2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 19/2013- 35 - text 6 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) JUDr. J.D., b) J.K., oba zast. JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, se sídlem Mikulášská tř. 9, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nabř. gen. Ludvíka Svobody 12 , Praha 1, v řízení o žalobě na určení nezákonnosti zásahu žalovaného ve veřejné vyhlášce čj. 697/2012-120-STSP/2 ze dne 13. 12. 2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobci v žalobě uvádějí, že jsou spoluvlastníky liniové stavby nezapsané v katastru nemovitostí, a to lávky pro pěší na rychlostní silnici R6 v katastrálním území Staré Sedlo u Sokolova. Objekt vznikl v souvislosti s budovaným Transmotelem a parkovišti na obou stranách bývalé rychlostní komunikace R6. Lávku pro pěší využívaly osoby, které zaparkovaly při cestě z Karlových Varů, k přechodu z parkoviště do Transmotelu. Předmětné parkoviště však bylo při výstavbě dálnice zrušeno a tím se předmětný objekt, tedy lávka pro pěší, stal nadbytečným a měl být v souvislosti s vybudováním dálnice odstraněn poté, kdy byl od žalobců odkoupen. K tomu však dosud nedošlo. Předmětný objekt vyžaduje a do budoucna bude vyžadovat náklady na údržbu a investice pro zachování bezpečnosti. Proto byli nuceni žalobci využít možnosti umístit na předmětný objekt reklamní cedule a za tímto účelem uzavřeli nájemní smlouvy platné do konce roku 2014, tj. do doby účinnosti novely zákona o pozemních komunikacích, která neumožňuje umístění reklam v ochranném pásmu komunikací. Dne 28. prosince 2012 bylo žalobcům spolu s vyhláškou žalovaného doručeno i upozornění policie, které upozorňuje na komunikační závadu na silnici R6, a to na lávce u Transmotelu Sokolov, konkrétně na umístění reklamních zařízení, společně s žádostí o vyrozumění do třiceti dnů. Učinit toto vyrozumění v dané lhůtě však žalobci nemohli vzhledem k tomu, že upozornění jim bylo doručeno až 29. 12. 2012 a již počátkem ledna 2013 bylo konáno dle současně doručené veřejné vyhlášky žalovaného ze dne 13. 12. 2012. Žalobci nezjistili, kdy byla tato veřejná vyhláška vyvěšena na úředních deskách Ministerstva dopravy a Obecního úřadu obce Staré Sedlo. Až následně zjistili, že předmětná veřejná vyhláška byla vyvěšena na Obecním úřadě ve Starém Sedle od 17. 12. 2012 do 2. 1. 2013. Žalobci s obsahem vyhlášky ani s odůvodněním vyrozumění policie nesouhlasí. Napadená vyhláška vyzývá k odstranění 14 ks reklamních zařízení. Reklamní zařízení je však v podstatě předmětná lávka pro pěší, na jejímž zábradlí jsou namontovány reklamní cedule a na těchto reklamních cedulích jsou také na základě smluv o nájmu příslušné reklamy. Výzva k odstranění 14 ks reklamních zařízení je tedy přinejmenším nepřesná. Reklamní cedule jsou sice umístěny v jízdním pruhu rychlostní komunikace, jsou však zabezpečeny tak, aby k jejich poškození nedošlo a nevznikla tak jakákoliv škoda na majetku ani zdraví uživatelů pozemní komunikace. Reklamní cedule kopírují zábradlí lávky, nepřesahují ani spodní část zábradlí, navíc v této části pozemní komunikace se nejedná o místo, kde by docházelo ke zvýšenému výskytu dopravních nehod nebo jiných událostí. Přesto dne 7. 1. 2013 Ředitelství silnic a dálnic prostřednictvím pověřené firmy provedlo zakrytí reklamních cedulí. Následně žalobci, aby zabránili jejich znehodnocení, tyto reklamní cedule demontovali. Žalobci považují napadenou veřejnou vyhlášku ze dne 13. 12. 2012 za akt, kterým byli zkráceni na svých právech. Jsou přesvědčeni, že reklamní poutače umístěné na lávce pro pěší jsou dostatečným způsobem zabezpečeny proti poškození, dále tyto reklamní plochy nezasahují do prostoru nad uvedenou rychlostní komunikací, když nedosahují ani ke spodnímu okraji lávky pro pěší. Žalobci získané finanční prostředky shromažďují k tomu, aby mohli tento objekt, který měl být státem při budování rychlostní komunikace vykoupen, opravovat a mohli zajistit bezpečnost této zkolaudované stavby. V neposlední řadě žalobci poukazují na rozpor veřejné vyhlášky spočívající v tom, že je vyzýváno k odstranění 14 ks reklamních zařízení, ale na objektu pěší lávky jsou umístěny a pevně spojeny se zábradlím pouze reklamní cedule. Proto žalobci navrhli, aby soud určil, že zásah stanovený veřejnou vyhláškou žalovaného ze dne 13. 12. 2012 čj. 697/2012-120-STSP/2 je nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobců a uložil mu obnovit stav před nezákonným zásahem. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že dne 12. 11. 2012 obdržel od policie upozornění ve smyslu ust. § 15 zákona č. 273/2008 Sb. na komunikační závadu spočívající v umístění reklamních zařízení na předmětné lávce pro pěší. Dále poukázal na ust. § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pozemních komunikacích, podle kterého zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení. Reklamní zařízení je zákonem definováno jako „zařízení pro písemnou, obrazovou, světelnou nebo jiným způsobem prováděnou reklamu“. Proto považuje žalovaný za chybné tvrzení žalobců, že reklamním zařízením je celá lávka pro pěší. Žalovaný jako příslušný silniční správní úřad ve věcech dálnic a rychlostních silnic na základě výše uvedeného upozornění zjistil, že pro předmětná reklamní zařízení nebylo vydáno povolení a nepodařilo se mu zjistit vlastníka reklamních zařízení. Proto byla dne 13. 12. 2012 vydána formou veřejné vyhlášky výzva č.j. 697/2012-120-STSP/2, kterou bylo vlastníku reklamních zařízení uloženo, aby ve lhůtě 10 dnů od zveřejnění výzvy předmětná reklamní zařízení odstranil. Dále žalovaný poukázal na to, že zákon o pozemních komunikacích nepřipouští zřizování a provozování reklamních zařízení v silničních ochranných pásmech bez povolení příslušného silničního správního úřadu již od počátku účinnosti tohoto zákona. Proto považuje žalovaný tvrzení žalobců za nesprávná a domnívá se, že při vydání předmětné výzvy byly dodrženy požadavky zákona a že vydáním výzvy došlo toliko k naplnění povinností, které žalovanému ukládá § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby byla podaná žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve správním spise je založen dopis ze dne 5. 11. 2012 č.j. KRPK-461-25/ČJ-2012-1900DP, ve kterém Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie, žalovaného upozorňuje podle ust. § 15 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na komunikační závadu na komunikaci R6, na lávce pro pěší přes silnici R6 u Transmotelu Sokolov, spočívající v umístění reklamních zařízení. Příslušný policejní orgán v tomto upozornění poukazuje na to, že se Policie České republiky k těmto reklamním zařízením v ochranném pásmu komunikace nevyjadřovala. Ve spise je dále založena veřejná vyhláška vydaná žalovaným dne 13. 12. 2012 č.j. 697/2012-120- STSP/2, kterou žalovaný vyzývá jemu neznámé vlastníky 14 ks reklamních zařízení umístěných na lávce pro pěší přes rychlostní silnici R6 v katastrálním území Staré Sedlo u Sokolova, aby podle § 25 odst. 11 a § 31 odst. 10 zákona o pozemních komunikacích předmětná reklamní zařízení ve lhůtě deseti dnů od zveřejnění této výzvy na úřední desce žalovaného odstranil. Současně žalovaný v této veřejné vyhlášce upozorňuje, že po marném uplynutí lhůty deseti dnů je silniční správní úřad povinen reklamní zařízení do patnácti pracovních dnů zakrýt a následně zajistit jeho odstranění a likvidaci, a to na náklady vlastníka dotčené nemovitosti, na které je reklamní zařízení umístěno. Konečně je ve spise založeno sdělení ze dne 14. 12. 2012 pod č.j. 6 902/2012-120- STSP/3, kterým žalovaný shora uvedenému policejnímu orgánu sděluje, že na základě jeho upozornění vyzval formou veřejné vyhlášky vlastníky předmětných reklamních zařízení k jejich odstranění. Při ústním jednání před soudem žalobci setrvali na podané žalobě, jejich právní zástupkyně zejména zdůraznila, že předmětná reklamní zařízení nijak neohrožovala provoz na pozemní komunikaci a nad rámec podané žaloby upozornila na to, že žalovaný doručoval spornou výzvu veřejnou vyhláškou, ačkoli mu z upozornění zaslaného policií byla totožnost vlastníků lávky známa. Zástupce žalovaného odkázal na podané vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem o pozemních komunikacích, a navrhl proto, aby byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho,