3 As 33/2004 — Nejvyšší správní soud

10 Ca 155/2008- 81 - text 23 pokračování 10 Ca 155/2008-81 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Libora Zhřívala a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: DG developtment a.s., IČ.26720841, se sídlem Sokolovská 100/94, Praha 8, zastoupeného JUDr. Alenou Bányaiovou,CSc., advokátkou se sídlem Platnéřská 4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.4.2008 č.j. 7122/2008-83/416 a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.4.2008 č.j. 14733/2008-83/829, takto: Žaloby se zamítají. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Samostatně podanými žalobami Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „žalovaný“ nebo „ministerstvo“) ze dne 25.4.2008 č.j. 7122/2008-83/416 (věc vedena pod sp.zn. 10 Ca 156/2008) a č.j. 14733/2008-83/829 (věc vedena pod sp.zn. 10 Ca 155/2008). Vzhledem k tomu, že obě rozhodnutí napadená žalobami se týkají téže stavby „Regenerace a dostavba areálu MS-MEDOX,a.s. 1.etapa“ (dále jen „stavba“) a skutkově i právně spolu souvisí, soud usnesením ze dne 9. července 2008 spojil obě věci ke společnému projednání pod sp.zn. 10 Ca 155/2008. Rozhodnutím ministerstva ze dne 25.4. 2008 č.j.7122/2008-83/416 bylo změněno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „Magistrát“) ze dne dne 8.11. 2007, jímž Magistrát ve zkráceném přezkumném řízení zrušil rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 13 ze dne 21.7. 2006 (dále jen "stavební úřad"), kterým byla povolena změna stavby "Regenerace a dostavba areálu MS-MEDOX,a.s.-1. etapa (jinak též "první změna“ stavby) podle ustanovení § 68 zákona č. 50/1976 Sb.(dále též „stavební zákon“). Rozhodnutím žalovaného z téhož dne č.j. 14733/2008-83/829 bylo změněno rozhodnutí Magistrátu ze dne 14.11. 2007, jímž Magistrát ve zkráceném přezkumném řízení řízení zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25.6. 2007, kterým byla povolena změna stavby „Regenerace a dostavba areálu MS-MEDOX,a.s.- 1.etapa (jinak též „druhá změna“ stavby) podle § 118 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb.( dále též „nový stavební zákon“). Žalobou napadenými rozhodnutími žalovaný v obou případech změnil výrok rozhodnutí Magistrátu o zrušení rozhodnutí stavebního úřadu o povolení první a druhé změny stavby v tom, že jednak doplnil, že se věc vrací stavebnímu úřadu, jednak posunul účinky rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení tak, že nastávají až dnem právní moci zrušujícího rozhodnutí (nikoli dnem právní moci přezkoumávaného rozhodnutí, jak rozhodl Magistrát) z důvodu, že nelze dovozovat, že stavebník nebyl v dobré víře; ve zbytku rozhodnutí Magistrátu z 8.11. 2005 a rovněž tak i rozhodnutí ze dne 14.11. 2007 potvrdil. V obou případech byly důvody, jež vedly Magistrát ve zkráceném přezkumném řízení ke zrušení rozhodnutí stavebního úřadu, jimiž byla povolena první i druhá změna stavby, shledány žalovaným (až na dílčí odchylky) opodstatněnými. Lze zobecnit, že důvodem zrušení rozhodnutí stavebního úřadu byl jednak shledaný rozpor s podmínkami č. 3, 6 a 9, v případě první povolené změny stavby, a s podmínkami č. 6 a 9, v případě druhé povolené změny stavby, územního rozhodnutí ze dne 4.2. 2004 č.j. OUR-115/03/Hak (dále jen „územní rozhodnutí“) a rozpor s jím udělenou výjimkou dle čl. 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze (dále jen „vyhl. OTPP“) a další nedostatky rozhodnutí a řízení, které jejich vydání předcházelo, které budou konkretizovány níže. Z důvodu zachování logického postupu soud předesílá, že při projednání žalob nedodržel formální pořadí v jakém byly zapsané pod sp.zn. soudu, ale dále zachovává pořadí odvíjející se od postupu stavebního úřadu, Magistrátu a potažmo žalovaného v dané věci, tj. podle časové posloupnosti rozhodování o povolení prvé a druhé změny stavby před dokončením, tak jak na sebe navazují. V jedné každé z podaných žalob žalobce předně (bod I) shrnul průběh řízení od vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení a řízení o povolení první a druhé změny stavby a na to v jedné každé věci navazující závěry zkráceného přezkumného řízení, a to ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí žalovaného a namítl, že zrušovací rozhodnutí Magistrátu je nezákonné a nesprávné a žalovaný jen petrifikoval tuto nezákonnost a nesprávnost, čímž byl žalobce zkrácen ve svých právech. Pod bodem II. v obou žalobách žalobce napadá základní argument žalovaného a Magistrátu pro zrušení rozhodnutí o změně stavby, a to shledaný rozpor s územním rozhodnutím a některá další pochybení stavebního úřadu a tvrdí (v intencích znění § 39 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.), že se v územním rozhodnutí vymezuje území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území, zabezpečuje soulad s cíli a záměry územního plánování, včetně urbanistických a architektonických hodnot v území atd.a dovozuje, že cílem územního řízení je tedy především schválení záměru a vymezení základních podmínek pro využití a ochranu navrhované stavby a dotčeného území, nikoliv určení přesných a neměnných dispozic a vnitřního uspořádání konkrétní stavby, má za to, že takové přesné vymezení je až předmětem rozhodování o povolení stavby, které stanoví přesné podmínky pro provedení stavby. Podmínky, za nichž je stavba povolena se nesmějí odchylovat od podmínek územního rozhodnutí, ale vzhledem k rozdílným cílům a předmětu územního a stavebního řízení nemusí každá odchylka ve stavebním povolení znamenat rozpor s územním rozhodnutím, který by vedl k nezákonnosti; to musí příslušný úřad posoudit podle konkrétního případu. Magistrát i žalovaný při posuzování souladu rozhodnutí o změně stavby s územním rozhodnutím byli povinni zachovávat zásadu legality a vázanost právními předpisy (§ 2 zákona č. 500/2004 Sb., dále jen „správní řád“), tuto však nelze chápat formalisticky, ale je nutno přihlížet ke smyslu a účelu aplikované normy. Další zásadou je ochrana práv nabytých v dobré víře, která je projevem principu presumpce správnosti správních aktů, a která právě v přezkumném řízení dostává přednost před ochranou objektivního práva. S tím souvisí i zásada proporcionality (přiměřenosti) zásahu státu mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Dalším principem je, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, a v rozhodnutí musí být odůvodněno, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. V řízení o přezkoumání rozhodnutí podle § 94 správního řádu jsou tyto principy zdůrazněny, protože jde o zásah do pravomocně nabytých práv, a proto ust. § 94 odst. 4 správního řádu umožňuje zastavit přezkumné řízení i v případě, že rozhodnutí bylo sice vydáno v rozporu s právními předpisy, ale újma, která by jeho zrušením vznikla některému z účastníků řízení, který nabyl práva v dobré víře, by byla ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla v důsledku rozhodnutí jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře plyne i z ust. § 94 odst. 5 správního řádu. Dále žalobce poukazuje na to, že podmínkou postupu ve zkráceném přezkumném řízení je, aby nezákonnost byla zjevná jen ze spisového materiálu a nebylo třeba dalších úkonů správního orgánu a účastníků. Žalobce tvrdí (bod III), že žádný z uvedených požadavků a principů nebyl v obou projednávaných případech naplněn. 1. K porušení zásady legality došlo podle žalobce tím, že odchylky povolené rozhodnutím o změně neznamenají nezákonnost. K první povolené změně stavby žalobce uvádí, že podle rozhodnutí žalovaného v rozporu s podmínkami územního rozhodnutí mají být: a) půdorysné změny a změny rozměrů 1.PP a 1.NP, b) změna využití prostor v 1.NP z nebytových prostor se samostatnými vstupy na ateliéry bez samostatných vstupů a zvýšení počtu bytů, c) změna počtu parkovacích stání v garážích i na povrchu. K druhé povolené změně stavby žalobce uvádí, že podle rozhodnutí žalovaného v rozporu s podmínkami územního rozhodnutí mají být: a) změna využití prostor v 1.NP z nebytových prostor se samostatnými vstupy na byty, b) změna počtu parkovacích stání v garážích a na povrchu a c) změna vnějšího vzhledu domů a změna tvaru střechy. Podle žalobce již z popisu změn v obou případech je zřejmé, že nejde o rozpor takových rozměrů, který by vedl k nezákonnosti, jak správní orgány dovodily, aniž braly v potaz zásadu legality a trvaly na doslovném znění předpisu a abstrahovaly od toho, že cílem územního řízení je jen schválení záměru a vymezení základních podmínek, nikoli určení přesných a neměnných dispozic a vnitřního uspořádání stavby. Každá odchylka tedy neznamená rozpor s územním rozhodnutím a podle žalobce je tomu tak právě v daném případě. K první povolené změně a důvodu ad a) žalobce tvrdí, že již v o