisem ani seznámit. Krajský úřad měl proto upřednostnit jiné řešení – prodloužit lhůtu pro rozhodnutí nebo věc přikázat jinému vhodnému úřadu. 8. Žalobkyně namítala, že popis záměru změny v užívání stavby je neúplný, neurčitý a neumožňuje záměr náležitě posoudit ze zákonných hledisek. Konstatovala, že dokumentace neuvádí, zda bude jako surovina používáno dřevo zdravé nebo i napadené, jak bude nakládáno s kůrou a s pilinami, jaká technologie bude používána při skládání dřeva. Podle žalobkyně se dokumentace nezabývá ani technickou způsobilostí infrastruktury, na kterou je stavba napojena, chybí provozní řád, údaje o typech a hmotnosti vozidel, řešení výjezdu nákladních vozidel z areálu, řešení zablokování komunikace při vykládce surovin a nakládce výrobků a řešení nebezpečného křížení se silnicí č. III/22436. Žalobkyně uvedla, že dokumentace postrádá také údaje o maximální spotřebě vody a elektřiny, o způsobu hrubé přípravy surového materiálu ve venkovním prostoru, o četnosti, době a místě používání vysokozdvižného vozíku, o způsobu příčného dělení řeziva a o vzduchotechnice. Dokumentace podle žalobkyně neurčitě vymezuje podobu vrat pilnice, neřeší účinky spojené s výstražnou signalizací vysokozdvižných vozíků, možné narušení ochranného pásma trafostanice a přístup k ní, důsledky změny na ochranu vodního zdroje před možnými úniky provozních kapalin a na ochranu hnízdění chráněných druhů ptáků; rezignuje také na skutečné řešení dopadů změny užívání do stávajících poměrů, sociálních a ekologických vztahů. Žalobkyně namítala, že popis záměru v projektové dokumentaci je nevěrohodný, neboť údaj o plánovaném objemu výroby se rozchází se skutečnou kapacitou, údaje o pracovních krocích a způsob likvidace pilin neodpovídají realitě provozu dřevařského závodu. Poukázala také na nedostatky požárně bezpečnostního řešení (vnější zdroje požární vody, přístupová komunikace, nezhodnoceno technické a technologické zařízení výrobních prostor, nedostatečně řešeny odstupy s ohledem na trafostanici). Zdůraznila, že popis záměru je základním podkladem pro rozhodování. 9. Práce správních orgánů s podkladovými správními akty vykazuje podle žalobkyně významné nedostatky. Není zřejmé, jaká zjištění správní orgány učinily z podkladových aktů a jakými úvahami se při tom řídily. Žalobkyně konstatovala, že se správní orgány dostatečně nezabývaly přezkoumatelností závazných stanovisek a skutkovými východisky podkladových aktů. Jen bezmyšlenkovitě převzaly jejich závěry, a to i v případech, kdy žalobkyně pravdivost východisek vyvrátila (neměřen hluk řezání kulatiny 60 cm, ale krácení tenkých špiček klád; motorová pila byla při měření schována za trafostanicí). Po seznámení se s doloženými výhradami měl stavební úřad podle žalobkyně učinit dotaz, zda dotčené orgány setrvávají na svých stanoviscích. Podotkla, že se správní orgány dostatečně nezabývaly podmínkami závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje (dále jen „KHS“) ze dne 11. 6. 2014, a po vydání závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 5. 2016 měl stavební úřad žádost zamítnout. Podle žalobkyně neměl stavební úřad přihlížet k závaznému stanovisku KHS ze dne 1. 8. 2017, ve kterém KHS nerespektovala své předchozí závazné stanovisko ze dne 11. 6. 2014. Namítala, že krajský úřad měl učinit podnět k přezkumu zmíněného stanoviska ze dne 1. 8. 2017. Žalobkyně zdůraznila, že podkladové správní akty k projektové dokumentaci jsou neurčité, neboť jednoznačně nevymezují, jaká projektová dokumentace byla posuzována. Poukázala na rozdíly v popisu, jak stavebník představil svůj záměr jednotlivým správným orgánům, a na rozpory mezi projektovou dokumentací stavebního řízení a závazného stanoviska KHS. Současně namítala, že žalovaný nepředložil odvolání Ministerstvu zdravotnictví se žádostí o změnu nebo potvrzen