3 Ads 81/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 35/2010- 74 - text 8 pokračování 4Ad 35/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobkyně: J. H., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.4.2010 č.j. X, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ( ČSSZ ) ze dne 29.4.2010 č.j. X, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ( PSSZ) č.j. X ze dne 22.2.2009, jímž bylo podle ust. § 8 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění platném do 31.12.2008, rozhodnuto tak, že nemocenské pojištění žalobkyně jako zaměstnance uvedeného v ust. § 2 odst. 2 téhož zákona u zaměstnavatele Česká podnikatelská pojišťovna a.s. Wienna Insurance Group a.s. zaniká dnem 6.9.2007. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 13.11.2008 na základě zdravotního stavu obdržela od ošetřujícího lékaře pracovní neschopenku, kterou ten samý den odevzdala zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že ve výplatním termínu neobdržela tzv. nemocenskou, obrátila se s dotazem na zaměstnavatele. Ten jí odpověděl, že se rozhodl ukončit vyplácení náhrady mzdy, a to zpětně. Zároveň tuto informaci zaslal PSSZ a odůvodnil to tím, že se bude dne 16.12.2008 konat u Městského soudu v Praze jednání, kde žalobkyni bude definitivně ukončen pracovní poměr k 31.12.2003, rozhodnutí bude pravomocné pravděpodobně až v lednu, a neví tedy, zda vznikl nárok na nemocenské dávky. Žalobkyně zažádala pak o zaslání výpovědi od zaměstnavatele společně se zápočtovým listem a potvrzením důchodových listů atd. Místo toho zaměstnavatel uvedl, že nevykonávala pracovní činnost na pracovišti ode dne 12.2.2008, neboť dle písemných pokynů nadřízeného zaměstnance se měla věnovat studiu písemných materiálů doma. Toto opatření bylo reakcí na oznámení, že žalobkyně není schopna vykonávat práci v terénu ze dne 3.3.2008. Žalobkyně uvedla, že toto není pravdivé, neboť za celou dobu po nástupu do zaměstnání na základě pravomocného rozsudku Městského soud v Praze dne 2.10.2006 nikdy nepožádala o změnu svého pracovního zařazení a v žádném případě nepožádala o uvolnění z pracovních povinností na základě zdravotního stavu. Žalobkyně uvedla, že ČSSZ aplikovala na její případ stanovisko Nejvyššího soudu ČR, kde je uvedeno: „Zaměstnavatel ještě před skončením sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru může znovu začít zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, aniž by současně musel přistoupit na jeho stanovisko o neplatnosti rozvázání pracovního poměru.“ Žalobkyně spatřuje v tom pochybení ČSSZ, neboť toto stanovisko dle jejího názoru nelze aplikovat na její případ, a to z důvodu, že v době, o kterou se jedná, již pracovala na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, a to od 2.10.2006, a tento stav trval až do dalšího pravomocného rozsudku, který nabyl právní moci až v dubnu roku 2009. O nemocenské dávky na základě pracovní neschopnosti požádala 13.11.2008, nemohlo se v žádném případě jednat o ukončení nemocenského pojištění ke dni 6.9.2007. Žalobkyně odkázala na ust. § 61 - § 64 zákoníku práce, kde jsou upravena práva a povinnosti účastníků pracovního poměru v období, v němž jsou jejich vztahy sporné v důsledku rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době, které učinil zaměstnavatel a jehož platnost zaměstnanec neuznává. Žalobkyně uvedla, že pokud soud žalobě zaměstnance o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocným rozhodnutím vyhověl a jestliže pracovní poměr nadále trvá, neboť zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, byl tím stav nejistoty ve vztazích mezi účastníky pracovního poměru odstraněn a jejich poměry se po právní moci rozhodnutí nadále řídí jen pracovní smlouvou a příslušnými pracovněprávními předpisy. V případě, že zaměstnavatel po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepřiděluje v rozporu s ust. § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ust. § 130 odst. 1 zákoníku práce. Zaměstnanci po dobu, po niž mu zaměstnavatel nepřiděluje práci podle pracovní smlouvy, náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku a tuto náhradu nelze snížit, popř. nepřiznat, i kdyby o to zaměstnavatel žádal. Tím, že po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepřiděloval zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, zaměstnavatel porušil svou právní povinnost. Vznikla-li zaměstnanci následkem porušení této povinnosti škoda, je mu zaměstnavatel povinen poskytnout kromě náhrady mzdy podle ust. § 130 odst. 1 zákoníku práce též náhradu škody podle ust. § 187 odst. 2 zákoníku práce. Žalobkyně uvedla, že v zaměstnání byla rozhodně v roce 2008 více než jeden den, neboť do dnešního dne neobdržela od zaměstnavatele výpověď. Žalobkyně nikdy nežádala o změnu pracovního zařazení nebo o uvolnění z pracovních povinností. Naopak po návratu do zaměstnání v srpnu 2006 od samého počátku požadovala a trvala na svém původním pracovním zařazení. Její zařazení bylo vedoucí pobočky v Jablonci nad Nisou. Dle žalobkyně požadavek zaměstnavatele na pracovnici v terénu byl neoprávněný a v rozporu s rozsudkem. Žalobkyně uvedla, že PSSZ a následně ČSSZ řádně nezjistila skutečný skutkový stav věci, neboť rozhodnutí opírá o výkonnost – posuzuje počty uzavřených smluv ( neuzavírá smlouvy = nepracuje ) – pracovní poměr žalobkyně nebyl vázán počtem uzavřených smluv. Žalobkyně uvedla že se rozhodnutí opírá o nepravdivé tvrzení, že jde o překážku z její strany, nikdy nepožádala ale o změnu svého pracovního zařazení ani o uvolnění z pracovních povinností na základě zdravotního stavu, naopak trvala na svém původním pracovním zařazení ( vedoucí pobočky ), takže požadavek na terénní pracovnici ze strany zaměstnavatele byl neoprávněný a v rozporu s ustanovením Nejvyššího soudu. Žalobkyně uvedla, že do zaměstnání opět nastoupila až po dohodě po pravomocném rozhodnutí soudu ze srpna 2006 od 2.10.2006. Do dnešního dne jí nebyla dána výpověď ze zákona zaměstnavatelem. Žalobkyně proto žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a setrvala na stanovisku, které zaujala v napadeném rozhodnutí. Provedla v tomto vyjádření rekapitulaci řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Konstatovala, že mezi účastníky je nesporný počátek pojistného vztahu dne 2.10.2006. Uvedla, že doba skutečného výkonu práce žalobkyně v období od 2.10.2006 do 6.9.2007 byla PSSZ posouzena jako doba účasti na nemocenském pojištění podle ust. § 2 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění platném do 31.12.2008, dle kterého se za zaměstnance v pracovním poměru pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik tzn. v daném případě nebyla mezi účastníky pracovněprávního vztahu sjednána pracovní smlouva a práce byla vykonávána na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 125/2006-82 ze dne 17.5.2006, kterým bylo mimo jiné rozhodnuto, že ukončení pracovního poměru žalobkyně ke dni 31.12.2003 je neplatné. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2006 však byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 3123/2007-129 ze dne 7.8.2008 a dle vysloveného právního názoru tohoto soudu uvedeného v odůvodnění rozsudku byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 416/2008-150 ze dne 10.2.2009. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 15 C 76/2004 ze dne 5.1.2005, který nabyl právní moci dne 3.4.2009 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 416/2008-150 ze dne 10.2.2009 bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že ukončení pracovního poměru ke dni 31.12.2003 je neplatné. K žalobní námitce, že PSSZ dne 20.1.2009 zahájila správní řízení a už na samotném počátku nedodržela zákonem stanovenou lhůtu a tak tomu bylo po celou dobu řízení, žalovaná odkázala na uvedené skutečnosti, které jsou doloženy spisovou dokumentací a na svá předchozí rozhodnutí, kterými byla zamítnuta odvolání proti usnesení prvoinstančního orgánu o přerušení souvisejícího řízení ve věci sporu o nárok na nemocenské a odkázala také na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že vydání meritorních rozhodnutí ve věci pojistného poměru a ve věci nároku na nemocenské bylo odvislé zejména od pravomocných rozhodnutí soudu a od vyjádření účastníků řízení. Žalovaná se vyjádřila i k tvrzení žalobkyně, že nebyla dodržena r