1 As 27/2008 — Nejvyšší správní soud

1 A 20/2010- 79 - text 5 pokračování 1A 20/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: W.S., zastoupen Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1 , proti žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, 110 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5. 2006 č.j. 267/2006-160-SPR/2. t a k t o : I. Rozhodnutí ze dne 12.5. 2006 č.j. 267/2006-160-SPR/2. se zrušuje a věc se vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení ve výši 9.800,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, odboru dopravy, ze dne 20. 8. 2002, č.j. dopr. 429/2/2002 Va, změněném rozhodnutím krajského úřadu ze dne 10.12.2002 č.j. JMK/1586/2005/OD s právní mocí ode dne 19.12. 2002, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/ 1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 14.2. 2002 ve 22.00 hod na silnici I. třídy č. 38 v km 238,8 v k.ú. Znojmo jako řidič osobního automobilu způsobil dopravní nehodu nepřizpůsobením rychlosti jízdy na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč a povinnost hradit náklady řízení ve výši 500,- Kč . Návrhem ze dne 15.11. 2005 (doplněným podáním ze dne 2.12. 2005) podaným u Krajského úřadu Jihomoravského kraje se žalobce domáhal obnovy řízení z důvodů dle § 62 odst. 1 písm. a), zákona č. 71/1967 Sb., neboť vyšly najevo nové skutečnosti a důkazy v podobě znaleckého posudku Ing. P. Š. č. 2847-88/2005 ze dne 8.11. 2005, podle kterého rychlost jízdy žalobce, jen o 8 km/h vyšší nežli rychlost přiměřená dosvitu tlumených světel nebyla příčinou dopravní nehody, protože žalobce byl oslněn svědkem a za vzniklé situace vytvořilo vozidlo Renault překážku náhlou. Jako druhý důvod žalobce žádal o obnovu řízení z důvodu dle § 62 odst. 1 písm. c) zákona č. 71/1967 Sb., neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně dal obviněnému možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí (dne 20.8. 2002) k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění, dle § 3 odst. 2, § 33 odst. 2, zákona č. 71/1967 Sb. poprvé a naposledy dne 3.5. 2002, tj. v den, kdy bylo řízení teprve zahájeno, nikoliv už ve fázi před jeho skončením. Dne 6.1. 2006 vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje pod č.j. JMK 4628/2006 rozhodnutí, kterým zamítl návrh na obnovu řízení. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl rozhodnutím ze dne ze dne 12.5. 2006 č.j. 267/2006-160-SPR/2. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že byl zkrácen na svých právech. Totožně jako v odvolání konstatuje, že zmeškání tříleté objektivní lhůty zavinil sám krajský úřad svými průtahy, když nerozhodl o návrhu na obnovu řízení v zákoně stanovené třiceti denní lhůtě, neboť považoval za nezbytné prověřit znalecký posudek předložený žalobcem. Žalobce uvádí, že návrh na obnovu řízení byl podán prostřednictvím faxu dne 15.11. 2005 a v zákoně stanovené třídenní lhůtě byl doplněn předložením písemného podání. Pokud by krajský úřad rozhodl o návrhu bezodkladně (§49 odst. 1, zákona č. 71/1967 Sb.), nejdéle ve třiceti denní lhůtě (§49 odst. 2, téhož zákona), byla by tříletá objektivní lhůta zachována. Navíc žalobce uvádí, že žalovaný neuvědomil žalobce o prodloužení lhůty k rozhodnutí s uvedením důvodu a dodává, že znalecký posudek, kvůli kterému správní orgán nevydal své rozhodnutí včas, proveden nebyl. Žalobce má za to, že objektivní tříletou lhůtu, ve které lze obnovu řízení povolit, nelze vztahovat na rozhodnutí o přestupku, který má charakter „trestního obvinění“. Na podporu takového tvrzení zmínil žalobce ve své žalobě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je součástí právního řádu ČR, zákona č. 209/1992 Sb., dále čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 k této Úmluvě, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kadubec v. Slovensko ze dne 2.9. 1998 a Lauko v. Slovensko ze dne 2.9. 1998. Na podporu svého tvrzení, že řízení o přestupku podle přestupkového zákona se považuje za „trestní obvinění“ (u kterých neběží lhůta k podání návrhu na obnovu řízení), zmínil i rozsudek č.j. 11 Tdo 738/2003 ze dne 22.7. 2004. Z výše uvedeného má žalobce za to, že argumentace krajského úřadu a ministerstva dopravy uplynutím této zákonné objektivní prekluzivní lhůty odporuje právním normám vyšší právní síly. V této souvislosti žalobce dodává, že o skutečnosti odůvodňující obnovu řízení dle § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb. se žalobce , respektive jeho zástupce dozvěděl až dne 8.11. 2005, kdy byl zástupci předán znalecký posudek od soudního znalce, jehož vypracování si vyžádal. O skutečnosti odůvodňující obnovu řízení dle § 62 odst. 1 písm. c), zákona č. 71/1967 Sb., se žalobce, resp. zástupce dozvěděl dne 4.11 2005, kdy u Krajského soudu v Brně nahlédl do správních spisů. K důvodům zahájení obnovy řízení, dle § 62 odst. 1 písm. c), zákona č. 71/1967 Sb., zmiňuje žalobce rozsudek NSS č.j. 7 A 112/2002, ze dne 14.11. 2003 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 6 A 175/94 ze dne 27.8. 1996. K důvodu obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. a), zákona č. 71/1967 Sb. dodává, že znalecký posudek se zaměřením na komplexní analýzu nehodového děje měl být vypracován již v původním přestupkovém řízení ( dle § 36 zákona č. 71/1967 Sb.) a to bez ohledu na to, zda byl účastníkem navržen, či nikoliv, neboť správní a zejména přestupkové řízení provádí správní orgán z úřední povinnosti, není vázán jen návrhy účastníků a je povinen vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Pokud tedy žalobce nechal vypracovat znalecký posudek, který mu byl předán dne 8.11. 2005 a z něho vyplynuly nové skutečnosti, dříve neznámé, mohl a měl správní orgán o návrhu na obnovu řízení v takovém případě rozhodnout bezodkladně a v dalším řízení, které by po nařízení obnovy probíhalo, mohl eventuálně přibrat znalce a nechat vypracovat znalecký posudek. Doplňuje, že řízení o návrhu na obnovu řízení se totiž omezuje toliko na zkoumání otázky, zda jsou zde nové skutečnosti nebo důkazy, přičemž provádění těchto nových důkazů, včetně jejich hodnocení připadá v úvahu teprve poté, kdy je řízení obnoveno. Krajský úřad se však těmito zásadami neřídil a možnost obnovy řízení v tříleté zákonné objektivní lhůtě svojí nečinností zmařil, ač návrh byl podán více než měsíc před jejím uplynutím, tedy včas. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění rozhodnutí ze dne 12.5. 2006 č.j. 267/2006-160-SPR/2 a dodává, že návrh na obnovu řízení v dané věci byl zamítnut v souladu s platným řádem ČR, neboť uplynula objektivní tříletá prekluzivní lhůta. Žalovaný odmítá žalobcův názor, že by prekluzi způsobil Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy a to z důvodu dodržení lhůty stanovené v § 49 zákona č. 71/1967 Sb. Jako důkaz opodstatněného prodloužení lhůty v řízení o návrhu na obnovu řízení, uvedl žádost Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 5.1. 2006 č.j. JMK 2116/2006, které bylo vyhověno neformálním dopisem žalovaného ze dne 16.1. 2006. Jako důvod žádosti o prodloužení lhůty přitom Krajský úřad Jihomoravského kraje uvedl skutečnost, že hodlá provést důkaz novým znaleckým posudkem, který dosud nebyl vypracován. Lhůta proto byla žalovaným prodloužena do 15.2. 2006, znalecký posudek č. 506 byl Ing. Jaroslavem Sedlákem v zadaném termínu vypracován. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na nepravdivé tvrzení žalobce o nevypracování znaleckého posudku. Stejně tak žalovaný odmítá žalobcův výklad zákona č. 71/1967 Sb., podle kterého byla dodržena subjektivní lhůta 3 měsíců a to z důvodu, že znalecký posudek vypracovaný dne 8.11. 2005 založil právní důvod obnovy řízení dle § 62 dost. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb. a uvádí, že se žalobce dopustil chybné interpretace zákona, protože opomenul fakt, že dle § 63 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. je subjektivní lhůta omezena lhůtou objektivní. Dle názoru žalovaného uplynula tříletá prekluzivní lhůta pro nařízení obnovy řízení dle § 63 odst. 4, zákona 71/1967 Sb., je tedy podle mínění žalovaného bezpředmětné zabývat se dalšími tvrzeními žalobce. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.4. 2009 č.j. 3 Ca 6/2006 žalobu jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním, že žalovaný věc posoudil správně po právní stránce a dostatečně své tvrzení odůvodnil. Žalobce proti rozsudku brojil kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou. Městskému soudu především vytkl, že se nevypořádal s námitkami uvedenými v žalobě. Konkrétně se soud nezabýval tvrzením neodůvodněného stavu nerovnosti v právech spatřovaný v tom, že zatímco obnovu řízení ve prospěch obviněného v případ