42 A 8/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 A 8/2024- 61 - text  8 42 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: T. T. L. N., narozená dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupená advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. MV-198809-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictví právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. MV-198809-4/SO-2023, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2023, č. j. OAM-40862-31/DP-2020. Výrokem I. tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území dle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 8. 2021 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť se žalobkyně dopustila obcházení tohoto zákona s cílem získat toto povolení. Současně výrokem II. byla žádost žalobkyně zamítnuta dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) téhož zákona, neboť žalobkyně nesplňuje některou z podmínek pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Současně se žalobkyně domáhala zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žaloba 3. Žalobkyně v podané žalobě předně namítala, že žalovaný porušil své povinnosti odvolacího orgánu, neboť jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), definujícím nároky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a současně je v rozporu i s požadavky na činnost odvolacího orgánu ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný dle žalobkyně též opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3 správního řádu, přičemž se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, zcela pominul zájmy matky a bratra žalobkyně a neprovedl jejich výslech. Správními orgány obou stupňů byla rovněž porušena ustanovení definující podmínky pro výkon jejich činnosti, zejména § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 4. Dále žalobkyně namítala, že její matka a bratr nebyli považováni za účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, což má dle žalobkyně za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2019, č. j. 9 Azs 256/2019-22. 5. Uvedla, že se nedopustila obcházení zákona, přičemž tato skutečnost ani nevyplývá ze spisové dokumentace. Dodala, že žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu podala dříve, než-li uzavřela manželství a požádala o udělení přechodného pobytu. Namítla, že žalovaný se touto skutečností nijak nezabýval, ačkoliv to namítla v rámci odvolání. 6. Žalobkyně měla za to, že druhý důvod zamítnutí žádosti, není v závazné části rozhodnutí více konkretizován a není tak zřejmé co konkrétně jí je vyčítáno. 7. Sdělila, že je nezaopatřenou obou, neboť je závislá na výživě a péči svých rodičů. Její rodina žije dlouhodobě na území České republiky, je zde zvyklá a má zde zázemí. Ačkoliv je již dospělá a nestuduje, tak je závislá na své rodině, což je podstatné pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí. S ohledem na okolnosti měla za to, že rozhodnutí je nepřiměřené. Namítla, že správní orgány neověřily charakter a intenzitu vztahu a vazeb mezi žalobkyní a její matkou a bratrem, a tedy rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné. 8. Podle žalobkyně žalovaný zcela zjevně přesvědčivě neprokázal, že je zásah přiměřený sledovaným cílům, a tedy odpovídá naléhavé společenské potřebě. Uvedla, že je osobou blízkou věku mladistvým a byla by nucena odcestovat do země, která je pro ni cizí a kde nemá již nikoho, kdo by se o ni mohl postarat a podpořit ji. Přitom ona sama není připravena takovému životu čelit. Byla by přitom nucena žít bez rodičů i svého bratra, kterému je 13 let, žije a studuje v České republice a který je na žalobkyni citově velmi závislý. Dopady do rodinného a soukromého života by tak nezasáhly toliko ji, ale rovněž i její rodiče a bratra, a to zjevně nepřiměřeným způsobem. K tomuto žalobkyně poukázala na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Zamítnutí žádosti označila ze zjevně nepřiměřené okolnostem případu, závažně zasahující do jejího soukromého života i její rodiny, a navíc přepjatě formalistické. Dále namítla, že tím, že se správní orgán v odůvodnění rozhodnutí s nepřiměřeností nevypořádal, také porušil § 68 odst. 3 správního řádu. 9. V doplnění žaloby ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně uvedla, že je studentkou denního studia na střední škole, tedy je nezaopatřenou osobou, neboť se soustavně připravuje na budoucí povolání, k čemuž doložila potvrzení o studiu. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že napadené rozhodnutí je zákonné a správné a není vnitřně rozporné ani nepřezkoumatelné. Žalobní námitky neobsahují novou relevantní argumentaci, jsou nedůvodné a v podrobnostech poukázal na obsah napadeného rozhodnutí, kde se s odvolacími námitkami řádně vypořádal. Současně nedošlo k porušení procesních práv žalobkyně a skutkový stav věci byl zjištěn v souladu s § 3 správního řádu. Dodal, že bylo výhradně v dispozici žalobkyně, případně její matky a bratra, aby v řízení předkládali doklady či tvrdili skutečnosti, ze kterých měly správní orgány vycházet. 11. K výroku II. žalovaný uvedl, že úvahy žalobkyně o významu pojmu nezaopatřenost jsou nesprávné. Sama potvrdila, že je plnoletá a soustavně se nepřipravuje na budoucí povolání. Zdůraznil, že veřejný zájem v posuzovaném případě jednoznačně převažuje nad zájmem jednotlivce, neboť je ve veřejném zájmu, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří dodržují a ctí její zákony. 12. Směrem k doplnění žaloby žalovaný konstatoval, že k uvedeným skutečnost není možné přihlédnout, neboť soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho rozhodování. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobkyně nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první citovaného zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2, § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 15. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, kterou žalobkyně spatřovala ve skutečnosti, že žalovaný se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, druhý důvod zamítnutí žádosti, není v závažné části rozhodnutí více konkretizován, správní orgány neověřily charakter a intenzitu vztahu a vazeb mezi žalobkyní a její matkou a bratrem a žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s přiměřeností rozhodnutí. 17. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán