175 A 8/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 8/2026- 25 - text  5 175 A 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: D. R., narozen X státní příslušnost Ukrajina t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. KRPU-67917-23/ČJ-2026-040022-SV-MO ze dne 4. dubna 2026 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2026 žalovaná podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve spojení s § 124 odst. 2 téhož zákona zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění. Současně žalovaná podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila dobu trvání zajištění na devadesát dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 4. 4. 2026 v 9:00 hodin. Žaloba 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná vůbec neposuzovala základní podmínku zajištění, tedy zda je správní vyhoštění žalobce reálně vykonatelné. Z ustálené judikatury správních soudů dle žalobce plyne, že nelze zajištění cizince odůvodnit v situaci, kdy jeho vyhoštění není alespoň potenciálně realizovatelné. Dle žalobce je zjevné, že jako státní příslušník Ukrajiny nemůže být v současné době do země původu fakticky navrácen, jelikož bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2025, č. j. 8 Azs 189/2024-69. Za této situace je dle žalobce zřejmé, že správní vyhoštění není reálně vykonatelné a zajištění tak postrádá svůj účel. 3. Žalobce upozornil na § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), dle kterého je žalovaná povinna zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dle žalobce však žalovaná vůbec nezjišťovala aktuální bezpečnostní situaci v zemi původu, neověřovala reálné možnosti návratu, nezabývala se existencí překážek vycestování. Napadené rozhodnutí dle žalobce obsahuje pouze obecné a ničím nepodložené tvrzení o možnosti vyhoštění a zajištění za účelem vyhoštění. Takový postup je dle žalobce v rozporu s judikaturou, která vyžaduje konkrétní a individualizované posouzení každého případu. 4. Dle žalobce představuje zajištění krajní zásah do osobní svobody a podle judikatury správních soudů i soudního dvora Evropské unie je zajištění přípustné pouze tehdy pokud nepostačují mírnější opatření. Dle žalobce však žalovaná nehodnotila osobní poměry žalobce neposuzovala jeho dosavadní chování, neodůvodnila, proč nelze použít zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí tak postrádá individualizaci a je nepřezkoumatelné. 5. Dále žalobce namítal, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně naplnění podmínek zajištění. Dle žalobce je zajištění fakticky odůvodněno pouze nelegálním pobytem, což judikatura správních soudů jednoznačně odmítá. V neposlední řadě nebyla dle žalobce prokázána nezbytnost zajištění, nebyla posouzena jeho přiměřenost a nebyla zvažována mírnější opatření. Za této situace je zajištění žalobce nepřiměřené, excesivní a nezákonné. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že k možnosti vycestování žalobce na Ukrajinu vyslechla žalobce a dále si vyžádala k této otázce v souladu s § 120a odst. 1 závazné stanovisko Ministerstva vnitra i podklady pro vydání závazného stanoviska. Dle závazného stanoviska je vycestování žalobce na Ukrajinu možné. Tyto informace shrnula žalovaná na stranách 10 a 11 napadeného rozhodnutí, kde došla k závěru, že realizace správního vyhoštění je potenciálně možná a proveditelná. 7. Žalovaná podotkla, že v současné době probíhá odvolací řízení ohledně odvolání žalobce proti rozhodnutí o vyhoštění. 8. Žalovaná uzavřela, že postupovala v souladu s právními předpisy a rozhodnutí náležitě odůvodnila. Navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Posouzení věci soudem 9. Soud se v první řadě zaměřil na namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že žalovaná nedostatečně odůvodnila upřednostnění zajištění před zákonnými alternativami a že nehodnotila osobní poměry žalobce, jeho dosavadní chování, pročež napadené rozhodnutí postrádá indvidualizaci. Tomu však soud nepřisvědčil. 10. Problematikou zvláštních opatření za účelem vycestování se žalovaná zabývala na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí, kde se věnovala jednotlivým alternativám a hodnotila je v kontextu žalobcových tvrzení a jeho dosavadního jednání. Není tedy pravda, že by žalovaná postupovala bez dostatečné individualizace. Žalovaná vysvětlila, že u žalobce byla dána důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění. Žalovaná se podrobně zabývala situací žalobce, kdy poukázala na fakt, že procestoval několik evropských států, kde mohl požádat o azyl, což neučinil. Upozornila, že žalobce se nechce vrátit na Ukrajinu zejména z důvodu, aby nebyl naverbován do armády. Konstatovala, že žalobce nemá peníze ani cestovní doklad pro dobrovolný návrat na Ukrajinu. Tímto dle soudu žalovaná napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnila s přihlédnutím k individuálním okolnostem na straně žalobce. 11. Soud nezjistil ani žádné jiné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, které by mohly vyvolat jeho nepřezkoumatelnost (ať již pro nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů rozhodnutí). Je třeba si uvědomit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v nyní řešené věci nenastala. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. 12. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že Policie [České republiky] je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 13. Tvrdí-li žalobce, že žalovaná přistoupila k zajištění pouze na základě jeho nelegálního vstupu a pobytu na území, soud připomíná, že žalovaná se zabývala celkovou situací žalobce, kdy brala v úvahu, že se nechce vrátit na Ukrajinu, aby nebyl naverbován do armády. Dále poukázala na skutečnost, že žalobce nemá dostatek finančních prostředků na zpáteční cestu na Ukrajinu, nemá cestovní doklad, se kterým by mohl vycestovat z území, pročež nelze očekávat, že by se na Ukrajinu dobrovolně vrátil atd. Soud se závěry žalované souhlasí. Proto soud shledává rovněž správným posouzení žalované, že nelze využít mírnější opatření než právě zajištění, neboť lze očekávat, že žalobce by mírnější opatření nedodržoval. 14. Stěžejní žalobní námitkou bylo tvrzení, že dle judikatury správních soudů nepřichází v úvahu vycestování žalobce na Ukrajinu, pročež mu nelze uložit správní vyhoštění, a tudíž nelze přistoupit ani k zajištění. K uvedenému soud konstatuje, že touto problematikou se žalovaná důkladně zabývala na straně 10 napadeného rozhodnutí. Uvedla, že dne 4. 4. 2026 obdržela od Ministerstva vnitra závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce pod evidenčním číslem ZS59246, které si vyžádala v rámci řízení o správním vyhoštění, přičemž ve stanovisku je uvedeno, že po vyhodnocení všech informací, které žalobce uvedl do protokolu o výslechu ze dne 4. 4. 2026 je vycestování žalobce na Ukrajinu možné, žádné překážky shledány nebyly. Dále žalovaná uvedla, že vycházela z informací Ministerstva vnitra o bezpečnostní situaci na Ukrajině z ledna 2026 s tím, že zůstává situace na Ukrajině stabilizovaná na linii bojů na východě a jihovýchodě země, kdy pozemní střety mezi ruskými a ukrajinskými jednotkami probíhají ve východních a částečně jižních oblastech Ukrajiny. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dále upozornila, co se týče Zakarpatské oblasti, která je domovem žalobce, že civilní infrastrukt