6 Ads 25/2009 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 175/2009- 44 - text 10 pokračování 7Ca 175/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Mgr. J. K., zast. JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem se sídlem Šumperk, Slovanská 20, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 24.4.2009, č.j. PPR-5457-8/ČJ-2009-99KP t a k t o: I. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24.4. 2009, č.j. PPR-5457-8/ČJ-2009-99KP se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.881,60 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, advokáta JUDr. Zdeňka Hlaveše. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) vydaným podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru") žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil odvoláním napadené rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 10. 2. 2009 číslo: ŘSMK-22/2009, kterým byl žalobce podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky pro porušení služebního slibu zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru, spočívající v tom, že od přesně nezjištěné doby roku 2008 do 6.2.2009 po předchozí domluvě vykonával na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity zkoušky za nprap. M. J., studenta 3. ročníku kombinovaného studia studijního oboru Prevence a resocializace a při skládání zkoušek vystupoval pod identitou nprap. M. J., čímž příslušné pedagogické pracovníky Ostravské univerzity uvedl v omyl a poškodil práva této vzdělávají instituce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán nejprve konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně shledal řádně odůvodněným, a tedy i přezkoumatelným. Dále uvedl, že podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru musí být příslušník propuštěn, porušil-li služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že příslušný služební funkcionář je povinen propuštění realizovat po splnění stanovených podmínek. První podmínka spočívá v tom, že se příslušník dopustil zavrženíhodného jednání, tj. jednání, které je pro společnost zcela nepřijatelné. Druhou podmínkou je, aby zavrženíhodné jednání mělo znaky trestného činu. Třetí podmínkou je, aby zavrženíhodné jednání bylo způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. V dané věci ředitel Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje na základě zaslání protokolu o výslechu zadrženého (žalobce) získal informaci, že policejní orgán Inspekce Policie ČR vede úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 trestního zákona, kterého se žalobce včetně nprap. M. J. mohli dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby roku 2008 do 6.2.2009 po předchozí vzájemné domluvě žalobce vykonával zkoušky na Ostravské univerzitě, Pedagogické fakultě za nprap. M. J., který je zapsán jako student 3. ročníku kombinovaného studia obor sociální politika a resocializace, kdy Ostravská univerzita byla uváděna v omyl tím, že žalobce, ačkoliv není studentem Ostravské univerzity, vystupuje při skládání zkoušek pod identitou nprap. M. J. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že nprap. M. J. je jeho kamarádem. Když začal studium, požádal žalobce o pomoc při doučování. Později, údajně snad v roce 2007, došlo k tomu, že některé zkoušky začal žalobce vykonávat za nprap. J. Kolik zkoušek takto vykonal, již žalobce přesně nevěděl a nevzpomněl si ani na přesné období, kdy takto začal jednat. Mělo se však jednat o banální zkoušky, které probíhaly formou písemných testů, při kterých byl nprap. J. někdy přítomen. Dne 6.2.2009 byli s nprap. J. dohodnuti, že za něj vykoná zkoušku z anglického jazyka. Zkoušející Mgr. Š. se proto žalobce představil jako M. J. a zkoušku vykonal s výborným výsledkem. Po opuštění zkoušky byl zadržen pracovníky Inspekce Policie ČR. Dále žalobce ve výpovědi uvedl, že takto jednal v úmyslu pomoci kamarádovi, nebyl k tomu nijak nucen. To, že bude některé zkoušky vykonávat za M.J., byl nápad žalobce, který avšak opětovně zdůraznil, že k tomu nebyl nijak nucen a že takto jednal nezištně a z kamarádství. Nechtěl tímto jednáním nikomu ublížit a neodhadl, co tímto může způsobit. K písemnému testu ze dne 12.12.2008 z předmětu sociální a pedagogická práce s mnohaproblémovými rodinami, v jehož pravém horním rohu je uvedeno jméno M. J., žalobce uvedl, že tento test rovněž psal za M. J., který se v době psaní testu pohyboval někde v prostorách školy. V návaznosti na tuto skutečnost žalobce souhlasil s poskytnutím vzorku písma opisem části textu zmíněného písemného testu. Dle odvolacího orgánu se tedy nejedná o pouhou subjektivní domněnku ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje, ale podezření z protiprávního jednání žalobce je důvodné, čímž je splněna podmínka pro propuštění ze služebního poměru, a to zavrženíhodné jednání, které má znaky trestného činu. Ředitel Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje při vydání rozhodnutí považoval jednání žalobce za způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru, neboť toto jednání ohrožuje důvěru občanů v bezpečnostní sbor a poškozuje jeho dobré jméno na veřejnosti. Zvláštnost postavení policisty ve společnosti, daná jemu svěřenými pravomocemi, musí být vyvážena jeho smyslem pro povinnost dodržovat zákony a veřejností je očekáváno, že se tak policisté budou chovat. Policista, který sám zákony porušuje, nemůže mít příslušnou důvěru, a tím je i snížena důvěra občanů v činnost bezpečnostního sboru. Ředitel Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje zhodnotil všechny známé aspekty a usoudil, že jsou naplněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Odvolací orgán se ztotožnil s názorem ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje, že žalobce svým jednáním porušil služební slib podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru. Služebním slibem se žalobce mimo jiné zavázal k tomu, že bude důsledně dodržovat právní a služební předpisy, a že se bude vždy a všude chovat tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Každé protiprávní jednání příslušníka má obecně vzato způsobilost ohrozit dobré jméno bezpečnostního sboru. Jednání, kterého se žalobce dopustil, má znaky výše uvedeného trestného činu a jako takové ho lze jednoznačně chápat jako zavrženíhodné. Žalobcova vázanost služebním slibem podle § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru je dána přechodným ustanovením § 221 téhož zákona, podle něhož se složení služební přísahy podle dosavadních právních předpisů považuje za složení služebního slibu podle zákona. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že ředitel Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje neposuzuje jednání příslušníka jako orgán činný v trestním řízení a nečiní trestně právní úsudek, který by vedl k porušení zásady presumpce neviny. Jednání příslušníka je posuzováno toliko z pohledu vykazování znaků trestného činu uvedených v právním předpisu. Rozhodnutí o tom, zda následek dosahuje intenzity požadované trestním zákonem, tedy - jak namítá žalobce - zda skutečně svým jednáním způsobil vážnou újmu na právech jiného, přísluší orgánu činnému v trestním řízení, stejně jako závěr o tom, o jakou formu zavinění se jedná. Podmínkou propuštění podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, jak shora uvedeno, je skutečnost, že se příslušník dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu, nikoliv, že „jde o trestný čin“ - jak uvádí žalobce. K námitce žalobce, že v jeho případě by byl namístě postup podle ustanovení § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru, tj. zproštění výkonu služby, odvolací orgán uvedl, že rozhodnutí o tom, zda příslušník bude zproštěn výkonu služby nebo propuštěn ze služebního poměru, záleží na zjištění skutkových okolností konkrétního případu, a jsou-li zjištěny všechny podmínky stanovené pro propuštění ze služebního poměru, musí být příslušník podle ustanovení § 42 zákona o služebním poměru propuštěn. Odvolací orgán na základě zjištěných skutečností přijal závěr, že žalobce se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru, a n