7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

141 A 43/2025- 62 - text  20 141 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: a) ZO ČSOP Teplice - FERGUNNA, pobočný spolek, IČO: 66091691 sídlem Dr. Vrbenského 2874/1, 415 01 Teplice zastoupen JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem sídlem Aranžérská 166/11, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025, č. j. MZP/2025/220/1290, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 24. 7. 2025, č. j. MZP/2025/220/1290, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, (dále jen „krajský úřad“) ze dne 20. 3. 2025, č. j. KUUK/041117/2025, kterým byl vydán oznamovateli, společnosti VOP REALITY s. r. o., sídlem U radnice 956/8, 415 01 Teplice, IČO: 14405156, (dále jen „oznamovatel“) závěr zjišťovacího řízení, že záměr Krupka Nové Modlany – lokality Prokopka nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem z důvodů následně popsaných v žalobě, přičemž podotkl, že tyto důvody co do podstaty uplatnil již ve svém vyjádření v rámci prvostupňového řízení i v podaném odvolání. 3. Žalobce namítl, že krajský úřad ve zjišťovacím řízení v rozporu se zákonem zveřejnil jen neúplné oznámení záměru, které postrádalo některé obsahové náležitosti, popř. přílohy, vyžadované přílohou č. 3 k zákonu o posuzování vlivů. 4. V prvé řadě se dle žalobce jednalo o nedostatek spočívající v tom, že oznámení záměru vůbec neobsahovalo „hlukové posouzení dopadů výstavby a následného provozu na chráněné venkovní prostory staveb v okolí“, což uvedla Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje ve svém vyjádření k oznámení záměru. Na základě toho oznamovatel dodatečně, po uplynutí lhůty pro podání vyjádření dotčené veřejnosti, doložil k otázkám hluku chybějící informace a podklady, včetně dodatečně vypracované hlukové studie (Mgr. Radomír Smetana, 2025). Ačkoli dle žalobce z těchto dodatečně doložených informací a podkladů, které de facto doplňují původně neúplné oznámení záměru, následně vyšel krajský úřad při vydání svého rozhodnutí, krajský úřad je ani dodatečně nezveřejnil podle § 16 zákona o posuzování vlivů, a to ani na úřední desce, ani v Informačním systému EIA. 5. V druhé řadě se dle žalobce jednalo o chybějící „dokumentaci týkající se údajů v oznámení“ k otázce vodních poměrů ve smyslu oddílu F bodu 1 přílohy č. 3 k zákonu o posuzování vlivů, konkrétně o Hydrotechnické posouzení Krupka (Vodohospodářský rozvoj a výstavba a. s., 11/2021) a Orientační hydrogeologický průzkum (RNDr. Peter Horváth, 08/2024). Ačkoli dle žalobce na tuto dokumentaci výslovně odkazuje oznámení záměru na řadě svých míst a výslovně z něj vychází i vyjádření dotčeného vodoprávního úřadu Magistrátu města Teplice (dále obvykle jen „vodoprávní úřad“), oznamovatel záměru tuto dokumentaci nepředložil jako přílohu k oznámení záměru, a to ani dodatečně. Dle žalobce krajský úřad ani dodatečně zmíněnou dokumentaci nezveřejnil postupem podle § 16 zákona o posuzování vlivů, a to ani na úřední desce, ani v Informačním systému EIA. Jako důkaz žalobce navrhl (předloženou) kopii (printscreen) internetové stránky Informačního systému EIA k dotčenému záměru ULK1304 ke dni 27. 9. 2025, z níž je patrné, že poslední změna týkající se oznámení záměru je ze dne 9. 1. 2025. Žalobce konstatoval, že tudíž nezná obsah výše uvedených podkladů, které jsou de facto obsahovou součástí oznámení záměru, popř. jeho zákonnými přílohami. Krajský úřad tím žalobci jako představiteli dotčené veřejnosti znemožnil uplatnit řádné vyjádření k (úplnému) oznámení záměru v souladu s § 6 odst. 6 zákona o posuzování vlivů. A ačkoli žalobce tyto nedostatky namítl v odvolání, žalovaný je v napadeném rozhodnutí nenapravil ani neuznal. 6. K argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí ohledně hlukového posouzení žalobce uvedl, že pokud zveřejněné oznámení záměru neobsahovalo hlukové posouzení, zatímco po doložení hlukové studie již hlukové posouzení obsahuje, pak jde o doplnění obsahu oznámení. Žalobce zdůraznil, že pokud dodatečně doložená hluková studie nebyla zveřejněna, a tedy zpřístupněna dotčené veřejnosti, nemůže dotčená veřejnost zjistit ani to, jaké je vlastně posouzení otázek hluku, natož aby mohla ověřit, zda je posouzení otázek hluku podložené, správné a úplné. 7. K argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí k otázkám týkajícím se vodních poměrů žalobce uvedl, že zákon o posuzování vlivů v oddílu F bodu 1 přílohy č. 3 výslovně požaduje, aby přílohou oznámení záměru byla „dokumentace týkající se údajů v oznámení“. To dle žalobce znamená, že pokud oznámení přebírá nějaké údaje z nějaké dokumentace jakožto podkladu pro zpracování obsahu oznámení, jako tomu bylo v projednávaném případě, musí oznamovatel tuto dokumentaci předložit příslušnému úřadu, a potažmo i dotčené veřejnosti, jako přílohu oznámení. 8. Žalobce upozornil, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že „z oznámení plyne, že přímo do jeho textu byly zapracovány závěry orientačního hydrologického průzkumu i hydrotechnického posouzení lokality, a že dílčí pasáže o těchto vodoprávních aspektech záměru zpracovaly zmíněné subjekty“. Pokud však výše zmíněná podkladová hydrogeologická a hydrotechnická dokumentace nebyla zveřejněna, nemůže dle žalobce dotčená veřejnost zjistit, a tedy ani ověřit, zda oznámení záměru skutečně správně a úplně „zapracovalo“ doporučení, závěry a podmínky z uvedené podkladové dokumentace ohledně vodních poměrů. A už vůbec nemůže zjistit a ověřit, zda tato podkladová dokumentace byla zpracována objektivně, správně a úplně. 9. Žalobce předestřel, že vodoprávní úřad ve svém vyjádření uvedl, že nepožaduje posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu § 3 písm. l) zákona o posuzování vlivů, pokud budou v následných řízeních zohledněny a dodrženy podmínky uvedené ve dvou výše zmíněných dokumentech týkajících se vodních poměrů. Dle žalobce však žalovaný překroutil obsah i smysl vyjádření dotčeného vodoprávního úřadu, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že vodoprávní úřad nepožaduje další posouzení, pokud budou v oznámení prezentované skutečnosti stran vodoprávních aspektů zohledněny a dodrženy v následných řízeních. Vodoprávní úřad však dle žalobce odkazoval na originální hydrogeologickou, resp. hydrotechnickou dokumentaci, nikoli na skutečnosti uvedené v oznámení. 10. Dále žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neodstranil podstatnou vadu oznámení, namítanou žalobcem již před krajským úřadem a posléze v odvolání, a sice že jádrová část záměru (tj. výstavba 35 solitérních rodinných domů, 13 řadových rodinných domů a 1 bytového domu se 6 byty) je v oznámení vymezena natolik neurčitě, že to neumožňuje řádné posouzení vlivů podle hledisek stanovených v § 6 a v Příloze č. 2 k zákonu o posuzování vlivů. Dle žalobce, pokud v oznámení záměru chybí základní údaje, které určují kapacitu rodinných domů, a to zejména údaje o počtu podlaží, počtu samostatných bytů v rodinných domech a hrubé podlahové ploše domů, nelze učinit podložený odhad především o počtu obyvatel budoucího záměru, ani o dalších souvisejících vlivech záměru ve smyslu ustanovení oddílu III přílohy č. 2 a oddílu D přílohy č. 3 k zákonu o posuzování vlivů. Z tohoto důvodu jsou dle žalobce nepodložené údaje o ekvivalentních počtech obyvatel na str. 26 a 48 oznámení záměru i na str. 2 výrokové části prvostupňového rozhodnutí. Žalobce upozornil, že podle § 13 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) může mít rodinný dům až tři samostatné byty. Takže pokud oznámení záměru neuvádí, zda jednotlivé rodinné domy budou mít jeden, dva, anebo tři samostatné byty, pak se posuzovaný záměr může ve své celkové kapacitě lišit až trojnásobně. A to je dle žalobce neurčitost, která neumožňuje krajskému úřadu a žalovanému podloženě dospět k závěru, že záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí, natož v kumulaci se záměrem ULK1220 (Bohosudov), který se vyznačuje stejnou mírou neurčitosti ohledně kapacity rodinných domů, ale který krajský úřad procesu EIA podrobil. Oznámení záměru je tak dle žalobce případem právně nepřípustné „salámové metody“, tzn. případem, kdy investor rozdělí záměr na několik částí a krajskému úřadu předkládá v oznámení ve skutečnosti jen první (infrastrukturní) část v představě, že si krajský úřad nevšimne, že oznámení vlastně postrádá druhou (jádrovou, bytovou) část. V