2 Afs 56/2004 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 209/2009- 118 - text 13 pokračování 5Ca 209/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobců a) Bytového družstva Xaveriova 37, IČ 251 23 769, se sídlem Xaveriova 37, 150 00 Praha 5, a b) JUDr. N. K., obou zastoupených JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) obchodní společnosti GEOSAN SIGMA s. r. o., se sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Zdeňkou Maršíkovou Nocarovou, Ph.D., advokátkou se sídlem V Jirchářích 4, 110 00 Praha 1, 2) MUDr. J. M., 3) LBD Praha 5, se sídlem V Cibulkách 22, 150 00 Praha 5, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, pracoviště Jungmannova 35/29, 110 01 Praha 1, o žalobách proti rozhodnutí ze dne 24. 8. 2009, č. j. S-MHMP 370541/2009/OST/Če, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2009, č. j. S-MHMP 370541/2009/OST/Če, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 17 140 Kč do rukou jejich zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dne 9. 2. 2009 rozhodl Úřad městské části Praha 5, odbor územního rozhodování, jako stavební úřad, o umístění stavby označené jako „Výstavba bytových domů Na Pláni“, kterou ve výroku rozhodnutí blíže popsal. Větší část odvolání podaných proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl výrokem I svého rozhodnutí ze dne 24. 8. 2009 a napadené rozhodnutí potvrdil, přičemž se ve svém rozhodnutí ztotožnil se všemi závěry stavebního úřadu; odvolání tří odvolatelů zamítl výrokem II jako nepřípustná. V žalobách proti rozhodnutí žalovaného, které Městský soud v Praze spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, žalobci uplatnili tyto žalobní body (k jejich obsahu blíže v další části rozsudku): 1. nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, 2. nepřezkoumatelnost z důvodu chybějící náležitosti výroku rozhodnutí, 3. rozpor stavby s územně plánovací dokumentací, 4. chybějící podklady pro umístění stavby (výjimky dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), 5. nebyly dodrženy požadavky na odstup staveb; žalobcům nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, 6. rozhodnutí vydala osoba vyloučená z rozhodování, 7. nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Na závěr žalobci shrnuli, že umístěním stavby bude narušena pohoda bydlení v okolních bytech, jejichž hodnota poklesne. Stávající zelená plocha má významný vliv na zachování hodnoty území, plánovaný záměr výrazně zhorší kvalitu životního prostředí (viz stanovisko ČIŽP). Žalobci jsou tak napadeným rozhodnutím zkráceni na svém vlastnickém právu. Žalobci proto navrhli, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Na svých postojích žalobci setrvali i v replice k vyjádření žalovaného. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech z napadeného rozhodnutí (blíže v další části rozsudku) a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Osoba zúčastněná na řízení, společnost GEOSAN SIGMA, s. r. o. (stavebník), se ve svém vyjádření ztotožnila se žalovaným; žalobci ve svém následném podání popřeli správnost argumentů, které stavebník uplatnil. U soudu byly původně podány dvě samostatné žaloby, které soud usnesením ze dne 30. 12. 2009 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. Než se tak stalo, přihlásila se žalobkyně b) jako osoba zúčastněná do řízení o žalobě podané žalobcem a); s ohledem na následné spojení obou věcí však soud k tomuto podání nepřihlížel [vůle žalobkyně b) vystupovat v řízení jako osoba zúčastněná byla konzumována jejím současným procesním postavením žalobkyně]. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a shledal, že žaloba je důvodná. 1. nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů Žalovaný se podle žaloby nevypořádal s těmito zásadními odvolacími námitkami žalobců: a) rozpor s územním plánem – nepřítomnost minimální plochy souvislých parkových ploch v dané funkční ploše, resp. nerespektování ochrany stávající souvislé urbanisticky významné plochy zeleně; b) vady výpočtu splnění koeficientu zeleně c) umístění stavby a míra zastavění pozemku neodpovídá urbanistickému a architektonickému prostředí a požadavku zachování pohody bydlení; d) nesplnění odstupových vzdáleností. Reagoval na ně pouze obecně nebo odkázal na rozhodnutí I. stupně, není zřejmé, z jakých skutkových okolností vycházel, a jakými úvahami byl veden při formulaci svých závěrů. Postup žalovaného je rovněž v rozporu se zásadou dvojinstančnosti rozhodnutí. Pochybení žalovaného je o to závažnější, že ani stavební úřad v I. stupni se nezabýval námitkami žalobců, které poukazovaly na nepřípustnost záměru v daném území – v reakci na zcela konkrétní a podrobně odůvodněné námitky (které žalobce v žalobě opět vyjmenoval) se omezil na obecné tvrzení o souladu navrhované stavby s požadavky právních předpisů. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami; opačné tvrzení považuje za účelové a vidí v něm snahu poškodit rozhodující orgány. Žalovaný nepovažuje za účelné opakovat ve svém rozhodnutí, jak záměr vyhovuje územně plánovací dokumentaci, pokud je to podrobně rozvedeno v rozhodnutí I. stupně a žalovaný dospěl k týmž závěrům. K jednotlivým okruhům námitek: a) rozpor s územním plánem – nepřítomnost minimální plochy souvislých parkových ploch v dané funkční ploše, resp. nerespektování ochrany stávající souvislé urbanisticky významné plochy zeleně Žalobci ve stavebním řízení poukázali na nutnost zachovat v řešené ploše stávající zeleň, resp. umístit zde souvislou parkovou plochu. Dané území je stabilizované, a není zde tedy možné provádět rozsáhlou stavební činnost; pokud by bylo nutno umístit do tohoto území stavbu, muselo by se tak stát úpravou územního plánu (žalobci odkázali na změnu územního plánu Z 1000/00). Stavební úřad k této námitce žalobců odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí; zde se mj. zabýval funkčním využitím území, tím, jak byla stanovena míra využití území ve funkční ploše II a III a významem značky PP (dospěl přitom k závěru, že část hodnotné zeleně zůstává zachována; kácení zbylé zeleně bylo povoleno). Podle žalovaného úřad řádně reagoval na vznesené námitky; krom toho účastníci mohou uplatňovat věcné námitky jen v rozsahu skutečností, které zakládají jeho postavení jako účastníka [§ 89 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“)]; otázka posouzení záměru z hlediska souladu s veřejnými zájmy (tj. s územním plánem, s vyhláškou o obecných technických požadavcích na výstavbu) přísluší stavebnímu úřadu, který tyto skutečnosti prověří a výsledek prověření uvede v rozhodnutí, jak se i stalo [pozn.: toto vyjádření žalovaného se vztahuje i na následující námitky b) – d)]. Soud považuje za potřebné nejprve uvést na pravou míru rozsah aktivní legitimace žalobců [která není založena – jako je tomu typicky u občanských sdružení, jejichž úkolem je podle stanov ochrana přírody a krajiny – zvláštním zákonem ve smyslu § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, nýbrž plyne z jejich vlastnického práva k sousedním stavbám nebo pozemkům]. Z § 89 odst. 3 stavebního zákona, který cituje žalovaný, neplyne podle soudu takové omezení, které žalovaný naznačuje. Žalobci se cítí být dotčeni na svých vlastnických právech, a rozsah a podobu umísťované stavby, s níž nesouhlasí a jejíž případná výstavba se jich nepochybně dotkne, napadají mj. i argumentací založenou na nesouladu s požadavky územního plánu. Konkrétní architektonické a urbanistické řešení umísťované stavby jistě může mít vliv na pohodu bydlení sousedících vlastníků; v tomto případě je zřejmý nesouhlas žalobců s objemem a charakterem plánované zástavby – ten se totiž následně projeví i ve zvýšené míře „zalidnění“ lokality. Taková argumentace nijak nevybočuje z rozsahu vymezeného v § 89 odst. 3 a 4 stavebního zákona; práva vlastníků sousedních pozemků a staveb přece mohou být dotčena i v důsledku eventuálního rozporu stavby s veřejnými zájmy. V této části je odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečné a trpí nedostatkem důvodů. Stavební úřad se v odůvodnění svého rozhodnutí mj. zabýval značkou PP (na pozemku parc. č. 1591), která vyjadřuje ochranu stávající veřejně přístupné a urbanisticky významné plochy zeleně v rámci jiné funkční plochy (oddíl 5 odst. 5 bod 4 vyhlášky hl. m. Prahy č. 32/1999). Podle něj zůstane část hodnotné stávající zeleně v severovýchodní části pozemku parc. č. 1591 (o ploše cca 500 m2) zachována; na tuto část navazuje záměr navrhované zástavby parkově upravenou plochou s vodním prvkem podél páteřní pěší cesty mezi novými domy. Hodnotná stávající zeleň zůstává v přiměřené míře zach