5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

178 Az 5/2025- 39 - text  11 178 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: O. B., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina bytem v České republice: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-7527-9/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-7527-9/ZR-2025, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný odejmul žalobci oprávnění k pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zák. č. 65/2022 Sb.“) s odkazem na § 10 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen „zák. č. 221/2003 Sb.“). Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že se žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí dopustil nezákonnosti, když postupoval v rozporu s § 2 odst. 1, § 2 odst. 4, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), a zatížil jej nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. 3. Následně žalobce popsal genezi případu, kdy mu byla dne 12. 4. 2022 udělena dočasná ochrana dle § 3 zák. č. 65/2022 Sb. Žalovaný postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. 11. 2018, o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, zjistil, že žalobce byl rozsudkem Slovinského Krajského (pozn. soudu: správně Okresního) soudu v Celji ze dne 18. 9. 2024, č. j. III K 16107/2024, odsouzen za zločin převaděčství k trestu odnětí svobody na 1 rok a 9 měsíců, dále k peněžitému trestu 1500 EUR a trestu vyhoštění na dobu pěti let. Žalobce byl oznámením ze dne 29. 7. 2025 uvědomen o zahájení řízení o odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, přičemž toto oznámení mu bylo doručeno fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu. Žalobci byla doručena výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí, čehož žalobce využil a ve vyjádření ze dne 7. 10. 2025 uvedl, že mu oznámení o zahájení řízení ze dne 29. 7. 2025 nebylo v důsledku pochybení České pošty doručeno a poskytl žalovanému konkrétní důvody, pro které by neměl být považován za osobu ohrožující bezpečnost státu. Současně ve vyjádření popsal dopady, které by pro něj mělo odejmutí dočasné ochrany. 4. Žalobce má za to, že v jeho případě nebyl naplněn důvod uvedený v § 9 odst. I zák. č. 221/2003 Sb., neboť trestný čin, jehož se měl žalobce dopustit (dle českého právní řádu – organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice) se řadí k trestným činům proti pořádku ve věcech veřejných a nelze jej podřadit pod trestné činy ohrožující bezpečnost státu. Žalobce sdělil, že již v průběhu správního řízení v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j.: 1 Azs 216/2016–41, který lze aplikovat i na případ odnětí dočasné ochrany. V tom to rozsudku Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že pojem „ohrožení bezpečnosti státu” není možné vykládat s odkazem na ust. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, avšak žalovaný v kontextu odnětí dočasné ochrany vycházel právě z definice obsažené v tomto ústavním zákoně. 5. Žalobce je přesvědčen, že nepředstavuje ohrožení bezpečnosti státu také s ohledem na okolnosti spáchání trestného činu a žalobcův dosavadní bezúhonný život. Žalobce tvrdí, že se trestného činu dopustil v podstatě nevědomky, kdy při hledání zaměstnání reagoval na inzerát nabízející práci řidiče a nevěděl, že se dopouští trestné činnosti. Poukázal na to, že peněžitý trest již uhradil a z výkonu trestu odnětí svobody byl pro dobré chování podmínečně propuštěn. Do doby spáchání předmětného trestného činu ve Slovinsku byl žalobce trestně bezúhonný, a to jak v České republice, tak i na Ukrajině, což žalobce správnímu orgánu doložil výpisem z rejstříku trestů z Ukrajiny. Na Ukrajině žalobce měl stabilní zaměstnání jako pedagog a trenér juda. 6. K tvrzení žalovaného, že sdělil nepravdivé informace při udělování dočasné ochrany, pokud uvedl, že je svobodný, ačkoli v rozsudku Okresního soudu v Celji je uvedeno, že je žalobce ženatý, žalobce konstatoval, že má partnerku, ale není sezdán. 7. Žalobce má rovněž za to, že odejmutí dočasné ochrany je nepřiměřené a v rozporu s § 2 odst. 1 správního řádu ve spojení s článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť žije na území ČR ve společné domácnosti s družkou Z. Y. a jejími dvěma nezletilými dětmi ve věku čtyř a deseti let, které vnímají žalobce jako svého otce. Jejich vztah je dlouhodobý a pevný, plánují společnou budoucnost a uzavření manželství. Nucené vycestování žalobce by tudíž zasáhlo i do práva na rodinný a soukromý život družky a jejích nezletilých dětí. 8. Žalobce dále uvedl, že je v ČR plně integrován, má zde rodinné a sociální zázemí, do právní moci rozhodnutí o odnětí dočasné ochrany byl zaměstnán. V případě odnětí dočasné ochrany mu hrozí návrat na Ukrajinu, kde by byl vystaven nebezpečí vážné újmy na zdraví či smrti. Žalobce pochází ze Sumské oblasti, kterou momentálně prochází válečná fronta, což žalobce správnímu orgánu doložil relevantními důkazy. 9. Žalobce je přesvědčen, že žalovanému tvrdil a prokázal, že v jeho případě nebyl naplněn zákonný důvod pro odejmutí dočasné ochrany, že žalovaný pečlivě nepřihlédl ke všem skutečnostem, které v průběhu řízení vyšly najevo, a neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, čímž zatížil napadené rozhodnutí nezákonností. Jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů spočívá dle žalobce v tom, že se správní orgán nevypořádal s navrženými důkazními prostředky a tvrzeními žalobce. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle něho napadené rozhodnutí neporušuje žalobcem uvedený výčet ustanovení správního řádu, když navíc tyto námitky žalobce pouze obecně formuluje bez bližšího doplnění. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu s právními předpisy, řádně shrnul skutečnosti zjištěné v průběhu správního řízení, provedl jejich vyhodnocení a zohlednil všechny rozhodné skutečnosti, aby byl řádně zjištěn skutečný stav věci. 11. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl, že se na str. 2-4 napadeného rozhodnutí podrobně zabýval výkladem pojmu „ohrožení bezpečnosti státu“, poukázal na existenci Rámcového rozhodnutí Rady č. 2002/946/SVV ze dne 28. 11. 2002, o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu, a Směrnici Rady č. 2002/90/ES ze dne 28. 11. 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu, jejichž cílem je posílení sankčních opatření coby nástroje boje proti napomáhání k nedovolenému přistěhovalectví. Žalovaný připomenul, že žalobce byl ve Slovinské republice odsouzen pro spáchání trestného činu nedovoleného překročení státní hranice nebo území státu, jehož se dopustil jako člen zločinného spolčení. Trestný čin převaděčství (ve slovinském trestním zákoníku pod názvem nedovolené překročení státní hranice nebo území státu) řadí slovinský trestní zákoník mezi závažné trestní činy se sazbou 3–10 let odnětí svobody a peněžitý trest. Tomuto trestnému činu odpovídá v podmínkách českého trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) přečin organizování a umožnění nedovoleného překročení hranice podle § 340 trestního zákoníku. Je zřejmé, že chráněným objektem v případě obou ustanovení trestního zákoníku je zájem ČR i Slovinska na kontrole osob, které překračují jejich státní hranici, přičemž tento zájem vyplývá z potřeby dostát mezinárodním závazkům regulovat nelegální migraci a bojovat proti mezinárodnímu zločinu v podobě nelegálního převaděčství. Žalovaný má za to, že jednání žalobce naplnilo skutkovou podstatu trestného činu, který sice bezprostředně směřoval vůči tomuto suverénnímu právu Slovinska, ale zprostředkovaně tím ohrozil i vnitřní bezpečnost ČR a dalších států Schengenského prostoru. Vnitřní bezpečnost ČR již dávno nelze oddělovat od vnitřní bezpečnosti ostatních států Schengenského prostoru. Ten, komu se podaří vstoupit do schengenského prostoru přes vnější hranici může v cestě pokračovat bez dalšího prověřování na území jiného členského státu Schengenského prostoru a není tedy žádné překážky v podobě následné pravidelné kontroly, která by jeho dalšímu pohybu uvnitř států schengenského prostoru bránila. Proto dle žalovaného jednání, kterého se dopustil žalobce ve Slovinsku ohrožuje na bezpečnosti i ČR. Žalovaný má za to, že v napadaném rozhodnutí řádně odůvodnil s