4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

16 A 43/2023- 95 - text  42 16 A 43/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: Albert Česká republika, s.r.o., IČO 44012373 sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 158 00 Praha 5 zastoupená advokátkou Mgr. Renatou Hrdličkovou Fíkovou sídlem Medunova 2947/1, 155 00 Praha 13 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2023, č. j. SZPI/AF527-51/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2023, č. j. SZPI/AF527-51/2023, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 3. 2023, č. j. SZPI/AF527-44/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání 8 přestupků podle § 17 odst. 1 písm. r), odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o potravinách). Tyto přestupky spočívaly v tom, že žalobkyně 1. neprodleně nevyřadila z trhu balenou potravinu, která byla poškozena; 2. nedodržela zákaz uvádět na trh potravinu, která nebyla bezpečná (obojí v případě stejného 1 ks výrobku ŠPEKÁČKOVÝ TOČENÝ SALÁM PIKANTNÍ); 3. nedodržovala všeobecné hygienické požadavky stanovené v příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, (dále jen „nařízení č. 852/2004“) v důsledku zjištěného znečištění zázemí v jedné z provozoven; 4. a 8. uvedla na trh (naskladnila) jeden druh potraviny s informací, která byla pro spotřebitele zavádějící (2 223 ks výrobku Gustona ŠVESTKOVÁ POVIDLA, a 12 800 ks výrobku albert mozzarella); 5. nedodržela zákaz uvádět na trh tři druhy potravin, které nebyly bezpečné (2 ks výrobku albert Gril POLOŠTIEPOK UZENÝ S BRUSINKOVOU OMÁČKOU, 2 ks a 5 ks výrobku albert Gril POLOŠTIEPOK UZENÝ S FÍKOVOU PIKANTNÍ OMÁČKOU dvou různých šarží); 6. a 7. nedodržela zákaz uvádět na trh jeden druh potraviny, která nebyla bezpečná (373 ks a 10 ks výrobku albert Lísková jádra natural 200 g). Za to jí byla uložena podle § 17f písm. d) zákona o potravinách v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) úhrnná pokuta ve výši 1 500 000 Kč, podle § 95 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a podle 3 odst. 7 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZPI“) náklady laboratorních rozborů potravin ve výši 11 590 Kč. 3. Současně žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady soudního řízení a pro případ, že by soud napadené rozhodnutí nezrušil, aby rozhodl o snížení uloženého správního trestu. Žaloba 4. Žalobkyně své žalobní námitky soustředila do třech argumentačních okruhů (žalobních bodů). V prvním žalované vytýkala, že je napadené rozhodnutí založeno na nedostatečně a nesprávně zjištěném stavu věci a jejím nesprávném právní posouzení, ve druhém, že v řízení byla nesprávně aplikována absorpční zásada a ve třetím, že jí byla uložena pokuta v nepřiměřené výši. 5. V rámci prvního žalobního bodu žalobkyně namítala, že žalovaná při svém postupu v řízení nerespektovala zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 zákona č. č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť při zjišťovaní skutkového stavu vycházela výlučně z písemných důkazů, přestože pro to, aby byl v souladu s touto zásadou zjištěn stav věci bez důvodných pochybností bylo nutné provést další dokazování. Tím žalovaná současně jednala v rozporu se zásadou vyšetřovací, neboť nezjistila všechny rozhodné okolnosti ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 3 správního řádu). V řízení mělo být v souladu s § 49 odst. 1 správního řádu ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) nařízeno ústní jednání za účelem provedení důkazu svědeckou výpovědí osob pověřených ze strany žalobkyně kontrolou (včetně vedoucích prodejen). Tak by bylo možné prokázat, zda v posuzované věci došlo k pochybení zaměstnanců nebo systémovému pochybení žalobkyně. Toto zjištění je podstatné pro hodnocení způsobu spáchání přestupků a pro stanovení výše uložené pokuty. 6. Žalovaná však bez dalšího presumovala systémové pochybení na straně žalobkyně a provedení těchto důkazů odmítla. Učinila tak odkazujíc na závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2016, č. j. 57 A 135/201553, že k provedení účastníkem řízení navrženého důkazu je nezbytné přistoupit teprve v případě, že jím tvrzené skutečnosti jsou v případě jejich prokázání způsobilé ovlivnit zjištěný skutkový stav s tím, že se nejedná o konkrétní důkazní návrh, který se navíc jeví jako účelový. Žalobkyně přitom v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uvedla, že prostřednictvím důkladného proškolení zaměstnanců vynakládá maximální možnou snahu k prevenci jí přičítaných pochybení a většina z nich je tedy důsledkem individuálních pochybení jednotlivých zaměstnanců. Nařízení ústního jednání a provedení navržených svědeckých výpovědí by tak žalobkyni umožnilo zprostit se odpovědnosti ve vztahu k mnoha přičítaným přestupkům z důvodů předjímaných v § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky. Postup žalované tudíž odporuje zásadě materiální pravdy. 7. Dále žalobkyně namítala, že u tří konkrétních přestupků – uvedených v bodech 3, 4 a 8 výroku prvostupňového rozhodnutí – nebyly zohledněny všechny okolnosti jejich spáchání. Ty jsou přitom podstatné pro vyměření výše ukládané sankce. Žalovaná se nadto řádně nevypořádala s příslušnými odvolacími námitkami, které žalobkyně v této souvislosti uplatnila v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 8. Přestupku uvedeného v bodě 3 prvostupňového rozhodnutí se měla žalobkyně dopustit porušením povinnosti stanovené v kapitole II čl. 4 odst. 2 nařízení č. 852/2004 tím, že dne 25. 2. 2022 byla v prodejně na adrese Nábřeží 463, 418 01 Bílina v chodbě, v zázemí výkupu lahví, znečištěná podlaha drobky, prachem, štěrkem, opadanou malbou a několika kusy trusu hlodavců, v prostoru skladu potravin byla znečištěna podlaha prachem, zbytky obalových materiálů, třískami z palet a zbytky tekutin, ve skladu potravin byly znečištěné regály s lihovinami a vínem a byla taktéž znečištěná podlaha v zázemí provozovny. V případě tohoto přestupku se dle přesvědčení žalobkyně jedná o zcela zjevné pochybení na straně zaměstnanců žalobkyně, která přitom přijímá veškerá možná opatření, aby jim předcházela. Na to ostatně žalobkyně poukazovala již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a k prokázání svého tvrzení předložila provozní a sanitační řád prodejny, manuál FOOD SAFETY, přehled e-learningových školení se systémem ID identifikátorů a dokument „Prodejna 830_checklist“. Z těchto listin však žalovaná provedla dokazování pouze posledně uvedeným dokumentem. Z napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že žalovaná dospěla k závěru, že tento důkaz nemůže nikterak vyvrátit pochybení žalobkyně zjištěná na příslušné provozovně. Žalobkyně přitom prostřednictvím předložených listin neměla v úmyslu zpochybnit uvedená zjištění, ale chtěla jimi dokladovat naplnění liberačních důvodů ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť je přesvědčena, že z nich vyplývá, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné po ní požadovat, aby jí vytýkanému jednání zabránila. 9. Přestupku uvedeného v bodě 4 prvostupňového rozhodnutí se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 21. 3. 2022 prostřednictvím centrálního skladu Albert CR-DC 317 Klecany a dne 31. 3. 2022 prostřednictvím centrálního skladu Albert CR-DC 316 Olomouc uváděla na trh jeden druh potraviny Gustona – ŠVESTKOVÁ POVIDLA, datum minimální trvanlivosti (DMT) 25. 2. 2024, výrobce RISO - R s.r.o., Košická cesta 2074, 979 01 Rimavská Sobota, Slovenská republika, v počtu 2 223 ks s informací, která byla pro spotřebitele zavádějící (odebraný vzorek potraviny nevyhověl při provedených rozborech ve znaku obsah švestek uváděný na obalu), čímž porušila čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrn