2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 16/2009- 68 - text 9 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: K.Š., proti žalovanému: policejní prezident, sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 20.11.2008, č.j. PPR-2221-24/ČJ-2008-99KP, t a k t o : I. Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 20.11.2008, č.j. PPR-2221-24/ČJ-2008-99KP, a ředitele Policie ČR, správy hl.m. Prahy ze dne 6.3.2006, č. 3081/2006, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Žalobce má za to, že od roku 1992 nebyl jako příslušník Policie ČR v souladu s § 3 odst. 1, 3 zákona č. 143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen zákon o platu) odměňován za vykonanou práci, neboť byl zařazen do nepřetržitého výkonu služby, kterému odpovídala pracovní doba 40 hodin v týdnu, ale ve skutečnosti mu byla stanovena pracovní doba 42,5 hodin v týdnu a za tento rozdíl nepobíral žádnou odměnu za práci. Dále nepobíral odměnu za práci za péči o přidělené služební psy. Žalobce má za to, že mu byla úmyslným jednáním služebních funkcionářů způsobena škoda, neboť již v srpnu 1994 sdělil nadřízený žalobce, JUDr. Z.V., nadřízenému JUDr. J.K., že příslušníci policie ČR, kteří podléhají jeho personální pravomoci, zařazeni v nepřetržitém výkonu služby, jsou v rozporu s § 3 odst. 1, 3 zákona o platu podrobeni nerovnému zacházení z hlediska odměňování za práci, neboť místo zákonem stanovené 40-hodinové doby služby v týdnu jim ustanovil dobu služby v týdnu 42,5 hodin, kdy za tento rozdíl nepobírají žádný plat. Zároveň jej upozornil, že způsobuje svým jednáním škodu. JUDr. K. tak věděl, že žalobci způsobil škodu na platu a pro případ, že škodu způsobil, byl s tím srozuměn, tedy jeho jednání bylo dle žalobce úmyslné. Nejenže JUDr. K. věděl, ale i chtěl, aby pokračování újmy žalobce pokračovalo a to ze zištných důvodů, neboť jinak by všichni policisté zařazeni v nepřetržitém výkonu služby museli pobírat odměnu, čímž by byl překročen limit prostředků na platy a JUDr. K. by tak nenáležel osobní příplatek (nařízení vlády č. 143/1995 Sb., čl. I bod 13. § 3 odst. 3 včetně poznámky č. 11, dle které, jestliže zaměstnavatel překročí limit prostředků na platy a na odměny za pracovní pohotovost, nelze poskytovat osobní příplatek statutárnímu orgánu zaměstnavatele). O protiprávním jednání věděl taktéž další nadřízený JUDr. K. a to Mgr. O.M., neboť byl JUDr. V. o tomto také informován. Jelikož škoda vznikla úmyslným jednáním příslušných služebních funkcionářů, je náhrada škody promlčena ve lhůtě 10 let od doby, kdy vznikla, tzn. že nárok žalobce nemůže být promlčen. Jelikož Mgr. M. rozhodoval jako odvolací orgán, může mít na výsledku tohoto řízení osobní zájem, a proto lze důvodně předpokládat podjatost správního orgánu, kterou lze odstranit pouze tím, že by výše doplatku dlužného služebního přímo byla určena znalcem. Žalobce má za to, že výrok rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť z odůvodnění rozhodnutí uvedených tabulek nelze jednoznačně zjistit, jak byla vypočítána výše doplatku služebního příjmu. Žalobce sporuje údaje uvedené ve třetím řádku tabulky, kdy je-li uveden počet cca 175 hodin za měsíc, žalobce tvrdí, že odpracoval každý měsíc nejméně 185 hodin, což dokládají jeho mzdové listy, ve kterých je uvedeno, že byl zařazen v pracovním režimu 42,5 hod. v týdnu. Dále žalobce sporuje údaj v tabulce za měsíc září 1996, kdy mu nebyl přiznán žádný doplatek a za měsíc říjen 1996 pouze v částce 232,- Kč, aniž by žalovaný vysvětlil, jak k této skutečnosti dospěl. Zároveň dle žaloby není zřejmé, jak se přepočet dotkl výše 13. a 14. platu. Dále spatřuje vnitřní rozpor rozhodnutí v tom, že v závěru výroku rozhodnutí je uvedeno období od 1.1.1995 do 31.12.1997, což však neodpovídá přepočtu provedenému za březen 1995 – červen 1997. Dle žalobce tento vnitřní rozpor zakládá nicotnost rozhodnutí. Z tabulky nelze zjistit, zda žalovaný postupoval podle § 10 odst. 1 zákona o platu ohledně poskytování náhradního volna, neboť pokud by dané ustanovení žalovaný dodržel, v měsíci červenci 1997 by žalobci doplatil přesčasovou práci za měsíc březen 1997, v měsíci srpnu 1997 za duben 1997, v měsíci září 1997 za květen 1997 a v říjnu 1997 za červen 1997. Pokud jsou v právních předpisech ohledně výše termínů splatnosti platu nějaké pochybnosti, je nutno tuto pochybnost nevykládat ve prospěch zaměstnance (rozsudek sp.zn. 6 A 60/2002). Žalobce má za to, že rozhodnutí je nesrozumitelné, jelikož výše úroku z prodlení ve výroku není vůbec uvedena a navíc do současné doby nebyl doplatek ani částka uvedená v odůvodnění rozhodnutí žalobci vyplacena. Také není patrné z výroku rozhodnutí, jak žalovaný rozhodl o nákladech řízení, přestože jejich náhradu žalobce uplatnil a doložil. Podáním ze dne 17.3.2009 žalobce doplnil žalobu, kdy uvedl, že z potvrzení o zdanitelných příjmech zjistil, že žalovaný náhradu škody (doplatek platu a úroky z prodlení) zdanil jako superhrubou mzdu, nikoliv jako náhradu škody. Dále namítl, že je dán další důvod pro nepřezkoumatelnost a to i prvostupňového rozhodnutí, neboť pokud správní orgán rozhodl podle § 55 zákona o služebním poměru, není zřejmé, o čem správní orgán vůbec rozhodoval vzhledem k obsahu ust. § 55 zákona č. 186/1992 Sb. Oproti § 99 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., dle kterého o náhradě škody rozhoduje služební funkcionář. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Při výpočtu doplatku se vycházelo z doplatku přesčasové práce změnou v základní době služby v týdnu a to ze 42,5 hod. na 40 hod. při nepřetržitém výkonu služby a doplatku příplatku za výcvik psů. Za září 1996 nevznikl nárok na doplatek a v říjnu 2006 byly vykázány 2 hodiny, které byly zaplaceny. Zároveň byl přepočítán i 13. a 14. plat, podrobné vyčíslení vzhledem k automatickému zpracování dat nebylo však předmětem bližší specifikace. Vyčíslení bylo provedeno od 1.1.1995 do 31.12.1997 z důvodů účetních, aby se v dubnovém vyúčtování mohly objevit nároky z počátku roku 1995. Samotný nárok byl však přiznán za období březen 1995 – červen 1997. Od 1.7.1997 byl žalobce přeložen z Policie ČR správy Středočeského kraje k Policii ČR správy hlavního města Prahy, od 1.7.1997 se tudíž ve vyúčtování nemohly objevit žádné žalobcovy nároky uplatněné u Policie ČR správy Středočeského kraje. O nároku na náhradu nákladů řízení bylo rozhodnuto rozhodnutím policejního prezidenta č.j. PPR-2221-26/ČJ-2008-99KP ze dne 27.1.2009. Ze správního spisu plynou tyto skutečnosti : Rozhodnutím ředitele Policie ČR, správy hl.m. Prahy ze dne 6.3.2006, č. 3081/2006, bylo žalobci dle § 55 zákona č. 186/ 1992 Sb. o služebním poměru a § 10 zákona o platu přiznán doplatek služebního příjmu za službu konanou nad základní dobu služby v týdnu za období od 15.7.1996 do 30.6.1997 v celkové výši 81.140,- Kč a úroky z dlužné částky ve výši 155.886,- Kč. Součástí výroku jsou tabulky za rok 1996 a 1997, jež obsahují za každý měsíc souhrnný údaj o počtu hodin za měsíc, o počtu přesčasových hodin, doplácených příplatků, údajů o platu a příplatků s uvedením odpracovaného platu za přesčas s údajem o přesčasové hodinové mzdě, údaj o výplatě za přesčas, za pohotovost, kdy je uveden rozdíl mezi žalobci vyplaceným a žalobci náležícím příjmem. Služební funkcionář konstatoval, že při posuzování skutečně odsloužené doby služby je třeba vycházet z porovnání plánu služeb a knihy služeb OOP Hostivice. Policistům OOP Hostivice byla harmonogramem služeb v kalendářním měsíci stanovována doba služby v rozsahu vyšším, než stanoví § 40 zákona č. 186/1992 Sb. a § 83 zákoníku práce. Do určitého data byla tato doba vykazována buď jako služba konaná nad základní dobu služby v týdnu nebo jako služební pohotovost, aniž by se ve skutečnosti o pohotovost jednalo. Ze strany služebních funkcionářů nebyla dodržována směrnice o služební kynologii a nebyly zohledněny hodiny služby, které touto směrnicí určeny na výcvik služebního psa a péči o něj. Dále služební funkcionář konstatoval, že listiny předložené žalobcem jsou nedostatečné a nepřehledné, účelově zpracované a není je možné použít jako podklad pro nárok na proplacení finančních částek. Z odůvodnění vyplývá, že bylo vycházeno z podkladů zpracovaných ředitelem Policie ČR, Okresního ředitelství Praha-západ a vyčíslených finančním plánovacím oddělením PČR, správy Středočeského kraje. V daném období (15.7.1996 do 30.6.1997) se vycházelo ze systému nepřetržitého výkonu služby s délkou pracovní doby 40 hod. týdně. Doplácený počet přesčasových hodin byl započítán do odpracované doby. Byl přepočítán hodinový plat za práci přesčas i průměrný hodinový výdělek v jednotlivých kalendářních čtvrtletích. Podle nových poměrů byly přepočítávány