5 As 194/2014 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 9/2024- 36 - text  7 54 Ad 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: Bc. M. Š., narozený X bytem X proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ve znění jejího doplnění domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2024, č. j. X, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2024 č. j. X, kterým bylo podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), rozhodnuto o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby žalobce dnem 17. 5. 2024. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve nastínil skutkový stav a dosavadní průběh řízení. Uvedl, že od 4. 5. 2023 trvala jeho dočasná pracovní neschopnost. Zdůraznil, že žádost o výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby, tj. po 17. 5. 2024, podal počátkem dubna na doporučení svého ošetřujícího lékaře. V rámci správního řízení byl 13. 5. 2025 vypracován posudek o zdravotním stavu žalobce; podle posudkového lékaře byl jeho stav stabilizovaný. Následným správním rozhodnutím nebyla žalobci výplata nemocenské po uplynutí podpůrčí doby přiznána a jeho ošetřující lékař rozhodl o ukončení jeho dočasné pracovní neschopnosti, aniž by mu toto rozhodnutí oznámil. Žalobce poukazoval na to, že tomuto kroku nepředcházelo zlepšení jeho zdravotního stavu, což doložil lékařskou zprávou ze dne 31. 5. 2024. 3. Závěry posudku o zdravotním stavu ze dne 13. 5. 2024 žalobce označuje za nepřezkoumatelné, neboť z posudku není zřejmé, jakým způsobem posudkový lékař jednotlivé podklady vyhodnocoval. Cituje přitom jeden z podkladů, který měl posudkový lékař k dispozici – zprávu odborného lékaře v oboru neurologie ze dne 28. 3. 2024, dle které byla žalobcova prognóza spíše nepříznivá a nebylo namístě očekávat zlepšení stavu. Zde žalobce spatřuje rozpor mezi závěry posudku a jeho podklady. 4. Napadenému rozhodnutí pak žalobce vytýkal, že se nezabývalo prvostupňovým rozhodnutím č. j. LPS/2024/1885-TP-CSSZ ze dne 13. 5. 2024, zejména tím, že nevykazuje znaky rozhodnutí dle správního řádu (např. v něm chybí poučení). Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná se nejprve vyjádřila k námitce ohledně ukončení žalobcovy dočasné pracovní neschopnosti. Uvedla, že ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebylo předmětem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Žalovaná obecně konstatovala, že rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je ošetřující lékař povinen předat pojištěnci dle § 61 odst. 1 písm. d) zákona o nemocenském pojištění v den, kdy bylo rozhodnutí vydáno. Postup při nesouhlasu pojištěnce s rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti upravuje § 49 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“). 6. Žalovaná uvedla, že žalobcově žádosti o výplatu nemocenské po uplynutí základní podpůrčí doby dnem 17. 5. 2024 nebylo vyhověno z důvodu stabilizace žalobcova zdravotního stavu, neboť byl předpoklad nabytí pracovní schopnosti od 18. 5. 2024, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobcova dočasná pracovní neschopnost trvala dobu delší než 180 dní a po skončení tzv. ochranné lhůty byla jeho pracovní schopnost posuzována nejen s ohledem na pojištěnou činnost, tedy na konkrétní pracovní zařazení, které žalobce před svou dočasnou pracovní neschopností vykonával, ale i s ohledem na schopnost plnění povinnosti uchazeče o zaměstnání. Žalobcův stav byl v tomto smyslu posouzen místně příslušným lékařem I. instance. Ten vydal posudek, který byl v řízení podle § 27 zákona o nemocenském pojištění závazným stanoviskem ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Žalovaná dále uvedla, jaké požadavky zákon na závazná stanoviska klade a konstatovala, že lékařský posudek ze dne 13. 5. 2024 tyto požadavky naplnil. 7. Zdůraznila, že žalobce posudek ze dne 13. 5. 2025 zaměňuje za rozhodnutí správního orgánu a ohledně přezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí se odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně na poslední odstavec strany 2. Vysvětlila, proč v druhostupňovém řízení nebylo přistoupeno k posuzování žalobcova zdravotního stavu. V mezičase od podání žádosti do vydání napadeného rozhodnutí ztratil žalobce základní předpoklad pro přiznání výplaty nemocenské, kterým je dočasná pracovní neschopnost. Tu však žalobcův ošetřující lékař ukončil ke dni 17. 5. 2024. Pokud tedy skončila žalobcova pracovní neschopnost před uplynutím podpůrné doby, nebylo mu ani možné v souladu s § 23 zákona o nemocenském pojištění přiznat výplatu nemocenské po uplynutí podpůrné doby. Přezkoumání zdravotního stavu žalobce v odvolacím řízení nemohlo za této situace výsledek řízení zvrátit. Replika žalobce 8. V replice žalobce uvedl, že o vyjádření a nedoporučení praktického lékaře MUDr. T. ze dne 19. 4. 2024 se dozvídá teprve na základě vyjádření žalované k žalobě. Je dle žalobce s podivem, že toto vyjádření praktického lékaře je vydáno dne 19. 4. 2024, tedy 3 dny po podání žádosti žalobce o prodloužení podpůrčí doby, kterou podal po konzultaci právě se svým praktickým lékařem. Žalobce nerozumí tomu, proč nebyl již v dubnu informován o tomto vyjádření praktického lékaře a nebyl ani informován o ukončení dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalobce zdůraznil, že neprodloužením podpůrčí doby a naopak náhlým ukončením dlouhodobé pracovní neschopnosti bez argumentace, proč byla ukončena, se dostal do finančních potíží, jelikož trh práce ve velké míre nerespektuje jeho pracovní omezení a hledat pracovní místo vyžaduje mnohem více času a úsilí než u zdravého jedince. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.‏“) bez jednání, neboť žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 10. Žaloba není důvodná. 11. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Žalobce – v pracovní neschopnosti od 4. 5. 2023 – podal dne 6. 4. 2024 žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dle § 27 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Zdravotní stav žalobce posoudil MUDr. R. K., lékař Institutu posuzování zdravotního stavu; ten v posudku ze dne 13. 5. 2024, č. j. LPS/2024/1885-TP_CSSZ, konstatoval, že žalobcův zdravotní stav je stabilizovaný a po uplynutí podpůrčí doby je předpoklad nabytí pracovní schopnosti, a to i k jiné než posuzované zdravotní činnosti. Územní správa sociálního zabezpečení rozhodla dne 16. 5. 2024, že se žalobci nepřiznává výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dne 17. 5. 2024. Žalobce podal dne 31. 5. 2024 proti tomuto rozhodnutí odvolání. Ke dni 17. 5. 2024 byla žalobci ošetřujícím lékařem MUDr. J. T. ukončena pracovní neschopnost, a to rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ze dne 15. 5. 2024. 12. Soud předně zdůrazňuje, že rozhodnutí praktického lékaře žalobce MUDr. T. ze dne 15. 5. 2024 o ukončení dočasné pracovní neschopnosti není předmětem tohoto soudního řízení, a soud se tak tímto rozhodnutím nemohl zabývat. Lze pak pouze obecně podotknout, že nesouhlasil-li žalobce s ukončením dočasné pracovní neschopnosti, měl možnost postupovat podle § 59 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění ve spojení s § 49 zákona o specifických zdravotních službách a podat návrh na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti u ošetřujícího lékaře. To ovšem žalobce neučinil, což je skutečnost, která je pro posouzení celé věci rozhodná. 13. Soud k věci uvádí, že nemocenské je peněžitou dávkou poskytovanou v rámci systému nemocenského pojištění s cílem nahradit započitatelný příjem pojištěnce, jenž by uznán dočasně práce neschopným. Podle § 23 zákona o nemocenském pojištění má nárok na nemocenské pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní. Obligatornost poskytování této dávky je omezena tzv. podpůrčí dobou, což je doba, po kterou má být dávka vyplácena a která v případě nemocenského začíná 15 kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; takto časov