Z rozhodnutí: Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci…
15 A 4/2026- 9 - text
7 15 A 4/2026
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci
žalobkyně:
Obec Liběšice, IČO: 00483095
sídlem Liběšice 89, 439 63 Liběšice
zastoupená Mgr. Jiřím Kubovičem, advokátem
sídlem Za Poříčskou bránou 259/11, 186 00 Praha 8
proti
žalovanému:
Městský úřad Žatec
sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v „setrvalém odmítání zahájit a vést postup směřující ke stanovení místní úpravy provozu na silnici III/22716 v zastavěném území místní části Kluček opatřením obecné povahy dle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.“,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 2. 2026 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce domáhala toho, aby soud určil, že „postup žalovaného spočívající v setrvalém odmítání zahájit a vést postup směřující ke stanovení místní úpravy provozu na silnici III/22716 v zastavěném území místní části Kluček opatřením obecné povahy dle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., vyjádřený zejména ve sdělení č. j. MUZA 54719/2025 ze dne 13. 11. 2025 a ve sdělení č. j. MUZA 1077/2026 ze dne 8. 1. 2026, je nezákonným zásahem.“ Dále žalobkyně navrhla, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a současně, aby „žalovanému přikázal, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku učinil úkony směřující k vydání opatření obecné povahy dle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., zejména aby si opatřil potřebné podklady (včetně vyhodnocení míry/četnosti průjezdů dopravy těžkých nákladních vozidel v dotčeném úseku), projednal návrh s dotčenými orgány a dále postupoval podle zákona.“ Zároveň žalobkyně uplatnila návrh, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení.
2. V předmětné žalobě žalobkyně nejprve konstatovala, že se nedomáhá toho, aby soud žalovanému uložil vydat dopravní značení určitého obsahu, ale ochrany proti postupu žalovaného, který se projevuje opakovanými sděleními, jimiž žalovaný setrvale odmítá zahájit a vést postup k vydání opatření obecné povahy (místní úpravy provozu) podle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), aniž by si dle názoru žalobkyně opatřil a přezkoumatelně vyhodnotil rozhodné podklady. Dle žalobkyně se přitom tvrzený zásah projevuje zejména vydáváním opakovaných nepřezkoumatelných sdělení (nikoliv rozhodnutí) s obsahem, že žalovaný „nebude vést řízení o návrhu opatření obecné povahy“ – konkrétně žalobkyně poukázala na sdělení žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. MUZA 54719/2025, a ze dne 8. 1. 2026, č. j. MUZA 1077/2026, jakož i na dlouhodobý přístup žalovaného ve věci.
3. Žalobkyně též popsala, že je obcí [§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“)], která pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Následně uvedla, že byla v důsledku postupu žalovaného přímo zkrácena na právech ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zejména proto, že má jako obec ústavně zaručené právo na samosprávu (čl. 8 Ústavy), přičemž do samostatné působnosti obce patří mj. uspokojování potřeb občanů v oblasti ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů a ochrany veřejného pořádku (§ 35 odst. 2 zákona o obcích), a že setrvalé ponechání průjezdů dopravy těžkých nákladních vozidel v zastavěném území Klučku (a návazně Liběšic) v situaci, kdy jsou doloženy havarijní či nebezpečné stavy objektů bezprostředně sousedících s komunikací a riziko dopadu zdiva do vozovky, představuje přímé ohrožení života a zdraví osob a současně omezuje schopnost obce plnit její úkoly vůči občanům.
4. K výše popsanému pak žalobkyně zrekapitulovala, že dne 23. 10. 2025 proběhla prohlídka domu č. p. 8 v Klučku statikem, který shledal stav dotčeného domu jako havarijní, přičemž zmínil riziko zřícení štítu budovy do ulice při větru či vibracích od nákladních vozidel, a to s ohrožením života. V návaznosti na závěry odkazovaného posudku tak žalobkyně dne 27. 10. 2025 adresovala stavebnímu úřadu žalovaného žádost o přijetí mimořádných opatření a současně navrhla i dočasné omezení vjezdu nákladních vozidel z důvodu eliminace dynamických rázů. Dne 5. 11. 2025 žalobkyně doručila žalovanému podnět na stanovení místní úpravy provozu na silnici III/ 22716 v intravilánu Klučku spočívající v omezení vjezdu vozidel nad 12 t. Žalovaný v návaznosti na tento podnět dne 13. 11. 2025 vydal sdělení č. j. MUZA 54719/2025, v němž vyslovil, že nebude vést řízení o návrhu na vydání opatření obecné povahy – „zákaz vjezdu vozidel o hmotnosti nad 12 t na silnici v obci Kluček“. Žalobkyně poté v daném případě podala podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti. Krajský úřad Ústeckého kraje k tomu vydal ze dne 17. 12. 2025 sdělení č. j. KUUK/185833/2025, jímž se ztotožnil s postupem žalovaného. Dne 29. 12. 2025 žalobkyně doplnila podnět ze dne 5. 11. 2025 a výslovně požádala o systémové řešení a vyrozumění dle § 42 správního řádu. Žalobkyně též doložila nové odborné podklady (statická posouzení hospodářských budov u č. p. 33 v Klučku a domu č. p. 40 v Liběšicích, jakož i dokumentaci návrhu dopravního značení). Žalovaný však dne 8. 1. 2026 vydal sdělení č. j. MUZA 1077/2026, v němž po konzultaci se zástupcem dopravního inspektorátu Policie České republiky Louny a Správy a údržby silnic Louny uvedl, že na základě dostupných podkladů nebude z moci úřední vést řízení o návrhu na vydání opatření obecné povahy. Žalovaný současně uvedl, že žalobkyní předložené posudky postoupil stavebnímu úřadu a že svolal jednání na 26. 1. 2026 k posouzení případných dočasných dopravních omezení. Žalobkyně sdělením ze dne 9. 1. 2026 odmítla závěr žalovaného ve věci a setrvala na požadavku systémového řešení opatřením obecné povahy dle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu a zopakovala žádost o vyrozumění dle § 42 správního řádu. Dne 26. 1. 2026 pak proběhlo jednání svolané žalovaným, který mj. vyhodnotil, že stav budov je zapříčiněn výhradně nečinností jejich vlastníků, nikoliv provozem, ačkoliv z vyjádření znalce dle žalobkyně plyne, že otázka četnosti průjezdů těžké dopravy obcí je pro posouzení nezbytnosti dopravních opatření rozhodná, a tím spíše má být přezkoumatelně zjištěna a vyhodnocena žalovaným v rámci postupu k místní úpravě provozu. Žalovaný přitom již dříve vydal opatření obecné povahy ze dne 22. 12. 2025, č. j. MUZA 61882/2025, tj. přechodnou úpravu provozu – uzavírku u domu č. p. 8 v Klučku, odůvodněnou akutním rizikem pádu zdi/štítu domu do vozovky. V návaznosti na závěry z jednání dne 26. 1. 2026 a odstranění štítu domu č. p. 8 nicméně byly v místě odstraněny dopravní značky realizující uzavírku a provoz byl fakticky obnoven. Po tomto obnovení provozu tedy dle žalobkyně hrozí obnovení průjezdů dopravy těžkých nákladních vozidel zastavěným územím Klučku bez navazující systémové úpravy. Žalovaný přitom dosud nezahájil postup, který by mohl vést k vydání systémového opatření (místní úpravy provozu).
5. Nejprve se zdejší soud zabýval tím, zdali je ve věci podaná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem přípustná. Zkoumání naplnění podmínek pro určení toho, zda se jedná o nezákonný zásah, je totiž záležitostí až věcného přezkumu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. K němu soud přistoupí teprve tehdy, jestliže žalobkyně v žalobě nabídne soudu taková tvrzení, na jejichž základě je rozumně představitelné a logicky možné, že k nezákonnému zásahu ve shora vymezeném smyslu mohlo dojít – tzv. plausibilní tvrzení nezákonného zásahu (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2025, č. j. 3 As 217/2024-53).
6. Podle § 82 s. ř. s. přitom platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
7. Dle § 77 odst. 5 věty první zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích.
8. K tomu lze doplnit, že prostřednictvím opatření obecné povahy vydaného v režimu § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu lze tudíž docílit