4 Ads 92/2008 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 7/2024- 24 - text  7 41 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: Ing. L. M., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 2. 5. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2023 žalovaná zamítla žádost žalobkyně ze dne 5. 12. 2022 o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení č. 29/2003 Sb. m. s. (dále jen „smlouva o sociálním zabezpečení“), neboť žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 2. 5. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaná nezohlednila všechny získané doby pojištění žalobkyně, přestože jí byly předloženy potřebné důkazy. 3. Žalobkyně uvedla, že žalované doložila pracovní smlouvu se společností ARET - LP - CZ s. r. o. (dále jen „ARET“), z níž vyplývá, že byla zaměstnána od 1. 7. 2001 do 31. 3. 2008 na pozici ředitelky organizace v oblasti financí a kontroly s platem 14 000 Kč měsíčně, stanoveným platovým výměrem ze dne 2. 7. 2001. Krajský soud v Ústí nad Labem sice usnesením ze dne 26. 7. 2006, č. j. 45 K 61/2002-610, vyhlásil na majetek společnosti ARET konkurz, pracovní poměr žalobkyně však trval do 31. 3. 2008, kdy byl ukončen dohodou se správcem konkurzní podstaty. Žalobkyni byl vystaven zápočtový list potvrzující její zaměstnání od 1. 7. 2002 do 31. 3. 2008. Žalobkyně podotkla, že zápis na zápočtovém listu „důchodové pojištění nezhodnoceno“ učinil úředník pobočky Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov a neměl by sloužit jako podklad pro rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, případně pro výpočet celkových dob pojištění. Žalobkyně uvedla, že byla účastna důchodového pojištění, neboť byla účastna nemocenského pojištění, což vyplývá z potvrzení o pracovní neschopnosti, a to v období od 6. 9. 2006 do 5. 10. 2007 a od 19. 11. 2007 do 11. 2. 2008. Podle žalobkyně však uvedené doby nebyly započteny do celkové doby pojištění, přestože se dny pracovní neschopnosti mají započítat do doby důchodového pojištění. Případné nezaplacení pojistného ze strany zaměstnavatele nelze podle žalobkyně přičítat k tíži zaměstnance, tedy tím není dotčena její účast na nemocenském a důchodovém pojištění. Proto měla být žalobkyni do celkové doby pojištění započtena doba, po kterou trval její pracovněprávní vztah se společností ARET. 4. Dále žalobkyně nesouhlasila s neuznáním doby pojištění získané na Ukrajině v období od 1. 8. 1983 do 8. 7. 1987, která jí nebyla uznána kvůli sdělení Penzijního fondu Ukrajiny, podle něhož doba zaměstnání získaná mimo území Ukrajiny nebyla započtena do celkové doby zaměstnání v souladu s čl. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení. Zdůraznila, že se na ni tato smlouva vztahuje, neboť naplňuje její čl. 3 písm. a) – je občankou Ukrajiny a vztahují se na ni veškeré platné předpisy Ukrajiny v oblasti sociálního zabezpečení. Podle žalobkyně Ukrajina s ohledem na mezinárodní dohody započítává doby zaměstnání získané na území bývalých států Svazu sovětských socialistických republik, a proto by měla Česká republika s ohledem na čl. 14 smlouvy o sociálním zabezpečení uvedené doby pojištění započítané na Ukrajině rovněž započítat. Dále žalobkyně uvedla, že podle zákona Ukrajiny č. No1058-IV ze dne 9. 7. 2003 o sociálním zabezpečení se veškeré doby pojištění do roku 2004 prokazují tzv. pracovní knížkou. Žalobkyně pracovní knížku žalované předložila. Z ní podle žalobkyně vyplývá, že byla v období od 1. 8. 1983 do 8. 7. 1987 zaměstnána. Žalobkyně podotkla, že pokud by doba pojištění za toto období nebyla započtena, jelikož se nejednalo o zaměstnání na území Ukrajiny, ale o zaměstnání podle zákonů Svazu sovětských socialistických republik, vznikla by právní mezera, neboť fakticky by se její odpracovaná léta nemohla započítat podle žádného právního předpisu. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v souvislosti s předchozí žádostí žalobkyně o starobní důchod z roku 2018 obdržela od ukrajinského nositele pojištění formulář UA/CZ 001, kterým byla potvrzena doba pojištění žalobkyně od 1. 9. 1975 do 18. 7. 1983, od 8. 9. 1987 do 12. 9. 1988, od 3. 10. 1988 do 10. 7. 1991, od 5. 5. 1992 do 31. 5. 1993 a od 7. 6. 1993 do 17. 7. 1995. V bodu 9.3 ukrajinský nositel pojištění uvedl, že doba zaměstnání, kterou žalobkyně získala mimo území Ukrajiny (vojenský útvar v zahraničí) v době od 1. 8. 1983 do 8. 7. 1987 není započtena do celkové ukrajinské doby zaměstnání v souladu s čl. 2 bodu 3 smlouvy o sociálním zabezpečení. Podle žalované ukrajinský nositel pojištění uvedl, že bývalé vojenské útvary, které se nacházely v zahraničí, byly přímo podřízeny Ministerstvu obrany Svazu sovětských socialistických republik. Pracovní vztahy, které vznikly v těchto vojenských útvarech, se řídily zákoníkem práce Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně nesplnila podmínku získání potřebné doby pojištění 35 let, neboť získala pouze 25 let a 50 dnů doby pojištění. Žalovaná připomněla, že smlouva o sociálním zabezpečení vstoupila v platnost dne 1. 4. 2003. K tomuto dni měla žalobkyně trvalý pobyt na území České republiky, a proto se podle čl. 39 odst. 4 smlouvy o sociálním zabezpečení veškeré doby pojištění před tímto datem získané na území Ukrajiny podle ukrajinských právních předpisů, potvrzené ukrajinským nositelem pojištění na příslušném formuláři, považují za české doby pojištění. Podle žalované žalobkyní předložená pracovní knížka slouží toliko jako podklad pro ukrajinského nositele pojištění při hodnocení doby pojištění, nikoli jako samostatný doklad prokazující dobu pojištění při rozhodování žalované. Pokud by jej žalovaná vzala jako relevantní doklad pro posouzení doby pojištění, postupovala by v rozporu se smlouvou o sociálním zabezpečení, neboť pouze ukrajinský nositel pojištění má právo posoudit, zda doby zaměstnání uvedené v pracovní knížce jsou zároveň i dobami pojištění. Jestliže ukrajinský nositel pojištění dobu působení žalobkyně u vojenského útvaru mezi roky 1983 a 1987 nepotvrdil na formuláři UA/CZ 001, nemůže být daná doba zhodnocena pro účely nároku na starobní důchod. Své námitky měla žalobkyně adresovat ukrajinskému nositeli pojištění. 7. K nezhodnocení doby pojištění v souvislosti se zaměstnáním u společnosti ARET žalovaná uvedla, že v její evidenci jsou založeny evidenční listy důchodového pojištění vyhotovené zaměstnavatelem ARET za dobu od roku 2001 do roku 2008. Z uvedeného období byla žalobkyně účastna důchodového pojištění pouze v době od 1. 7. 2001 do 30. 6. 2002 a v době od 1. 1. 2003 do 30. 11. 2003. Navazující evidenční listy za kalendářní roky 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008 účast na nemocenském a důchodovém pojištění neprokazují. Žalovaná podotkla, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplynulo, že společnost ARET vznikla dne 27. 6. 2001. Členy statutárního orgánu byla žalobkyně a P. M. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2011 byl zrušen konkurz na majetek společnosti ARET, neboť majetek podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkurzu. K zániku společnosti ARET a funkce žalobkyně jako jednatelky došlo dne 17. 8. 2011. Žalovaná podotkla, že žalobkyně ve funkci jednatelky odpovídala za chod společnosti, řídila ji, zastupovala ve všech záležitostech souvisejících s podnikáním, vykonávala jménem společnosti všechny právní úkony a byla zodpovědná za vedení účetnictví. V uvedeném období pouze v době od 1. 7. 2001 do 30. 6. 2002 a od 1. 1. 2003 do 31. 11. 2003 byla žalobkyně účastna nemocenského a důchodového pojištění. Ve zbývajícím období nebylo odvedeno pojistné, a proto nebylo možné danou dobu považovat za dobu pojištění (§ 11 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění). 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Replika žalobkyně 9. V replice žalobkyně podotkla, že v důsledku neuznání sporných dob pojištění jí nebyl přiznán starobní důchod, případně bude v budoucnosti nižší. K období zaměstnání u společnosti ARET, za které nebylo odvedeno pojistné, podotkla, že žalovaná nerozlišuje mezi zaměstnancem v pracovním poměru a jednatelem společnosti. Uvedla, že žalované předložila pracovní smlouvu a že pracovněprávní vztah potvrdil i správce konkursní podstaty. Neplacení pojistného zaměstnavatelem nemohlo jít k tíži žalobkyně jako zaměstnankyně. Dále konstatovala, že doby pojištění získané na Ukrajině měly být uznány v souladu s pracovní