41 A 8/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 A 8/2024- 44 - text  7 41 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: Q. T. H., narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-74474-4/SO-2024 ze dne 13. 6. 2024 takto: I. V řízení, které bylo přerušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2025, č. j. 41 A 8/2024-42, se pokračuje. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 13. 6. 2024, č. j. MV-74474-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 2. 2024 podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavilo řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání, neboť v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti. Žalobcovo odvolání proti tomuto usnesení žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2024 zamítl. Proti zmíněnému rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou v této věci. 2. Usnesením ze dne 8. 10. 2025, č. j. 41 A 8/2024-42, soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. RS 12/2024 s odůvodněním, že rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu může mít vliv na rozhodování zdejšího soudu v nyní řešené věci. 3. Z vlastní činnosti soud zjistil, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, zamítl kasační stížnost, a tím bylo řízení vedené pod sp. zn. RS 12/2024 skončeno. Protože právní mocí výše zmíněného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno, soud výrokem I tohoto usnesení podle § 48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyslovil, že se v řízení pokračuje. Žaloba 4. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný porušil své povinnosti odvolacího správního orgánu, opomněl zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu, a jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 téhož zákona. Při vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla podle žalobce také porušena ustanovení definující podmínky pro výkon jejich činnosti, tj. § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu. 5. Žalobce konstatoval, že výzvou ze dne 12. 10. 2023 byl vyzván k doložení dokladu o uzavření zdravotního pojištění, avšak nedopatřením jej nedoložil. Doklad o zdravotním pojištění doložil obratem poté, konkrétně dne 13. 3. 2024, s pojistnou dobou od 28. 1. 2024 do 27. 1. 2026. Z uvedeného je podle žalobce zjevné, že ke dni vydání usnesení o zastavení řízení byl zdravotně pojištěn. Doklad nebyl včas doložen toliko nedopatřením, kdy tato vada byla již v rámci odvolací lhůty odstraněna. Tímto odstranil vady řízení, a to v době trvání řízení, před nabytím právní moci rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40. 6. V řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle žalobce dochází zastavením řízení k faktickému ukončení trvajícího pobytu na území, kdy účastníku nutně vzniká závažná újma v jeho soukromé sféře. Je tak nutno uvážit, zda včasné nedoložení náležitostí může s ohledem na okolnosti případu převážit nad zájmy a právy žadatele. K povinnosti správního orgánu zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, č. j. 7 As 142/2011-62. 7. Žalobce zdůraznil, že si je vědom svého pochybení, ale důsledky napadeného rozhodnutí jsou naprosto nepřiměřené, neboť na území České republiky žije od roku 2007, podniká zde a má zde přátele a zázemí. Podle žalobce bylo na místě zásadu koncentrace použít, ale ne toliko paušálně bez ohledu na důsledky, jak to učinil zejména žalovaný za situace, kdy byl doklad o zdravotním pojištění v průběhu odvolacího řízení doložen. Podotkl, že zásada koncentrace řízení není neomezená a v určitých typech řízení je prolomena zásadami uvedenými v § 2 a § 3 správního řádu. Kupříkladu se jedná o řízení o přestupcích nebo o řízení, v nichž má být z moci úřední uložena povinnost. Podle žalobce lze v jeho případě nepřihlédnutí k doloženým podkladům označit za nesouladné s principy materiálního právního státu. V řízení o prodloužení pobytu nelze obecně podat novou žádost na území České republiky, ale cizinec musí území opustit a novou žádost podat prostřednictvím zastupitelského úřadu většinou toliko v zemi původu, což s sebou nese finanční náklady. K zásadě koncentrace žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2732/15, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 3 Azs 4/2020-41. Z něj podle žalobce vyplývá, že za situace, kdy účastník doloží chybějící náležitosti alespoň v odvolacím řízení a již nic nebrání vyhovění žádosti, je třeba zkoumat, zda je postup trvající na zastavení řízení přiměřený. Dodal, že zásadu koncentrace lze výjimečně prolomit za situace, kdy převáží zájem chráněný českým ústavním pořádkem, zejména článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nad efektivitou správního řízení. 8. Postup správních orgánů považoval žalobce za přepjatě formalistický a naprosto nepřiměřený okolnostem případu, neboť důsledky zamítnutí žádosti jsou intenzivnější, než je důvod, pro který bylo řízení zastaveno. Důsledky rozhodnutí mají nepřiměřený dopad do jeho soukromého života. Podle žalobce správní orgány pominuly posoudit přiměřenost rozhodnutí do jeho rodinného a soukromého života, ačkoli tuto povinnost mají i v řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů proto označil za nepřezkoumatelná a rozporná s § 68 odst. 3 správního řádu. 9. Ke své osobě žalobce sdělil, že na území České republiky žije již 16 roků, řádně zde podniká a nikdy se nedopustil žádného protiprávního jednání. Plní své povinnosti, odvádí daně a hradí odvody. Vytvořil si zde plnohodnotné zázemí, má zde přátele a ze svého podnikání podporuje svou rodinu ve Vietnamu. 10. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami a nedošlo k porušení práv žalobce. Oba správní orgány rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného stavu věci a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jaké důvody vedly k zastavení správního řízení, z jakých podkladů vycházely a jakými úvahami se řídily. 12. Zdůraznil, že podle zásady koncentrace se má správní řízení zásadně odehrávat před správním orgánem prvního stupně. V řízení zahájeném na návrh účastníka řízení je tvrzení účastníka určující pro vymezení posuzovaného skutkového stavu, a proto je okamžik koncentrace řízení dán vydáním rozhodnutí podle § 71 odst. 2 zákona správního řádu. Žalobce předložil doklad o cestovním pojištění až po vydání prvostupňového rozhodnutí, a proto k němu žalovaný v souladu se zásadou koncentrace nepřihlédl. Nic na tom nemohla změnit skutečnost, že žalobce požadovaný doklad doložil dodatečně v průběhu odvolacího řízení, neboť jej mohl a měl předložit již v průběhu řízení v prvním stupni. Dodal, že žalobce neuvedl a ani neprokázal žádné relevantní důvody, které by mu bránily ve včasném dodání uvedeného dokladu, a nelze jej tedy považovat za nový důkaz podle § 82 odst. 4 správního řádu, k němuž by bylo možné přihlédnout v průběhu odvolacího řízení. Nedoložení dokladu nedopatřením pak nelze považovat za relevantní důvod, ale naopak svědčí o jednoznačné pasivitě žalobce. K tomu žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016-36, a ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 A 274/2010-43. 13. Napadené rozhodnutí není podle žalovaného v rozporu se závaznými mezinárodními dokumenty, zejména Evropskou úmluvou, a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zastavením řízení rovněž nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť žalobci nebylo znemožněno na území České republiky pobývat a nadále realizovat svůj soukromý život. Skutečnost, že se žalobce nedopustil žádného protiprávního jednání a plní si své povinnosti, nemůže změnit konečný vý