175 Ad 11/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 11/2025- 50 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 175 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Deflem ve věci žalobce: J. M., narozený X bytem X zastoupený X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 6. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2025, č. j. X, jímž žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť nezískal potřebnou dobu pojištění. Žaloba 2. V žalobě ve znění jejího doplnění ze dne 26. 6. 2025 žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť byla nesprávně posouzena doba pojištění. Uvedl, že z evidenčního listu a osobního listu důchodového pojištění je zřejmé, že vykonával výdělečnou činnost a byl dlouhodobě veden v evidenci Úřadu práce, což by mělo být počítáno jako náhradní doba podle § 5 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jeho doba pojištění byla více než dostatečná pro vznik nároku na invalidní důchod. Měl tedy za to, že závěr žalované o nesplnění potřebné doby pojištění je v rozporu se skutečností i podklady ve spise. 3. Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní a přezkoumatelné odůvodnění výpočtu potřebné doby pojištění a zcela opomíjí zohlednit doložené skutečnosti, čímž došlo k porušení zásady materiální pravdy a spravedlivého řízení. Současně postup žalované, kterým mu bylo přiznání invalidního důchodu zamítnuto pouze z důvodu formálního nesprávného výpočtu doby pojištění, označil za rozporný s účelem právní úpravy důchodového pojištění a popírající princip právní jistoty a ochrany základních práv. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí. Podrobně zrekapitulovala průběh správního řízení a poukázala na právní úpravu obsaženou v zákoně o důchodovém pojištění. Konstatovala, že pro nárok na invalidní důchod musí být současně splněny dvě podmínky, a to vznik invalidity a získání potřebné doby pojištění. Dodala, že přehled o odpracované době je chronologicky uveden na osobním listu důchodového pojištění ze dne 10. 3. 2025, který je nedílnou součástí prvostupňového rozhodnutí. 5. Žalovaná podotkla, že dne 14. 4. 2014 se žalobce stal invalidním pro invaliditu prvního stupně. Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění 5 roků a zjišťuje se v rozhodném období deseti let před vznikem invalidity. V desetiletém období od 14. 4. 2004 do 13. 4. 2014 žalobce získal pouze 265 dnů pojištění, nikoliv 5 roků doby pojištění. V období posledních 20 let před vznikem invalidity, tedy v období od 14. 4. 1994 do 13. 4. 2014 žalobce získal dobu pojištění v rozsahu 2 212 dnů, tj. 6 roků a 22 dnů pojištění, nikoliv tedy potřebných 10 roků pojištění. 6. Dne 31. 12. 2024 se poté žalobce stal invalidní pro invaliditu třetího stupně. Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění 5 roků a zjišťuje se v rozhodném období deseti let před vznikem invalidity. V desetiletém období od 31. 12. 2014 do 30. 12. 2024 žalobce získal pouze 1 370 dnů pojištění, tj. 3 roky a 276 dnů pojištění, nikoliv 5 roků doby pojištění. V období posledních 20 let před vznikem invalidity, tedy v období od 31. 12. 2004 do 30. 12. 2024 žalobce získal dobu pojištění v rozsahu 1 580 dnů, tj. 4 roky a 120 dnů pojištění, nikoliv tedy potřebných 10 roků pojištění. 7. K námitce žalobce, že byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce České republiky, žalovaná uvedla, že podle § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. 8. Žalovaná uzavřela, že žalobce byl uznán invalidní pro invaliditu prvního stupně s datem vzniku invalidity 14. 4. 2014 a dne 31. 12. 2024 invalidní pro invaliditu třetího stupně. Tímto však splnil pouze jednu ze dvou zákonných podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod, neboť současně nezískal ke dni vzniku invalidity potřebnou dobu pojištění, čímž nenaplnil podmínky ustanovení § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a nárok na invalidní důchod nevznikl. Nezpochybnila, že žalobce byl výdělečně činný a veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. V době od 16. 1. 1994 do 5. 1. 1997, od 8. 6. 2004 do 2. 1. 2011 a od 1. 8. 2011 do 31. 3. 2021 však u žalobce není vykázána žádná doba pojištění, což se negativně promítlo do posouzení podmínky získání potřebné doby pojištění. Připomněla, že účelem informativního osobního listu důchodového pojištění je informovat o době pojištění, kterou žalovaná eviduje ve své evidenci. Jiná je však otázka, jak je tato doba hodnocena v souladu ze zákonnými předpisy, jak je tomu v dané věci v případě zhodnocení doby, po kterou byl žalobce veden jako uchazeč zaměstnání na Úřadu práce, a která byla zhodnocena podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Replika 9. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, v níž namítal, že žalovaná účelově manipuluje s evidencí doby pojištění, když tvrdí, že nesplnil potřebnou dobu pojištění, ačkoli v osobním listu důchodového pojištění eviduje doby výdělečné činnosti (např. roky 1994–1997, 2004–2011, 2011–2021), které však bez doložení důvodů ignoruje. Současně podotkl, že žalovaná nezahájila žádné šetření ani jej nevyzvala k doplnění, ale rozhodla v jeho neprospěch bez možnosti obrany. Tento postup označil za systémově vadný a účelový. 10. Žalobce dále namítal, že žalovaná porušila § 4 odst. 2 zákona č. 582/ 1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci“), § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), čl. 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, neboť neprovedla žádné důkazní šetření, nekomunikovala s ním ve věci nejasnosti v evidenci a pouze vydala rozhodnutí na základě neúplných dat. 11. Směrem k osobnímu listu důchodového pojištění žalobce uvedl, že žalovaná jej označila pouze za informativní dokument, ačkoli jej sama vystavila, poskytla a použila jej při výpočtu důchodu, čímž zpochybnila právní váhu vlastních úředních postupů. Měl za to, že doba pojištění byla řádně naplnění, a i pokud by existovaly dílčí nejasnosti, tak platí zásada v pochybnostech ve prospěch slabší strany. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 13. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno p