9 As 299/2019 — Nejvyšší správní soud

16 A 23/2023- 51 - text  21 16 A 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudců Mgr Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: město Česká Kamenice, IČO: 00261220 sídlem Náměstí Míru 219, 407 21 Česká Kamenice zastoupeného advokátem Mgr. Jindřichem Lechovským sídlem Hládkov 701/4, 169 00 Praha 6 - Střešovice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2023, č. j. KUUK/036646/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru kultury a památkové péče, ze dne 15. 3. 2023, č. j. KUUK/036646/2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, odboru kultury a památkové péče, ze dne 15. 3. 2023, č. j. KUUK/036646/2023, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Děčína, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 12. 2022, č. j. MDC/127313/2022, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti § 35 odst. 1 písm. e), g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, (dále jen „zákon o státní památkové péči“), jichž se měl dopustit tím, že 1) v době od 28. 5. 2020 do 3. 7. 2020 v České Kamenici, na pozemku p. p. č. XA a na části pozemku p. p. č. XB, v k. ú. X provedl stavbu uložení potrubí o průměru cca 500 mm pro budoucí regulaci vodoteče a odvodnění části města nad Poutní kaplí Narození Panny Marie, přičemž práce provedl na pozemku, který je v památkové zóně, a to bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči (dále jen „přestupek 1“ nebo „stavba uložení potrubí na pozemku v památkové zóně“); 2) v době od 28. 5. 2020 do 3. 7. 2020 v České Kamenici, na pozemku p. p. č. XC, v k. ú. X provedl stavbu uložení potrubí o průměru cca 500 mm pro budoucí regulaci vodoteče a odvodnění části města nad Poutní kaplí Narození Panny Marie, přičemž práce provedl na pozemku, který je kulturní památkou č. rej. 16027/5 4112 areál Poutní kaple Narození Panny Marie, a to bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností (dále jen „přestupek 2“ nebo „stavba uložení potrubí na pozemku, který je kulturní památkou“); 3) v době od 5. 5. 2020 do 14. 5. 2020 v České Kamenici, v domě č. p. XD, X, na pozemku st. p. č. XE v k. ú. X, v místnostech vlevo od schodiště ve II. nadzemním podlaží (tzv. obřadní síň) provedl stavební úpravy vytápění přemístění trubek ústředního topení do zdi (jižní štítová stěna), odstranění svítidel včetně části přívodního kabelu a instalace osvětlení LED pásek po obvodu kazet stropu a s tím spojenou úpravu elektroinstalace a osazení skříně pro jednotlivá trafa, vysekání rýhy pro LED pásek interiérové instalace a další s tím spojené práce, přičemž práce provedl na budově, která je nemovitou kulturní památkou č. rej. 51504/5 5927, a to bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností (dále jen „přestupek 3“ nebo „stavební úpravy na budově“). Správní orgán prvního stupně uložil žalobci za spáchání uvedených přestupků pokutu ve výši 100 000 Kč, a to podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) a podle § 35 odst. 5 písm. a) zákona o státní památkové péči, jejíž splatnost stanovil do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Současně žalobci uložil povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč se stejnou splatností. 3. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala toliko v tom, že žalovaný podřadil jednotlivé skutky pod konkrétní zákonná ustanovení a snížil pokutu na 55 000 Kč. Žaloba 4. Žalobce v žalobě požadoval, aby soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil, neboť má za to, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, přičemž žalovaný tyto vady neodstranil a sám se dopustil nezákonnosti, když se při ukládání sankce nedržel zákonem stanovených pravidel. Současně žalobce in eventum navrhoval, aby soud, pokud by neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí správních orgánů, využil svého moderačního práva a upustil od uložení trestu nebo aby ponížil výši uložené pokuty na maximální částku 5 000 Kč. 5. Žalobce nejprve vysvětlil genezi správního řízení, když správní orgán prvního stupně shledal žalobce vinným z uvedených přestupků a příkazem ze dne 19. 8. 2020, č. j. MDC/88632/2020, (dále jen „příkaz“) uložil žalobci pokutu ve výši 200 000 Kč. Na základě odporu proti tomuto příkazu a po následném řízení vydal správní orgán prvního stupně dne 27. 10. 2021, pod č. j. MDC/115080/2021, (dále jen „první rozhodnutí“) rozhodnutí s totožným verdiktem (dále jen „první rozhodnutí“). Žalobce se proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolal a žalovaný první rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodnutím ze dne 16. 2. 2022, č. j. KUUK/023847/2022, („dále jen první rozhodnutí o odvolání“) zrušil pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, avšak i v tomto případě shledal žalobce závěry v něm obsažené nezákonnými. 6. Žalobce namítal, že žalovaný provedl změnu prvostupňového rozhodnutí v rozporu s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), čímž znemožnil žalobci možnost se odvolat proti novým závěrům žalovaného. Poukázal na to, že ač žalovaný v napadeném rozhodnutí opakovaně konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí trpí podstatnými a neodstranitelnými vadami (nedostatečné odůvodnění úvahy při stanovení výše pokuty, odchýlení od rozhodovací praxe, nedostatečné zohlednění okolností případu při stanovení druhu sankce a její výše, diskriminace žalobce na základě jeho postavení), pro které mělo být prvostupňové rozhodnutí zrušeno, žalovaný přistoupil k jeho změně, čímž vydal rozhodnutí pro žalobce překvapivé, a to v situaci, kdy žalovaný dříve zrušil ve věci vydané rozhodnutí, které trpělo obdobnými vadami, neboť správní orgán prvního stupně nerespektoval závazný právní názor žalovaného. 7. Žalobce shledal zásadní změnu v napadeném rozhodnutí ve způsobu stanovení sankce. Jak konstatoval i žalovaný, na úseku památkové péče v období 2018–2021 nepřesáhla výše sankce udělovaná správním orgánem prvního stupně 5 000 Kč. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na své doporučení k navýšení sankcí učiněné v rámci kontroly přenesené působnosti v roce 2022, a to přesto, že předmětných přestupků se měl žalobce dopustit v roce 2020. Žalobce v tomto postupu spatřuje rovněž nepřípustnou retroaktivitu při stanovení výše správního trestu a diskriminační přístup správních orgánů toliko vůči žalobci, a nikoliv jiným subjektům. 8. Žalobce dále namítal nesprávnost vypořádání jeho námitky o podjatosti osob rozhodujících o předmětných přestupcích. Správní orgány obou stupňů shledaly námitku podjatosti nedůvodnou s konstatováním, že v řízení neexistují žádné osobní zájmy na výsledku řízení, neexistuje žádný neprofesionální přístup či vztah vůči žalobci, a zároveň žalovaný konstatoval, že k námitce podjatosti nelze přihlédnout, neboť nebyla uplatněna bezodkladně poté, co se o skutečnosti svědčící o nepodjatosti měl žalobce dozvědět. Žalobce tvrdil, že získal nejprve získal informace o předchozích výších sankcí a až následně i rozhodnutí samotná a okolnosti případů, ve kterých byly ukládány sankce. Až z těchto informací zjistil, že správní orgán prvního stupně pouze v jediném případě odlišném od případu žalobce nepřihlédl k polehčujícím okolnostem, že ukládal oproti případu žalobce stonásobně nižší pokuty, nebo pokuty dokonce ani neukládal, a to ani u případů závažnějších. Dle žalobce je tedy nepochybné, že rozhodování v předmětném řízení u orgánu prvního stupně bylo činěno neprofesionálně a zcela nestandardně, a žalobce má za to, že se samy osoby, které byly předmětem námitek žalobce ohledně jejich podjatosti, měly povinnost vyloučit z řešení věci. Argument žalovaného, že námitka podjatosti nebyla uplatněna bezodkladně poté, co se o dané skutečnosti žalobce dozvěděl, nemůže dle žalobce obstát, jelikož žalobce námitku uplatnil bezodkladně po obdržení informací ohledně okolností dřívější rozhodovací praxe, ze kterých podjatost zmíněných osob vyplývá. 9. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému, že se nevypořádal s jeho námitkami, že je prvostupňové rozhodnutí opřeno o důkazy, které nejsou procesně použitelné, neboť nebyly opatřeny v souladu s právními předpisy, a nejsou ani do