9 Azs 5/2009 — Nejvyšší správní soud

54 Az 3/2025- 27 - text  8 54 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaškem ve věci žalobce: H. V. N., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený JUDr. Milanem Štembergem, advokátem sídlem Cyrila Boudy 1444, 272 01 Kladno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. OAM-707/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. OAM-707/ZA-ZA11-HA13-2025, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavuje. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že jako novou skutečnost uvedl to, že v září 2024 se na něj doma ve Vietnamu ptala policie ohledně jeho trestu za drogy. V případě, že by se musel vrátit do Vietnamu, hrozí mu problémy se státními orgány. Policie se vyptávala matky žalobce, kde se žalobce nachází. Žalobce se důvodně obává svého opětovného možného trestního stíhání a odsouzení ve Vietnamu za trestnou činnost, za kterou byl odsouzen v ČR. Za spáchání trestných činů souvisejících s omamnými látkami hrozí ve Vietnamu i uložení trestu smrti. Na skutečnost, že je žalobce ve Vietnamu hledán policií, byl žalobce svými rodiči upozorněn po ukončení řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Jedná se o situaci, která nastala až po ukončení řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, resp. pokud se týká reálné možnosti dalšího trestního stíhání, jedná se o skutečnost, o které se dozvěděl až po ukončení předcházejícího řízení. 3. Podle názoru žalobce je povinností žalovaného, než přistoupí k zastavení řízení podle § 25 písm. i) zákona o azylu, vždy posoudit, zda nejsou splněny podmínky pro udělení azylu dle § 14 téhož zákona. 4. Namítal, že žalovaný s ním v rámci řízení neprovedl pohovor, přestože je tento úkon zásadní pro zjištění důvodů žádosti o mezinárodní ochranu, resp. přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Bez osobního pohovoru nebylo možné zjistit konkrétní okolnosti tvrzeného pronásledování a důvody, proč žalobce v zemi jeho původu hledá policie. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nevyplývá, že by ministerstvo mělo k dispozici dostatek informací k tomu, aby mohlo posoudit důvodnost žádosti, resp. přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Postup žalovaného je proto v rozporu s principem materiální pravdy. 5. Zdůraznil, že žalovaný ani dříve krajský soud se při rozhodování nezabývaly otázkou možného zásahu do práva na soukromý a rodinný život v případě nuceného vycestování žalobce zpět do země svého původu. Nucené vycestování žalobce do Vietnamu by představovalo nepřiměřený zásah do práva žalobce i jeho nezletilých dětí. Žalovaný neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany v souvislosti s § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, neboť s povinností vycestovat do Vietnamu by bylo žalobci a jeho nezletilým dětem znemožněno jejich společné rodinné soužití. Rozhodnutí žalovaného je v rovněž v přímém rozporu s článkem 3 Úmluvy o právech dítěte. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný popřel oprávněnost žalobcem uvedených námitek a nesouhlasil s nimi, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení správního řádu. Své rozhodnutí nepovažoval za nesprávné, nezákonné či vadné. K aktuální žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalovaný konstatoval, že žalobce opětovně hovořil o svých rodinných poměrech, konkrétně o svých dětech, které navíc doplnil také informací o jeho nové partnerce a jejích dětech. Uvedená skutečnost není dle žalovaného důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě a taktéž ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Poznamenal, že žalobce dále sdělil, že se v případě návratu do vlasti obává případných potíží se státními orgány kvůli svému potrestání za drogovou trestnou činnost. Žalovaný na základě obstaraných informací zdůraznil, že zatím ani tyto informace nezaregistrovaly případ, kdy by místní soudy vynesly nový rozsudek v totožném trestním případu, za který již byl pachatel odsouzen v jiné zemi. Z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR dále vyplývá, že zastupitelský úřad z dosavadní zkušenosti a po konzultaci s dalšími zastupitelskými úřady členských států EU v Hanoji nemá informace o případech, kdy by osoby, které se do vlasti vrátily po vykonání trestu odnětí svobody v zahraničí, byly vystaveny jakýmkoliv perzekucím. Podle dalších zkušeností i dalších zemí EU vietnamské úřady nemají v naprosté většině případů jakýkoliv zájem se těmito osobami dále zabývat. Trest vykonaný v zahraničí se do místní obdoby výpisu z rejstříku trestů nezapisuje, a na dotyčného je tedy místními úřady pohlíženo jako na osobu bezúhonnou. Žalovaný uzavřel, že žalobcem prezentovaná obava z případných potíží s domovskými státními orgány není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě a taktéž ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl bez jednání. 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce touto žalobou napadá již druhé rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla přiznána mezinárodní ochrana dle zákona o azylu. Poprvé žádal žalobce o mezinárodní ochranu dne 9. 5. 2023 a dne 15. 5. 2023 poskytl údaje potřebné k této žádosti. Konkrétně sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti kinh, bez náboženského vyznání, stranické příslušnosti a politického angažmá. Dále uvedl, že je svobodný a má dvě nezletilé děti, které mají vietnamské občanství. Matka dětí je rovněž Vietnamka, má v ČR povolený pobyt. S partnerkou a matkou jeho dětí se rozešel ještě před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, nežije s ní ani s dětmi a ztratil s nimi kontakt. Z Vietnamu žalobce vycestoval v roce 2008 letecky za účelem podnikání. Jako první důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že má v ČR děti a partnerku a chce s nimi zůstat. Jako druhý důvod uvedl, že když byl v roce 2017 na návštěvě ve Vietnamu, zadlužil se svému věřiteli, a že chce získat pobyt v ČR, aby mohl splatit dluh, který má ve Vietnamu. 9. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15. 5. 2023 žalobce uvedl, že ve Vietnamu žijí jeho rodiče a bratr. Naposledy rodinu ve Vietnamu navštívil v roce 2017, od té doby je nekontaktoval a nic o nich neví. Konstatoval, že neměl žádné problémy s policií, bezpečnostními orgány, soudy nebo jinými státními orgány, ani nebyl ve Vietnamu stíhán či odsouzen. Popsal, že má problém s věřitelem, od kterého si v roce 2017 půjčil s vysokým úrokem peníze na karetní hru, a prohrál. O půjčce sepsal smlouvu, ale neví, kde je. Zástupci věřitele pořád telefonovali, chodili k jeho rodičům, ohrožovali je a vyhrožovali, že dají do zástavy jejich rodinný dům, naposledy to bylo v červnu 2017. Vypověděl, že v ČR byl trestán kvůli drogám, přičemž trestnou činnost spáchal kvůli finančnímu nátlaku od věřitelů, potřeboval co nejrychleji vydělat peníze. Se svými dětmi žil do roku 2017, měl finanční problémy a problém s partnerkou, a tak se s ní rozešel a odstěhoval se, poté v roce 2018 nastoupil do vězení. Do věznice za ním děti přišly na návštěvu dvakrát nebo třikrát, často si s nimi telefonoval. Na výchově a výživě dětí se po propuštění z vězení finančně nepodílí, před nástupcem do vězení posílal na děti asi 10 000 Kč měsíčně. Děti chodí na základní školu a bydlí v Kladně. Žalobce byl s dětmi naposledy v kontaktu asi před rokem, snaží se je najít, ale zatím nic nezjistil. Uvedl, že neví o tom, jestli rodiče policii nahlásili, že za nimi chodí věřitelé žalobce, nevěděl ani, jestli se rodiče odstěhovali, jak jim doporučil. 10. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 2 T 10/2019-3019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 15 To 72/2019, odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) a 3 písm. c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění ve výměře pěti let. Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 4. 2023, sp. zn. 2 PP 75/2023, byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn na zkušební dobou v trvání šesti let, tj. do 28. 4. 2029. 11. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM-602/ZA-ZA11-HA13-R2-2023, vyslovil,