Z rozhodnutí: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci…
59 A 14/2025- 190 - text
59 A 14/2025 - 190
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci
žalobkyně: X
bytem X
zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Votrubou
sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec
proti
žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj
sídlem 1. máje 97, 460 02 Liberec
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. 1203734/24/2601-51522-502788 a ze dne 7. 1. 2025, č. j. 1238844/24/2601-51522-502788
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2025, č. j. 1203734/24/2601-51522-502788, bylo rozhodnuto o námitce žalobkyně proti vyrozumění žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. 1083774/24/2601-51522-502788, o úroku z prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2025, č. j. 1238844/24/2601-51522-502788, bylo rozhodnuto o námitce žalobkyně proti vyrozumění žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. 1083810/24/2601-51522-502788, o úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011.
2. V odůvodnění vyrozumění žalovaný popsal, že žalobkyni v souvislosti s doměřenou daní z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 102 765 Kč vznikla povinnost uhradit úrok z prodlení ve výši 54 686 Kč a úrok z neoprávněného jednání správce daně a úrok z nesprávně stanovené daně ve výši 131 462 Kč. Vznik této povinnosti spojoval s aplikací § 124a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, dle kterého dojde-li v řízení o kasační stížnosti ve správním soudnictví ke zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě bylo žalovaným vydáno nové rozhodnutí, stává se toto rozhodnutí neúčinným dnem nabytí právní moci nového rozhodnutí krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo ve kterém dojde ke změně právního názoru oproti zrušenému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. V dané věci totiž došlo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2024, č. j. 6 Afs 252/2021-68, ke zrušení rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2021, č. j. 59 Af 3/2021-43. Novým rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2024, č. j. 59 Af 3/2024-69, byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 12. 2020, č. j. 45170/20/5200-10422-711473. Právní mocí tohoto rozsudku se v souladu s § 124a daňového řádu, stalo dne 2. 9. 2024 neúčinným rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 2. 2022, č. j. 6627/22/5200-10422-711473, kterým byl zrušen dodatečný platební výměr ze dne 9. 7. 2013, č. j. 872803/13/2601-24802-505715, a řízení bylo zastaveno. Zároveň došlo k „obživnutí“ rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 12. 2020, č. j. 45170/20/5200-10422-711473, kterým byla potvrzena doměřená daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 102 765 Kč.
3. Proti oběma vyrozuměním podala žalobkyně obsahově podobné námitky jako v podané žalobě. O nich rozhodl žalovaný napadenými rozhodnutími. Ve vztahu k námitce nesprávné aplikace § 124a daňového řádu žalovaný uvedl, že po zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 12. 2020, č. j. 45170/20/5200-10422-711473, je povinen postupovat v souladu s tímto ustanovením. Podle § 124a daňového řádu se rozhodnutí vydané správcem daně na základě zrušeného rozsudku krajského soudu stává neúčinným dnem nabytí právní moci nového rozsudku krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo v němž dojde ke změně právního názoru oproti původnímu zrušenému rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 2. 2022 se stalo neúčinným okamžikem nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, čímž se obnovily účinky rozhodnutí ze dne 14. 12. 2020. V další části odůvodnění žalovaný shrnul všechny skutečnosti, které mohly mít vliv na běh lhůty pro stanovení daně. Uzavřel, že doměřená daňová povinnost byla žalobkyni předepsána ve stanovené lhůtě, která uběhla dne 2. 4. 2022. Ve vztahu k námitkám procesního charakteru žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2024, č. j. 59 Af 3/2024-69, v němž bylo uvedeno, že vytýkané vady byly žalovaným i Odvolacím finančním ředitelstvím napraveny.
I. II. Žaloba
2. Podanou žalobou se žalobkyně původně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Na výzvu soudu změnila typ žaloby a petit tak, že požadovala zrušení obou napadených rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň požadovala uhradit náhradu nákladů řízení.
3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci
§ 124a daňového řádu. Odvolací finanční ředitelství nevydalo zrušující rozhodnutí ze dne 24. 2. 2022 v souladu s právním názorem vysloveným krajským soudem v jeho rozhodnutí (pozn. soudu: rozsudek ze dne 22. 7. 2021, č. j. 59 Af 3/2021-43), které by bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Krajský soud nevyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 7. 2021 žádný závazný právní názor, ale pouze konstatoval porušení procesních práv žalobkyně. Odvolací finanční ředitelství navíc podle rozsudku krajského soudu nepostupovalo, když neučinilo žádný úkon k zahájení, průběhu či dokončení kontroly, ale pouze řízení zastavilo a zrušilo rozhodnutí prvostupňového správce daně. Zároveň vyslovilo nepodloženou domněnku, že by nebylo možné kontrolu ukončit v zákonem stanovených lhůtách. Žádný právní názor nevyslovil ani Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku (pozn. soudu: rozsudek ze dne 16. 5. 2024, č. j. 6 Afs 252/2021-68). Zrušující rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 2. 2022 je dle žalobkyně třeba považovat za řádně vydané a účinné.
4. Žalobkyně dále tvrdila, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 12. 2020 je nutné považovat za nicotné, neboť bylo vydáno až po uplynutí zákonných lhůt pro jeho vydání.
5. Žalobkyně dále namítala, že platební výměr ze dne 9. 7. 2013, č. j. 872803/13/2601-24802- 505715, nemá účinky doručení a nelze k němu přihlížet. Je tomu tak proto, že jí nebyl nikdy doručen do datové schránky. Žalobkyně jej totiž nalezla v poštovní schránce až v prosinci 2015 a ihned proti němu podala odvolání. Správce daně o tomto odvolání rozhodl sdělením k odvolání ze dne 17. 2. 2016, č. j. 177553/16/2601-51522-507384. Podle žalobkyně mělo sdělení účinky rozhodnutí o odvolání. Pokud tedy Odvolací finanční ředitelství vydalo dne 14. 12. 2020 další rozhodnutí, rozhodlo v téže věci již podruhé.
III. Vyjádření žalovaného
6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl, že § 124a daňového řádu byl aplikován správně. Připomněl přitom průběh řízení a konstatoval, že dne 2. 9. 2024 nabyl právní moci rozsudek krajského soudu ze dne 27. 8. 2024, č. j. 59 Af 3/2021-69, vydaný v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2024, č. j. 6 Afs 252/2021-68. Tím se rozhodnutí o odvolání ze dne 24. 2. 2022, č. j. 6627/22/5200-10422-711473, stalo ve smyslu § 124a daňového řádu ke dni 2. 9. 2024 neúčinným a došlo k „obživnutí“ rozhodnutí o odvolání ze dne 14. 12. 2020, č. j. 45170/20/5200-10422-711473, kterým odvolací orgán potvrdil doměřenou daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 102 765 Kč.
7. Podle žalovaného rovněž nedošlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně. Vyjmenoval přitom jednotlivé úkony mající vliv na běh lhůty a dospěl k závěru, že lhůta pro stanovení daně uběhla
2. 4. 2022 uplynutím objektivní desetileté lhůty v souladu s ustanovením § 148 odst. 5 daňového řádu. Rozhodnutí o odvolání ze dne 14. 12. 2020, č. j. 45170/20/5200-10422-711473, bylo vydáno a nabylo právní moci ve lhůtě pro stanovení daně. Žalovaný citované rozhodnutí nepovažoval za nicotné, odkázal přitom na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2024, č. j. 59 Af 3/2021-69, kterým bylo rozhodnutí ze dne 14. 12. 2020 přezkoumáno a jeho nicotnost shledána nebyla.
8. Ve vztahu k namítané neúčinnosti doručení dodatečného platebního výměru ze dne 9. 7. 2013, č. j. 872803/13/2601-24802-505715, žalovaný zrekapituloval průběh řízení a vysvětlil, že se žalobkyně s obsahem písemnosti seznámila dne 21. 12. 2015. Žalovaný dále uvedl, že sdělením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 177553/16/2601-51522-507384, reagoval na podání žalobkyně učiněné dne 19. 1. 2016 a konstatoval v něm, že podání neposoudil jako odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 9. 7. 2013, č. j. 872803/13/2601-24802-505715. V rámci dalšího řízení však bylo toto podání žalobkyně zpětně posouzeno jako odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, o kterém odvolací orgán řádně rozhodl rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018