1 As 91/2009 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 311/2009- 61 - text 6 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Ekologický právní servis, o.s., sídlem Brno, Dvořákova 13, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, sídlem Brno, Dvořákova 13, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Praha 10, Vršovická 65, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.8.2009, č.j. 52222/560/09, 41731/ENV/09, sp.zn. OP/29/2009, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28.8.2009, č.j. 52222/560/09, 41731/ENV/09, sp.zn. OP/29/2009, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.826, Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a to k rukám Mgr. Luďka Šikoly, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2009, zn. 00388/PA/2009/AOPK, č. 16/2009, na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení povolila Agentura ochrany přírody - Správa CHKO Pálava výjimku podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. (dále jen zákon o ochraně přírody) k zásahu do biotopů 20ti silně ohrožených druhů živočichů stavbou „Rychlostní silnice R52, stavba 5204 Pohořelice – Ivaň“. K odvolání žalobce žalovaný ze dne 28.8.2009, č.j. 52222/560/09, 41731/ENV/09, sp.zn. OP/29/2009, napadené rozhodnutí správního orgánu I. st. změnil pouze v upřesňujícím rozsahu výjimky ze zásahu a jinak rozhodnutí potvrdil. Žalovaný konstatoval, že orgánu ochrany přírody nepřísluší posuzovat vhodnost záměru z hledisek dopravních, ekonomických, zahraničněpolitických, neboť tyto jsou věcí k tomu příslušných samostatných institutu, resp. specializovaných subjektů veřejné správy. Žalovaný se ztotožnil se závěry SCHKO Pálava, dle kterých stavbou nedojde k výraznému negativnímu ovlivnění u žádného z druhů, pro něž byla požadována výjimka. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítá absenci doložení veřejného zájmu na realizaci R5204 Pohořelice - Ivaň. Veřejný zájem na stavbě R5204 Pohořelice – Ivaň je snižován neexistencí odůvodněné potřeba silničního spojení Brno - Vídeň přes Mikulov (viz. kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu č. 08/26), kvalitní a rychlé spojení Brna s Vídní má zajistit D2 a R55. V současné době k silničnímu spojení Brna a Vídně slouží dvouproudová silnice I/52, která byla postavena v roce 1995. Podle závěrů NKÚ je tato silnice I. třídy v dobrém technickém stavu a podle predikovaného vývoje dopravní intenzity bude svému účelu minimálně do roku 2020 plně vyhovovat. Podle studie Volfa (leden 2007)jsou kumulativní vlivy R52 a 2pruhového obchvatu kolem Břeclavi na území NATURA 2000, který má být projektován až jako poslední, vyšší, než u pouhé výstavby R55. I toto hledisko měl žalovaný zvážit. Dle žalobce ekonomická neodůvodněnost R5206 (a R5204 i R5205) vyplývá ze samotných výpočtů žadatele metodou HDM-4, podle které je tento úsek ekonomicky neefektivní, stejně jako další úseky R5204 a R5205. Za této situace bylo proto nutné, aby žalovaný a prvostupňový orgán posoudili i skutečnost, zda je veřejným zájmem přednostní a rychlá výstavba R5206 (a celé R52) ve vztahu k dotčeným biotopům, než zvážení přednostní výstavby R55 kolem Břeclavi. Podle žalobce nelze jako na důkaz veřejného zájmu a jeho výrazné převahy pouze odkazovat na politické dokumenty (usnesení vlády a mezivládní česko-rakouskou dohodu o silničním bodu), neboť oba správní orgány měly samy vyhodnotit celou situaci. Stejně tak se správním orgánům nepodařilo zdůvodnit, že veřejný zájem na výstavbě R5204 výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. Nepostačí pouhý odkaz na schválení v územním plánu, na politické dokumenty či na souhlasné stanovisko EIA; tvrzení, podle nějž budou vlivy na ohrožené živočichy nevýznamné, je nepřezkoumatelné. Další podstatnou skutečností, která dle žalobce marginalizuje veřejný zájem na výstavbě rychlostní silnice R5206, je postup, jakým probíhalo schvalování Územního plánu Velkého územního celku Břeclavsko (dále jen „ÚP VÚC Břeclavsko“). ÚP VÚC Břeclavsko musel projít procesem posouzení vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA). Žalobce tvrdil, že tento proces proběhl nelegálně, neboť při něm bylo postupováno podle již zrušeného zákona. Namísto aktuálního zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, byl aplikován v té době již neplatný zákon č. 244/1992 Sb., čímž došlo k nezohlednění variantního silničního spojení Brna a Vídně např. přes Břeclav. Na tento chybný postup navázalo řízení o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (EIA), které přestože bylo provedeno formálně bezchybně, je závislé na předchozím posuzování dle procesu SEA, tudíž ani proběhnuvší řízení EIA nemůže v tomto kontextu obstát. Na tuto skutečnost upozorňuje veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl (viz Zpráva o výsledku šetření ve věci záměru výstavby kapacitního silničního spojení Brna a Vídně) i Evropská komise (viz dopis Evropského ombudsmana, který se kauzou z podnětu Ekologického právního servisu zabývá). Dále žalobce poukázal na řízení vedené u Nejvyššího správního soudu ( dále též NSS ) pod sp.zn. 3 Ao 1/2007 a právní analýzu (memorandum) advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Konkrétně namítal, že se v rámci schvalování ÚP VÚC Břeclavsko neposuzovaly koridory, ale výsledek procesu EIA se jen „převedl“ do územního plánu. Tím byl popřen celý smysl zákona č. 100/2001 Sb., podle kterého se logicky mají nejprve posuzovat koridory procesem SEA a až pak varianty procesem EIA. Dle názoru žalobce se tedy u R52 (a R5206) opakují nezákonnosti s procesy SEA a EIA jaké byly u dálnice D8-0805 (viz rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2009, čj. 1 As 111/2008-363). Žalobce se dovolává skutečností, které byly známy až po podání odvolání (zpráva NKÚ č. 08/26, rozsudek NSS ve věci 1 As 111/2008). Žalobce v odvolání namítl, že územní plán velkého územního plánu Břeclavska nedeklaruje veřejný zájem na stavbě a že územní plán byl napaden žalobou a podroben kritice jak ze strany Veřejného ochránce práv, tak v memorandu, které si objednalo Ministerstvo dopravy. Žalovaný však ve svém rozhodnutí uvedl při definování veřejného zájmu zcela jiné důvody. Žalobce je s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2009, č. j. 7 Ca 99/2006-65, přesvědčen, že veřejným zájmem není pouhá existence stavby bez posouzení konkrétního technického řešení a případně i jiné varianty trasy; je proto třeba vážit veřejný zájem ve vzájemných (dopravních, ekologických, územně-schvalovacích i ekonomických) souvislostech obou zamýšlených silnic – R52 přes Mikulov i R55 kolem Břeclavi. Konkrétně měly správní orgány zvážit, zda zásahy do biotopů R5204 (i v úsecích R5205 a R5206) a R55 kolem Břeclavi budou přijatelné k tomu, že se budou moci stavět obě silnice, nebo se dokonce může stát to, že R5204 vyvolá větší negativní zásahy než R55. Dokladem veřejného zájmu nemohou být politická rozhodnutí (usnesení vlády, mezistátní dohoda), neboť pak by celé řízení podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. bylo zbytečné; správní orgány musejí samy vyhodnotit dokumenty shromážděné ve spisu a předložené účastníky řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný si byl vědom oponentního posudku ke komparativní studii, skutečnosti v něm uváděné však nepovažoval za relevantní z hlediska žádosti o výjimku. Rozsudky NSS i zprávy NKÚ jsou vodítkem pro výkon státní správy, nikoli podkladem, který by měl být součástí spisu. Po orgánech ochrany přírody lze stěží požadovat, aby v tomto typu řízení posuzovaly a zdůvodňovaly ekonomickou opodstatněnost či dopravní výhodnost předkládaného záměru; to je věcí jiných subjektů veřejné správy. S ohledem na přeshraniční charakter projektu orgány ochrany přírody záměrně vyčkávaly s rozhodnutím a žádaly od žadatele, aby předložil mezivládní dohodu o propojení rychlostních komunikací na české a rakouské straně. Usnesení vlády ze dne 9. 6. 2008 nepovažuje žalovaný za zásadní doklad veřejného zájmu na R52; jde ale o jednoznačné stanovisko, které je důležité z toho důvodu, že v předcházejícím období byla dosavadní preference R52 do jisté míry zpochybňována. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. Žalovanému není zřejmé, jak by měl zkoumat jinou variantu spojení Brna s Vídní, pokud investor jiná taková možná řešení nerozpracoval. Odborná způsobilost pracovníků orgánů ochrany přírody jim neumožňuje posuzovat ekonomickou či dopravní výhodnost záměrů. Pokud šlo o námitky žalobce týkající se tvrzených nedostatků předchozího koncepčního posuzování, žalovaný nebyl příslušný toto řešit a proto odkázal na možnost uplatnění takové námitky samostatně v rámci navazujících procesů, s využitím k tomu příslušných právních instrumentů. Pokud jde o námitku žalobce a), poukazující na absenci řádného vyhodnocení a porovnání investorem požadované tra