7 As 73/2024 — Nejvyšší správní soud

59 A 55/2024- 72 - text  59 A 55/2024 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Bc. Petry Netoličkové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: Město Raspenava sídlem Fučíkova 421, Raspenava zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Douskem sídlem 8. března 21/13, Liberec 5 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 za účasti: Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2024, č. j. KULK 52096/2024 OSH 138/2024/280.9/Fr takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 3. 7. 2024, č. j. KULK 52096/2024 OSH 138/2024/280.9/Fr, a rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant ze dne 17. 1. 2024, č. j. PDMUFT 1577/OD/Bus p. zn. MUF 1378/2023/OD/Bu-010, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, k rukám advokáta Mgr. Jiřího Douska, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k jeho odvolání částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 17. 1. 2024, č. j. PDMUFT 1577/OD/Bus p. zn. MUF 1378/2023/OD/Bu-010. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 37a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, k žádosti osoby zúčastněné na řízení Správy železnic, státní organizace (dále jen „Správa železnic“), rozhodnuto o zrušení železničního přejezdu P2839 v žkm 182,734 trati Liberec – Zawidów na pozemku p. č. 216/1 v k. ú. Raspenava, obec Raspenava, který se kříží s veřejně přístupnou účelovou komunikací, se stanovením podmínek pro zrušení přejezdu, a to v souladu se závazným stanoviskem Policie České republiky. 3. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně označení závazného stanoviska Policie ČR, které bylo uvedeno ve výrokové části rozhodnutí, uvedením data vydání 27. 9. 2023 a počátečních číslic čísla jednacího. II. Žaloba 4. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že ze strany správních orgánů nebyla zkoumána a prověřena vhodnost jiné přístupové varianty. Protože neproběhlo místní šetření či ústní projednání, od jejichž provedení lze upustit pouze ve výjimečných případech (žalobce se dovolával odborné literatury ve vztahu k možnosti stavebního úřadu), nebylo možné prověřit tvrzení Správy železnic. Ačkoli žalobce navrhoval ústní jednání a místní šetření, správní orgán jeho návrhům nevyhověl. Tím byla porušena práva, která jsou stanovena v § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalovaný se pak v napadeném rozhodnutí s důkazními návrhy žalobce nevypořádal, porušil tak povinnost plynoucí z § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce dále uvedl, že chtěl prokázat poměry v daném okolí a skutečnost, že neexistuje jiná vhodná trasa, zejména nikoliv však výlučně v případě mimořádných událostí (povodeň). V této souvislosti poukázal na stanovisko starosty ze dne 4. 12. 2023. Žalobce shrnul, že žalovaný se nevypořádal s námitkou, že v případě mimořádné události nebude existovat přístupová pozemní komunikace ve směru od Liberce, nezkoumal vhodnost alternativní vybrané trasy, neprovedl navržené důkazy a rozhodnutí řádně neodůvodnil. 5. V dalším žalobním bodu se žalobce vymezil proti výkladu, který žalovaný zastával ve vztahu k § 37a zákona o pozemních komunikacích. Jestliže uvedené ustanovení stanoví jako požadavek využití jiné vhodné trasy – pozemní komunikace, pak je nutné, aby správní orgán ověřil vhodnost a možnost dané trasy. Toto správní orgán neučinil, k tomu měla a mohla sloužit dopravně technická varianta, tedy dokument potvrzující řádný stavebně technický stav pozemní komunikace jiné vhodné trasy. Takový dokument žadatel nepředložil, součástí žádosti byla pouze mapa. Podle žalobce tak správní orgán nezhodnotil důsledně náhradní trasu, zejména nezohlednil mimořádné situace jako např. povodně, když Policii ČR přísluší posuzovat vhodnost náhradní trasy pouze co do bezpečnosti. Svým postupem správní orgán porušil legitimní očekávání žalobce ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu a právo na spravedlivý proces, žalobce odkazoval na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03. 6. S uplatněnými námitkami podle žalobce souvisí námitka, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, tím správní orgány porušily zásadu materiální pravdy ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Žalobce již v odvolání žádal zdůvodnění bezpečnosti náhradní trasy v případu mimořádných událostí s ohledem na záplavovou oblast, otázka bezpečnosti měla být řešena i v tomto kontextu. Bylo nutné zkoumat vhodnost jiné trasy a místní poměry obyvatel a jejich přístup k nemovitostem a vážit jejich zájmy. Žalobce se dovolával závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 18/2019-85, dle kterého silniční správní úřad zohlední, zda zrušením přejezdu nedojde k nepřiměřenému zásahu do práv vlastníků přilehlých nemovitostí, jakož i k míře prodloužení přístupových cest k těmto nemovitostem. Žalobce se dále odvolával na odborný článek Kanceláře veřejného ochránce práv. Namítal, že správní orgán zjistil vadně okruh účastníků, účastníky řízení měly být ti občané, jejichž práv se může rozhodnutí týkat. Uvedl, že někteří občané se v této souvislosti obraceli i na Ministerstvo dopravy, a upozornil na podnět k přezkumu paní Ivy Kupcové. I k tomu mělo sloužit místní šetření. Žalobce citoval rovněž závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 71/2022-51, a zdůraznil, že závazné stanovisko Policie ČR se musí týkat bezpečnosti pro uživatele alternativní trasy, ona vhodnost pak vybízí silniční správní úřad k tomu, aby optikou místních věc hodnotil podrobněji a mohl reagovat na vybraná místní specifika. V napadeném rozhodnutí však polemika či argumentace, která se týká vhodnosti trasy, nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva jiných osob či znemožnění obslužnosti některých pozemků a poměřování vhodnosti či nevhodnosti odstranění přejezdu, a to ve vztahu k veřejnému zájmu i zájmu konkrétních vlastníků, chybí. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, eventuálně aby zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení tomuto správnímu orgánu. Požadoval, aby mu byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rušení železničních přejezdů upravuje zákon o pozemních komunikacích v § 37a, dle kterého příslušný správní úřad povolí zrušení přejezdu na základě žádosti a splnění podmínek a závazných stanovisek drážního správního úřadu a Policie ČR. Vzhledem k tomu že tyto podmínky byly splněny, potvrdil žalovaný rozhodnutí o zrušení železničního přejezdu. IV. Vyjádření Správy železnic – osoby zúčastněné na řízení 9. Správa železnic s argumentací žalobce nesouhlasila. Zákon neukládá správnímu orgánu provedení místního šetření ani ústního jednání. Z důvodové zprávy k zákonu č. 403/2020 Sb. vyplývá, že skutečnosti rozhodné pro posouzení věci budou silničnímu správnímu úřadu známy z jeho vlastní činnosti, případně budou vyplývat ze závazných stanovisek. Tvrzení žalobce, že správní orgán může od ústního jednání a místního šetření upustit pouze ve výjimečných případech, je v rozporu s § 49 odst. 1 správního řádu. Pokud se žalobce dovolával omezených možností stavebního úřadu, přehlíží, že napadené rozhodnutí je vydáváno v rámci řízení vedeného podle zákona o pozemních komunikacích a správního řádu, nikoli podle již zrušeného stavebního zákona. Žalobce se dále mýlí, pokud namítá, že správní orgán nesprávně zjistil okruh účastníků řízení. Žadatel o zahájení řízení nemusí tvrzené skutečnosti dokazovat, jestliže se k nim závazným stanoviskem vyjadřují dotčené orgány. 10. Z § 37a zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že silniční správní úřad povolí zrušení přejezdu na žádost provozovatele dráhy, pokud jsou splněny uvedené podmínky. Splnění těchto podmínek posuzují dotčené orgány formou závazného stanoviska. Zákon nově stanoví kritéria, při jejich splnění silniční správní úřad zrušení přejezdu povolí. Tímto kritériem je především existence vhodné trasy, ta bude posuzována zejména s ohledem na stavebně technický stav pozemních komunikací, hustotu provozu, kapacitu a intenzitu provozu. Dalším kritériem je délka trasy a posledním kritériem, že přejezd nebude s nižším stupněm zabezpečení. Z důvodové zprávy vyplývá, že pokud dotčené orgány ve svých závazných stanoviscích vyhodnotí, že jsou splněny podmínky uvedené v § 37a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy že existuje jiná vhodná trasa, kte