16 Af 1/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 Af 1/2023- 61 - text  31 16 Af 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: STAP a.s., IČO 44569599 sídlem Vilémov č.p. 103, 407 80 Vilémov zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2022, č. j 43680/22/5200-11433-710862, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2022, č. j. 43680/22/520011433710862, kterým bylo zamítnuto její odvolání a byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 9. 2019, č. j. 2177449/19/2513-50523-507006 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 143 odst. 1 a 3 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 a podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu uložena povinnost uhradit penále ve výši 20 % doměřené daně. Současně se žalobkyně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Správce daně takto rozhodl prvostupňovým rozhodnutím, jelikož dospěl k závěru, že žalobkyně v případě projektu PR25 – Snížení počtu přestřihů při výrobě zdrhovadlových pasů (dále jen „projekt PR25“) neunesla důkazní břemeno a nepředložila dostatečné důkazní prostředky svědčící o vlastní vývojové činnosti a neprokázala tak splnění podmínek pro odpočet vynaložených nákladů uvedených v § 34b odst. 1 zákona o daních z příjmů. Žaloba 3. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť v průběhu řízení uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení daně. Správce daně zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu týkající se příslušného zdaňovacího období dne 27. 3. 2018 sepsáním protokolu č. j. 728646/18/2513-60563-506810. Tímto dnem začala v souladu s § 148 odst. 3 daňového řádu běžet nová tříletá lhůta pro stanovení daně, která uplynula dne 27. 3. 2021, tedy dříve než žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobkyně v této souvislosti připustila, že za zdaňovací období roku 2013 vykázala daňovou ztrátu, v důsledku čehož je při určování konce lhůty pro stanovení daně za příslušné období nutno zohlednit rovněž § 38r zákona o daních z příjmů, prodlužující lhůtu pro stanovení daně ve vztahu k obdobím, ve kterých bylo možné tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit. Konec této lhůty by tak podle žalobkyně připadl na 1. 7. 2022. Její běh však skončil již zahájením kontroly, protože tímto okamžikem začala v souladu s § 148 odst. 3 daňového řádu běžet lhůta nová. Nehledě na to však i lhůta stanovená podle § 38r zákona o daních z příjmů uplynula dříve, než žalovaný o stanovení daně rozhodl. K tomu žalobkyně dodala, že si je vědoma závěru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2020, č. j. 9 Afs 81/2020-40, publ. pod č. 4056/2020 Sb. NSS, z něhož plyne, že v případě zahájení daňové kontroly týkající se období, v němž mohla být uplatněna daňová ztráta, se délka lhůty pro stanovení daně pro toto období určí jako součet délek lhůt pro stanovení daně podle § 38r zákona o daních z příjmů a podle § 148 odst. 3 daňového řádu. Tento závěr je však podle žalobkyně nesprávný, na což poukazuje i odborná literatura (Lichnovský O. a kol. Daňový řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 616). 4. Smyslem a účelem speciální úpravy lhůty pro stanovení daně uvedené v § 38r zákona o daních příjmů je pouze umožnit správci daně v takto prodloužené době zahájit daňovou kontrolu, nikoli však již zahájenou daňovou kontrolu prodlužovat nad rámec lhůty stanovené v § 148 odst. 3 daňového řádu. Nadto v daném případě nelze přehlédnout, že jen řízení o odvolání trvalo více než tři roky. Sám žalovaný přitom uvádí, že dle interní metodiky finanční správy by jeho délka neměla přesáhnout šest měsíců. Tímto postupem tak žalovaný zcela vyprázdnil smysl a účel prekluze, jímž je, jak plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 493/05, stimulace správce daně k včasnému výkonu jeho práv a povinností. Tímto postupem žalovaný dle žalobkyně zneužil právní názor vyslovený v uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu. Jeho postup tak dle žalobkyně nezasluhuje ochrany. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož v něm žalovaný činí vzájemně protichůdné závěry, které mají za následek jeho vnitřní rozpornost. Žalovaný v něm totiž na jednu stranu dovozuje (jak je patrné z jím citovaných částí bodu 46, 62 a 83 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalobkyně nepředložila orgánům finanční správy potřebné důkazy, které by umožnily věcné posouzení toho, zda žalobkyně v případě projektu PR25 realizovala činnosti výzkumu a vývoje, na druhou stranu v něm dovozuje (jak je zřejmé z jím citovaných částí bodu 57, 63 a 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí a posledního odstavce na str. 12 zprávy o kontrole), že ze skutkového stavu zjištěného na jejich základě plyne, že žalobkyně prováděla pouze inovativní činnost. Takové závěry si však vzájemně odporují. Buď žalobkyně nedoložila důkazní prostředky, a proto nebylo možno posuzovat, zda se jednalo o projekt výzkumu a vývoje pro nedostatek důkazů, nebo důkazní prostředky doložila, avšak z těch vyplývá, že není přítomen ocenitelný prvek novosti a jedná se o pouhou inovativní (rutinní) činnost. Závěry, které žalovaný učinil, jsou proto naprosto nelogické, což je rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, jíž je dokazování v daňovém řízení ovládáno, neboť pro ni jsou příznačné právě logické postupy a úvahy. To potvrzuje i odborná literatura (Baxa J. a kol. Daňový řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, komentář k § 92). 6. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítala, že závěr žalovaného, že v případě projektu PR25 nepředložila dostatečné důkazní prostředky prokazující její tvrzení o realizaci činnosti výzkumu a vývoje, je v rozporu s provedeným dokazováním a je důsledkem neporozumění doloženým důkazním prostředkům. Žalobkyně v rámci řízení podrobně objasnila, co bylo v případě tohoto projektu předmětem výzkumu a vývoje, a předložila řadu důkazů prokazujících, že při něm činnosti výzkumu a vývoje realizovala. Jednalo se o vývoj zcela nového technologického postupu výroby, který obnášel různé proměnné s různými, předem neznámými či minimálně obtížně predikovatelnými, vlivy na dosažení cíle projektu, jímž byl vývoj postupů, které umožní snížení počtu vad při výrobě zdrhovadlových pasů. Tím mělo být také dosaženo snížení počtu přestřihů a umožněna adjustace na Jumbo cívky (dále též „J-cívky“). Projekt se skládal z následujících dílčích částí: (i) nalezení a zhodnocení vlivu teploty a vlhkosti na přetrhy ve výrobě, (ii) nalezení postupů a dosažení technické kondice a parametrů stavů takových, aby bylo možno vyrábět s výrazně nižší přetrhovostí, (iii) zavedení nového materiálu se zvýšenou pevností, (iv) vývoj tvaru a funkce Jumbo cívky. 7. K prokázání vlastní vývojové činnosti žalobkyně doložila vyhlášený projekt PR25, průběžné zápisy z jednání projektového týmu, technickou zprávu, oddělenou evidenci nákladů, účetní doklady a výstupy z účetnictví, přehled charakteru realizovaných činností, aktualizaci kontrolního plánu, plán a realizaci náhradních dílů na generální opravy stavů EC v letech 2016 a 2017, záznam monitorování teploty na dílně, sledování a rozbory vad a produkce na J-cívkách, fotografie Jcívky a J-boxu, záznam vzorování materiálu, výpis sledování vad, katalog vad, zkušební listy příze Weiske, přehledy činností, výkres unašeče Jumbo Tratec, výkres cívky M16058-350-000, které v průběhu odvolacího řízení doplnila o fotografickou dokumentaci teplotního čidla se signalizací, protokol z vyhodnocení zkušebního provozu, vzor výstupu z analýzy vlhkosti na tkalcovně, protokoly ze sledování vad dvou stavů, rozbor meziročního vývoje, protokol z mezioperační kontroly a analýzu druhů vad. 8. Je tedy patrné, že žalobkyně předložila řadu důkazů o průběhu projektu od jeho vyhlášení přes úpravy technologie, provedené činnosti, analýzy, kontroly, testování, hodnocení až po závěrečné kontroly a vyhodnocení. Tvrzení žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nepředložila žádné technické výkresy navržených změn či zlepšení, žádné návrhy technologií či jiné důkazní prostředky, které by jí tvrzenou vývojovou činnost prokazovaly, tak dle žalobkyně zjevně neobstojí. Orgány finanční správy se proto měly předloženými důkazy