16 A 2/2023

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení písemné výtky ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 5 SPR 375/2022, kterou mu podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) žalovaný vytkl, že jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále též „KSZ“ či „krajské státní zastupitelství“) i. dne 25. 5. 2022 kolem 9:00 hodin poté, co přišel do jeho kanceláře v sídle KSZ JUDr. J. S., státní zástupce KSZ a vedoucí oddělení trestního řízení, s dotazem, zda bude v následujícím týdnu čerpat dovolenou nebo zda hodlá intervenovat u hlavního líčení ve věci vedené u KSZ pod sp. zn. 2 KZV 11/2013, na něj začal zvyšovat hlas, kdy tvrdil, že ti dva pánové z vedení ho nezajímají, neboť mu JUDr. D. A. neoprávněně odebral spis, že na to „sere“ a nechápe, proč se ho ptá, kdy mu JUDr. S. odpověděl, že ho pouze zajímá, zda bude substituce nutná či nikoliv a že by to rád věděl do čtvrtka odpoledne (tj. 26 května 2022) z důvodu nutnosti přípravy státního zástupce Mgr. S., přičemž JUDr. S. zavolal zpět do své kanceláře a začal na něj křičet, co si dovoluje se jej takhle ptát a že mu nechce říct, že je „kokot“, ale bude muset, že si na ten soud půjde sám, protože by mu to všichni „zkurvili“ a jemu, na rozdíl od JUDr. S., na jeho věcech záleží, kdy jej JUDr. S. upozornil, že takto s ním mluvit nebude, na což reagoval tak, že má vypadnout, neboť pracuje v oddělení dohledu a nehodlá se s ním dále bavit, aby mu nemusel říci, že je „kokot“, čímž porušil povinnost zachovávat náležitou úctu také k ostatním státním zástupcům, s nimiž při výkonu své funkce jedná, stanovenou v § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, jakož i čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce, dle kterého se státní zástupce chová a vystupuje zdvořile a slušně; ii. dne 13. 6. 2022 předložil JUDr. D. A., náměstkovi KSZ, k individuální aprobaci, kterou realizuje na základě pokynu krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 1 SPR 273/2018 dle znění Opatření náměstka krajského státního zástupce v Ústí nad Labem pro trestní řízení sp. zn. 1 SPR 273/2018, které nabylo účinnosti dne 9. 11. 2018 a bylo mu předáno dne 13. 11. 2018, svůj písemný pokyn policejnímu orgánu ve věci sp. zn. 1 KZV 73/2017, zažurnalizovaný na č. l. 548, ve kterém žádal o sdělení, jaké listinné materiály, příp. ústně podané informace, byly předány JUDr. A., náměstkovi krajského státního zástupce, když dále formuloval, že tento „vydal bez vědomí dozorového státního zástupce pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017-544“ a poté, co JUDr. A. znění jeho pokynu neaproboval a uložil změnu formulace, změnil znění na formulaci „jenž ve věci vydal pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017-544, aniž by dozorového státního zástupce o svém záměru alespoň informoval“ a doplnil poznámku „K, vyprav upravený pokyn dozorového SZ v návaznosti na neakceptovatelný postup NKSZ a nezákonný zásah do dozorových oprávnění SZ, jemuž je věc přidělena“ a dále: „zakazuji odeslat mým jménem pokyn po případných – očekávaných – šikanózních zásazích ze strany pana dr. A.“; čímž porušil povinnost zachovávat náležitou úctu také k ostatním státním zástupcům, s nimiž při výkonu své funkce jedná, stanovenou v § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství jakož i čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce, dle kterého se státní zástupce chová a vystupuje zdvořile a slušně, a také povinnosti při výkonu své funkce se vystříhat všeho, co by mohlo ohrozit vážnost státního zastupitelství, stanovenou v § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství.

Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.

V úvodu žaloby žalobce připomněl závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS, z nichž vyplývá, že výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství je rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) a že na ukládání výtky podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

Žalovaný podle žalobce vydal výtku protiprávně, a porušil tak žalobcova práva včetně jeho práva na výkon veřejné funkce chráněného Listinou základních práv a svobod. V této souvislosti žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06, publ. pod č. N 159/42 SbNU 305. Výtku považuje žalobce za nezákonnou především z důvodu vad a závažných nedostatků „řízení“, které předcházelo jejímu vydání. Výtka samotná je pak podle žalobce zatížena vadou nepřezkoumatelnosti. Dále žalobce v žalobě citoval § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2 až 4, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 správního řádu a v návaznosti na to uvedl, že jednak nerespektování pravidel obsažených v těchto ustanoveních ze strany žalovaného má nepochybně vliv na věcnou správnost a zákonnost výtky, jednak tento vadný postup žalovaného znemožňuje soudu, aby výtku věcně přezkoumal.

Konkrétně pak žalobce namítal, že až z odůvodnění výtky a následného nahlédnutí do příslušných správních spisů vedených žalovaným se dozvěděl, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho jednání a zároveň jaké důkazy proti němu žalovaný shromáždil. Žalovaný kontaktoval žalobce v této věci poprvé až dva měsíce poté, co si na žalobcovo chování, které mu bylo následně vytknuto, stěžoval JUDr. J. S., a to přípisem, jehož obsahem bylo strohé vyrozumění o výsledku šetření, které žalovaný provedl. Nebylo z něho však mimo jiné zřejmé, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si na jednání žalobce stěžoval, ani jaké důkazy žalovaný proti němu shromáždil. Přípis obsahoval také popis skutku, který se shodoval s popisem uvedeným ve výtce, a informaci o tom, že by se mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství. Zároveň byl žalobce v přípise poučen o možnosti se ve věci vyjádřit. To ovšem podle žalobcova názoru bylo zcela nedostačující k tomu, aby se žalobce mohl proti nařčení stěžovatele bránit a v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy.

Takový postup žalovaného dle žalobce nesvědčí o nestranném přístupu žalovaného k jeho osobě, nýbrž o snaze žalovaného znemožnit žalobci uplatnění procesních práv a oprávněných zájmů, zejména práva účinně se bránit proti nepravdivému nařčení z protiprávního jednání a tendenčně a zaujatě vedenému řízení ze strany žalovaného, což je v příkrém rozporu s § 4 odst. 4 správního řádu (zásada ochrany práv dotčených osob), § 2 odst. 1 správního řádu (zásada zákonnosti) a § 3 správního řádu (zásada materiální pravdy). Pouze úplně a bez důvodných pochybností zjištěný skutkový stav, a to při respektování základní práv osoby, vůči které se disciplinární řízení vede a základních zásad činnosti správních orgánů stanovených v § 2 až § 8 správního řádu, může být dle žalobce podkladem pro objektivní, zákonné a spravedlivé posouzení věci. Tím, že žalovaný během jím prováděného šetření ani na jeho konci neseznámil žalobce s podklady pro vydání výtky, nemohl se žalobce na svoji obranu k věci kvalifikovaně vyjádřit (vylíčit skutkové okolnosti tak, jak je sám vnímal), označit a předložit důkazy na svoji obhajobu, vyjádřit se k důkazům opatřeným žalovaným a k osobám stěžovatelů a jejich případné motivaci vypovídat nepravdu. Žalobce proto nemohl přispět k tomu, aby žalovaný postupoval v souladu se zákonem a byl podle § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro to, aby byl úkon žalovaného v souladu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. Žalobce dále namítal, že žalovaný pochybil, pokud žalobce nevyrozuměl o tom, že ve věci budou podávána vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a neumožnil žalobci se podání vysvětlení jednotlivých osob zúčastnit. Tím žalovaný dle žalobce porušil svou poučovací povinnost vyplývající z § 4 odst. 3 správního řádu.

To, že řízení proti žalobci bylo od samého počátku tendenční a že se mu nedostalo oproti osobám stěžovatelů rovného zacházení a neměl při uplatňování svých procesních práv stejné postavení se stěžovateli, vyplývá podle žalobce z celé řady skutečností obsažených ve správních spisech vedených Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem (dále jen „krajské státní zastupitelství“) pod sp. zn. 1 SPR 145/2022 a 1 SPR 166/2022. V této souvislosti nelze odhlédnout od toho, jak žalovaný průběžně a podrobně informoval JUDr. J. S. o stavu řízení vedeného proti žalobci. Žalovaný již ve vyrozumění ze dne 25. 7. 2022, které bezprostředně předcházelo žalobci adresované žádosti o vyjádření z téhož dne, informoval stěžovatele JUDr. J. S. o tom, jaké důkazy ve věci opatřil, co z nich vyplývá, a že jeho stížnost považuje za důvodnou. Pokud by byl žalobce ze strany žalovaného informován tak jako JUDr. J. S., mohl by učinit návrhy na doplnění dokazování, vyjádřit se k jednotlivým provedeným důkazům či osobám podávajícím vysvětlení. Jelikož tak žalovaný vědomě nečinil, jak je patrno z jeho vyjádření ze dne 25. 7. 2022, jímž informoval stěžovatele o výsledku šetření, je zřejmé, že nepostupoval v souladu s § 7 odst. 1 správního řádu vůči žalobci nestranně. Postup žalovaného byl naopak tendenční, zaujatý a veden zjevným úmyslem žalobce poškodit. To dle žalobce dokládá skutečnost, že nebylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti, kterou žalobce vznesl ve svém podání ze dne 24. 10. 2022, ani o jeho stížnosti na průtahy v postupu žalovaného.

V závěru žaloby žalobce uvedl, že nepřezkoumatelnost výtky spočívá nejen v tom, že v ní uvedený popis žalobcova jednání je zmatečný, nýbrž i v tom, že v ní uvedená skutková tvrzení nemají oporu v provedeném dokazování. Druhý ze skutků, jenž byl žalobci vytknut, (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), pak dle přesvědčení žalobce vůbec nenaplňuje znaky jednání, za které by mu mohla být uložena výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je přesvědčen, že při svém postupu dodržel veškeré zásady činnosti správních orgánů. Nijak jím nezasáhl do žalobcovy právní sféry ani mu neupřel možnost uplatňovat jeho práva. Podle názoru žalovaného žalobce v podané žalobě zásadním způsobem desinterpretoval skutečný průběh událostí vztahujících se k nahlížení do spisů vedených žalovaným a k možnosti žalobce vyjádřit se k prošetřovaným skutkům.

K průběhu řízení žalobce uvedl, že ve věci týkající se stížnosti JUDr. S. (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku) byl žalobce požádán žalovaným o vyjádření přípisem ze dne 25. 7. 2022, který převzal téhož dne. Lhůta k vyjádření byla žalobci stanovena do 10. 8. 2022. Žalobce se v této lhůtě nevyjádřil, vyjádření učinil až dne 24. 10. 2022. Ve věci týkající se stížnosti JUDr. A. (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku) byl žalobce o možnosti vyjádřit se vyrozuměn přípisem ze dne 5. 8. 2022, který převzal dne 9. 8. 2022, a to ve lhůtě do 20. 8. 2022. Žalobce této možnosti nevyužil. Následně bylo dle žalovaného žalobci ve vztahu k oběma skutkům umožněno vyjádření přípisem ze dne 4. 11. 2022, který tohoto dne převzal. Ani této možnosti žalobce nevyužil. Dne 8. 11. 2022 bylo žalobci na základě jeho žádosti umožněno nahlédnout do osobního spisu. K tomuto úkonu se žalobce nedostavil. O nahlédnutí do spisů vedených o uvedených stížnostech (sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022) požádal žalobce až dne 29. 12. 2022. Nahlédnutí bylo žalobci v tento den umožněno a ze spisů mu byly pořízeny kopie. Žalobce tedy měl před uložením výtky opakovaně možnost, aby se k vytčeným skutkům vyjádřil a jakmile o to požádal, bylo mu také umožněno nahlédnutí do spisů, které byly ve věci vedeny, i do spisu osobního.

Žalovaný dále uvedl, že musel při šetření obou stížností podaných na žalobce dle § 16a odst. 1 zákona o státním zastupitelství zjistit skutkový stav. V případě stížnosti státního zástupce JUDr. D. A. přitom vycházel pouze z příslušných písemností, v případě stížnosti státního zástupce JUDr. J. S. prováděl i výslechy možných svědkyň žalobcova jednání i doplňující výslech stěžovatele. Tyto úkony provedl formou podání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Namítal-li žalobce, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud jej předem neinformoval o tom, že bude požadovat vysvětlení od možných svědků událostí, jež byly předmětem šetření, takovou povinnost žalovanému zákon neukládá a zákon o státním zastupitelství ani účast takové osoby u tohoto úkonu nepředpokládá.

Jelikož žádný právní předpis nestanovuje žalovanému povinnost požadovat podání vysvětlení i od osoby, vůči které stížnost směřuje a žalovaný to nepovažoval za nezbytné, od žalobce podání vysvětlení nežádal. Ustanovení § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství stanoví, že ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti v ní uvedené a vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Žalovaný během šetření vyslechl svědky a posléze v návaznosti na jejich vyjádření také stěžovatele. Skutečnost, že žalovaný nevyslechl žalobce obdobným způsobem, nelze proto vnímat jako nerovný přístup k jednotlivým zúčastněným osobám.

Z ustanovení § 16b odst. 5 zákona o státním zastupitelství pak vyplývá žalovanému povinnost v poměrně krátké lhůtě dvou měsíců informovat stěžovatele o způsobu vyřízení jeho stížnosti. Již v této době bylo možno v případě stížnosti JUDr. S. uzavřít, že jeho stížnost na žalobcovo chování byla důvodná, o čemž musel žalobce stěžovatele vyrozumět. V žádném případě však v tomto vyrozumění nebylo předjímáno žádné konkrétní opatření. V jeho textu bylo uvedeno, že je nutno vyčkat na vyjádření žalobce a výsledku vyřízení další souběžně řešené stížnosti na žalobcovo chování.

Žalobce při jednání soudu odkázal na své písemné podání. Zdůraznil, že nebyl seznámen s obsahem oznámení JUDr. S. o údajném prohřešku, kterého se měl žalobce vůči němu dopustit, a to přestože na tuto skutečnost před vydáním výtky upozorňoval. Poukázal na to, že některé skutečnosti uvedené v tomto oznámení jsou v příkrém rozporu s vyjádřeními dalších osob, která byla opatřena před vydáním výtky. Před vydáním výtky pak nebyl seznámen s rozhodnými skutečnostmi. Dále žalobce popsal skutečnosti, které měly vést k jednání mezi ním a JUDr. S. Zdůraznil, že neměl důvod s JUDr. S. iniciovat jednání, neboť na dobu nařízeného jednání soudu měl dlouhodobě povolenou dovolenou a byl vyřešen jeho zástup při hlavním líčení. Jeho dovolená byla následně zrušena. Žalobce popřel, že by se dopustil jednání uvedeného ve výtce. Připustil, že v daný den s JUDr. S. jednali dvakrát, ale výlučně z iniciativy JUDr. S. Žalobce rovněž připustil, že při druhém jednání došlo ke konfliktu. Zdůraznil, že v předmětné věci nebyl požádán o podání vysvětlení žádný z kolegů sedících v okolních kancelářích. Osoby, které ve věci před vydáním výtky byly slyšeny, jsou osoby blízké JUDr. S. a bývalému krajskému státnímu zástupci Mgr. K. Tyto osoby seděly relativně daleko od místa, kde ke spornému jednání mělo dojít. Žalobce uvedl, že asi v minulosti udělal chybu, když dlouhodobě dával najevo, že z hlediska odbornosti nerespektuje JUDr. S., Mgr. K. a JUDr. A. Ve vztahu k druhému vytýkanému jednání vůči JUDr. A. žalobce uvedl, že opatření, které vůči němu zavádělo povinnost aprobace jím vyhotovovaných dokumentů, považoval za šikanózní. Poukázal na to, že ve stejném období přednášel jako lektor ostatním státním zástupcům problematiku týkající se zajišťování v rámci hospodářské kriminality. Cílem šikanózního postupu mělo být, aby žalobce opustil krajské státní zastupitelství. Zdůraznil, že toto opatření bylo následně opatřením krajského státního zástupce č. 5/2024 ze dne 2. 2. 2024 zrušeno s tím, že bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V závěrečném návrhu žalobce konstatoval, že jednání žalovaného před vydáním výtky bylo zatíženo vadami. Měl za to, že je zásadní rozdíl mezi právem nahlédnout do spisu a povinností seznámit účastníka s výsledky šetření. Trval na tom, že jemu vytýkané jednání vůči JUDr. A. nenaplnilo znaky jednání, které by mohlo být stíháno výtkou. Poukázal na značný časový odstup mezi vytýkaným prohřeškem a vydáním výtky.

Žalovaný při jednání soudu odkázal na své vyjádření k žalobě. Žalovaný uvedl, že podání JUDr. S. ze dne 25. 2. 2022 bylo vyhodnoceno jako stížnost. Toto vyhodnocení považuje s ohledem na obsah dané listiny za přiléhavé. Dále uvedl, že v rozhodné době se úřadem „neslo“, že žalobce na „své“ jednání půjde, přestože má nahlášenou dovolenou. Proto JUDr. S. cítil potřebu tuto skutečnost vyjasnit. K vyrozumění JUDr. S. o prošetření stížnosti uvedl, že žalovaný byl povinen v zákonné lhůtě vyrozumět podatele o způsobu vyřízení stížnosti. Právě s ohledem na zákonnou lhůtu toto sdělení předcházelo vydání projednávané výtky. Trval na tom, že žalobce dostal možnost vyjádřit se k podkladům, na základě nichž byla udělena předmětná výtka. Žalobce dostal opakovaně možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k věci. Nahlédnutí do spisové dokumentace bylo žalobci umožněno, ale on této možnosti nevyužil. Trval na tom, že výtka byla uložena v souladu se zákonem i judikaturou. Před vydáním výtky byly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byly shromažďovány relevantní podklady a výtka byla náležitým způsobem odůvodněna.

Soud při jednání provedl dokazování písemnou dokumentací vedenou žalovaným k předmětné výtce, založenou ve složkách označených sp. zn. 5 SPR 375/2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022. Dále soud k návrhu žalobce provedl důkaz Opatřením č. 5/2024 ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. 1 SPR 53/2024-1.

Soud ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh na provedení žalobcem navrhovaného důkazu výslechem svědků JUDr. I. B., JUDr. J. Ř., Mgr. A. Č., Mgr. A. P., Mgr. A. J., JUDr. K., I. H., JUDr. J. S. a JUDr. D. A. pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť dle názoru soudu veškeré podstatné skutečnosti pro rozhodnutí vyplývají z obsahu dokazování, které bylo při jednání provedeno.

Soud rovněž ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh žalobcem navrhovaného důkazu spisem sp. zn. 1 KZV 73/2017 a zprávou od zaměstnavatele, která by měla obsahovat údaje vztahující se k osobě žalobce dokládající jeho neslušné a vulgární jednání k zaměstnancům a kolegům v minulosti, a e-mailovou komunikací mezi žalobcem a Mgr. K. ze dne 23. 12. 2022 týkající se nepovolení čerpání dovolené ze strany žalobce, a to pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť navrhované dokumenty nebyly v přímé souvislosti s projednávanou věcí a nemohly přinést bližší objasnění rozhodného skutkového stavu.

Soud rovněž ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh žalovaným navrhovaného důkazu úředním záznamem ze dne 7. 2. 2023 vyhotoveným M. V. a záznamem o podaném vysvětlení ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 1SPR 19/2023, a to pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť ani tyto navrhované dokumenty nebyly v přímé souvislosti s projednávanou věcí a nemohly přinést bližší objasnění rozhodného skutkového stavu.

Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předložených správních spisů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle § 13c odst. 7 zákona o státním zastupitelství při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy státního zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.

Podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam.

Podle § 16b zákona o státním zastupitelství každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství; proti evropskému pověřenému žalobci lze podat pouze stížnost na nevhodné chování (odst. 1). Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad (odst. 3). Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců, uvedenou v § 16a odst. 6, nelze v tomto řízení překročit, a že k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo, ministr spravedlnosti (odst. 5).

Podle § 24 zákona o státním zastupitelství státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout (odst. 1). Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce (odst. 2 věta první). Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců, advokátů a notářů (odst. 4).

Podle § 30 odst. 3 zákona o státní zastupitelství drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

Podle čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce Vydaný jako společné opatření Nejvyššího státní zástupce, vrchních státních zástupců, krajských státních zástupců a městského státní zástupce v Praze dne 16. 4. 2019 s účinností od 1. 5. 2019. (Dostupný z: https://verejnazaloba.cz /vice-o-sz/eticky-kodex-statniho-zastupce/) státní zástupce se chová a vystupuje zdvořile a slušně.

Ze spisového materiálu zjistil soud následující skutečnosti.

Podáním ze dne 25. 5. 2022, doručeným žalovanému téhož dne, JUDr. J. S., vedoucí trestního oddělení krajského státního zastupitelství, požádal žalovaného o přezkoumání v podání popsaného chování žalobce vůči němu a o vyvození důsledků z tohoto žalobcova chování, které podatel považoval jednak vůči své osobě za urážlivé a nevhodné, jednak za obecně neakceptovatelné chování státního zástupce. Žalobcovo chování vůči podateli bylo v podání popsáno téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku). Své podání ze dne 25. 5. 2022 doplnil JUDr. J. S. dalším podáním ze dne 25. 5. 2022, taktéž doručeným žalovanému téhož dne, v němž uvedl, že k doplnění své přechozí stížnosti dodává, že se právě dozvěděl, že žalobce na příští týden písemně avizoval, že žádá, aby nebyl vyslán intervenovat na odvolací jednání, protože má celý týden hlavní líčení.

Dne 21. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podávala tohoto dne I. H., pracovnice krajského státního zastupitelství ve věci šetření incidentu, k němuž mělo dojít dne 25. 5. 2022 v prostorách krajského státního zastupitelství, kde mají kanceláře státní zástupci oddělení dohledu a přezkumu. Dle tohoto záznamu I. H. uvedla, že v ten den viděla JUDr. S. vycházet z žalobcovy kanceláře a žalobce, který ze své kanceláře vyšel za odcházejícím JUDr. S. I. H. slyšela, jak JUDr. S. řekl žalobci: „Nebudeš mi říkat, že jsem kokot“ a že si to nenechá líbit. Žalobce na jeho slova reagoval, obsah jeho reakce však nepostřehla. Oba spolu hovořili zvýšeným hlasem a JUDr. S. byl v obličeji úplně rudý. I. H. se v té době nacházela v kanceláři u kolegyně Ch., ve vzdálenosti asi 10 metrů od žalobce a JUDr. S.

Dne 21. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podávala tohoto dne M. Ch., pracovnice krajského státního zastupitelství v téže věci jako I. H. Dle tohoto záznamu M. Ch. uvedla, že ten den v době, kdy mělo k události dojít, seděla za stolem ve své kanceláři a kolegyně H. stála po jejím boku. Viděla přicházet JUDr. S., který byl v té době úplně klidný. Šel se patrně na něco zeptat žalobce. Ze žalobcovy kanceláře následně JUDr. S. přišel do kanceláře M. Ch. Stále byl klidný. V kanceláři hovořil s I. H. Chvíli poté na něj volal žalobce, ať jde za ním zpět, že s ním chce ještě něco řešit. JUDr. S. za ním šel. Přes zavřené dveře slyšela M. Ch. zvýšené hlasy žalobce a JUDr. S., co si konkrétně říkali neslyšela ani na ně neviděla. Když následně JUDr. S. odcházel ze žalobcovy kanceláře, byl „hrozně naštvaný“.

Dne 22. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podával tohoto dne JUDr. J. S. ve věci doplnění jeho podnětu a zjištění skutkového stavu v téže věci jako I. H. a M. Ch. Dle tohoto záznamu JUDr. S. uvedl, že šel za žalobcem do jeho kanceláře s dotazem, jak to bude s intervencí u hlavního líčení. Žalobce mu sdělil, že si to rozmyslí a řekne mu své stanovisko až v pátek. JUDr. S. s tím nesouhlasil, protože by mohlo dojít k tomu, že by se na toto hlavní líčení musel zbytečně připravovat jiný kolega, což žalobci řekl. Dále žalobci řekl, že by byl rád, pokud by si svou účast rozmyslel alespoň do čtvrtka odpoledne. Poté odešel do jiné kanceláře. Žalobce za ním vzápětí přišel s tím, aby se u něj, až bude mít chvilku, zastavil. Přitom mluvil klidně a tiše. JUDr. S. po chvíli přišel zpět do žalobcovy kanceláře, zůstal stál v otevřených dveřích opřený o jejich zárubeň a žalobce na něj začal křičet tak, jak popsal ve svém původním podání.

Vyrozuměním ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, žalovaný vyrozuměl JUDr. S. o způsobu vyřízení jeho podání ze dne 25. 5. 2022. Ve vyrozumění po rekapitulaci obsahu podání uvedl, že podání bylo vyhodnoceno jako stížnost na chování žalobce, k jejímuž vyřízení je podle § 16a odst. 2 zákona o státním zastupitelství příslušný žalovaný. Dále ve vyrozumění uvedl, že v rámci šetření stížnosti vyslechl pracovnice krajského státního zastupitelství I. H. a M. Ch. a opatřil formou podání vysvětlení doplnění podání JUDr. S. Na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že jednání popsané JUDr. S. lze považovat za prokázané a stížnost na chování žalobce tak považuje za důvodnou, přičemž „s úvahou o formě personálního opatření je nutno vyčkat vyjádření státního zástupce JUDr. M. V., a především vyřízení další stížnosti podané na jeho chování. Personální opatření tak bude moderováno až po vyřízení i druhé podané stížnosti.“

Žádostí o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, doručenou žalobci 25. 7. 2022, žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na jeho chování vůči JUDr. S. Dále žalovaný v žádosti popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedeného přešetření stížnosti, sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se ve věci vyjádřit do 10. 8. 2022.

Podáním ze dne 13. 6. 2022, doručeným žalovanému dne 14. 6. 2022, podal JUDr. D. A., náměstek žalovaného, na chování žalobce stížnost podle § 16b odst. 1 zákona o státním zastupitelství. V podání JUDr. A. uvedl, že jako státní zástupce pověřený opatřením žalovaného ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 1 SPR 273/2018, aprobací písemností žalobce adresovaných Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, odmítl dne 13. 6. 2022 aprobovat text pokynu žalobce vyvolávající dojem, že u krajského státního zastupitelství postupuje netransparentně a aprobující státní zástupce činí za zády dozorového státního zástupce úkony v konkrétní vyšetřované věci. V textu proto podatel provedl úpravu a uložil kanceláři, aby v tomto smyslu provedla finální úpravu pokynu. Místo toho, aby byla takto upravená písemnost vypravena, byl mu k nové aprobaci předložen přeformulovaný text, který vyzníval totožně. Na to reagoval podatel pokynem dozorovému státnímu zástupci ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017-549. Druhá verze dokumentu obsahovala žalobcovou rukou napsaný pokyn kanceláři „K! – vyprav upravený text pokynu dozor. SZ v návaznosti na neakceptovatelný postup NKSZ a nezákonný zásah do dozor. oprávnění SZ, jemuž je věc přidělena – K! zakazuji odeslat mým jménem pokyn po případných – očekávaných – šikanózních zásazích ze strany pana Dr. A.“. Právě tento text učinil podatel předmětem své stížnosti. Takový hodnotící komentář jeho postupu nemá podle podatele v pokynu vydávaném kanceláři pro vypravení písemnosti místo. Navíc způsob, jakým žalobce tento komentář učinil, může v administrativním aparátu krajského státního zastupitelství vyvolat dojem, že aprobující státní zástupce v dané věci postupuje v rozporu se zákonem a že žalobce jako dozorující státní zástupce je ze strany podatele šikanován. Přílohou podání byly dvě verze pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017-548, adresovaného Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, v listinné podobě a pokyn JUDr. A. ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017-549, adresovaný žalobci.

První verze pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017-548 obsahovala mimo jiné následující vytištěný text: „Ve shora označené věci za účelem přezkoumání plnění pokynu státního zástupce v opatření podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017 - 536, jakož i zákonnosti postupu policejního orgánu při vydání opatření podle § 105 odst. 1 tr. řádu ze dne 16. 5. 2022 ukládám policejnímu orgánu, aby obratem předložil příslušnou část vyšetřovacího spisu. Zároveň si dovoluji požádat o sdělení, zda popř. jaké listinné materiály, případně i ústně podané informace byly předány JUDr. D. A., náměstku KSZ ÚL, jenž ve věci vydal bez vědomí dozorového státního zástupce pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017  544.“

Ve druhé verzi pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017-548, byla beze změn zachována první věta z předchozí verze pokynu a druhá věta byla formulována takto: „Zároveň si dovoluji požádat o sdělení, zda popř. jaké listinné materiály, případně i ústně podané informace byly předány JUDr. D. A., náměstku KSZ ÚL, jenž ve věci vydal pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017 - 544, aniž by dozorového státního zástupce předem o svém záměru alespoň informoval.“

V pokynu ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017-549 kromě jiného sdělil JUDr. A. žalobci, že odmítl provést aprobaci jeho pokynu policejnímu orgánu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017548 v jemu předložené podobě, neboť by policejní orgán mohl z jeho textu usuzovat na nezákonný postup krajského státního zastupitelství (z důvodu, že ve věci JUDr. A. z pozice náměstka žalovaného činil nezákonně a bez vědomí dozorového státního zástupce úkony). Proto uložil kanceláři krajského státního zastupitelství, aby upravila text žalobcova pokynu tak, aby z něj byla vypuštěna slova „bez vědomí dozorového státního zástupce“. Místo toho, aby byl žalobcův takto upravený pokyn vypraven, byl JUDr. A. předložen žalobcův pokyn znovu k aprobaci, a to s formulací, že JUDr. A. v dané věci vydal pokyn policejnímu orgánu, „aniž by dozorového státního zástupce předem o svém záměru alespoň informoval.“ Také v této podobě odmítl JUDr. A. žalobcův pokyn aprobovat. Žalobci proto pokynem ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017-549 uložil, aby vydal pokyn policejnímu orgánu „oprostiv se zároveň od komentářů postupu aprobujícího státního zástupce“ s tím, že očekává, že mu bude obratem předložen k aprobaci pokyn v původní podobě, v němž bude provedena jím požadovaná úprava. V závěru svého pokynu JUDr. A. informoval žalobce, že současně podává žalovanému stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na žalobcovo chování pro způsob, jakým v rámci pokynů vydávaných kanceláři krajského státního zastupitelství dehonestuje funkci náměstka žalovaného, potažmo JUDr. A. samotného.

Žádostí o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, doručenou žalobci 9. 8. 2022, žalovaný informoval žalobce, že byla podána podle § 16b zákona o státním zastupitelství stížnost týkající se jeho chování vůči JUDr. D. A. Dále žalovaný v žádosti popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedeného přešetření stížnosti, požádal žalobce ve vztahu k popsanému jednání o vyjádření, v čem spatřuje nezákonnost postupu jeho náměstka JUDr. A. a z jakého důvodu považuje jeho jednání za šikanózní. Sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se k věci vyjádřit do 20. 8. 2022.

Vyrozuměním ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022 žalovaný vyrozuměl JUDr. A. o způsobu vyřízení jeho podání ze dne 13. 6. 2022. Ve vyrozumění po rekapitulaci obsahu podání uvedl, že podání bylo vyhodnoceno jako stížnost na chování žalobce, k jejímuž vyřízení je podle § 16a odst. 2 zákona o státním zastupitelství příslušný žalovaný. Dále ve vyrozumění uvedl, že v rámci šetření stížnosti přezkoumal spisový materiál vedený pod sp. zn. 1 KZV 73/2017 (zejména písemnosti č. j. 1 KZV 73/2017-548 včetně zde uvedených poznámek a výhrad žalobce a č. j. KZV 73/2017-549 a navazující záznam dozorového státního zástupce ze dne 15. 6. 2022 na č. l. 551) a na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že stížnost na chování žalobce je důvodná. K tomu žalovaný dodal, že v korekcích postupu dozorového státního zástupce ze strany JUDr. A. neshledal nic nezákonného a poznámky žalobce, které činil v reakci na pokyny JUDr. A. při aprobačním procesu, považuje za nemístné, místy dehonestující a zpochybňující hierarchii vedení krajského státního zastupitelství. Se žalobcem proto povede žalovaný řízení o možném kárném provinění, přičemž „personální opatření bude přijato s přihlédnutím k vyjádření státního zástupce v této i jiné věci (kdy podání bylo rovněž vyhodnoceno jako stížnost na chování dle § 16b odst. 2 ZSZ) a po posouzení všech rozhodných skutečností v jejich souhrnu.“

Žalobce na žádosti o vyjádření ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, a ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, reagoval až e-mailovou zprávou ze dne 24. 10. 2022 zaslanou žalovanému. Ve zprávě uvedl, že skutkový závěr, který žalovaný popsal v těchto žádostech nesdílí a podobně jako v podané žalobě namítal, že při projednání stížností na své chování by očekával, že bude minimálně seznámen s tím, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho konkrétní jednání a jaké důkazy na podporu svých tvrzení označil či předložil, že si žalovaný před tím, než učiní závěry ohledně skutkových zjištění, vyžádá žalobcovo stanovisko k obsahu stížnosti, osobě stěžovatele a jiným skutečnostem rozhodným pro řádné, úplné, objektivní a spravedlivé posouzení věci a umožní žalobci navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch. Skutečnost, že žalovaný takto nepostupoval, svědčí dle žalobce o tom, že žalovaný má nepřehlédnutelný zájem na výsledku spočívajícím v jeho potrestání, což je v souladu s dlouhodobě a opakovaně deklarovaným a neskrytě projevovaným antagonistickým vztahem žalovaného vůči žalobci. O tom svědčí celá řada dosud neúspěšných útoků žalovaného a JUDr. A. a jejich pokusů o znevážení žalobcovy osoby. Dále žalobce popřel, že by se dopustil nevhodného chování vůči JUDr. S. popisovaného žalovaným. Žalobce neměl žádný důvod se s ním ohledně otázky své účasti na příslušném hlavním líčení v daný den přít. Již o několik týdnů dříve byl totiž za žalobce, který měl mít v době jeho konání dovolenou, stanoven zástup. Tato otázka tak již byla v té době vyřešena. Žalobce jen JUDr. S. sdělil, že je rád, že za něho k soudu nejde právě on, nebo jemu podobní, protože v takovém případě by musel vážně zvážit zrušení své dovolené. Poté na něj začal JUDr. S. jako smyslů zbavený nevybíravě křičet a vyhrožovat, že buďto doloží, co on kdy zkazil, nebo jej nechá potrestat. Žalobce mu sdělil spisovou značku jedné konkrétní věci s tím, že může doložit i další a následně jej vyzval, aby opustil žalobcovu kancelář. V závěru zprávy žalobce požádal žalovaného, aby mu bezodkladně umožnil nahlédnout do spisů (sp. zn. 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, 1 SPR 273/2018 a 1 SPR 135/2022) a aby odstranil zjevné průtahy ve svém postupu.

Sdělením ze dne 4. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, doručeným žalobci téhož dne v 15:20 hod. (které žalobce nejprve odmítl převzít z důvodů, které sdělil žalovanému v emailové zprávě ze dne 4. 11. 2022, 9:34 hod., v jejímž závěru jej také opakovaně požádal o odstranění zjevných průtahů v jeho postupu), žalovaný vyrozuměl žalobce, že mu bude dne 7. 11. 2022 v 9 hod. umožněno v kanceláři bezpečnostní ředitelky krajského státního zastupitelství J. L. nahlédnutí do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a 1 SPR 166/2022. Do ostatních spisů žalobci nahlédnutí umožněno nebylo, podstatné materiály z těchto spisů byly však založeny do spisů, do kterých žalobci umožněno nahlédnout bylo. Dále žalovaný sdělil žalobci, že má opakovaně možnost se vyjádřit ve lhůtě do 10. 11. 2022 k oběma ve sdělení popsaným skutkům, které byly předmětem šetření žalovaného. Tyto skutky žalovaný ve svém sdělení včetně právní kvalifikace popsal v podstatě shodně jako následně ve výtce udělené žalobci (viz bod 1 tohoto rozsudku).

Dne 4. 11. 2022 se žalobce okolo 15:20 hod. dostavil do kanceláře bezpečnostní ředitelky krajského státního zastupitelství a žádal o umožnění nahlédnutí do svého osobního spisu v pondělí dne 7. 11. 2022, čemuž nebylo vyhověno. Okolo 16:04 hod. téhož dne žalobce prostřednictvím SMS zprávy žádal žalovaného, aby zajistil, aby mu to bylo v pondělí (7. 11. 2022) umožněno.

Dne 11. 11. 2022 žalobce osobně převzal písemnou výtku žalovaného ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 5 SPR 375/2022. O uložení této výtky informoval žalovaný JUDr. S. vyrozuměním ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a JUDr. A. vyrozuměním ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022.

Podáním ze dne 29. 12. 2022, doručeným žalovanému téhož dne, požádal žalobce o mimo jiné o nahlédnutí do spisů sp. zn. 1 SPR 273/2018, 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, 5 SPR 375/2022. Nahlížení bylo žalobci umožněno téhož dne a v jeho rámci byly žalobci poskytnuty fotokopie obsahu spisů v jím požadovaném rozsahu. Žalobce do spisů nahlížel po dobu 10 minut.

Žalobce své žalobní námitky formuloval převážně v obecné rovině, soud proto připomíná, že platí, že míra obecnosti žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] určuje míru obecnosti, v jaké je soud povinen a rovněž oprávněn jednotlivé žalobní body vypořádat (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS body 31 a 32). Je to tedy obsah a kvalita žaloby, co v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54), neboť není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42).

Pokud jde o námitku, že udělená výtka je nezákonná, protože měla být podána kárná žaloba, kterou žalobce vznesl při jednání soudu, pak tento se s ohledem na princip koncentrace upravený v § 71 odst. 2 s. ř. s. nemohl zabývat. Dle uvedeného ustanovení může žalobce uplatnit žalobní body pouze v zákonné lhůtě pro podání žaloby, což je dle § 72 odst. 1 s. ř. s. doba dvou měsíců od oznámení předmětného rozhodnutí žalobci. V daném případě byla výtka žalobci oznámena jejím doručením dne 11. 11. 2022 a jednání soudu se konalo dne 22. 1. 2025. Námitka vznesená při jednání soudu tedy byla zcela zjevně opožděná.

Soud v této souvislosti konstatuje, že se jako samostatným žalobním bodem nezabýval žalobcem uplatněnou námitkou, že nerespektování pravidel obsažených v § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2 až 4, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 správního řádu má nepochybně vliv na věcnou správnost a zákonnost výtky a zároveň tento vadný postup žalovaného znemožňuje soudu, aby výtku věcně přezkoumal. Žalobce v této části podané žalobě pouze uvedl citaci těchto ustanovení správního řádu, aniž by uplatnil v souvislosti s nimi jakoukoliv konkrétní argumentaci, z níž by bylo zřejmé, na základě jakých skutkových či právních důvodů se domnívá, že žalovaný tato ustanovení porušil. Žalobní námitky, které jsou prostým výčtem porušení právních předpisů bez uvedení toho, v čem konkrétně se správní orgán dopustil pochybení a jakým způsobem mělo v důsledku toho dojít ke krácení práv žalobce, nelze považovat za řádně formulované žalobní body, které by umožňovaly soudní přezkum (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS). Zcela obecnou a nekonkretizovanou námitku vytýkající žalovanému bez dalšího upřesnění pouze porušení žalobcem citovaných ustanovení správního řádu, tudíž nelze označit za řádný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a soud se jí proto nemohl na rozdíl od zbývajících žalobních námitek ani v obecné rovině věcně zabývat.

Nejprve se soud zabýval žalobcovými námitkami týkajícími se postupu žalovaného před vydáním výtky. Žalobce v této souvislosti zejména namítal, že mu žalovaný svým postupem znemožnil uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy, neboť jej nedostatečně informoval o podstatných skutečnostech vztahujících se ke stížnostem na žalobcovo chování, nevyrozuměl žalobce o tom, že bude v rámci prověřování jedné z podaných stížností požadovat podání vysvětlení od určitých osob a neumožnil mu zúčastnit se podání vysvětlení, před vydáním výtky neseznámil žalobce se shromážděnými podklady, neumožnil mu kvalifikovaně se ve věci vyjádřit a dopustil se vůči žalobci nerovného zacházení.

Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že výtka ukládaná podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství představuje opatření na pomezí mezi neformálními manažerskými nástroji a návrhem na zahájení kárného řízení. Výtka je oproti zahájení kárného řízení a uložení kárného opatření pojímána jako méně přísné opatření. Účelem výtky je umožnit flexibilně postihnout takové nedostatky a poklesky v činnosti státního zástupce, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. V praxi se zpravidla jedná o kratší a ojedinělé průtahy v řízení, drobná porušení procesních předpisů, či drobné poklesky v chování, které odporují profesním etickým zásadám. Uložení výtky nepodléhá formálnímu správnímu řízení. Na postup předcházející vydání výtky ani na její obsah nelze klást stejné požadavky jako na správní řízení a správní rozhodnutí. Výtka však musí být vydávána v rámci určitého formalizovaného postupu, v němž jsou respektovány základní zásady činnosti správních orgánů dle § 2 až § 8 správního řádu. Státní zástupce zejména musí dostat prostor k vyjádření. Uložení výtky nesmí být pro dotčenou osobu překvapivé (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS, body 55 a 79, na které v podané žalobě odkazoval také žalobce, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 2 As 209/2020-36, bod 18, a ze dne 28. 1. 2022, č. j. 3 As 364/2019-51, bod 26).

Právě uvedené ovšem neznamená, že by bylo povinností vedoucího státního zástupce předem s dotčeným státním zástupcem projednat, či mu jinak sdělit, že hodlá provádět šetření týkající se jeho jednání a že na základě výsledku takového šetření může dospět k závěru, že je namístě tomuto státnímu zástupci uložit výtku podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, či mu na takovém šetření dokonce umožnit účast. Takový závěr z uvedené judikatury nevyplývá. Z ní vyplývá pouze požadavek, aby se dotčený státní zástupce mohl ke zjištěným skutečnostem, ve kterých je spatřováno jeho pochybení a za které mu má být výtka uložena, vyjádřit ještě před jejím udělením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 3 As 398/2020-73, body 23 až 26).

Žalovaný při svém postupu přecházejícím udělení výtky žalobci tento požadavek respektoval. Postup, který žalovaný zvolil, se soudu nadto jeví logickým a nelze mu nic vytknout.

V posuzované věci není sporu o tom, že udělení výtky žalobci – a tedy postupu žalovaného podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství – předcházelo prošetřování stížností, které podali na žalobcovo chování nejprve JUDr. S. a posléze JUDr. A. – tedy postupem žalovaného podle § 16b zákona o státním zastupitelství.

Žalovaný nejprve obdržel podání JUDr. S. ze dne 25. 5. 2022, který žádal žalovaného o přezkoumání chování žalobce vůči jeho osobě, které v tomto podání popsal. Žalovaný toto podání vyhodnotil – a to podle názoru soudu zcela správně – jako stížnost podanou podle § 16b odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Ostatně ani žalobce proti tomuto závěru žalovaného ničeho nenamítal. Žalovaný byl proto povinen podle § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství provést nezbytná šetření, aby mohl prověřit skutečnosti, které v ní JUDr. S. ohledně žalobcova chování uváděl. Jaká šetření má provést, zákon o státním zastupitelství žalovanému nestanovuje. Ustanovení § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství pouze demonstrativně uvádí prostředky, jaké může k prošetření žalovaný použít a současně stanoví, že je má užít, vyžaduje-li to řádné prošetření věci. Žalovaný tedy není povinen je použít vždy, popřípadě všechny. Bylo tedy na úvaze žalovaného, jaké prostředky k prošetření podání ze dne 25. 5. 2022, které posoudil jako stížnost, použije. Žalovanému tak nic nebránilo v tom, aby rovněž v souladu s § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství požadoval podání vysvětlení od osob, u nichž mohl předpokládat, že mu poskytnou informace nezbytné pro prověření skutečností uváděných v podání ze dne 25. 5. 2022 a pro zvážení dalšího postupu. Právě to je obecně účelem podávání vysvětlení, ať již v režimu zákona o státním zastupitelství či obecně v režimu správního řádu (§ 137 odst. 1).

Žalovaný ve fázi vyřizování stížnosti teprve prověřoval, zda se žalobce skutečně dopustil chování uvedeného v podání ze dne 25. 5. 2022. Žalovaný tedy zatím jen činil jednotlivé úkony při prošetřování stížnosti podle § 16b zákona o státním zastupitelství za účelem zjištění, zda je stížnost důvodná. Součástí těchto úkonů bylo i podávání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. V této fázi ještě nebylo postaveno najisto, že se žalobce skutečně mohl dopustil jednání, v jehož důsledku by mohl čelit postihu ze strany žalovaného.

Namítá-li proto žalobce, že jej žalovaný zkrátil na jeho právech tím, že jej nevyrozuměl o tom, že při prošetřování stížnosti budou podávána vysvětlení a tím žalobci zabránil v účasti na tomto úkonu, brojí žalobce především proti postupu žalovaného při vyřizování stížnosti podle § 16b zákona o státním zastupitelství. Žalovaný zkrácení svých práv fakticky dovozuje ze skutečnosti, že mu žalovaný neumožnil aktivně participovat na prošetřování stížnosti vůči jeho osobě. Taková povinnost však žalovanému, jak připomněl ve svém vyjádření k žalobě, skutečně z žádného právního předpisu nevyplývá. Jeho povinností pouze je v případě, že byla stížnost shledána oprávněnou, nechat se ke stížnosti vyjádřit osobu, proti níž stížnost směřuje. Na tom se shoduje i odborná literatura [Bradáčová, L. a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 377 i Lata, J. a kol. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. Wolters Kluwer ISSN 2336-517X, k § 16b (dostupné z: https://www.aspi.cz)]. Tuto možnost žalovaný žalobci neupřel.

Dne 21. 7. 2022 podaly vysvětlení I. H. a M. Ch. a dne 22. 7. 2022 JUDr. S. a již dne 25. 7. 2022 byla žalobci doučena žádost o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, v níž jej žalovaný informoval, že na základě prošetření stížnosti dospěl k závěru, že se žalobce jednání popsaného v podání ze dne 25. 5. 2022 dopustil a že by za něj mohl být postižen podle § 30 zákona o státním zastupitelství a byla mu dána možnost se ve věci vyjádřit do 10. 8. 2022.

Soud je přesvědčen, že tím nebyla zkrácena ani práva žalobce při následném postupu žalovaného podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Je pravdou, že žalovaný poté, co dospěl k závěru, že stížnost JUDr. S. na žalobcovo chování byla důvodná a že by žalobce za toto chování mohl být postižen podle § 30 zákona o státním zastupitelství, již žádná další šetření neprováděl. Výsledky prošetřování stížnosti sestávající z vysvětlení podaných dne 21. 7. 2022 I. H. a M. Ch. a dne 22. 7. 2022 JUDr. S. tak byly v podstatě jediným podkladem, na jehož základě byla žalobci udělena výtka za chování vůči JUDr. S. (jednání ad i/ popsané v bodě 1 výše). Žalobci svědčilo právo se před udělením výtky vyjádřit k žalovaným z těchto podkladů zjištěným skutečnostem, ve kterých žalovaný spatřoval žalobcovo pochybení. Součástí toho práva je bezpochyby také právo namítat, že z žalovaným shromážděných podkladů, jím tvrzené skutečnosti nevyplývají a navrhovat jejich doplnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2022, č. j. 3 As 364/2019-51, bod 26).

Jak již bylo uvedeno, žalobce byl již dne 25. 7. 2022 žalovaným informován, že stížnost JUDr. S. na žalobcovo chování shledal důvodnou, o možném postihu podle § 30 zákona o státním zastupitelství a byla mu poskytnuta možnost se ve věci vyjádřit. Žalobce se ve věci vyjádřil prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 24. 10. 2022 a zároveň požádal o umožnění nahlédnutí do spisů, a to včetně spisu sp. zn. 1 SPR 145/2022, v němž se nacházejí záznamy o podaném vysvětlení I. H., M. Ch. a JUDr. S. Sdělením, které bylo žalobci doručeno dne 4. 11. 2022, žalovaný žádosti žalobce o nahlížení do spisu sp. zn. 1 SPR 145/2022 vyhověl s tím, že tak může učinit 7. 11. 2022 v 9 hod. Zároveň tímto sdělením žalobce informoval, že se může ke skutkům, které ve svém sdělení popsal včetně právní kvalifikace shodně jako v udělené výtce (tedy i ke skutku týkajícímu se chování žalobce vůči JUDr. S.) vyjádřit do 10. 11. 2022. Z ničeho přitom nevyplývá, ostatně žalobce ani netvrdí, že by mu v žalovaným stanovenou dobu nějaká okolnost v nahlížení do spisu bránila.

Žalobce tedy měl možnost se seznámit s obsahem podaných vysvětlení, která si žalovaný vyžádal při prošetřování stížnosti JUDr. S. na žalobcovo chování a která se stala následně podkladem pro udělení výtky žalobci za toto chování. Pokud by tak učinil, nic by žalobci nebránilo v tom, aby následně ve svém vyjádření obsah vysvětlení, která I. H., M. Ch. a JUDr. S. podali, zpochybnil z hlediska jejich věrohodnosti, úplnosti či jakéhokoliv jiného důvodu. Žalobci také nic nebránilo v tom, aby po seznámení s obsahem podaných vysvětlení namítl, že nejsou dostatečným podkladem pro závěr žalovaného o důvodnosti stížnosti podané JUDr. S. a že skutkový stav zjištěný žalovaným, který je založen především na jejich obsahu, vyžaduje zásadní doplnění. V souvislosti s takovou námitkou by se jistě žalobce mohl domáhat i toho, aby si žalovaný podání vysvětlení vyžádal znovu, umožnil žalobci, aby byl podávání opakovaných vysvětlení přítomen a mohl osobám podávajícím vysvětlení klást otázky. S takovým požadavkem by se pak musel žalovaný přezkoumatelným způsobem vypořádat. Z výše uvedeného dle soudu vyplývá, že při samotném prošetřování stížnosti JUDr. S., při němž postupoval žalovaný podle § 16b zákona o státním zastupitelství, tudíž žalovaný tím, že žalobci neumožnil účast při podání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, žalobce na jeho právech nijak nezkrátil a nedošlo v tomto směru ke zkrácení jeho práv ani při vydání předmětné výtky.

Namítá-li žalobce, že jej žalovaný během jím prováděného šetření ani na jeho konci neseznámil s podklady pro vydání výtky, nemůže s ním soud souhlasit. Ze spisového materiálu shromážděného žalovaným vyplývá, že žalobce dne 4. 11. 2022 požadoval, aby mu bylo umožněno nahlédnout nejpozději dne 7. 11. 2022 pouze do jeho osobního spisu. Je tedy evidentní, že nic nebránilo tomu, aby žalobce tohoto dne nahlédl i do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022, jak mu bylo dle sdělení ze dne 4. 11. 2022 žalovaným umožněno. Žalovaný tedy poskytl žalobci možnost, aby se s podklady pro udělení výtky seznámil, aby se k nim mohl kvalifikovaně vyjádřit. Žalobce však možnosti nahlížení do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022 před udělení výtky nevyužil. Pokud se žalobce s obsahem podaných vysvětlení před udělením výtky neseznámil, a tudíž se k nim logicky ani nevyjádřil, jejich obsah nijak nezpochybnil a opakovaného podání vysvětlení za své účasti se nedomáhal, pak tuto žalobcovu nečinnost nelze klást k tíži žalovanému. Jednalo se o přirozený důsledek žalobcova vlastního rozhodnutí a jeho zcela pasivního přístupu k projednání předmětné výtky. Tím, že se žalobce rozhodl nevyužít možnosti nahlížet do spisů a seznámit se tak s podklady pro vydání výtky, se žalobce pochopitelně zbavil i možnosti vyjádřit se k těmto podkladům. Učinil tak však výlučně na základě vlastního rozhodnutí, nikoliv proto, že by mu žalovaný takovou možnost odepřel nebo mu přímo aktivně bránil v jeho právu se k podkladům vyjádřit.

Důvodnými soud rovněž neshledal námitky žalobce, že se nemohl na svoji obranu k věci kvalifikovaně vyjádřit, označit a předložit důkazy na svoji obhajobu a vyjádřit se k osobám stěžovatelů (a jejich případné motivaci vypovídat nepravdu).

Žalobce byl žalovaným vyzván k vyjádření žádostí o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, doručenou žalobci 25. 7. 2022, v níž žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na jeho chování vůči JUDr. S., a žádostí o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, doručenou žalobci 9. 8. 2022, v níž žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství týkající se jeho chování vůči JUDr. A. V obou žádostech žalovaný popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (viz bod 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedených přešetření stížností, sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se k věci vyjádřit. Opětovně byl žalobce informován žalovaným o možnosti vyjádřit se ve věci, a to do 10. 11. 2022, sdělením doručeným dne 4. 11. 2022, jímž byl rovněž vyrozuměn o možnosti nahlédnout do příslušných spisů.

Je tedy evidentní, že žalobci již ke dni 25. 7. 2022 a 9. 8. 2022 bylo známo, co žalovaný na základě provedených šetření zjistil, jakož i skutečnost, že žalovaný dospěl k závěru, že by se v obou případech mohlo ze strany žalobce jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství, i kdo podal na chování žalobce stížnost. Žalobci byla navíc poskytnuta možnost znovu se ve věci vyjádřit poté, co se seznámí s podklady shromážděnými žalovaným v příslušných spisech. Žalobci tudíž nic nebránilo v tom, aby se ve věci vyjádřil, označil a předložil důkazy na svoji obhajobu a vyjádřil se k osobám obou stěžovatelů. Žalobce také této možnosti částečně využil a ve věci se vyjádřil prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 24. 10. 2022, v níž především namítal, že se nedopustil nevhodného chování vůči JUDr. S. popisovaného žalovaným v žádosti o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022. Žalobce se však před udělením výtky nevyjádřil k osobám stěžovatelů ani nenavrhl žádné důkazy, které by svědčily v jeho prospěch. Z výše uvedeného je ovšem patrné, že tak učinit mohl, neboť časový prostor pro vyjádření měl k dispozici více než dostatečný. Žalobce také měl nebo mohl mít (pokud by využil možnosti nahlížení do spisu) k dispozici veškeré potřebné informace a podklady k tomu, aby jeho vyjádření bylo na odpovídající úrovni (kvalifikované). Soudu nezbývá než konstatovat, že pokud žalobce zvolil