54 A 15/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 15/2025- 31 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 54 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: V. H. N., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2025, č. j. CPR-25451-7/ČJ-2025-930310-V244, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2025, č. j. CPR-25451-7/ČJ-2025-930310-V244, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 7. 2025, č. j. KRPU-99602-21/ČJ-2025-040026-SV, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a zároveň stanovena doba 6 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Počátek této doby byl určen v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území států EU a smluvních států, přičemž doba k jeho vycestování z území ČR byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Konečně bylo podle § 120a zákona o pobytu cizinců vysloveno, že se na žalobce nevztahují důvody stanovené v § 179 zákona o pobytu cizinců znemožňující mu vycestovat. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítl, že žalovaná se nedostatečně vypořádala s tím, že žalobce pobýval neoprávněně na území ČR toliko 6 dní, kdy na území ČR přicestoval v době, kdy mu skončilo oprávnění v Maďarsku a poté sám dobrovolně prostřednictvím právního zástupce sjednal termín na cizinecké policii a plně spolupracoval se správním orgánem I. stupně. Byl toho názoru, že uložení správního vyhoštění je proto naprosto nepřiměřené. Zdůraznil, že má v domovském státu velké dluhy, musí se starat o nemocnou manželku, které posílá finanční prostředky, a proto bylo nutné zohlednit i důvody, proč nevycestoval z území ČR či Maďarska, neboť doufal, že si zde bude moct legalizovat pobyt a poté, co zjistil, že tomu tak není, tak udělal vše, aby poskytnul maximální součinnost cizinecké policii. Dále namítal, že se žalovaná zcela nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Byla toho názoru, že správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, neboť absentovaly na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce. Žalobce na území ČR nepáchal žádnou trestnou činnost, pouze zde pobýval nelegálně pouhých 6 dní, přičemž svoji situaci řešil dobrovolně a maximálně spolupracoval se správním orgánem I. stupně. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná předložila soudu správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zcela odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobce v žalobě argumentoval totožným způsobem jako ve správním řízení. Dle žalované správní orgány nepochybily, a proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jednání soudu 4. Z jednání soudu dne 5. 1. 2026 se právní zástupce žalobce i žalovaná omluvil, přičemž nežádali o odročení jednání. Soud tak věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Posouzení věci soudem 5. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 6. Žaloba není důvodná. 7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 26. 5. 2025 se ke správnímu orgánu I. stupně dostavil žalobce ve věci svého pobytu na území ČR, ke kontrole předložil cestovní pas č. X, ve kterém bylo vyznačeno maďarské vízum s platností od 21. 6. 2022 do 20. 6. 2023, typ D, jeden vstup, doba pobytu 30 dní. Z cestovního pasu bylo rovněž zřejmé, že na území států EU a smluvních států žalobce vstoupil dne 4. 7. 2022, přičemž na maďarské vízum mohl na území schengenského prostoru pobývat do 2. 8. 2022. Správní orgán I. stupně dne 30. 5. 2025 obdržel dále informaci, že žalobce dne 13. 3. 2024 v Maďarsku požádal o pobytové oprávnění, přičemž jeho žádost byla zamítnuta, ke dni 28. 5. 2025 tak nedisponoval platným pobytovým oprávněním na území Maďarska. Žádné jiné oprávnění, které by žalobce opravňovalo k pobytu na území států EU a smluvních států, zjištěno nebylo. Žalobce do protokolu o výslechu dne 23. 6. 2025 uvedl, že v Maďarsku se mu nepodařilo získat povolení k pobytu, přičemž na území Maďarska pobýval na základě „potvrzení“, jež mělo platnost vždy tři měsíce. Žalobce následně předložil fotokopii tohoto „potvrzení“ v mobilním telefonu, platného do 20. 5. 2025, přičemž toto „potvrzení“ žalobce opravňovalo pouze k pobytu na území Maďarska s tím, že není možné na něj volně cestovat po území států EU a smluvních států. Žalobce však z území Maďarska vycestoval a do ČR přicestoval dne 20. 5. 2025. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce na území ČR pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn, a to od 20. 5. 2025 do 26. 5. 2025. Vypověděl, že na území ČR či států EU a smluvních států nemá žádné ekonomické, kulturní, společenské nebo rodinné či jiné příbuzenské vazby, neboť celá jeho rodina žije v jeho domovské zemi a vlastní zde dům. Dále uvedl, že do ČR přicestoval za účelem výkonu výdělečné činnosti, jelikož má ve Vietnamu velké dluhy, jeho manželka je nemocná a děti chodí do školy. Vypověděl, že je zdravý a finančními prostředky disponuje. 8. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že se žalovaná nedostatečně zabývala tím, že žalobce pobýval neoprávněně na území ČR toliko 6 dní, na území ČR přicestoval v době, kdy mu skončilo oprávnění v Maďarsku, a poté si sám dobrovolně prostřednictvím právního zástupce sjednal termín na cizinecké policii a plně spolupracoval se správním orgánem I. stupně. 9. K tomu žalovaná na stranách 5 až 7 napadeného rozhodnutí konstatovala, že pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců je postačující zjištění, že došlo ze strany cizince k neoprávněnému pobytu, přičemž na neoprávněnosti pobytu žalobce nic nemění ani skutečnost, že se dobrovolně dostavil ke správnímu orgánu I. stupně a spolupracoval s ním. Poznamenala dále, že délku neoprávněného pobytu žalobce na území ČR a skutečnost, že se správním orgánem I. stupně spolupracoval při objasnění věci, však správní orgán I. stupně hodnotil ve prospěch žalobce, jelikož stanovil délku správního vyhoštění žalobce na 6 měsíců, ačkoli maximální možná doba, na kterou lze správní vyhoštění uložit, je § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na 5 let; nelze však opomenout, že žalobce se do nastalé situace dostal vlastním přičiněním, tudíž se správní vyhoštění na dobu 6 měsíců, po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, zhodnocením společenské nebezpečnosti jednání žalobce, pohnutek a míry zavinění jeho osoby, jeví jako opatření, které není v žádném případě nepřiměřené. Konstatovala též, že žalobce se do nastalé situace dostal vlastním přičiněním, neboť musel vědět, že nedisponuje platným pobytovým oprávněním, přičemž fotokopie „potvrzení“ o pobytu v Maďarsku, které správnímu orgánu I. stupně předložil v mobilním telefonu, ho neopravňovala k cestě do jiného členského státu EU, přičemž žalobce do protokolu o výslechu uvedl, že si nezjistil žádné informace o tom, zda je oprávněn na území schengenského prostoru cestovat. 10. Žalovaná se tedy dostatečně zabývala otázkou délky neoprávněného pobytu žalobce na území ČR a vzala v potaz i to, že se žalobce sám přihlásil správnímu orgánu I. stupně. Zároveň konstatovala, že žalobce naplnil podmínky pro vydání rozhodnu