59 A 64/2022 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 A 64/2022- 198 - text  59 A 64/2022 - 198 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec za účasti osoby na řízení zúčastněné: CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 381/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 25181/2022-OSŘ takto: I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor, stavebního úřadu a úřadu územního plánování (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. SU 937/2019-15744/B/Sto, č. j. MUNO 38440/2021. Tímto prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně dodatečně povolil stavbu a stanovil podmínky pro dokončení stavby rodinného domu, vodovodní přípojky, přípojky splaškové kanalizace, přípojky elektro a oplocení na pozemcích p. č. XA, p. č. XB a p. č. XC v k. ú. X u X. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval průběh správního řízení s tím, že stavebník – společnost 5 v jednom s.r.o. požádal o dodatečné povolení již rozestavěné, výše popsané stavby rodinného domu. Stavební úřad věc náležitě projednal s účastníky a dotčenými orgány, rozhodoval na základě autorizovanými osobami zpracovaných podkladů. Dle žalovaného byly splněny podmínky pro dodatečné povolení předmětné stavby. Souhlas sousedů není zákonnou podmínkou pro vydání (dodatečného) stavebního povolení. K odvolací námitce absence udělení výjimky z odstupové vzdálenosti stavby od společné hranice s pozemkem p. č. XD žalovaný uvedl, že v daném případě se neuplatní dvoumetrový odstup dle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., nýbrž je třeba aplikovat § 25 odst. 4 téže vyhlášky, kdy vzájemný odstup stavby pro bydlení a sousední nebytové stavby řadových garáží musí být roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 12. 2. 2019 byla povolena výjimka z § 25 odst. 4 uvedené vyhlášky pro snížení řešené odstupové vzdálenosti na 2,5 m. K další námitce žalovaný dodal, že v rozhledovém poli při výjezdu z komunikace na pozemku p. č. XD na místní komunikaci Dobrovského nebrání žádná překážka. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí nerespektuje zákonná ustanovení týkající se dodatečného povolení stavby, nerespektuje námitky podané v odvolacím řízení, je svévolné a nepřesvědčivé. Správní orgán I. stupně rozhodoval mj. na základě vyjádření společností Severočeské vodovody a kanalizace a.s., GasNet Služby, s.r.o., CETIN a.s. a ČEZ Distribuce, a.s. Jejich vyjádření však měla omezenou platnost, která vypršela ještě před rozhodnutím stavebního úřadu. Tato vyjádření proto neměla být brána v potaz. Předmětná stavba je také umístěna na cizím pozemku, resp. v nepovolené odstupové vzdálenosti od sousedního pozemku. Správní orgány se nezabývaly skutečností, že odstupová vzdálenost stavby je 0–1 m od společné hranice s pozemkem p. č. X a že dle tvrzení žalobce zasahuje či po dokončení stavby bude zasahovat do prostoru tohoto pozemku. Pokud o této výjimce nebylo rozhodnuto, je rozhodnutí o povolení jiných výjimek nicotné, a nelze tedy vydat stavební povolení. Napadené rozhodnutí správního orgánu je zatíženo také dalšími procesními i věcnými pochybeními, pro něž je třeba je odstranit. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný vyslovil podezření, že žaloba byla podána opožděně. Pokud jde o věc samu, žalovaný ohledně výjimky z odstupové vzdálenosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K otázce platnosti vyjádření správců sítí uvedl, že žalobce překračuje rozsah námitek, které je vedlejší účastník stavebního řízení oprávněn vznášet, neboť není splněna podmínka zásahu do vlastnického nebo jiného věcného práva. 5. Žalobce na vyjádření žalovaného krátce reagoval v tom smyslu, že žalovaný se proti žalobě v podstatě nijak nebrání. Nadále hájí stavbu na cizím pozemku a nevadí mu, že k povolení stavby chybí účinná vyjádření dotčených správních orgánů. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Podanou žalobu soud posoudil jako včasnou, když byla původně podána u Okresního soudu v České Lípě, který řízení o ní zastavil usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 37 Nc 15103/2022-21, a následně byla v jednoměsíční lhůtě podána u zdejšího soudu. 7. Z předloženého spisového materiálu soud zjistil, že stavebník 5 v jednom s.r.o., jako právní nástupce původních vlastníků stavby – manželů X, vůči nimž bylo původně zahájeno řízení o odstranění stavby, podal dne 16. 7. 2019 u stavebního úřadu žádost o vydání dodatečného povolení stavby. Žádost byla v průběhu řízení doplňována a projednána při ústním jednání. Žalobce již v námitkách uplatněných před správním orgánem I. stupně hovořil o nesplnění odstupové vzdálenosti stavby od cizího pozemku. Z předloženého spisového materiálu Městského úřadu Nový Bor je rovněž zřejmé, že správní orgán I. stupně v samostatném řízení zahájeném na podkladě žádosti stavebníka mj. povolil výjimku z ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, tak, že stavba předmětného domu smí být umístěna ve vzdálenosti 2,5 m od stavby řadové garáže na sousedním pozemku. Toto rozhodnutí pak k odvolání žalobce potvrdil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 15. 7. 2019, č. j. KULK 47135/2019. Řízení o žádosti o dodatečné stavební povolení bylo opakovaně přerušováno, dne 30. 8. 2021 dospěl správní orgán I. stupně k vydání shora označeného rozhodnutí, jímž předmětnou stavbu dodatečně povolil a stanovil podmínky pro její dokončení. V jeho odůvodnění k námitkám žalobce mj. odkázal na výsledek řízení o udělení výjimky z odstupových vzdáleností a uvedl, že do spisu byl opatřen geometrický plán č. X, z nějž plyne, že žádná část řešené stavby není umístěna na pozemku p. č. XD. 8. Krajský soud rozhoduje v této věci již podruhé. Jeho první zamítavý rozsudek ze dne 13. 3. 2024, č. j. 59 A 64/2022-134, totiž zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 6 As 84/2024-36. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem, že žalobce není oprávněn namítat neplatnost vyjádření správců inženýrských sítí. Uzavřel, že: „Nejvyšší správní soud v této chvíli nepředjímá důvodnost stěžovatelových námitek. V nyní projednávané věci však nelze uzavřít, jak to učinil krajský soud, že takto uplatněné námitky míří pouze k obecné kontrole zákonnosti a správnosti správního řízení. V dalším řízení proto krajský soud znovu posoudí stěžovatelem uplatněnou žalobní námitku. Případná neplatnost vyjádření dotčených subjektů přitom nutně neznamená nezákonnost správních rozhodnutí, posouzení této otázky však přísluší krajskému soudu.“ 9. K projednání věci nařídil soud jednání, v této věci již druhé, a to na den 10. 12. 2025. Krátce před jednáním – podáním z neděle 7. 12. 2025 – žalobce ve věci již potřetí požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. K tomu soud uvádí, že v tomto řízení již rozhodl jak o neosvobození žalobce od soudních poplatků, načež byl žalobce schopen soudní poplatek zaplatit, tak především již dvakrát rozhodl o zamítnutí žalobcova návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. V usneseních ze dne 12. 6. 2023, č. j. 59 A 64/2022-100, a ze dne 21. 5. 2025, č. j. 59 A 64/2022-158, soud odkázal na úpravu § 35 odst. 10 s. ř. s. a konstatoval nejen, že v případě žalobce neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zejména však uvedl, že žalobce je velmi zkušeným účastníkem soudních řízení, který, jak je soudu z jeho činnosti známo, dokáže svá práva hájit sám. Uvedené platí i nadále. 10. Druhé z označených usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů bylo navíc vydáno již v době po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu. Z něj vyplývá, že krajskému soudu nyní fakticky zbývá k posouzení jediná žalobní námitka, na niž měl Nejvyšší správní soud odlišný náhled od prvního rozsudku krajského soudu. Věc je tím tedy zjednodušena a o složitosti, kvůli níž by žalobce nebyl schopen hájit svá práva, nemůže být řeč. Nao