2 Ads 9/2003 — Nejvyšší správní soud

178 Ad 17/2025- 54 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 178 Ad 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: Mgr. P. Š., nar. X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou sídlem Masarykovo nám. 292, 436 01 Litvínov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 140 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 5. 2025, č. j. X, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím odňal správní orgán prvního stupně žalobkyni invalidní důchod ode dne 12. 6. 2025, a to podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 15 %. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, není náležitě odůvodněno, neboť z něj není patrno, z jakých důvodů byl učiněn předmětný výrok, a nejsou v něm uvedeny úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro vydaní rozhodnutí a při výkladu právních předpisů. Rozhodnutí bylo dle žalobkyně vydáno v rozporu s § 68 odst. 1 až 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a zásadami správního řízení, zejména zásadou legality (§ 2 správního řádu) a zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu). 3. Žalobkyně uvedla, že jí byl odňat invalidní důchod I. stupně s odkazem na posudkový závěr Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS”) o poklesu pracovní schopnosti o 30 %, což je pod hranicí stanovenou v 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 4. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je trvalé postižení hlasivek po operaci štítné žlázy s přetrvávající a zhoršující se dysfonií (často afonií), doprovázené středně těžkým astmatem s obstrukcí dýchacích cest a alergickou rinitidou. Žalobkyně vykonává profesi psychologa — psychoterapeuta, která je hlasově a respiračně mimořádně náročná. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť mezi podkladovými posudky existují rozpory a žalovaná nevysvětlila, jaký pokles pracovní schopnosti považuje za rozhodný. Posudek IPZS sice uznává trvalé funkční omezení a nemožnost výkonu hlasově náročných profesí, avšak současně konstatuje schopnost plného úvazku v profesi psychoterapeuta, což je logicky rozporné. 5. Posudek nehodnotí skutečnou profesi žalobkyně, neboť původním rozhodnutí byla chybně pracovní pozice žalobkyně onačena jako fyzioterapeutka, kdy tato chyba zásadně ovlivnila posudkovou rozvahu a vedla k podhodnocení dopadu zdravotního postižení na pracovní schopnost. 6. Dle žalobkyně pak posudek nedostatečně aplikuje § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), když neprovedl navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti s ohledem na kombinaci více závažných postižení (hlasivky, astma, alergie). Tato komorbidita zjevně zhoršuje funkční dopad na schopnost vykonávat práci vyžadující souvislou a dlouhodobou mluvu žalobkyně. 7. Žalobkyně rovněž namítala, že správní orgán v rozporu se zásadou materiální pravdy předvídanou v § 3 správního řádu nezjistil dostatečně skutkový stav v takovém rozsahu, aby z něj bylo možné vyvodit relevantní právní závěry nutné pro řádné posouzení. Nebyla objektivizována hlasová kapacita žalobkyně, respirační tolerance při mluvě ani denní funkční limitace. Posudek nevysvětluje, jak dlouho je žalobkyně schopna hovořit a jak se její stav promítá do reálné pracovní výkonnosti a jak ji komorbidita fakticky limituje. Závěr o neexistenci invalidity je v rozporu s reálným dopadem postižení žalobkyně na její pracovní schopnost. Její objektivní obtíže jsou zaznamenány v aktuálních lékařských zprávách, které dané závěry institutu zcela popírají. 8. Žalobkyně zdůraznila, že není trvale schopna vykonávat práci psychoterapeuta v běžném rozsahu, a pro toto své tvrzení doložila aktuální lékařské zprávy MUDr. L. Z. ze dne 16. 9. 2025, Alergologická ambulance pro dospělé a MUDr. E. G. ze dne 2. 9. 2025, Centrum zdraví Palmovka a.s. s tím, že v průběhu řízení doplní další lékařské zprávy z naplánovaných lékařských kontrol (ORL, endokrinologie). 9. Žalobkyně dále citovala znění § 39 zákona o důchodovém pojištění, a vyslovila přesvědčení, že pokud posudek IPZS nereflektuje reálnou profesní situaci žalobkyně, kumulaci zdravotních postižení a každodenní funkční dopady, pak jej nelze považovat za úplný ani přesvědčivý. Proto je dle žalobkyně nutné považovat posudek IPZS za nedostatečný a z něj vycházející rozhodnutí za nezákonné. 10. Dle žalobkyně pak správní orgány nevzal v úvahu ani tu skutečnost podloženou lékařskými zprávami, že se její stav neustále zhoršuje, a že je závažně omezena jak v soukromém životě, tak i v životě pracovním. Vyjádření žalované k žalobě 11. Žalovaná ve svém písemném vyjádření konstatovala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku IPZS ze dne 7. 8. 2025, vypracovaného pro účely řízení o námitkách, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění, avšak nejde již o invaliditu podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 % (den zániku invalidity 2. 5. 2025). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII., odd. B, položce 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %, která se ve smyslu ustanovení § 3 vyhlášky nemění. 12. Dle žalované posudek IPZS splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, přičemž posuzující lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. 13. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem Posudkové komise MPSV ČR, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Posouzení věci soudem 14. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, a žalovaný soudu nesdělil nesouhlas s tímto postupem, ačkoli by poučeni, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas udělil. 15. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 16. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni bylo vydáno na základě posudku o invaliditě ze dne 2. 5. 2025 posuzujícím lékařem MUDr. Š. H. MBA, který učinil závěr,