4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

141 A 34/2023- 47 - text  23 141 A 34/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: B.K.syn centrum s.r.o., IČO 25453688 sídlem Jahodová 161, 403 40 Ústí nad Labem zastoupena advokátem Mgr. Martinem Štuksou sídlem Kaplická 1037/12, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 128/2020-150-STK3/16 ze dne 4. 7. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2023 Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) na základě § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném „v době zahájení řízení o žádosti“ (dále jen „zákon o podmínkách provozu“) a v souladu s § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl žádost žalobkyně o zahájení procesu rozhodování o udělení oprávnění k provozování kombinované stanice technické kontroly (dále jen „STK“) v Ústí nad Labem na pozemku parc. č. X v katastrálním území X podanou dne 1. 6. 2017, neboť záměr provozovat stanici technické kontroly není v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu Ústeckého kraje činnostmi stanic technické kontroly. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 7. 2023. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně konstatovala, že rozhodnutí správních orgánů jsou založena na závěru, že není dán důvod pro rozšíření kapacity STK, neboť kapacitní potřeba technických prohlídek není vyšší než 80 % kapacity stávajících kontrolních linek STK v provozu (STK 35.16, STK 35.24 a STK žalobkyně). K tomuto závěru správní orgány dospěly na základě výpočtu provedeného podle vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 302/2001 Sb.“), a to konkrétně ve znění novelizovaném vyhláškou č. 228/2017 Sb. Vyhláška Ministerstva dopravy č. 228/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 228/2017 Sb.“). 3. Žalobkyně namítala, že v případě STK 35.16 vzhledem k počtu techniků, jimiž disponuje, dospěl krajský úřad ve svém rozhodnutí k nereálné provozní době 12,3 hodin. U STK 35.24 pak dospěl k provozní době 8,5 hodin. U STK žalobkyně uvedl, že její pracovní doba přesahuje základní provozní dobu 8 hodin pracovního dne. U STK žalobkyně došlo při zohlednění pracovní doby technika v délce 8 hodin a počtu techniků k zápočtu 7/8 kapacity STK, u STK 35.24 k zápočtu 2/8 kapacity a u STK 35.16 k zápočtu 13/8 kapacity. Krajský úřad přitom vycházel z následujícího počtu techniků: STK 35.16 15 techniků, STK žalobkyně 12 techniků a STK 35.24 dva technici. 4. U žalobkyně se přitom nejedná o odpovídající počet techniků, protože část jejích techniků v průběhu řízení o její žádosti odešla. Především však podle žalobkyně krajský úřad na základě údajů o počtu techniků a jejich pracovní době stanovil kapacitu její STK na 29 218 vozidel, tedy jen o cca 4 000 vozidel více než u STK 35.16. Tato STK má sice jen o jednu kontrolní linku méně než STK žalobkyně, avšak disponuje oproti žalobkyni o polovinu vyšším počtem techniků. Tento rozdíl v kapacitách proto nelze podle žalobkyně vysvětlit započtením osmihodinové pracovní doby každého technika u jednotlivých STK ani skutečným počtem techniků nebo pracovní dobou přes 12 hodin denně u STK 35.16. Výpočet je podle žalobkyně deformován redukcí kapacity u STK 35.24 a STK žalobkyně a použitím nesprávných údajů. Tímto pak dochází ke snížení kapacitní potřeby, která se promítá do konečného výpočtu. 5. Pracnost technických prohlídek, jak ji v koeficientech posuzuje žalovaný podle vlastních předpisů, není podle žalobkyně správná, pokud se v nich nepromítá jejich skutečná pracnost. Během doby, která uplynula od podání žádosti, přitom došlo k nárůstu administrativní náročnosti prohlídek vozidel. Čistá doba trvání technické prohlídky činí od 30 do 45 minut u osobních vozidel a až hodinu u užitkových vozidel. Tyto údaje správní orgány objektivně znají z centralizovaného informačního systému STK, protože jak zahájení, tak ukončení prohlídky se do systému zaznamenává. Průměrná čekací doba na technickou prohlídku je až 3 hodiny. Není proto možné jinak než rozšířením stávající kapacity dosáhnout provedení služby pro vyšší počet zákazníků, kteří mají právo na provedení technické prohlídky ve standardní době. 6. Z výsledků výpočtů provedených krajským úřadem však vyplývá faktická nemožnost rozšíření kapacity STK. Z pohledu výpočtů pro užitková vozidla je podle žalobkyně naplnění podmínek pro rozšíření ještě problematičtější. Ačkoli počet registrovaných vozidel konstantně roste, kritéria právní úpravy pro rozšíření kapacity STK jsou nastavena tak, že je reálně nemožné dosáhnout rozšíření kapacity. Tím dochází k nesmyslné konzervaci stavu, jehož důsledkem jsou stále se zhoršující podmínky pro zákazníky, což jistě není záměrem právní úpravy. 7. Dále žalobkyně uvedla, že i když je postup výpočtu kapacit STK stanoven právními předpisy, je vlivem různých koeficientů až neúměrně složitý. Správní orgán by jej měly aplikovat konkrétně, srozumitelně a přehledně a účastníkům řízení vysvětlit. 8. K tomu žalobkyně doplnila, že každá STK poskytuje služby všem zákazníkům, nejen těm z území okresu, v němž vykonává svou činnost. Dochází přitom ke zvyšování dopravy, včetně stále narůstající intenzity provozu na dálnici D8, což má na poskytování služeb zákazníkům z jiných okresů vliv. Přesto systém vychází z evidence vozidel v příslušném okresu bez přihlédnutí k dopravní zátěži v místě provozování STK. Trendem je i nárůst velikosti vozidel, což je patrné u osobních i nákladních vozidel, proto se vejde na linky vozidel méně. Pracnost kontrolních prohlídek se v budoucnu ještě zvýší s přicházející elektromobilitou, protože tato vozidla vyžadují důkladnější prověření elektrických systémů a požární bezpečnosti. 9. Správní orgány podle žalobkyně vůbec nepřihlédly k tomu, že po technické stránce splňuje veškeré podmínky pro rozšíření a z hlediska své konkurenceschopnosti musí reagovat na stávající situaci i trendy budoucího vývoje. 10. Dále žalobkyně uvedla, že v napadeném rozhodnutí zcela postrádá vypořádání svých konkrétních a věcných argumentů, jež vznesla v odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu. Žalovaný se s jejím odvoláním vypořádal velice stručně. Správní orgány nadto nepřijaly návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem, který by byl alternativou k provedeným výpočtům a řešil by i faktickou otázku naplnění podmínek pro rozšíření STK za stávající právní úpravy s ohledem na rostoucí počet vozidel. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že se plně ztotožnil se závěry, k nimž dospěl krajský úřad. Z výpočtu, který krajský úřad provedl v souladu s postupem stanoveným vyhláškou č. 302/2001 Sb., vyplynulo, že nebyly splněny podmínky pro rozšíření STK stanovené zákonem o podmínkách provozu, neboť potřeba prohlídek na území okresu Ústí nad Labem se ukázala nižší než 80 % kapacity stávajících kontrolních linek STK v provozu. Z § 54 odst. 3 písm. a) zákona o podmínkách provozu přitom vyplývá, že v takovém případě nelze oprávnění k provozování další STK udělit. 12. Námitku nesprávného výpočtu kapacit STK 35.16 a STK žalobkyně žalovaný odmítl. Připomněl, že pokud příslušná STK nedisponuje takovým počtem techniků, aby i v případě, že její provozní doba je delší než osm hodin, jejich počet odpovídal počtu kontrolních stání na této STK, vstupuje do výpočtu kapacity v souladu s pravidly stanovenými vyhláškou č. 302/2001 Sb. pouze základní pracovní doba v délce osmi hodin. 13. Podle žalovaného nelze při výpočtu kapacity STK zohledňovat, že v průběhu řízení nebyl na některé z STK plný stav techniků. Podotkl, že v souladu se zmocněním v § 88 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vydal ve věstníku dopravy č. 12/2015 instrukci pro STK č. 12/2015, která ukládá provozovatelům STK povinnost zpracovat „Příručku jakosti“, v níž musí být kromě dalšího srozumitelně uvedena jména pracovníků, kteří na STK vykonávají funkci kontrolního technika. Jelikož jsou všichni provozovatelé STK povinni tuto příručku zpracovat, je nutné podle žalovaného vycházet právě z údajů o počtu techniků majících svůj původ v organizační struktuře, nikoli z momentálního stavu techniků na příslušné STK. 14. Žalovaný odmítl argument žalobkyně, že by výpočty kapacit STK byly neúměrně složité, a s tím související požadavek na vysvětlení jejich aplikace ze strany správních orgánů účastníkům řízení. Konstatoval, že způsob výpočtu je stanoven zákonem o podmínkách provozu a vyhlá