6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

59 A 55/2025- 98 - text 59 A 55/2025 - 98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozený dne X trvale bytem X t. č. X zastoupen advokátkou Mgr. Simonou Novotnou, sídlem Za rozhlednou 1915, 413 01 Roudnice nad Labem proti žalované: Vězeňská služba ČR, Vazební věznice Liberec sídlem Pelhřimovská 373/3, 460 62 Liberec o žalobě proti rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované ze dne 30. 7. 2025, č. j. VS-134281-7/ČJ-2025-800930-KŘP takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu žalované ze dne 23. 7. 2025, č. j.VS-134281-4/ČJ-2025-800930-KŘP. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“), uložen kázeňský trest spočívající v umístění do uzavřeného oddílu na dobu 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, neboť se žalobce dopustil porušení § 28 odst. 2 písm. f) ZVTOS, které spočívalo v tom, že neoznámil přechovávání mobilního telefonu neustanovenou osobou z řad odsouzených. Konkrétně měl žalobce vědět o přechovávání mobilního telefonu nezjištěné značky, černé barvy s bílou klávesnicí, nezjištěného IMEI1 a IMEI2, bez vložené SIM ani paměťové karty, s vloženou baterií S/N: PZBL-BM: X, 380 mAh, Li-ion přechovávaného po nezjištěnou dobu do 27.01.2025, tedy v době výkonu trestu odnětí svobody jmenovaného ve Věznici Rýnovice. Uvedený mobilní telefon byl dne 27.01.2025 v 10:27 hodin nalezen příslušníkem VS ČR identifikační číslo 21 473, během mimořádné dílčí prohlídky oddílu C/3 Věznice Rýnovice. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetiky, zpracované Policií PČR - OKTE, KŘP Ústeckého kraje vyplývá, že se na nalezeném mobilním telefonu nalezly biologické stopy jmenovaného. II. Žaloba 3. Ve včasně podané žalobě žalobce popsal, že dne 2. 7. 2025 odeslala zaměstnankyně žalované, pprap. L. G. zmocněnkyni žalobce e-mail se sdělením, že jí do datové schránky dne 30. 6. 2025 byla zaslána žádost o vyjádření v kázeňském řízení, která nebyla ještě doručena. Téhož dne zmocněnkyně žalobce kontaktovala e-mailem pprap. G. s tím, že je aktuálně na dovolené a po návratu se bude věcí zabývat. Pprap G. ji na to sdělila, že i ona bude od 7. 7. 2025 do 3. 8. 2025 na dovolené. Po návratu z dovolené se zmocněnkyně žalobce domluvila, že buď přijede osobně nebo bude uskutečněna webex porada s žalobcem. Webex porada byla uskutečněna dne 18. 7. 2025, avšak byla zkrácena, protože na straně žalované mělo dojít k technickému problému, a proto porada musela začít později. 4. Při webex poradě se zmocněnkyně žalobce od žalobce dozvěděla, že je již 9. dnem na samovazbě, aniž by byla stanovena délka trvání, a aniž by došlo k řádnému zdůvodnění trvání samovazby. Ve dnech 21. 7. 2025, 23. 7. 2025 a 24. 7. 2025 měla zmocněnkyně žalobce v jiné věci nařízená hlavní líčení, která se konala od rána do pozdních odpoledních hodin. Dne 23. 7. 2025 jí bylo do datové schránky doručeno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Žalobce namítal, že jeho zmocněnkyni nebyl ponechán dostatečný čas k přípravě vyjádření po proběhlé webex poradě. Žalobce měl za to, že jí měla být ponechána lhůta alespoň tří pracovních dnů od proběhlé webex porady. Žalobce zároveň upozornil na to, že v žádosti o vyjádření v kázeňském řízení nebyla stanovena lhůta, do kdy se má zmocněnkyně k věci vyjádřit, a z e-mailové komunikace se zaměstnankyní žalované, pprap. G., vyznělo, že do 3. 8. 2025 je na dovolené, a tak se danou věcí zabývat nemůže. Žalovaná sice namítala, že v e-mailu od pprap. G. byl uveden kontakt na kolegu, ale nebylo uvedeno, z jakého důvodu by zmocněnkyně žalobce měla kolegu kontaktovat. 5. Žalobce dále popřel, že by věděl o existenci mobilního telefonu. Dle žalobce nebylo prokázáno, že by tomu tak bylo. Jediný, kdo věděl o přechovávání mobilního telefonu, je odsouzený X, který ve své výpovědi uvedl, že jej měl žalobce požádat, aby telefon uschoval ve svém rektu a poté ho předal odsouzenému X. Dle sdělení odsouzeného X tomu měli být přítomni odsouzení X a X. Odsouzený X popřel, že by o telefonu něco věděl a svědecké výpovědi odsouzených X a X svědectví odsouzeného X vyvrátily. Jeho výpověď měla být zřejmě pomsta za to, že se mu měl žalobce a spoluvězni posmívat, že je gay. S uvedenými rozpory ve svědeckých výpovědích se žalovaná nevypořádala. Pokud tři svědci tvrdí, že o mobilním telefonu nic nevěděli a že se verze odsouzeného X nezakládá na pravdě, nemůže být žalobce za toto jednání kázeňsky potrestán. Potrestán měl být pouze odsouzený X. 6. Žalovaná se rovněž nevypořádala s tvrzením žalobce, že o mobilním telefonu nevěděl. V mobilním telefonu bylo nalezeno číslo X, které je spojováno s odsouzeným X, protože se jedná o jeho povolené číslo. S žalobcem žádnou spojitost nemá. Žalobce rovněž považoval za zvláštní, že by se na telefonu, s ohledem na způsob jeho uchování v rektu odsouzeného X, nenašly žádné genetické stopy tohoto odsouzeného. 7. Za důležité považoval žalobce i to, že mobilní telefon byl nalezen v sáčku od tabáku uvnitř kovové popelnice v místnosti, která se nachází před místností s WC oddílu C3. Je tedy zřejmé, že celý oddíl C3 má přístup do této místnosti, samozřejmě včetně žalobce. Žalobce mohl zahodit sáček od tabáku, ten někdo vzal a přechovával v něm daný telefon. 8. Závěrem žalobce sice souhlasil, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1785/08, nelze na rozhodnutí o kázeňských trestech klást nároky srovnatelné např. s rozhodnutím správního orgánu nebo soudu. Na druhou stranu těmito důvody nelze ospravedlnit libovůli při rozhodování o kázeňských trestech, které velmi intenzivně zasahují do právní sféry odsouzeného. Dle žalobce prvoinstanční i napadené rozhodnutí trpí zásadními vadami Vzhledem k jejich neurčitosti, nepřezkoumatelnosti a zjevné vnitřní rozporuplnosti jsou tato rozhodnutí nicotná. Rozhodnutí také neobsahují popis stíhaného jednání, protože není uvedeno, kdy, kde a jak měl žalobce porušit § 28 odst. 2 písm. f) ZVTOS, tedy nedodržet oznamovací povinnost, ani místo skutku a způsob spáchání skutku, jímž měl být porušen § 28 odst. 2 písm. f) ZVTOS. Žalobce s ohledem na svou obranu očekával, že nebude potrestán, případně, že dojde k uložení mírnějšího trestu. Navrhoval proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Zároveň žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že námitky týkající se porušení práva na obhajobu vypořádala již v napadeném rozhodnutí. Popsala komunikaci právní zástupkyně žalobce a zaměstnanců vazební věznice, a to jak e-mailovou korespondenci pprap. Galekové, tak především tu oficiální, která byla realizována prostřednictvím datové schránky. Žádost o vyjádření před rozhodnutím o uložení kázeňského trestu byla zaslána jak datovou zprávou dne 30. 6. 2025, tak e-mailem dne 2. 7. 2025. Dle doručenky z datové schránky si tuto žádost právní zástupkyně žalobce převzala dne 2. 7. 2025 a dne 3. 7. 2025 obdržela e-mailem od pprap. G. i informaci s prosbou o kontaktování mjr. Bc. L. T. Žádost o vyjádření ve smyslu § 47 odst. 1 ZVTOS byla doručena společně s obsahem spisu. 10. Informace o tom, že by se právní zástupkyně žalobce domluvila se zaměstnanci telefonicky, že buď přijde osobně nebo bude uskutečněna webex porada s klientem, a o tom, že byla tato porada z technických důvodů na straně žalované zkrácena, představuje pouze tvrzení právní zástupkyně žalobce. Skutečnost, že se žalovaná hodlá věcí zabývat až po 3. 8. 2025, nevyšla z žádných listin najevo. 11. Prvostupňové rozhodnutí vydal prvoinstanční orgán po dvaceti dnech ode dne prokazatelného převzetí datové zprávy s žádostí o vyjádření, což žalovaná považovala za dostatečně dlouhou dobu na přípravu, zpracování a zaslání vyjádření před vydáním rozhodnutí ve věci. Po tuto dobu právní zástupkyně žalobce žalovanou ani vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu nekontaktovala. Žalovaná měla za to, že v rámci kázeňského řízení byly přiměřeně respektovány základní zásady spravedlivého procesu uvedené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 40, který se přiměřeně použije i pro kázeňské řízení, a také § 47 odst. 1 ZVTOS. 12. K námitce žalobce, že se žalovaná nevypořádala s rozporuplnými svědeckými výpověďmi, a k tvrzením žalobce, že o existenci mobilního telefonu nic nevěděl, žalovaná uvedla, že prvoinstanční orgán vycházel z listinných důkazů, které stručně zmínil v odůvodnění. Na základě nich dospě