7 As 236/2023 — Nejvyšší správní soud

16 A 5/2025- 84 - text  23 16 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: Spolek Kamýk, IČO 04498763 sídlem Halasova 714, 252 64 Velké Přílepy proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001 sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 II) Město Kralupy nad Vltavou sídlem Palackého náměstí 1, 278 01 Kralupy nad Vltavou III) Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha IV) Středočeský kraj sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha V) Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. KUUK/038285/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. KUUK/038285/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzena část A. rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 11. 2021, č. j. MURCE/36573/2021, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo v části A. výrokem I. vydáno povolení podle § 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, (dále jen „vodní zákon“), k akumulaci povrchových vod v retenční nádrži SO 354 na pozemku p. č. XA v k.ú. X, jíž je předsazena dešťová a usazovací nádrž SO 353 na pozemku p. č. XB v k. ú. X, a k převodu povrchových vod prostřednictvím dešťové kanalizace – výústní objekt do Turského potoka na pozemku p. č. XC v k. ú. X, výúsť do Vltavy za SO 355 Dešťová a usazovací nádrž (pozemek p. č. XD v k. ú. X) na pozemku p. č. XE a XF v k. ú. X; a výrokem II. stanoveny povinnosti a podmínky pro nakládání s vodami. Prvostupňové rozhodnutí dále obsahuje části B. a C., kterými bylo vydáno stavební povolení pro stavbu vyjmenovaných vodních děl podle § 15 vodního zákona, stanoveny podmínky a povinnosti pro provedení stavby, stanovena možnost užívání stavby na základě kolaudačního souhlasu, uložena povinnost stavebníkovi oznamovat fáze výstavby, stanoven termín dokončení stavby, povoleno odstranění vyjmenovaných vodních děl a stanoveny podmínky pro odstranění staveb, přičemž tyto části prvostupňového rozhodnutí nebyly dotčeny žalobou napadeným rozhodnutím, tedy ani žalobou. 2. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že správní řízení bylo zahájeno za účinnosti starého stavebního zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., (dále jen „starý stavební zákon“), přičemž podle této právní úpravy tvořila vodní díla zvláštní kategorii záměrů (staveb, činností a zařízení), k jejichž povolení byly dle § 15 odst. 1 písm. d) starého stavebního zákona příslušné speciální stavební úřady. Povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, bylo možno vydat současně se stavebním povolením k takovému vodnímu dílu. Na přijetí nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., který přinesl zásadní změnu koncepce v otázce povolování vodních děl a povolování jejich nakládání s vodami (povolení záměru vodního díla vydává stavební úřad jako vodoprávní úřad, avšak povolení k nakládání s vodami vydává jiný, neintegrovaný vodoprávní úřad), reagoval zákonodárce legislativní úpravou vodního zákona, když do jeho § 9 zakotvil nový odst. 9, v němž stanovil, že „povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, je podmínkou vykonatelnosti záměru tohoto vodního díla“. To, ve vztahu k nyní projednávané věci, kdy bylo žalovaným rozhodnuto o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí toliko v rozsahu, v němž bylo vydáno povolení k nakládání s vodami, znamená, že dokud nebude vydáno pravomocné povolení k nakládání s vodami, nelze vodní dílo realizovat. 3. Žalovaný o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí již jednou rozhodoval, a to rozhodnutím ze dne 6. 3. 2023, č. j. KUUK/032336/2023, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 22. 11. 2021, č. j. MURCE/36573/2021. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 8. 2023, č. j. 16 A 22/2023-105, (dále též jen „první rozsudek“) rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku podal Středočeský kraj, jakožto osoba zúčastněná na řízení, kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 7 As 236/2023–64, (dále též jen „kasační rozsudek“) tak, že zrušil citovaný rozsudek krajského soudu a současně zrušil i rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2023. Žalovaný proto na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci rozhodl znovu žalobou napadeným rozhodnutím v souladu s procesní úpravou účinnou v době rozhodování. Žaloba 4. Žalobce ve své žalobě nejprve zrekapituloval průběh správního řízení; sdělil výsledek prvního soudního řízení v dané věci; poukázal na nosné závěry kasačního rozsudku a vysvětlil, že jakožto spolek, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny v obci a v okolí obce Velké Přílepy, ochrana životního prostředí v obci a okolí obce Velké Přílepy a zdravý rozvoj území a dopravy v obci a okolí obce Velké Přílepy, disponuje aktivní legitimací k podání žaloby. Jako účastník se řádně přihlásil i do předmětného vodoprávního řízení a bylo s ním jako s účastníkem řízení jednáno. 5. Žalobce předně namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), když žalovaný neinformoval žalobce (ani jiného účastníka řízení) o doplnění spisu o vyjádření Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 4. 3. 2025 (dále též jen „vyjádření ministerstva“), jímž ministerstvo reagovalo na připomínky žalobce k závaznému stanovisku ministerstva ze dne 27. 9. 2024, č. j. MZP/2024/210/2789, kterým ministerstvo potvrdilo přezkoumávané závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje k prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru „Obchvat Kralup nad Vltavou včetně mostu, jako součást aglomeračního okruhu – I. etapa“ (dále jen „záměr“) na životní prostředí ze dne 14. 1. 2019, č. j. 163106/2018/KUSK, a vypořádalo námitky žalobce (dále též „revizní závazné stanovisko“). Takto dle žalobce nezákonně postupoval žalovaný přesto, že v napadeném rozhodnutí vyjádření ministerstva cituje a argumentuje jím. 6. Žalobce dále namítal, že nebyly vypořádány jeho námitky řádně uplatněné před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Dle žalobce je zcela irelevantní případné pozdní doručení námitek, protože nelze k podaným námitkám přistupovat selektivně a vypořádat pouze některé námitky a jiné ponechat bez povšimnutí, jak se to stalo s námitkami žalobce doručenými prvostupňovému orgánu dne 30. 7. 2021. Žalobce trval na tom, že namísto pečlivého prověření a porovnání žalobcem předložených námitek se spisem a dokumentací EIA se prvostupňový orgán pouze obecně a paušálně vyjádřil k námitkám bez bližšího vypořádání jednotlivých námitek. Zcela konkrétní námitky však správní orgány dle žalobce vůbec nevypořádaly. 7. Žalobce dále předestřel jednotlivě své odvolací námitky, uplatněné ve správním řízení v doplněném odvolání ze dne 19. 1. 2022, a namítal, že tyto námitky nebyly přezkoumatelným způsobem vypořádány, a to ani přes výslovný pokyn Nejvyššího správního soudu, obsažený v kasačním rozsudku. Jedná se o námitky, uvedené níže pod body 8 – 15 tohoto rozsudku, směřující proti postupu při vydání stanoviska v dané věci ze dne 16. 5. 2006, č. j. 13940-8-146208/05/OŽP-Zk, a při prodloužení stanoviska EIA až do roku 2023. 8. Jednou dle žalobce z nevypořádaných měla být námitka, že příloha H.2.6. Dopravní prognóza nebyla v rozporu s § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) řádně zveřejněna. Dle textu oznámení nebyly od roku 2004 zveřejněny vůbec žádné přílohy na internetu v informačním systému EIA. Veřejnosti tak není vůbec zřejmé, co tyto přílohy obsahují a k čemu by se měla veřejnost vyjadřovat. Z textu zveřejněného na internetu lze pouze vyčíst, že existuje nezveřejněná příloha H.2.6. Dopravní prognóza předpokládané zátěže v letech 2010, 2020 resp. 2030 zpracovaná společností CityPlan s. r. o., nezveřejněná příloha F.2.1. Rozptylová studie a nezveřejněná příloha F.2.2. Hluková studie. Rovněž nebyl zveřejněn posudek vlivu na krajinný ráz a vizualizace vedení největšího mostního objektu přes údolí Turského potoka, který byl přílohou F.2.8. stanoviska EIA. Tyto přílohy nebyly Krajským úřadem Středočeského kraje (dále jen „KÚSK“) nikdy řádně zveřejněny. KÚSK