— Nejvyšší správní soud

11 Ca 327/2009- 28 - text 6 pokračování 11 Ca 327/2009 11 Ca 327/2009 - 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha a v právní věci žalobkyně: Bc. E. K., bytem Z., L., zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem Dobřichovice, Jiráskova 378, proti žalovanému: Česká republika, Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí ředitele odboru 40 generálního ředitele cel ve věcech služebního poměru č.j.:20971/2009-900000-401 t a k t o: I. Rozhodnutí generálního ředitelství cel ze dne 22.9.2009, č.j. 24922-3/2009 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9.200,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Josefa Vrabce, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele, Generálního ředitelství cel, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele odboru 40 personálního vzdělávání a zdravotní péče Generálního ředitelství cel č.j.:20971/2009-900000-401 ze dne 23.6.2009 o uložení povinnosti uhradit náklady spojené se studiem a to tak, že se ve výroku k úhradě ukládaná částka 44.609,-Kč nahrazuje částkou 42.556,-Kč. Žalobkyně namítá, že s úlevami spojenými se studiem začala studovat až od 8.1.2008. Předtím studovala bez poskytování služebního volna. Její závazek k setrvání ve služebním poměru po skončení studia proto činil toliko 169 dnů, odpovídající době trvání studia, po kterou jí bylo poskytováno služební volno. Tento závazek tedy splnila 11.1.2009. Žalobkyně již v odvolání vytýkala služebnímu funkcionáři, že rozhodnutí o studijních úlevách vydané k datu 8.1.2008 nemohlo mít retroaktivní povahu a služební funkcionář se tedy nesprávně domníval, že má platnost i na vztahy, které existovaly před jeho vydáním. Žalobkyně poukazuje na to, že v právní úpravě služebního poměru odpovídá právu jednoho subjektu povinnost subjektu druhého. Žalobkyně nesouhlasí se závěry služebních funkcionářů, že její povinnost k setrvání ve služebním poměru měla vzniknout za dobu, kdy jí ze strany celní správy nebyly a ani nemohly být poskytovány žádné úlevy. Poukazuje na to, že po ukončení studia při výkonu služby má příslušník ve vztahu k bezpečnostnímu sboru povinnost a to jednak dle § 74 odst. 1 je povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia a podle odstavce 2, pokud svou povinnost setrvat ve služebním poměru dle odstavce 1 nesplní, je povinen uhradit bezpečnostnímu sboru náklady spojené se studiem. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že neumožnění poskytování studijního volna v letech 2005 a 2006 s přezkoumávaným případem nesouvisí, neboť žalobkyni v té době studijní volno poskytováno nebylo, a nebyly tudíž na studium vynakládány žádné náklady, které by nyní byly napadeným rozhodnutím požadovány. Obě rozhodnutí žalovaného považuje v důsledku shora uvedených námitek za nezákonná. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a poukázal na to, že dle § 74 odst. 1 zákona o služebním poměru, povinnost celníka, jemuž bylo uděleno/ poskytnuto studijní volno k setrvání ve služebním poměru po ukončení studia při výkonu služby odpovídá skutečné a celé době trvání studia, tedy době od zahájení studia do jeho ukončení, nikoli pouze době, po kterou bylo umožněno čerpání studijního volna. Poukázal na to, že pro domněnku žalobkyně nemá zákon žádnou oporu. Zákon o služebním poměru stanoví pouze omezení celkové částky nákladů v § 74 odst. 3, neříká logicky, v jakém rozsahu (v návaznosti na délku studia) má příslušník studijní volno čerpat (to záleží na příslušníkovi) – pouze stanoví podmínky pro jeho čerpání. Pokud čerpal studijní volno v malém rozsahu, vzniká mu i přesto povinnost setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po celou dobu odpovídající trvání studia a nijak se mu s přihlédnutím k menšímu čerpání volna náklady ukládané k náhradě neupravují. Podpůrně odkázal na znění ustanovení § 143 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje stanovení závazku setrvat v pracovním poměru po ukončení studia v rozsahu až 5 let, a to bez jakékoli vazby na rozsah doby studia pokrytou kvalifikační dohodou (dobu poskytování studijních úlev). Námitku žalobkyně o možné retroaktivitě napadeného rozhodnutí žalovaný odmítl, neboť žalobkyni žádná povinnost zpětně stanovena nebyla. Služební funkcionář pouze vycházel z pravomocného rozhodnutí o udělení studijního volna, kterým byly žalobkyni stanoveny podmínky poskytování studijních slev v souladu se žádostí žalobkyně ze 7.11.2007 i s příslušnými ustanoveními právních předpisů. Při výpočtu nákladů spojených se studiem požadovaných po žalobkyní s odkazem na znění § 74 odst. 1 zákona o služebním poměru vycházel ze skutečné délky trvání studia žalobkyně, která činila 999 dnů, tedy od 1.10.2005 do 25.6.2008. Ke dni skončení služebního poměru 30.6.2009, splnila žalobkyně ze svého závazku 370 dnů. Zbylým 629 dnům s ohledem na náklady vynaložené na vzdělání žalobkyně ve výši 67.589,-Kč odpovídá poměrná částka nákladů ve výši 42.556,-Kč, která byla žalobkyni rozhodnutím o nákladech na vzdělání změněným rozhodnutím o odvolání uložena k úhradě. Žalobkyně využila svého práva podat repliku k vyjádření žalovaného, ve které zásadně nesouhlasila se závěry služebního funkcionáře a poukázala na to, že příslušníkovi, který čerpá úlevy po dobu tří a více let, je pochopitelně poskytnuto nesrovnatelně vyšší plnění, než příslušníkovi za dobu necelého půl roku. Upozornila na to, že ustanovení § 143 zákoníku práce pojednává o platu zaměstnance a nelze ho tedy v daném případě aplikovat. Nelze dle jejího mínění aplikovat ani § 234 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně setrvala na své námitce, že v případě rozhodnutí žalovaného jde o retroaktivitu, neboť rozhodnutím se požaduje splnění závazku k setrvání ve služebním poměru i za dobu před uvedeným datem. Svým rozhodnutím uhradit náklady vynaložené na studium, které jsou ekvivalentem splnění jím požadovaného závazku, dal žalovaný najevo, že rozhodnutí o studijních úlevách přičítá zpětné účinky, které rozhodnutí mít nemůže. Ani argument, že žalobkyně o poskytování studijních úlev požádala 7.11.2007 nedokazuje, že by požadovala úlevy již od roku 2005. Tyto úlevy není možno nejen právně, ale ani fyzicky zpětně čerpat. U jednání soudu účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žalobkyně navíc uvedla, že požadovanou částku již uhradila. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním úřadem soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Žalobkyně dne 1.9.2005 požádala Generální ředitelství cel o uzavření dohody o rozšíření nebo zvýšení vzdělání s tím, že doba studia bude trvat tři roky od 9.9.2005. Dne 30.9.2005 sdělil ředitel odboru 40 žalobkyni, že vzdělání získané absolvováním studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v bakalářském studijním programu speciální pedagogika, obor speciální pedagogika, nemůže být pro výkon její funkce referenta pátrání ve služebním poměru využitelné, a proto s ní nemůže odbor 40 uzavřít dohodu o setrvání ve služebním poměru a poskytování studijních úlev. Dne 13.2.2006 podala žalobkyně další žádost o uzavření dohody o rozšíření nebo zvýšení vzdělání dle § 64 zákona o služebním poměru, kterou vzhledem k požadavkům kladeným na celníky zařazené na oddělení 322 GŘC doporučil služební funkcionář vyhovět, ale dne 15.3.2006 obdržela žalobkyně další sdělení ředitele odboru 40, který opět sdělil, že její vzdělání nemůže být pro výkon její funkce využitelné, a proto k uzavření dohody o setrvání ve služebním poměru a poskytování studijních úlev nemůže dojít. Dne 7.11.2007 žalobkyně podala další žádost o uzavření dohody a zvýšení vzdělání formou studia při výkonu služby s tím, že již úspěšně absolvovala čtyři semestry a šestý semestr v roce 2008 je státnicový. Dne 14.11.2007 jí ředitel odboru 40 sdělil, že je ustanovena na služebním místě referenta podpory pátrání v šesté tarifní třídě, na kterou je předepsáno střední vzdělání s maturitní zkouškou, které splňuje, a proto dohodu se žalobkyní uzavírat nebude. Rozhodnutím Generálního ředitelství cel, ředitele odboru 40 personálního vzdělávání a zdravotní péče ze dne 7.1.2008, č.j.: 2007/8018/40 bylo žalobkyni dnem 8.1.2008 uděleno služební volno ke studiu v rozsahu stanoveném v § 73 odst. 2 písm. b) zákona při studiu při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním programu. Z žádosti o poskytnutí studijního volna při studiu na VŠ potom vyplývá, že žalobkyně žádala o poskytnutí studijního volna v měsících leden – červen 2008. Dn