8 As 36/2024 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 4/2025- 27 - text  12 15 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: P. H., narozený X bytem X zastoupený JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje sídlem Horova 1340/10, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. HSUL-3932-38/KKŘ-2022, takto: I. Rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje ze dne 30. 6. 2025, č. j. HSUL-3932-38/KKŘ-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. HSUL-3932-38/KKŘ-2022, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (dále jen „ředitelka kanceláře krajského ředitele“) ze dne 6. 3. 2025, č. j. HSUL3932-27/ÚE-2022, kterým bylo výrokem I. rozhodnuto podle § 95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), o tom, že žalobce odpovídá za škodu na majetku České republiky – Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje, kterou způsobil při výkonu služby dne 4. 8. 2022 tím, že při řízení vysokozdvižného vozíku poškodil vjezdová sekční vrata v areálu stanice Ústí nad Labem. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci podle § 95 odst. 2 a 3 zákona o služebním poměru současně uložena povinnost uhradit skutečnou škodu v částce 120 999,15 Kč. Zároveň žalobce navrhl, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce úvodem žaloby zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Následně namítl, že ve věci bylo postupováno v rozporu s § 178 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru, podle něhož platí, že řízení ve věcech služebního poměru je zahájeno dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se řízení zahajuje z podnětu bezpečnostního sboru. Uvedl, že podle názoru žalovaného bylo dané řízení zahájeno dne 7. 9. 2023, kdy bylo žalobci doručeno předvolání předsedkyně poradní komise pro řešení náhrad škod na majetku České republiky – Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (dále jen „škodní komise“) ze dne 1. 9. 2023 (dále jen „předvolání ze dne 1. 9. 2023“). Žalobce k tomu zmínil, že tento závěr žalovaného sice má oporu v čl. VII odst. 1 přílohy č. 1 pokynu ředitele Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje 65/2016 (dále jen „pokyn krajského ředitele 65/2016“), který s úkonem předsedy škodní komise spojil zahájení řízení, avšak předsedkyně škodní komise nemohla být vnitřním předpisem k zahájení řízení pověřena, neboť zákon předpokládá, že první úkon v řízení učiní vždy služební funkcionář. Služební funkcionář pak mohl jinou úřední osobu k provádění úkonů v řízení pověřit nejdříve po zahájení řízení. Žalobce konstatoval, že škodní komise není správním orgánem a bez písemného pověření vystaveného služebním funkcionářem v dané věci nebyla předsedkyně škodní komise oprávněna v řízení provádět jakékoliv procesní úkony. 3. Dále žalobce poukázal na fakt, že v předvolání ze dne 1. 9. 2023 předsedkyně škodní komise uvedla, že se jeho doručením zahajuje z pověření příslušného služebního funkcionáře řízení ve věci služebního poměru. Jméno služebního funkcionáře nicméně předsedkyně škodní komise v předvolání ze dne 1. 9. 2023 vůbec neuvedla. I kdyby však předsedkyně škodní komise takto učinila, nemohlo by to dle názoru žalobce nic změnit na požadavku zákona, aby první úkon, kterým je řízení zahajováno, provedl sám služební funkcionář. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2025, č. j. 8 As 36/2024-47, z něhož dle jeho tvrzení plyne, že úkon jiné úřední osoby než služebního funkcionáře řízení nezahájí. Uvedl též, že ani skutečnost, že byl v předvolání ze dne 1. 9. 2023 dostatečně vymezen předmět řízení, z něj nečinilo úkon služebního funkcionáře, neboť se stále jednalo pouze o vyjádření předsedkyně škodní komise. 4. Žalobce poté poukázal na to, že žalovaný ve věci fakticky obhajuje názor, že vnitřní (služební) předpis má vyšší sílu než zákon. Uvedl také, že mu byl dne 15. 11. 2024 doručen dokument již podepsaný služebním funkcionářem – ředitelkou kanceláře krajského ředitele, a to Oznámení o zahájení a vedení řízení a o konání jednání senátu poradní komise pro řešení náhrad škod na majetku ČR – HZS Ústeckého kraje ze dne 12. 11. 2024 (dále jen „oznámení ze dne 12. 11. 2024“), v němž ředitelka kanceláře krajského ředitele konstatovala, že řízení ve věci služebního poměru bylo vůči žalobci zahájeno a je vedeno. Žalovaný přitom tento dokument v napadeném rozhodnutí označil toliko za deklaraci už zahájeného a vedeného řízení se žalobcem (tj. ode dne 7. 9. 2023). Dle žalobce je nicméně tento úkon třeba hodnotit v souladu s jeho označením a podle jeho obsahu, tedy jako úkon zahajující dotčené správní řízení. Postup ředitelky kanceláře krajského ředitele proto žalobce označil za zmatečný. 5. Následně žalobce zdůraznil, že předmětem sporu je v řešeném případě otázka, kdy začala běžet promlčecí doba a zda došlo k jejímu stavení (resp. promlčení nároku na náhradu škody). Vadou předvolání přitom nebylo neuvedení jména služebního funkcionáře, ale to, že předsedkyně škodní komise „zahajovala“ předmětné řízení namísto služebního funkcionáře. Žalobce tedy trval na tom, že doručením předvolání ze dne 1. 9. 2023 nebylo správní řízení zahájeno, neboť se nejednalo o úkon služebního funkcionáře. S ohledem na to označil za nepřiléhavý odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 1 As 94/2015-41. Za mimoběžné s podstatou projednávané věci pak označil úvahy žalovaného, zda neuvedení jména služebního funkcionáře v předvolání ze dne 1. 9. 2023 mohlo žalobce zkrátit na právu podat námitku podjatosti. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve stručně zopakoval průběh daného případu, jakož i uplatněnou žalobní argumentaci. Setrval přitom na hodnocení, že § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru nevylučuje použití § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), podle kterého platí, že úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu (dále jen „oprávněné úřední osoby“). Konstatoval, že služební funkcionář je v postavení správního orgánu, a proto nelze dovozovat, že by musel činit veškeré úkony sám, nebo zvlášť vystavovat samostatná pověření až po zahájení správního řízení. 7. Žalovaný dále uvedl, že čl. 9 písm. p) pokynu Generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky 41/2015 (dále jen „pokyn generálního ředitele 41/2015“) stanoví, že v řízení o náhradě škody na majetku sboru rozhoduje ředitel kanceláře krajského ředitele. Žalovaný je nicméně oprávněn vydávat vnitřní služební předpisy, jimiž upravuje postupy při řešení záležitostí uvnitř krajského sboru. Žalovaný je mj. odpovědný za majetek krajského sboru, a tudíž v tomto kontextu přijal i pokyn krajského ředitele 65/2016, který tyto otázky řeší a pro šetření škod na majetku zřizuje škodní komisi. Daným pokynem tak byl stanoven postup pro řešení škodních událostí; nedošlo jím k odebrání rozhodovací pravomoci ředitelce kanceláře ředitele ve věci náhrad škod. Pokyn krajského ředitele 65/2016, dle kterého bylo ve věci postupováno, přitom spojil předvolání příslušníka na jednání škodní komise její předsedkyní se zahájením řízení ve věcech služebního poměru o náhradě škody. 8. Žalobcův odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2025, č. j. 8 As 36/202447, žalovaný označil za nepřiléhavý. Uvedl, že z tohoto rozsudku nevyplývá, že by správní řízení nebylo možno zahájit jinak než úkonem provedeným služebním funkcionářem. Žalovaný konstatoval, že předvolání ze dne 1. 9. 2023 – žalobci řádně doručené dne 7. 9. 2023 – bylo učiněno v souladu s vnitřními předpisy. Shrnul, že obsahovalo všechny náležitosti (zejména vymezení předmětu řízení a poučení podle § 172 a 174 zákona o služebním poměru), vyjma výslovného označení služebního funkcionáře, což však žalobce nemohlo, s ohledem na další procesní postup, na jeho právech nijak zkrátit. Podle žalovaného se žalobce nemohl ve věci domnívat, že s ním žádné řízení vedeno není, což dosvědčuje mj. i jeho aktivní účast na jednání škodní komise. Žalovaný poté doplnil, že byl žalobce již v předvolání ze dne 1. 9. 2023 poučen také v tom smyslu, že na vedení řízení dopadá pokyn krajského ředitele 65/2016, přesto v