5 As 28/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 1/2009- 70 - text 11 pokračování 9Ca 1/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Mgr. M.Š., proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezídium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 30.10.2008, č.j.: PPR-23470-1/ČJ-2008-99KP, t a k t o : I. Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 30.10.2008, č.j.: PPR-23470-1/ČJ-2008-99KP a rozhodnutí Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy ze dne 10.2.2006, č.j.: PSP-118/OKS-ČJ-85-2006, s e z r u š u j í . II. Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy je povinna poskytnout žalobci ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku informace ze stížnostního spisu č.j.: PSP-229/OKS-ST-102-2005 na listech č. 34 až 39 v úplném rozsahu. III. Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy je povinna poskytnout žalobci ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku informace ze stížnostního spisu č.j.: PSP-229/OKS-ST-102-2005 na listech č. 41 až 42 v rozsahu údajů, které neumožňují identifikaci osoby, jíž se tyto listiny týkají. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým policejní prezident (dále jen „žalovaný“) změnil rozhodnutí Policie České republiky, Správy hl. m. Prahy ze dne 10.2.2006, č.j.: PSP 118/OKS-ČJ-85-2006, jímž bylo podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.), a podle ust. § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodnuto tak, že žádosti žalobce o poskytnutí informací ze stížnostního spisu pod č.j.: PSP-229/OKS-ST-102-2005 se v části nevyhovuje, neposkytnou se informace z uvedeného spisu na listech č. 34 až 39, a na listech č. 40 až 42 podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že část výroku, která zní, „Neposkytnou se informace z uvedeného spisu na listech č. 34 až 39, a na listech č. 40 až 42 podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.“ bude nově znít „Neposkytnou se informace z uvedeného spisu na listech č. 34 až 39, s odkazem na ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění platném a účinném ke dni podání žádosti a informace na listech č. 41 a 42 s odkazem na ust. § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění platném a účinném ke dni podání žádosti. Ohledně seznámení s informacemi na listech č. 34 až 39 odkazuje se odvolatel na příslušný ústřední orgán státní správy. Ohledně seznámení s informacemi na listech č. 41 a 42 odkazuje se odvolatel na příslušný správní orgán územní samosprávy.“ V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný sdělil, že v odvolacím řízení bylo zjištěno, že na listech č. 34 až 39 jsou informace, jejichž původcem je Ministerstvo dopravy a spojů (písemnost zn. 2769/2002-0160 ze dne 04.12.2002, věc: usměrnění činnosti - 17/02160 - při projednávání přestupků podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) a že se jedná o informace, vztahující se k působnosti tohoto ministerstva. Subjektem povinným k poskytnutí informací, které se vztahují k působnosti Ministerstva dopravy a spojů je výlučně toto ministerstvo, nikoliv správní orgán I. stupně. Dle žalovaného je tato interpretace ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žalobci dobře známa, neboť sám takový výklad uplatnil např. v odvolání ze dne 27.12.2005, které podal v jiné věci (proti sdělení Policie ČR č.j. PSP-897/OKS-ČJ-377-2005), ve kterém sám zdůrazňuje, že „informace je povinen žalobci poskytnout ten povinný subjekt, o jehož spis se jedná“. V dané věci se jedná o spis Ministerstva dopravy a spojů, na které nechť se žalobce se svou žádostí obrátí. Dále bylo v odvolacím řízení zjištěno, že na listě č. 40 je obsažen Úřední záznam kontrolora mjr. JUDr. M. e dne 15.3.2006, který popisuje skutečnosti zjištěné u oddělení správního řízení ODSA Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 4 při šetření provedeném k podání žalobce v zastoupení Tomáše Šimůnka, nejedná se tedy o součást spisu správního orgánu Magistrátu hl. m. Prahy č.j. MHMP-44692/2004, jak je mylně uvedeno v odůvodnění správního orgánu I. stupně. Povinným subjektem je zde správní orgán I. stupně. Teprve na listech č. 41 a 42 jsou obsaženy informace ze správního spisu zpracovávaného správním orgánem odboru dopravně správních agend Magistrátu hl. m. Prahy pod č. j. MHMP-44692/04. Dle publikované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5A 158/2001) ust. § 23 zákona č. 71/1967, o správním řízení (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“, (nyní § 38 správního řádu) o nahlížení do spisů bezesporu slouží k získávání informací o správním spise či jeho části pro účastníky řízení, jejich zástupce'či jiné osoby. Ačkoli zákon č. 71/1967 Sb. má povahu obecného právního předpisu ve vztahu ke zvláštním předpisům upravujícím správní řízení, ust. § 23 zákona č. 71/1967 Sb. je ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb. naopak ustanovením zvláštním. V případech na které se vztahuje § 23 zákon č. 71/1967 Sb. nelze tedy aplikovat zákon č. 106/1999 Sb. Vzhledem k uvedenému byl žalobce odkázán ohledně seznámení s informacemi na listech spisu č. 41 a 42 na příslušný správní orgán. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V podané žalobě žalobce napadenému rozhodnutí vytýkal, že se na jeho vydání sice vztahoval správní řád a rozhodnutí bylo vydáno s odkazem na ust. § 90 správního řádu, ve skutečnosti důsledně podle tohoto zákona postupováno nebylo. Napadené rozhodnutí, které je datované dne 30.10.2008, nebylo v rozporu s ust. § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu předáno k doručení dne 30.10.2008, nýbrž pozdějšího, jiného dne a na písemnosti ani na poštovní zásilce tato skutečnost není vyznačena. Napadené rozhodnutí rovněž ponechalo bez jakékoliv reakce zjevnou vadu prvostupňového rozhodnutí. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je uvedeno, že bylo vydáno podle ust. § 67 odst. 1 správního řádu, ačkoliv tento zákon na řízení v této věci, v době vydání rozhodnutí, nedopadal. Namítal, že postup, který zvolil žalovaný, když požadované informace neposkytl s odkazem na ust. § 2 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. tento zákon neumožňuje. Pro zvolený postup neexistují materiální a formální podmínky. V případě, že se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, se dle ust. § 14 odst. 3 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. žádost odloží a povinný subjekt tuto odůvodněnou skutečnost sdělí žadateli do 3 dnů. V tomto případě se žádné rozhodnutí o neposkytnutí informací nevydává. V projednávaném případě je z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zřejmé, že od počátku až do konce správní orgány rozhodovaly o částečném odmítnutí žádosti o informace v režimu ust. §15 zákona č. 106/1999 Sb. a že odůvodnění rozhodnutí o neposkytnutí informací se v průběhu řízení postupně vyvíjelo od argumentace, že jde o informace, určené pro vnitřní potřebu správních orgánů, přes argumentaci ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., až po odkaz na ust. § 2 odst. 1 a 3 zákona č. 106/1999 Sb. Tvrdil, že výrok rozhodnutí je vnitřně nekonzistentní. Pokud by totiž byla naplněna hypotéza právní normy, obsažená v § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., pak žalovaný nemůže žalobce odkazovat na příslušný orgán územní samosprávy, neboť poskytnutí takových informací vůbec není v působnosti zákona č. 106/1999 Sb. a tudíž neexistuje žádný orgán, na který by žalobce mohl povinný subjekt odkázat, neboť poskytnutí takových informací není v působnosti žádného orgánu. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor, vyjádřený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2008, č.j.: 7 Ca 149/2006-32, v jehož odůvodnění soud provedl výklad ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., podle kterého osoba, která není povinna informace poskytnout, musí být nepochybně osobou odlišnou od orgánu státní správy, orgánu územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky. Doplnil, že ústřední orgán státní správy (ministerstvo) a orgán územní samosprávy (magistrát) nejsou osobami, nýbrž jsou správními úřady, které nedisponují právní subjektivitou, nejedná se o osoby fyzické ani právnické, nýbrž o orgány veřejné moci, zřízené podle norem veřejného práva, jednající jménem státu, obce nebo vyššího územně správního celku. Výše uvedený názor žalovaný nerespektoval a rozhodl znovu obdobně, pouze s odkazem na jiná zákonná ustanovení. Skutkové důvody rozhodnutí jsou však obdobné, jako u rozhodnutí předchozího. Dále žalobce shrnul podstatné skutečnosti. Žalobce dne 9.3.2005 podal u správního orgánu I. stupně stížnost na protiprá